BIOETIKA A LIDSKÁ PRÁVA!

Poznámka úvodní:

V posledních a předposledních letech se zdravotnictví, farmaceutický výzkum a průmysl zvrhly ve velmi výhodný byznys. Nastavují se údajně zdraví prospěšné trendy, vypouštějí se fámy (např. nesmyslné bajky o škodlivém cholesterolu) a na základě nich se objevují léčiva, zdravotní doplňky a přizpůsobuje se i potravinářský průmysl, který vyrábí údajně zdraví prospěšné, ve skutečnosti neúčinné nebo i škodlivé potravinové fekálie. Ve všech případech jde o obrovské zisky, ale o zdraví lidí ani náhodou. Zatím to funguje tak, že dostatečně zblblí lidé utrácejí za tato zdravotní často svinstva obrovské peníze. Jde přece o jejich zdraví, tak co by pro něj neudělali a neutratili velké peníze! Zdraví je přece nejcennější.

Ale vývoj jde dál. Velké zisky je vždycky možno ještě zvýšit. A tak se objevují nápady o povinných vakcinacích. V dobách našeho dětství jsme v rámci organizované zdravotní prevence absolvovali několik očkování, která v těch letech efektivně odstranila některé choroby z povědomí o jejich existenci. Dál už snad bylo jen očkování proti tetanu, které se svého času zaznamenávalo i do občanských průkazů.

V dnešní době je aktuální očkování proti chřipce. Jsou jeho zastánci a odpůrci. Mezi veřejností i lékaři (myslím, že i MUDr. Pirk, který podstoupil očkování, chřipku nakonec stejně dostal a také se silnějším průběhem. Patřím spíše mezi ty druhé, kteří se neočkují. Chřipku jsem nikdy neměl. Znám ale lidi, kteří se očkovat nechali, a proběhla u nich chřipka o hodně silnější, než obvykle a u jiných neproběhla. Nejsem odborník. Myslím, že tu hraje velkou roli doba očkování, resp. určitý předstih očkování před vlnou chřipek, pokud dosahuje kvantitativních hodnot epidemie.

Dosud se mohl každý rozhodovat, zda se nechá očkovat nebo ne. To je v pořádku. Pokud dnes mám třeba já pochybnosti o některých léčebných metodách a jejich účinnosti, nemusím se jim podrobit nebo je podstoupit. Ale jsou lidé, kteří prosazují povinné očkování bez ohledu na souhlas – nesouhlas. Nebo také jakési nátlakové metody: Kdo nebude očkován, nepřijmou ho do zaměstnání, na školu a jinam. Nebo ho z toho důvodu vyhodí nezaměstnání, ze školy a odjinud. V tom mám jako důchodce výhodu. Mě už odnikud nevyhodí a důchod mi snad neseberou nebo nebudou krátit, i když v dnešní době bych to úplně nevyloučil.

Když začaly tyto úvahy, uvažoval jsem o pořízení střelné zbraně. Pokud by někdo chtěl do mě vpravit obsah nějaké injekce, aniž bych s tím souhlasil, zastřelil bych ho a nechal na zvážení soudu, zda byla pistole proti injekční stříkačce přiměřená obrana.

Do jisté míry se mi ulevilo, když jsem objevil níže uvedenou mezinárodní deklaraci, když o účinnosti takových úmluv v dnešní době můžeme mít své pochybnosti. Řekněme třeba, že je to přijatelnější lidský krok na obranu vlastních lidských práv, než střelba. Miroslav Starý

Dokument přikládám:

