CZEXIT (2)

CZEXIT je JEDINÁ MOŽNOST, jak přestat být krmelcem Evropy! (2)
Pokračování.
2. část
Efekty shora popsaných strukturálních, vlastnických a dalších změn v ekonomice ČR jsou následující:
ANS -TICHY- přinášejí naší zemi a drtivé většině jejích obyvatel průběžně ztráty (průběžný odliv zisku a úroků od nás na úrovni několika set miliard Kč, dále kurzové ztráty z titulu záměrně podseknuté koruny, kdy samotný rozdíl mezi směnným kurzem Kč a paritou kupní síly nám ročně vytváří ztrátu přes 1 bilion korun, ceny dodávek od našich subdodavatelů často vynuceně na úrovni nákladů atd.);
- naše zapojení do mezinárodní ekonomické spolupráce se změnilo zásadně k horšímu. Přestali jsme být jako ČR v převažujícím objemu obchodním partnerem pro jiné země. Fungujeme nyní vesměs jen jako pouhá posluha jiným evropským zemím, které mají silnější pozici v EU;
- nemáme již vlastní banky, ani kapitál (což se jeví být velkým problémem nejen z hlediska možnosti podpory činnosti zbytků vlastní české ekonomiky, nýbrž i nastupující průmyslové revoluce 4.0 a s tím související nutnosti modernizovat naši výrobu a služby);
- odešli jsme nuceně od výroby vlastních finálních výrobků s vyšší přidanou hodnotou (a od jejich samostatného exportu do zahraničí) k pouhé výrobě komponentů a k činnosti v montovnách. Tedy k nízké či téměř nulové přidané hodnotě, přešli jsme totiž často na pouhou práci ve mzdě;
- naše mzdy, platy a důchody jsou hluboce podhodnoceny oproti srovnatelným zemím Evropy, a to i po jejich nedávných dílčích navýšeních. (Jejich stav přitom souvisí s problémy uvedenými v předchozím bodě). To se logicky projevuje i návazném nedostatku peněz na zdravotnictví a důchody našich občanů;
- ceny výrobků (vesměs dovážených a často nekvalitních) a služeb jsou přitom na úrovni těch západních, často ještě i vyšší;
- naše potravinová soběstačnost cíleně klesla z více než 100 % stavu v r. 1989, kdy jsme ještě zemědělské přebytky vyváželi na současných cca 45 %, přičemž tento sestupný trend dále pokračuje. Tím se záměrně zvyšuje naše potravinová závislost na zahraničí a současně i klesá možnost krajinotvorby u nás (viz dotace na neosetá pole apod.);
- ztráta kontroly nad vlastními nerostnými zdroji a přírodním bohatstvím;
- došlo k likvidaci pracovních příležitostí v příhraničních krajích, nastává odliv občanů z těchto lokalit do velkých aglomerací v našem vnitrozemí, kde pak chybějí bytové kapacity. O chybějícím seniorském bydlení (obecně) již ani nemluvě.
A v tomto neblahém výčtu by bylo možné dále pokračovat.
Uvedené změny v ekonomice způsobily její hluboký propad, kdy se teprve postupně dostáváme z hlediska HDP na dřívější úroveň, aniž bychom si sami přiznali, že okolní svět se v mezidobí značně změnil a ekonomicky pokročil. Okolní státy tedy nedoháníme, jak nám bylo slibováno po r. 1989. Právě naopak.
Tyto skutečnosti vyvolaly i změnu klasifikace naší země v mezinárodních srovnáních, a to z kategorie středně rozvinutého průmyslového státu (ještě v r. 1989) do kategorie rozvojové země, do níž jsme byli zařazeni renomovanou americkou bankou Goldman Sachs na jaře 2017. To vše v důsledku aplikace washingtonského konsensu, vstupu ČR do EU a vesměs nevhodných lidí ve vedení našeho státu (až na výjimky) prakticky v průběhu celého polistopadového období.
Přestali jsme sledovat české národní zájmy (které se nám jako ANS podařilo „oprášit" teprve v souvislosti s loňskými říjnovými volbami), místo toho jsme automaticky přebírali sebevětší nesmysly z Bruselu.
Nikoliv náhodou jsou proto v našich mainstreamových propagandistických prostředcích neustále omílány výsledky v oblasti tvorby HDP, což je v našich podmínkách zajímavý ukazatel zejména pro zahraniční investory (či spíše spekulanty) ohledně parametrů „krmelce pro ně" v ČR. Nikoliv však jako informace z hlediska zvyšování životní úrovně pro naše občany.
Redaktoři a různí „odborníci" přitom omdlévají nadšením nad zprávami o růstu HDP u nás o desetiny procenta, přičemž je nechává ale zcela klidnými, že cca 8 % HDP je následně každým rokem nevratně vyváděno od nás do zahraničí. A nejen to (viz rozdíly mezi směnným kurzem koruny a mezi paritou kupní síly koruny atd.).
