CO S BLBÝMI "INFORMACEMI"?

Vybral jsem si případ mého přítele, protože si myslím, že není ojedinělým a v podobné situaci se nachází mnoho lidí. Když je kdokoli z nás jaksi osamělým, to znamená, že pouze občas se staví někdo z příbuzenstva nebo z přátel, je takový člověk více odkázán na sdělovací prostředky.

Od nich by chtěl mít přísun informací, poučení i zábavy. Pokud se ze sdělovacích prostředků linou špatné informace, ideologicky směrované v neprospěch běžných občanů, má takový divák, čtenář nebo posluchač tři možnosti:

Vypnout inteligenci a věřit všem nesmyslům, lžím a ptákovinám, které jsou mu předkládány. Takové lidi jistě kolem nás vídáme nebo jsou nám předkládáni. Když se třeba nějaký účastník vědomostní soutěže při představování hlásí k zájmu o politiku, v mých očích se stává ihned manipulovaným „omezencem“ a obvykle i špatně soutěží. Takovým lidem doma běží v televizi od rána do večera „TV-čtyřiadvacítka“, protože musí být přece informovaní. Že jsou hodní politování? Že jsou předmětem úvah o pokleslé inteligenci, nevnímají. Ohleduplné okolí jim to obvykle nedává hlasitě na vědomí.

Druhou možností je sdělované informace logicky posuzovat a hodnotit lži jako lži, nesmysly jako nesmysly, ptákoviny jako ptákoviny. Druhá možnost přináší soudným konzumentům rozčilení různých stupňů, když příliš vysoká intenzita může být zdraví nebezpečná. Tito lidé by se měli zavčas řídit moudrostí – rozčilovat se, znamená mstít se vlastnímu zdraví pro blbost jiných! Pro tyto lidi je prospěšné, pokud mají možnost se podělit o své rozčílení s někým chápajícím. Sdílená starost je menší starost, sdílený a pochopený vztek je menší vztek.

Třetí možnost, pro naše zdraví nejvýhodnější je, vynechávat nedůvěryhodné zdroje informací a blbé pořady. Tím se řídím už více let. Neberu žádný tisk, snad kromě přehledu televizních pořadů na dva týdny. Ten mám pro informaci např. o přenosech sportů, které mě zajímají, a také mě upozorňuje, kdy rozhodně nemám televizi zapínat. Musím konstatovat, že počet sledovatelných pořadů a jejich kvalita klesá a naopak stoupá počet nesledovatelných. Asi bych mohl televizi klidně vyřadit ze svých potřeb.

V naší rodině sledujeme televizi počínaje AZ-kvízem, i když se tam občas objeví podivné otázky vnucující nám povědomí o lidech, kteří nic prospěšného nevykonali a občas podivná, výjimečně i chybná odpověď. Předpovědí počasí pravidelná sledovanost u nás končí. Sledujeme vlastivědné pořady „Toulavé kamery“, které jsou zajímavé a s minimem tendenčních žvástů. Původně stejně orientovaný pořad „Kde domov můj“ ztrácí na kvalitě tendenčním rozšiřováním „našeho domova“ na celou Evropu. Také procento pochlebovačných žvástů pana Hámy je podstatně vyšší. Inu: „Koho chleba jíš, toho …“

V naší rodině se víc, než televize poslouchá rádio, i když i tady se situace zhoršuje. Zvláště v obdobích kolem tzv. významných výročí. Zdá se, že lepší než centrální – celorepublikové vysílače je poslouchat regionální rádia. Jsme se ženou oba původem z východních Čech, takže máme většinou naladěn ČR Hradec Králové. Má své trvalé nedostatky, např. když každý den ráno nám přeje Havel, aby „pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí“. Říká se, že o mrtvých se má mluvit jen dobře. Osobně si myslím, že na člověka, který podvedl celý národ a ještě se nám vysmívá ze záhrobí, se to nevztahuje, proto o něm slušně nemluvím. V odpoledních hodinách jsme rádi poslouchali reportáže ze zajímavých míst naší vlasti (nyní už bohužel jen v pátek). Tento pořad nahradily rozhovory s údajně vynikajícím moderátorem „Xaverem“, kterého nikdo z nás nezná. Z hostů, které si k rozhovorům zve je skutečně jen velmi málo těch zajímavých. Většina je z lidí, kteří se asi potřebují zviditelnit se zřetelnými sklonami protěžovat jednostranně zaměřené ubožáčky, včetně poslanců a senátorů, a to např. současně a hlavně v rámci tažení proti prezidentu Zemanovi.

Jistým zdrojem informací je internet. V tomto směru je ovšem třeba vědět, kterým zdrojům lze jejich informace věřit. Vytypovávání může trvat poměrně dlouho a člověk si také může „naběhnout“ na tendenční a účelové informace. Je to sice pracné, ale srovnávat s více zdroji se vyplatí. Nelze dát na sledovanost nebo nějaká doporučení. Zaručené informace nebo doporučované zdroje, jako třeba „wikipedie“ nebo „seznam“, a další, nemusí být vůbec ty správné, pravdivé a objektivní. Vícekrát jsem se sám o tom přesvědčil. K jisté důvěryhodnosti je třeba a nejlépe se dopracovat sám průzkumem, srovnáváním, konfrontací a logickým během faktů.

Technika sloužící k získávání informací může být dobrým pomocníkem, ale ne jednoduchým, někdy i hodně pracným, náročným na čas.

Ale také může být cíleně a účelově zaměřovaná k mlžení, matení i šíření lží.

To je třeba vědět a brát v úvahu!

Ve Vižňově, 18. 8. 2019, M. Starý

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473