Všeobecná deklarace o bioetice a lidských právech
19. října 2005

Generální konference,
vědoma si jedinečné schopnosti lidských bytostí přemýšlet o své vlastní existenci a svém prostředí, vnímat nespravedlnost, vyhýbat se nebezpečí, převzít odpovědnost, usilovat o spolupráci a projevit morální smysl, který vyjadřuje etické zásady, s ohledem na rychlý vývoj v oblasti vědy a techniky, které stále více ovlivňují naše chápání života a život sám, což vede k silné poptávce po globální reakci na etické důsledky takového vývoje,
uznávajíce, že etické otázky vyvolané rychlým pokrokem ve vědě a jejich technologickými aplikacemi by měly být přezkoumány s náležitým ohledem na důstojnost lidské osoby a všeobecné dodržování a dodržování lidských práv a základních svobod, přičemž je třeba řešit, že je nezbytné a včasné mezinárodní společenství na státní univerzálních principů, které poskytne základ pro reakci lidstva na stále rostoucí dilemata a diskusí, které věda a technologie dárek pro lidstvo a životní prostředí,
připomínajíc, Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948, Všeobecnou deklaraci o lidském genomu a lidských právech přijatou Generální konferencí UNESCO dne 11. listopadu 1997 a Mezinárodní deklaraci lidských genetických dat přijatou Generální konferencí UNESCO dne 16. října 2003.
Dále - Mezinárodní pakt OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966, Mezinárodní úmluvu Organizace spojených národů o odstranění všech forem rasové diskriminace ze dne 21. prosince 1965, Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979, Úmluvu Organizace spojených národů o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989, Úmluvu OSN o biologické rozmanitosti ze dne 5. června 1992, standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro Osoby se zdravotním postižením přijatá Valným shromážděním OSN v roce 1993, doporučení UNESCO o postavení vědeckých výzkumných pracovníků ze dne 20. listopadu 1974, prohlášení UNESCO o rasové diskriminaci a rasových předsudcích ze dne 27. listopadu 1978, Prohlášení UNESCO o odpovědnosti současných generací vůči budoucím generacím ze dne 12. listopadu 1997, Všeobecnou deklaraci UNESCO o kulturní rozmanitosti ze dne 2. listopadu 2001, Úmluvu 169 MOP o domorodých a kmenových lidech v nezávislých zemích ze dne 27. června 1989, Mezinárodní smlouvu o rostlinných genetických zdrojích pro potraviny a zemědělství, která byla přijata na konferenci FAO dne 3. listopadu 2001 a vstoupila v platnost dne 29. června 2004, Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) připojenou k Marrákešské dohodě o založení světa Obchodní organizace, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 1995, Prohlášení z Dauhá o dohodě TRIPS a veřejném zdraví ze dne 14. listopadu 2001 a další příslušné mezinárodní nástroje přijaté Organizací spojených národů a specializovanými agenturami systému OSN, zejména Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) a Světovou zdravotnickou organizací (WHO).
Také si všímá mezinárodních a regionálních nástrojů v oblasti bioetiky, včetně Úmluvy o ochraně lidských práv a důstojnosti člověka s ohledem na uplatňování biologie a medicíny: Úmluvy o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy, která byla přijata v roce 1997 a vstoupila v platnost v roce 1999, spolu s jejími dodatkovými protokoly, jakož i vnitrostátními právními předpisy a předpisy v oblasti bioetiky a mezinárodními a regionálními kodexy chování a pokyny a dalšími texty v oblasti bioetiky, jako je prohlášení z Helsinek Světové lékařské asociace o etických zásadách pro lékařský výzkum zahrnující lidské subjekty, přijaté v roce 1964 a pozměněné v letech 1975, 1983, 1989,1996 a 2000 a Mezinárodní etické směrnice pro biomedicínský výzkum zahrnující lidské subjekty Rady pro mezinárodní organizace lékařských věd, přijaté v roce 1982 a pozměněné v letech 1993 a 2002,
uznávajíce, že tuto deklaraci je třeba chápat způsobem, který je v souladu s vnitrostátním a mezinárodním právem v souladu s právem v oblasti lidských práv, s odvoláním na Ústavu UNESCO přijatou dne 16. listopadu 1945, vzhledem k tomu.

