KDO ZAVINIL 2. SVĚTOVOU VÁLKU?!

aneb byl Churchill větší zločinec než Hitler?

Na počátku nebylo slovo, ale kniha Nikolaje Viktoroviče Starikova „KDO přinutil HITLERA přepadnout STALINA“, která se mi dostala do rukou. Autor (narozen 1970) s použitím 88 zdrojů (pamětí a dokumentů z celého světa) odpovídá na otázky „kdo a proč rozpoutal 2. světovou válku?“, otázky, na které obrovské množství knih a jiných děl o této válce neodpovídá, podstatu zamlžuje a zavádí čtenáře k méně podstatným událostem a dění. Pokud se vám podaří někde – možná, že třeba v knihovně ve vaší obci – tuto knížku o 360 stranách běžné velikosti A5 sehnat, jistě stojí za přečtení! V závěru se dočteme, že některé otázky příčin vzniku 2. světové války byly zodpovězeny, dost jich ale ještě zbývá. A protože jsou dnes už známy odpovědi, autor chystá další díl.

Na počátku je třeba se přenést do situace po skončení 1. světové války. Anglie – Spojené království VB - byla v té době světovou velmocí, mohli bychom říci, že na pozici dnešních USA. Měla kromě svých zemí kolonie a největší loďstvo. Německo bylo v bídě. Prakticky nemělo armádu, zemi sužovala obrovská dnes nepředstavitelná inflace.

V období po 1. světové válce docházelo k různým pokusům o revoluční převraty, často vedeným komunisty. Tak i v Německu (např. Ernst Thälman). Všechny takové pokusy byly zlikvidovány nikoliv nějakými antikomunisty, ale vládními silami – státní policií a armádou. O Hitlerovi ještě nikdo nevěděl. V roce 1919 jen několik kamarádů z jistého pivního klubu. Nebudeme podrobně rozebírat, kdy a jak vznikla strana, do jejíhož čela se časem dostal Hitler, ani jak dlouho trvalo, než se z pivního spolku stala politická síla. Jen řekněme, že k vytvoření silné strany usilující o vládu byly potřeba finanční prostředky a kde je vzít ne zbídačeném Německu, kde denně lidé páchali sebevraždy z hladu? Pozdější informace o podpoře Hitlera německými průmyslníky byly vesměs mlžící výmysly. Pokud se něco objevilo, byly to zcela nepatrné částky a dary měšťanů.

Vytvořit významnou politickou sílu bylo možno jen s podporou ze zahraničí. Taková podpora se ale váže na politické a geopolitické cíle a zájmy. Když někomu dám velké peníze, chci za to velké věci. Stalo se, že v jisté době byl Hitler se svými kumpány zaregistrován jistými zahraničními silami a byl vybrán k prosazení plánů, o kterých Anglie a další dlouho snili. Byla to zejména rozsáhlá území Ruska bohatá na přírodní zdroje. Počáteční významné finanční pomoci se Hitlerovi dostalo od Američana, který se stal i Hitlerovým poradcem. Stručně a jasně: Hitler byl vybrán jako nástroj ke zničení Ruska. A tak se mu po klopotném rozjezdu dostávalo pomoci ze strany Anglie, Ameriky, ale také Francie. V době, kdy se stal Hitler významnou politickou osobností v Německu, se začaly dít v této zemi skutečné zázraky. Třeba náhlé umazání čtrnácti nul u inflací naprosto znehodnocené německé měny (1 dolar se rovnal 420 000 000 000 000 marek a náhle ze dne na den jen 4,2 marky).

Německo, které mělo podmínkami Versaillského míru zakázáno mít větší armádu než 100 000 vojáků a zbrojení, začalo nabírat lidi do armády a zbrojit. A západní velmoci k tomu mlčely. Potřebovaly přece silnou armádu, která by třeba ještě s někým (např. s Polskem) napadla SSSR – Sovětský svaz. Největší problém byl ten, že Německo se SSSR nesousedilo, ale byly mezi nimi další státy. To bylo třeba napravit. První bylo obětováno Rakousko, za ním Československo. A máme ten správný důvod Mnichovské zrady západních mocností. Nešlo o porušení smluv, které se v té době porušovaly, až na výjimky, běžně. Jejich uzavírání se jeví jen, jako podivné diplomatické hrátky.