O HNP (HRUBÉM NÁRODNÍM PRODUKTU), který ukazuje, kolik peněz z práce našich občanů zůstane k užití v ČR, se cudně mlčí. (ten je logicky o část vyvezeného HDP - HRUBÉHO DOMÁCÍHO PRODUKTU - menší, jeho přírůstek může být jen z dividend z podnikání českých subjektů v zahraničí, pokud je ovšem neponechávají v zahraničí). Tyto případě jsou ale spíše marginálního charakteru.
Oproti tomu např. Německo (podle dostupných zpráv) mělo v r. 2016 o 18 % vyšší HNP než HDP. Tedy vyšší příjmy, než byl souhrn vyrobeného zboží a služeb za uvedený rok v Němec-ku. Toto „přilepšení" jim přichází právě z kolonií, jako je ČR a další. (A. Merkelová z těchto zdrojů pak uplácela vlastní voliče, aby zamhouřili obě oči nad její imigrační politikou. A po jistou dobu jí to dokonce vycházelo).
A namísto toho, abychom se všichni bez rozdílu snažili tento stav urychleně změnit a postavit se opět ekonomicky i politicky na nohy, najdou se u nás tací jedinci, kteří si v této pozici ČR ještě libují a vydávají ji za bůhví jaký výdobytek a současně možnost naší změny k lepšímu za bůhví jakou ztrátu.... Nejspíše proto, že je samotné fakticky se zhoršující životní podmínky rostoucího počtu našich obyvatel netlačí, neboť jsou sami placeni z jiných zdrojů a za činnost, která není závislá na výsledcích ekonomiky v tomto státě.
(Exekuce vedené na více než 900 tis. našich občanů, jakož i 200 tis. našich občanů/bezdomovců jsou snad čísla více než varovná).
_____________________
POZNÁMKA:
HNP - Hrubý národní produkt (GNP - Gross National Product) vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvořenou výrobními faktory ve vlastnictví subjektů národní ekonomiky za dané období. Tento ukazatel je počítán na národním principu a započítávají se sem i produkty vyrobené v zahraničí výrobními faktory daného státu (např. americké investice v Jižní Americe a jejich produkce se započítají do HNP USA - naopak se sem nezapočítají produkty vyrobené zahraničními firmami na území USA).
HDP - Hrubý domácí produkt (GDP - Gross Domestic Product) vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvořenou výrobními faktory umístěnými v domácí ekonomice bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Tento ukazatel je počítán na územním principu a je používán především v Evropě.

3. část
Za situace, kdy se náš stát zbavil naprosté většiny svého majetku a tedy i příjmů z něho, kdy dopustil zničení části výrobních kapacit, zprivatizování ostatních kapacit (ať již zahraničními investory, jak výše popsáno či různými „kapitány českého průmyslu", kteří následně vesměs zkrachovali), dostal se dnes do situace, že je závislý prakticky výlučně na následujících zdrojích příjmů:
- daň z příjmu od právnických osob (19 % oproti dřívějším 100 % zisku státních podniků) a ještě k tomu od necelé 1/3 dřívějších subjektů (viz zničené podniky, podniky v rukou cizích vlastníků a jejich daňové prázdniny v ČR, příp. zdaňování cizích firem činných u nás v zahraničí, zlegalizované úniky našich i cizích firem činných u nás do daňových rájů);
- daň z příjmu od fyzických osob (15 %)
- zisky zbytkových státních podniků (dnes jde již jen o jejich minimální počet, byť některé z nich jsou co do velkosti významné - ČEZ, Budvar, Lesy ČR);
- daň z přidané hodnoty (21 % až na výjimky)
- spotřební daně
- daň z převodu nemovitostí (4%)
- darovací daň a některé další.
Obecně platí, že Daňové břemeno bohatých tak bylo ze značné části přesunuto na střední třídu, která za současných podmínek rychleji chudne. Tímto rysem se vyznačují všechny tzv. východoevropské země v porovnání se zeměmi Západu. Podobně je tomu v rozvojových zemích. ČR v tomto ohledu není výjimkou.
Závěr 1:
Máme-li zjednat nápravu v tomto směru s cílem „postavit se opět na vlastní nohy", je nemožné tak učinit v rámci našeho pokračujícího členství v EU, která je nejen hlavním původcem naší současné situace, nýbrž i překážkou v možné nápravě. Nemůžeme totiž setrvávat v pozici kolonie EU (a zejména pak Německa) a přitom současně se snažit o naši emancipaci a opuštění naší pozice kolonie.
Jaká je tedy skutečnost?
Přichází postupně průmyslová revoluce 4.0, a to se všemi svými průvodními důsledky. Již se u nás projevila např. úbytkem 2 tis. pracovních míst ve Škodě Mladá Boleslav či v menších počtech na jiných místech republiky (např. Krnovsko 300 pracovních míst atd.). Jde o proces, který se bude postupně šířit i do dalších odvětví (bankovnictví, autodoprava, soudnictví/advokacie, různé druhy služeb, stavebnictví atd.).
V čem spočívá průmyslová revoluce 4.0?