Úloha UNESCO při určování univerzálních principů založených na společných etických hodnotách při vedení vědeckého a technologického rozvoje a sociální transformace s cílem identifikovat vznikající výzvy ve vědě a technologii s přihlédnutím k odpovědnosti současných generací vůči budoucím generacím a otázkám bioetiky, které nutně budou mít mezinárodní rozměr, mělo by se s nimi zacházet jako s celkem, přičemž by se mělo vycházet ze zásad již uvedených ve Všeobecné deklaraci o lidském genomu a lidských právech a v Mezinárodní deklaraci o lidských genetických datech a měl by se zohlednit nejen současný vědecký kontext, ale také budoucího vývoj. Že lidé jsou nedílnou součástí biosféry a mají důležitou úlohu při ochraně sebe a ostatních forem života, zejména zvířat,
uznávajíce, že na základě svobody vědy a výzkumu byl vědecký a technologický vývoj a může být pro lidstvo velkým přínosem, mimo jiné při zvyšování, mimo jiné, střední délky života a zlepšování kvality života, a zdůrazňuje, že takový vývoj by se měl při uznání vždy snažit podporovat blaho jednotlivců, rodin, skupin nebo komunit a lidstva jako celku; důstojnosti lidské osoby a všeobecného respektování a dodržování lidských práv a základních svobod,
uznávání, že zdraví nezávisí pouze na vývoji vědeckého a technologického výzkumu, ale také na psychosociálních a kulturních faktorech;
uznává také, že rozhodnutí týkající se etických otázek v medicíně, biologických vědách a souvisejících technologiích mohou mít dopad na jednotlivce, rodiny, skupiny nebo komunity a lidstvo, jako celek,
majíce na paměti
, že kulturní rozmanitost jako zdroj výměny, inovací a tvořivosti je pro lidstvo nezbytná, a v tomto smyslu je společným dědictvím lidstva, ale zdůrazňuje, že se na ni nemůže odvolávat na úkor lidské práva a základní svobody,
také s ohledem na to, že identita osoby zahrnuje biologické, psychologické, sociální, kulturní a duchovní dimenze,
uznává níže neetické vědecké a technologické chování mělo zvláštní dopad na domorodé a místní komunity, je
přesvědčena, že morální citlivost a etická reflexe by měly být nedílnou součástí procesu vědeckého a technologického vývoje a že bioetika by měla hrát rozhodující roli při volbách, které potřebují s ohledem na otázky vyplývající z takového vývoje, vzhledem k tomu, že je žádoucí vyvinout nové přístupy k sociální odpovědnosti, aby se zajistilo, že pokrok ve vědě a technologii přispívá ke spravedlnosti a zájmu lidstva,
uznávajíc důležitý způsob hodnocení sociální reality a dosáhnout spravedlnosti je věnovat pozornost postavení žen,
Zdůrazňuje potřebu posílit mezinárodní spolupráci v oblasti bioetiky, zejména s ohledem na zvláštní potřeby rozvojových zemí, domorodých komunit a zranitelných skupin obyvatelstva, vzhledem k
tomu, že všechny lidské bytosti by měly bez rozdílu těžit ze stejných vysokých etických standardů; medicíny a výzkumu biologických věd, prohlašuje zásady, které následují a přijímá tuto deklaraci.
Obecná ustanovení
Článek 1 - Oblast působnosti

1. Tato deklarace se zabývá etickými otázkami souvisejícími s medicínou, biologickými vědami a souvisejícími technologiemi, které se vztahují na člověka, s přihlédnutím k jejich sociálním, právním a environmentálním rozměrům.
2. Toto prohlášení je určeno státům. Je-li to vhodné a relevantní, poskytuje rovněž pokyny pro rozhodování nebo postupy jednotlivců, skupin, komunit, institucí a korporací, veřejných i soukromých.
Článek 2 - Cíle