V této fázi se autor vyjadřuje k otázce, zda Československo se mohlo Hitlerovi bránit. Podle něj Československo z pohledu početních stavů vlastní dobře vycvičené armády a techniky bylo na tom jen o málo hůře, než Německo (uvádí konkrétní čísla), ale proti tomu ve výhodě, protože bylo v obranné pozici.

Západní podporovatelé potřebovali, aby se Hitler dostal na hranice se SSSR. Proto bylo třeba vymazat z mapy, resp. připojit k říši Československo. V této fázi to Hitler svým „stvořitelům“ komplikoval. Připojil k Říši jen české země, ne Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu „věnoval“ Maďarsku. Zvláštní roli tu hrálo Polsko, které mělo s Říší velmi dlouho dobré vztahy a využilo toho, aby si přivlastnilo Těšínsko. To se změnilo až do podoby nepřátelství. Polsko nemělo opevněné hranice na východě, protože se počítalo s tím, že bude útočit s Německem na SSSR. Když se to změnilo, nepovažovali Poláci za nutné se opevňovat ani na západě. Dokonce v nějakém čase Poláci chtěli napadnout Německo. Měli smlouvu s Francií a Anglií, takže když zaútočí a Francouzi s Angličany z druhé strany, nemají Němci šanci. Ke konfliktu došlo. Francouzi s Angličany se na Poláky vykašlali a Polsko bylo velmi rychle poraženo. Vyzkoušelo si tak věrolomnost. Poláci si mohli stěžovat ze všech sil a vyžadovat slíbenou podporu. Nebylo to nic platné. Nabízenou pomoc SSSR Poláci odmítli. Jako dříve Československo, které vázalo na pomoc SSSR na Francii.

SSSR se snažil o smluvní akty kromě výše dvou uvedených zemí i s dalšími západními státy, ale neúspěšně. Jediná země, která zbyla a smlouvu se SSSR smlouvu uzavřela, bylo Německo. Známý pakt Molotov – Ribbentrop. Zde je potřeba uvést, že Stalin věděl, že cílem Německa je napadení SSSR. Hovořil o tom např. na sjezdu KSSS v roce 1939. Šlo tedy o jistou taktiku, snad získání času.

Mezitím Hitler pozřel (bez odporu) Dánsko. Také Norsko, zde to bylo složitější, protože Norsko chtěla napadnout i Anglie. Němci je předběhli jen o několik hodin. Došlo k bojům a obsazení se protáhlo.

Další byla také Francie. Do přepadení Francie se Hitlerovi moc nechtělo. Termín vícekrát odkládal. Nakonec jeden z jeho generálů přišel s plánem vpádu v místě, kde to Francouzi nečekali a dostali se na území Francie. V tuto dobu bylo jako vícekrát možno ukončit řádění Hitlera, kdyby se chtělo, ale ono se nechtělo. Němci byli ve Francii a z jedné strany měli francouzskou armádu, z druhé strany Angličany. Stačilo je z obou stran sevřít a rozdrtit. Francouzi k tomu směřovali. A co udělali Angličané? Churchill nařídili ústup a evakuaci z Francie. Angličané ustupovali k jedinému místu, kde mohli bezpečně Francii opustit – k přístavu Dunkirk. Angličané přece nepotřebovali Hitlera zničit. Potřebovali ho, aby vytáhl proti SSSR. A tak klidně obětovali i Francii. Zajímavým je, že Němci byli u Dunkirku o 2 dny dříve než ustupující Angličané. Mohli přístav zničit a následně i ustupující vojska. Ale Hitler vydal rozkaz k zastavení své armády, zakázal zasahovat a umožnil tak, aby zhruba 350000 vojáků – převážně Angličanů – opustilo Francii a přepravilo se do Anglie. Západní země, Francie a zejména Anglie byly několikrát v situaci, kdy mohly Hitlera poměrně snadno zastavit a zničit. Vždy postupovaly jinak. Kromě toho, že podporovaly Hitlera, nestavěly se proti takovým krokům, jako byla likvidace Židů a další. Proč? Protože až přijde čas a Hitler porazí SSSR, bude nutno navršit zločiny toho zlého Hitlera, aby mohli přijít ti hodní – Angličané a Američané a přinášet osvobození od zlého Hitlera. Autor to připodobnil k dnešní situaci, kdy Rusko, které nikoho nenapadá a neohrožuje je označováno za ty zlé a Američané páchající násilí a zločiny po celém světě, to jsou ti hodní chlapci, kteří přinášejí demokracii a svobodu.

Jaký byl anglosaský plán? Anglosasové – Angličané a Američané chtěli území a zdroje SSSR. Jejich představy byly takové, že Němci napadnou SSSR, porazí ho a následně přijdou Angličané a Američané, zlikvidují válkou vyčerpané zbytky armád SSSR, Německa a opanují prostor SSSR.

Zajímavým jistě je, že nejbližší Hitlerův spolupracovník Rudolf Hess odletěl před přepadením SSSR na jednání do Londýna. Cílem jeho cesty bylo zajistit, aby Anglie po přepadení SSSR zachovala neutralitu a žádná druhá fronta se nikdy neotevřela. Zvláštním potom jistě je, že Rudolf Hess, který byl v Norimberku odsouzen na doživotí, jako jediný nebyl propuštěn (některým odsouzeným byl trest zkrácen a byli propuštěni). V případě Hesse se opírali o nesouhlasné stanovisko SSSR – že nacističtí zločinci by se neměli propouštět. To se změnilo po nástupu Gorbačova, který vyjádřil souhlas s Hessovým propuštěním. Podle autora knihy Gorbačov svými hloupými postoji podepsal dva rozsudky smrti. Jeden nad svou vlastní zemí - SSSR, druhý nad Rudolfem Hessem.

V zájmu Angličanů bylo, aby nepřišlo ve známost, co kdysi Angličané Hessovi před přepadením SSSR slíbili. Hess zemřel po 46 letech vězení ve věznici Spandau v roce 1987. Údajně oběšením pravděpodobně ale uškrcen. Byl převezen do britské nemocnice, kde ho údajně tak oživovali, až mu zpřelámali žebra. Když si jeho syn vyžádal pitvu, němečtí lékaři zjistili na hrdle Hesse hned dvě strangulační rýhy a kromě toho ještě dostal ránu do hlavy. Že jeho smrt má na svědomí britská tajná agentura, asi nikdo nemusí pochybovat.

Neutrální postoj k Hitlerovi zrušila Anglie hned druhý den po přepadení SSSR. Churchill na BBC vyjádřil podporu a sympatie bojujícímu sovětskému lidu a odsoudil Hitlera jako zločince, kterého je třeba zničit. Než ale vstoupili oficiálně do války s Německem, trvalo to ještě další rok. Podpora SSSR byla více ve formě slovních vyjádření a oceňování těžkých bojů Rudé armády, než třeba pomoc materiální. Pokud nebudeme počítat takové úžasnosti jako zaslání 6 (slovy šest) ks leteckých pum pro bombardéry Rudé armády.

Víme, jak dlouho trvalo otevření druhé fronty. Ta byla otevřena až v době, kdy bylo jasné, že Hitler SSSR neporazí, ale hlavně když hrozilo, že Rudá armáda osvobodí celou Evropu.

My, kteří chceme znát a vědět pravdu víme, jak válka skončila. Rudá armáda dobyla Berlín a osvobodila mnoho zemí za cenu nesmírných obětí. Není úplně jasné, jak skončili všichni němečtí zločinci, kromě těch, kteří skončili před Norimberským soudem. Některým se podařilo uprchnout a skončili v Jižní Americe. Co víme, že Churchil vehementně ihned po skončení 2. světové války prosazoval okamžité napadení SSSR. Ale o tom už další příspěvek. Je až s podivem, jak odpovídá dávnoletým touhám v duchu „Made in England and USA“.

V Mimoni 14. 3. 2019, M. Starý, SČN

Operace „Nemyslitelné“

Plán spojenců na napadení SSSR v roce 1945

Brzy tu budou opět „slavné májové dny“ a propaganda oslavující hrdinství spojeneckých vojsk našich západních „partňórov“ poběží na plný plyn. Nebude tedy od věci připomenout si, co před několika málo lety vyplulo z částečně odtajněných britských archívů.

Události a fakta popsané v tomto článku se zdají neuvěřitelné a nemyslitelné. Je opravdu těžké jim uvěřit, protože normální člověk nepochopí zradu toho, koho považoval za spojence a přítele. A přesto tomu tak bylo.

Tato informace byla dlouho uchovávána v tajnosti a na světlo světa přišla až v posledních letech. Jedná se o plán překvapivého útoku na SSSR hned v létě roku 1945, plán vypracovaný spojenci, jehož uskutečnění bylo zastaveno fakticky až v poslední chvíli.