Cíle této deklarace jsou:
a) poskytnout univerzální rámec zásad a postupů, které budou státy řídit při formulaci jejich právních předpisů, politik nebo jiných nástrojů v oblasti bioetiky;
b) řídit akce jednotlivců, skupin, komunit, institucí a korporací, veřejných i soukromých;
c) podporovat dodržování lidské důstojnosti a chránit lidská práva zajištěním dodržování života lidských bytostí a základních svobod v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv;
d) uznat význam svobody vědeckého výzkumu a přínosů vyplývajících z vědeckého a technologického vývoje, přičemž zdůrazňuje, že je třeba, aby k takovým výzkumům a vývoji došlo v rámci etických zásad stanovených v této deklaraci a aby byla respektována lidská důstojnost; lidská práva a základní svobody;
e) podporovat multidisciplinární a pluralitní dialog o bioetických otázkách mezi všemi zúčastněnými stranami a ve společnosti jako celku;
f) podporovat spravedlivý přístup k lékařskému, vědeckému a technologickému vývoji, jakož i co největší tok a rychlé sdílení znalostí o tomto vývoji a sdílení přínosů, se zvláštním zřetelem na potřeby rozvojových zemí;
g) chránit a prosazovat zájmy současné a budoucí generace;
h) zdůraznit význam biologické rozmanitosti a jejího zachování jako společného zájmu lidstva.
Zásady
V rámci působnosti této deklarace, v rozhodnutích nebo postupech přijatých nebo prováděných těmi, kterým je určena, musí být dodržovány následující zásady.
Článek 3 - Lidská důstojnost a lidská práva
1. Lidská důstojnost, lidská práva a základní svobody musí být plně dodržovány.
2. Zájmy a blaho jednotlivce by měly mít přednost před výhradním zájmem vědy nebo společnosti.
Článek 4 - Přínos a újma
Při uplatňování a zdokonalování vědeckých poznatků, lékařské praxe a souvisejících technologií by měly být maximalizovány přímé a nepřímé přínosy pro pacienty, účastníky výzkumu a jiné postižené osoby a minimalizováno jakékoli možné poškození těchto osob.
Článek 5 - Autonomie a individuální odpovědnost
Je třeba respektovat autonomii osob, která rozhodují, přičemž tato rozhodnutí přijímají odpovědnost a respektují autonomii ostatních. Pro osoby, které nejsou schopny vykonávat autonomii, je třeba přijmout zvláštní opatření k ochraně jejich práv a zájmů.
Článek 6 - Souhlas
1. Jakýkoli preventivní, diagnostický a terapeutický lékařský zásah se provádí pouze s předchozím, svobodným a informovaným souhlasem dotyčné osoby na základě odpovídajících informací. Souhlas by měl být, pokud je to vhodné, výslovný a může jej dotyčná osoba kdykoli a z jakéhokoli důvodu odvolat, aniž by to mělo nevýhodu nebo újmu.
2. Vědecký výzkum by měl být prováděn pouze s předchozím, bezplatným, výslovným a informovaným souhlasem dotyčné osoby. Informace by měly být přiměřené, poskytované ve srozumitelné formě a měly by zahrnovat způsoby odnětí souhlasu. Souhlas může dotyčná osoba kdykoli a z jakéhokoli důvodu odvolat, a to bez jakékoli nevýhody nebo újmy. Výjimky z této zásady by měly být učiněny pouze v souladu s etickými a právními normami přijatými státy, v souladu se zásadami a ustanoveními stanovenými v této deklaraci, zejména v článku 27, a mezinárodním právem v oblasti lidských práv.
3. Ve vhodných případech výzkumu prováděného na skupině osob nebo společenství může být požadována dodatečná dohoda zákonných zástupců dotčené skupiny nebo společenství. Informovaný souhlas jednotlivce by v žádném případě neměl nahrazovat kolektivní smlouva nebo souhlas vedoucího komunity nebo jiného orgánu.
Článek 7 - Osoby bez způsobilosti k udělení souhlasu
V souladu s vnitrostátními právními předpisy se osobám, které nemají způsobilost k udělení souhlasu, poskytuje zvláštní ochrana:
a) povolení k výzkumu a lékařské praxi by mělo být získáno v souladu s nejlepším zájmem dotyčné osoby a v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Dotčená osoba by však měla být v co největší míře zapojena do rozhodovacího procesu souhlasu i do procesu odvolání souhlasu;
b) výzkum by měl být prováděn pouze pro jeho přímý zdravotní přínos, s výhradou povolení a podmínek ochrany stanovených zákonem, a pokud neexistuje žádná alternativa výzkumu srovnatelné účinnosti s účastníky výzkumu, kteří by mohli souhlasit. Výzkum, který nemá potenciální přímý přínos pro zdraví, by měl být prováděn pouze výjimečně, s maximálním omezením, vystavení osoby pouze minimálnímu riziku a minimální zátěži, a pokud se očekává, že výzkum přispěje ke prospěchu jiných osob na zdraví ve stejné kategorii, za podmínek stanovených zákonem a slučitelných s ochranou lidských práv jednotlivce. Mělo by být respektováno odmítnutí těchto osob účastnit se výzkumu.
Článek 8 - Respektování zranitelnosti člověka a osobní integrity
Při uplatňování a zdokonalování vědeckých poznatků, lékařské praxe a souvisejících technologií by měla být brána v úvahu zranitelnost člověka. Jednotlivci a skupiny se zvláštní zranitelností by měli být chráněni a měla by být respektována jejich osobní integrita.
Článek 9 - Soukromí a důvěrnost
Je třeba respektovat soukromí dotyčných osob a důvěrnost jejich osobních údajů. Takové informace by se v co největší míře neměly používat ani zveřejňovat pro jiné účely, než pro které byly shromážděny nebo s nimiž souhlasil, v souladu s mezinárodním právem, zejména mezinárodním právem v oblasti lidských práv.
Článek 10 - Rovnost, spravedlnost a spravedlnost
Je třeba respektovat základní rovnost všech lidských bytostí v důstojnosti a právech, aby se s nimi zacházelo spravedlivě a spravedlivě.
Článek 11 - Nediskriminace a nestigmatizace
Žádný jednotlivec ani skupina by neměla být diskriminována ani stigmatizována z jakéhokoli důvodu, což by porušovalo lidskou důstojnost, lidská práva a základní svobody.
Článek 12 - Respektování
kulturní rozmanitosti a pluralismu Je třeba náležitě zohlednit význam kulturní rozmanitosti a pluralismu. Na takové úvahy se však nelze odvolávat, aby porušovaly lidskou důstojnost, lidská práva a základní svobody, ani zásady uvedené v této deklaraci, ani aby omezovaly jejich rozsah.
Článek 13 - Solidarita a spolupráce
Za tímto účelem je třeba podporovat solidaritu mezi lidmi a mezinárodní spolupráci.
Článek 14 - Sociální odpovědnost a zdraví
1. Podpora zdraví a sociálního rozvoje jejich obyvatel je ústředním cílem vlád, na nichž se podílejí všechna odvětví společnosti.
2. Vezmeme-li v úvahu, že požívání nejvyšší dosažitelné úrovně zdraví je jedním ze základních práv každého člověka bez rozdílu rasy, náboženství, politického přesvědčení, ekonomické či sociální situaci, pokrok v oblasti vědy a techniky by se předem:
a) přístup ke kvalitní zdravotní péči a základním lékům, zejména pro zdraví žen a dětí, protože zdraví je nezbytné pro život samotný a musí být považováno za sociální a lidské dobro;
b) přístup k odpovídající výživě a vodě;
c) zlepšení životních podmínek a životního prostředí;
d) odstranění marginalizace a vyloučení osob na základě jakýchkoli důvodů;
e) snižování chudoby a negramotnosti.
Článek 15 - Sdílení výhod
1. Výhody plynoucí z jakéhokoli vědeckého výzkumu a jeho aplikací by se měly sdílet se společností jako celkem a v rámci mezinárodního společenství, zejména s rozvojovými zeměmi. Při uplatňování této zásady mohou mít výhody některou z těchto forem:
a) zvláštní a udržitelná pomoc a uznání osob a skupin, které se účastnily výzkumu;
b) přístup ke kvalitní zdravotní péči;
c) poskytování nových diagnostických a terapeutických způsobů nebo produktů pocházejících z výzkumu;
d) podpora zdravotnických služeb;
e) přístup k vědeckým a technologickým poznatkům;
f) zařízení pro budování kapacit pro výzkumné účely;
g) jiné formy výhod v souladu se zásadami stanovenými v tomto prohlášení.
2. Výhody by neměly představovat nepřiměřené pobídky k účasti na výzkumu.
Článek 16 - Ochrana budoucích generací
Je třeba věnovat náležitou pozornost dopadu přírodních věd na budoucí generace, včetně jejich genetického složení.
Článek 17 - Ochrana životního prostředí, biosféry a biologické rozmanitosti
Je třeba náležitě zohlednit propojení mezi lidmi a jinými formami života, význam vhodného přístupu a využívání biologických a genetických zdrojů, respektování tradičních znalostí a roli člověka při ochraně životního prostředí.