Třetí světová válka měla začít 1. července 1945 překvapivým útokem spojených sil Anglosasů na sovětská vojska…

B 24

Americké bombardéry B-24 Liberátor

Zatím o tom ještě málokdo ví, stejně tak i to, jakým způsobem Stalin dokázal překazit plán „pravděpodobných spojenců“, proč bylo nutné urychleně dobýt Berlín, proti komu britští instruktoři v dubnu 1945 cvičili nerozpuštěné německé divize, které se nechaly dobrovolně zajmout, proč byly s nelidskou krutostí zničeny Drážďany v únoru téhož roku a koho ve skutečnosti tím chtěli Anglosasové vyděsit.

drazdany

Drážďany po bombardování technologií „ohnivá smršť“. Totéž Anglosasové plánovali udělat s ruskými městy.

Podle oficiálních modelů historie pozdního SSSR skutečné příčiny toho všeho nebyly ve školách vysvětlovány, tehdy byl v kurzu „boj za mír“, ve vyšších vrstvách uzrávalo „nové myšlení“ a legenda o „čestných spojencích – USA a Velké Británii“ byla všeobecně propagována. Dokonce i dokumentů bylo tehdy publikováno jen pár – a tento byl utajován z celé řady příčin. Až v poslední době začali Angličané částečně zpřístupňovat archívy tohoto období, protože tu už není Sovětský svaz, kterého se obávali.

Na začátku dubna 1945 před samotným koncem války Winston Churchill, ministerský předseda ruského „spojence“ Velké Británie, vydal příkaz náčelníkům svých štábů k vypracování operace překvapivého úderu na SSSR – operaci „Nemyslitelné“. Plán v rozsahu 29 stran mu byl předložen 22. května 1945. Podle tohoto plánu měl být útok na SSSR proveden po vzoru Hitlera – nečekaným úderem. 1. července 1945 čtyřicet sedm anglických a amerických divizí bez jakéhokoli vyhlášení války měly uštědřit drtivou ránu naivním Rusům, kteří takovou nekonečnou podlost od svých spojenců naprosto neočekávali. Úder mělo podpořit 10 – 12 německých divizí, které „spojenci“ drželi nerozpuštěné v Šlesvicku-Holštýnsku a jižním Dánsku a které denně cvičili britští instruktoři: připravovali je k nové válce se SSSR. Podle plánů měla začít válka sjednocené západní civilizace proti Rusku a následného „křížového tažení“ se měly zúčastnit i další země, například Polsko a potom Maďarsko… Válka měla dovést k úplnému rozbití a kapitulaci SSSR. Konečným cílem bylo završit ji tam, kde to plánoval Hitler v plánu Barabarossa – na hranicích Archangelsk-Stalingrad.

Anglosasové se chystali zlomit Rusy terorem – totálním zničením velkých sovětských měst: Moskvy, Leningradu, Vladivostoku, Murmansku a dalších drtícími údery létajících pevností“. V ohnivých smrštích měly zahynout miliony Rusů, stejně jako byl zničen Hamburk, Drážďany, Tokio,… To se chystali učinit se svými „spojenci“. Tedy obvyklý obraz: nejodpornější zrada, krajní podlost a zvěrská krutost – to je vizitka západní civilizace a zvláště pak Anglosasů, kteří zabili nejvíce lidí v celé lidské historii.

Nicméně 29. června 1945, den před plánovaným začátkem nové války, Rudá armáda nečekaně změnila svoji dislokaci. To byla rozhodující událost, která otočila tok historie, a příkaz k útoku anglosaským vojskům nebyl vydán. Dobytí Berlína, který byl pokládán za nedobytný, ukázalo sílu sovětské armády a vojenští experti nepřítele se přiklonili k rozhodnutí SSSR nenapadnout. V čele Sovětského svazu totiž naštěstí stál Stalin.

Přitom vojenské námořnictvo Spojeného království a Spojených států měly tehdy vůči SSSR absolutní převahu: v minonoscích 19x, v bitevních lodích a velkých křižnících 9x, ponorkách - 2x *. A více než sto letadlových lodí s několika tisíci jednotek palubních letadel proti nule na straně SSSR. "Pravděpodobný spojenec" disponoval 4 vzdušnými armádami těžkých bombardérů, které mohly kdykoli nanést zničující údery. Sovětské letectvo bylo, co se týče bombardování, nesrovnatelně slabší.