Biosféra a biologická rozmanitost.
Uplatňování zásad.
Článek 18 - Rozhodování a řešení bioetických otázek
1. Při rozhodování by měla být podporována profesionalita, poctivost, bezúhonnost a transparentnost, zejména prohlášení o všech střetech zájmů a vhodné sdílení znalostí. Je třeba vyvinout veškeré úsilí, aby se při řešení a periodickém přezkoumávání bioetických otázek používaly nejlepší dostupné vědecké znalosti a metodika.
2. Dotčené osoby a odborníci a společnost jako celek by se měli pravidelně účastnit dialogu.
3. Měly by být podporovány příležitosti pro informovanou pluralitní veřejnou diskusi, která by usilovala o vyjádření všech příslušných stanovisek.
Článek 19 - Etické výbory
Nezávislé, multidisciplinární a pluralitní etické výbory by měly být zřízeny, propagovány a podporovány na vhodné úrovni, aby:
a) posuzovaly příslušné etické, právní, vědecké a sociální otázky související s výzkumnými projekty týkajícími se lidí;
b) poskytovat rady o etických problémech v klinických podmínkách;
c) hodnotí vědecký a technologický vývoj, formuluje doporučení a přispívá k přípravě pokynů k otázkám v oblasti působnosti této deklarace;
d) podporovat debatu, vzdělávání a informování veřejnosti o bioetice a zapojení se do ní.
Článek 20 - Posuzování a řízení rizik

Mělo by být podporováno odpovídající hodnocení a přiměřené řízení rizik souvisejících s medicínou, biologickými vědami a souvisejícími technologiemi.
Článek 21 - Nadnárodní postupy
1. Státy, veřejné a soukromé instituce a odborníci spojené s nadnárodními činnostmi by se měli snažit zajistit, aby jakákoli činnost v oblasti působnosti této deklarace, prováděná, financovaná nebo jinak vykonávaná zcela nebo částečně v různých státech, byla v souladu se stanovenými zásadami v této deklaraci.
2. Pokud je výzkum prováděn nebo jinak prováděn v jednom nebo více státech (hostitelském státě) a financován zdrojem v jiném státě, měl by být takový výzkum předmětem přiměřené úrovně etického přezkumu v hostitelském státě (státech) a stát, ve kterém se poskytovatel nachází. Tento přezkum by měl vycházet z etických a právních norem, které jsou v souladu se zásadami stanovenými v této deklaraci.
3. Nadnárodní výzkum v oblasti zdraví by měl reagovat na potřeby hostitelských zemí a měl by být uznán význam výzkumu přispívajícího ke zmírnění naléhavých globálních zdravotních problémů.
4. Při vyjednávání dohody o výzkumu by měly být podmínky spolupráce a dohody o výhodách výzkumu stanoveny za stejné účasti této strany na vyjednávání.
5. Státy by měly na vnitrostátní i mezinárodní úrovni přijmout vhodná opatření k boji proti bioterorismu a nedovolenému obchodu s orgány, tkáněmi, vzorky, genetickými zdroji a geneticky souvisejícími materiály.
Podpora prohlášení
Článek 22 - Úloha států
1. Státy by měly přijmout veškerá vhodná opatření, ať už legislativní, správní nebo jiné povahy, aby v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv uvedla v účinnost zásady stanovené v této deklaraci. Taková opatření by měla být podporována činností v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a informování veřejnosti.
2. Státy by měly podporovat zřízení nezávislých, multidisciplinárních a pluralistických etických výborů podle článku 19.
Článek 23 - Bioetická výchova, vzdělávání a informace
1. V zájmu podpory zásad stanovených v této deklaraci a dosažení lepšího porozumění etickým důsledkům vědeckého a technologického vývoje, zejména pro mladé lidi, by se státy měly snažit podporovat vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti bioetiky na všech úrovních, jakož i podporovat programy šíření informací a znalostí o bioetice.
2. Státy by měly v tomto úsilí podporovat účast mezinárodních a regionálních mezivládních organizací a mezinárodních, regionálních a národních nevládních organizací.
Článek 24 - Mezinárodní spolupráce
1. Státy by měly podporovat mezinárodní šíření vědeckých informací a podporovat volný tok a sdílení vědeckých a technologických znalostí.
2. V rámci mezinárodní spolupráce by státy měly podporovat kulturní a vědeckou spolupráci a uzavírat dvoustranné a mnohostranné dohody, které rozvojovým zemím umožní rozvíjet jejich schopnost podílet se na vytváření a sdílení vědeckých poznatků, souvisejícího know-how a jeho výhod.
3. Státy by měly respektovat a podporovat solidaritu mezi státy a mezi nimi, jakož i jednotlivci, rodinami, skupinami a komunitami, se zvláštním zřetelem k těm, kteří jsou zranitelní chorobou nebo zdravotním postižením nebo jinými osobními, společenskými nebo environmentálními podmínkami a těm, kteří mají nejmenší zdroje.
Článek 25 - Následná opatření UNESCO
1. UNESCO podporuje a šíří zásady stanovené v této deklaraci. UNESCO by přitom mělo hledat pomoc a pomoc Mezivládního výboru pro bioetiku (IGBC) a Mezinárodního výboru pro bioetiku (IBC).
2. UNESCO znovu potvrdí svůj závazek zabývat se bioetikou a podporovat spolupráci mezi IGBC a IBC.
Závěrečná ustanovení
Článek 26 – Vzájemné vztahy a doplňkovost zásad 

Toto prohlášení je třeba chápat jako celek a zásady je třeba chápat jako doplňkové a vzájemně propojené. Každá zásada musí být posuzována v kontextu ostatních zásad, jak je to za daných okolností relevantní a relevantní.
Článek 27 - Omezení uplatňování zásad
Má-li být uplatňování zásad tohoto prohlášení omezeno, mělo by to být ze zákona, včetně zákonů v zájmu veřejné bezpečnosti, pro vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, pro ochranu veřejného zdraví nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Jakékoli takové právo musí být v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv.
Článek 28 - Odepření jednání, které je v rozporu s lidskými právy, základními svobodami a lidskou důstojností
Nic v této deklaraci nelze vykládat tak, že pro jakýkoli stát, skupinu nebo osobu znamená jakýkoli nárok na účast v jakékoli činnosti nebo na jednání v rozporu s lidskými právy, základní svobody a lidská důstojnost.

Datum přijetí: 19. října 2005

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473