V dubnu 1945 mezi spojenci panovala představa, že ruští vojáci jsou válkou vyčerpaní a vojenská technika na hranici funkčnosti. Jejich vojenští odborníci však byli nakonec velmi překvapeni silou sovětské armády, kterou demonstrovala při dobytí Berlína, jenž byl jimi považován za nedobytný. Není pochyb o správnosti závěru historika V. Falina, že Stalinovo rozhodnutí o útoku na Berlín na počátku května 1945 zabránilo třetí světové válce. To bylo nedávno potvrzeno i odtajněnými dokumenty. V opačném případě by byl Berlín vydán bez boje "spojencům", a sjednocené síly celé Evropy a Severní Ameriky by pak udeřily na SSSR.

Avšak i po dobytí Berlína se plány na zrádný útok dále rozvíjely v plné rychlosti. Zastaveny byly až tehdy, když bylo zjištěno, že byly vyzrazeny a výpočty stratégů ukázaly, že bez nečekaného úderu by SSSR nemohl být zničen. Existoval ještě jeden důležitý důvod, proč Američané vznesli vůči Britům námitky: potřebovali totiž SSSR, aby rozdrtil Kwantungskou armádu na Dálném východě, bez čehož by americké vítězství nad Japonskem bylo nejisté.

Stalin nemohl zabránit druhé světové válce, ale podařilo se mu předejít té třetí. Situace byla mimořádně vážná, ale SSSR opět zvítězil, nepoddal se.

Nyní se na Západě snaží vysvětlovat plán Churchilla jako „odpověď“ na „sovětskou hrozbu“, na Stalinovy snahy zmocnit se celé Evropy.

„Existovaly v té době v sovětském vedení plány útoku na pobřeží Atlantiku a dobytí britských ostrovů? Na tuto otázku je třeba odpovědět záporně. Potvrzuje to Sovětským svazem 23. června 1945 přijatý zákon o demobilizaci armády a námořnictva a jejich následné převedení do mírového stavu. Demobilizace začala 5. července 1945 a byla dokončena v roce 1948. Stavy armády a námořnictva byly sníženy z 11 milionů na méně než 3 miliony osob. Zrušen byl Výbor obrany státu, nejvyšší velení. Počet vojenských okruhů v letech 1945 - 1946 se snížil z 33 na 21. Výrazně se snížil počet vojsk ve východním Německu, Polsku a Rumunsku. V září 1945 byla sovětská vojska stažena ze severního Norska, v listopadu z Československa, v dubnu 1946 z ostrova Bornholm (Dánsko) a v prosinci roku 1947 z Bulharska ...

Vědělo sovětské vedení o britských válečných plánech proti Sovětskému svazu? Na tuto otázku je třeba odpovědět kladně... Nepřímo to potvrzuje i přední odborník na historii sovětských ozbrojených sil, profesor Edinburghské university D. Erickson. Podle něj znalost Churchillova plánu pomáhá vysvětlit, „proč se maršál Žukov náhle rozhodl v červnu 1945 přeskupit své síly; dostal rozkaz z Moskvy, aby posílil obranu a detailně studoval rozmístění vojsk západních spojenců. Nyní jsou důvody jasné: je očividné, že o Churchillově plánu se v Moskvě dozvěděli včas a stalinský generální štáb přijal vhodná opatření.“ (Ržeševskij Oleg Alexandrovič, Vojensko-historický výzkum)
* údaje byly čerpány z tohoto zdroje: http://www.respublika.info/4440/history/article22384/
Bezprostředně po zveřejnění článku je však odkaz důsledně přesměrováván na bulvár :-(

autor: Pavel Krasnov

zdroj: 

https://www.kramola.info/vesti/vlast/operaciya-nemyslimoe-plan-napadeniya-soyuznikov-na-sssr-v-1945-godu

překlad: Vlabi

Poznámka RSP: Kdo chce, může si odpovědět na otázku pod titulkem prvého článku. Také jsem si odpověděl. Je smutné, že někteří nedovzdělanci vynášejí Churchila, odhalují mu sochy a pomníky, oslňují jeho citáty, když to byl dle mého názoru ještě větší grázl a hajzl, než Hitler. Když to byl on, který svým projevem ve Fultonu rozpoutal „studenou válku“. Inu doba je taková, že u nás budeme odhalovat možná pomníky i Hitlerovi. Aspoň někteří přední političtí debilové se tak chovají a zločinná církev se tak chovala vždycky. itlerH

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473