V robotizaci lidské práce a tedy v její náhradě, přičemž tato robotizace u nás:
- dle propočtů nahradí v ČR do roku 2035 až 30 % lidské pracovní síly, u osob s nízkým vzděláním tato úspora může dosáhnout až 44 %;
- přináší úspory na mzdách, na sociálních a zdravotních příspěvcích, odbourává problémy s pracovníky a s odbory atd.;
- současně s tím zvyšuje nároky na stát a jeho zdroje potřebné k výplatě minimálního garantovaného měsíčního příjmu. Ty zdroje jsou již nyní nedostatečné, neboť pocházejí prakticky jen z příspěvků na zdravotní a sociální pojištění od zaměstnaných lidí u nás a zčási i z vybraných daní. Jiné zdroje nejsou a poklesem zaměstnanosti se budou tenčit, zatímco nároky na výplatu minimálního garantovaného měsíčního příjmu stoupat;
- staví nás (s ohledem na nevhodnou strukturu naší ekonomiky) na 4. místo z nejohroženějších zemí. (je to způsobeno strukturou a zaměřením české ekonomiky, z velké části postavené na produkci bez přidané hodnoty, na subdodávkách do Německa a dalších zemí EU. Jde o výrobu a s ní spojená pracovní místa, jež budou zcela nahrazena roboty či algoritmy). Hlavní těžiště dosavadní průmyslové výroby přitom u nás spočívá ve výrobě automobilů. Místo nich se již začínají vyrábět elektromobily, a to prakticky plně roboticky. Víme již, jak a čím tento výpadek (ne-li výroby, tak zcela určitě alespoň pracovních míst) nahradíme?
- vzdělávací systém, který se opožďuje za výraznými proměnami v práci jako takové a setrvale připravuje nové pracovní síly na již překonané, resp. neexistující potřeby. Produkuje tak z velké části i nadále pracovníky do továren, kde však jejich místa budou v dohledné době nahrazena roboty."
Kde bude tato robotizace zaváděna nejdříve?
Tam, kde mají majitelé továren nejvyšší náklady na pracovní síly. Tedy doma, např. v Německu. Pokud si tam ovšem postaví místo lidí roboty, ty rychle nahradí i lacinější pracovní sílu např. u nás. A všechny roboty mohou stát a pracovat těmto zahraničním podnikatelům u nich doma. (tedy do jisté míry dojde i v dalších západních zemích k obdobě naplňování hesla America first!). Západní Evropa se na to již připravuje, a proto Brusel volá i po harmonizaci daní v rámci EU.
Závěr 2:
Ke ztrátě pracovních míst postupem času určitě dojde. Nikoliv však z důvodu našeho vystoupení z EU, nýbrž z důvodu nastupující náhrady lidské pracovní síly roboty v rámci průmyslové revoluce 4.0.
4. část
Shrnutí:
a/ je nepopiratelné, že s postupem času ubude objem lidské práce v ekonomice obecně. Bude to však z důvodu objektivního (tj. náběhu průmyslové revoluce 4.0) a nikoliv subjektivního (jako důsledku našeho vystoupení z EU), jak záměrně nesprávně tvrdí někteří lidé u nás;
b/ k další obživě našich obyvatel, kteří definitivně ztratí možnost zaměstnání, bude třeba vyplácet minimální měsíční garantovaný příjem. Ten je zatím uvažován tak, že ho budou do-stávat všichni bez rozdílu, přičemž ti „ˇšťastnější" budou moci si ještě přivydělat prací. (stát – a tedy my všichni – budeme fakticky dotovat podnikatele při vyplácení jejich zaměstnanců, které zaměstnají i po příchodu průmyslové revoluce 4.0. Pochopitelně nikoliv za plný plat, neboť jim to bude umožňovat obrovský převis nabídky po pracovních místech nad poptávkou po nich;
c/ Minimální garantovaný měsíční příjem je v různých zemích kalkulován v různé výši, a to podle jejich ekonomických možností. V případě ČR by činil podle výpočtů ekonomů za současných podmínek cca Kč 6.000,-/osobu/měsíc, což je částka zcela nepostačující, zvláště za situace, kdy by tento minimální příjem byl vyplácen i namísto důchodů seniorům či v nemoci namísto náhrady ušlé mzdy apod. Na rozdíl od většiny jiných členských zemí EU (či ekonomicky vyspělejších zemí obecně) na zavedení minimálního garantovaného měsíčního příjmu, který by umožňoval našim občanům (důstojné) přežití v současnosti, nemáme.
d/ je zřejmé, že dalšími dovozy migrantů do ČR (při jejich subjektivní, avšak zanedlouho i objektivní nevyužitelnosti na trhu práce) se popsaná situace našich obyvatel bude jen zhoršovat.
e/ další perspektiva se rýsuje ve výrobě náhradních dílů, v některých druzích služeb, v některých zemědělských oborech. To souvisí s přechodem od globalizace na glokalizaci, kdy skončí převážení ovoce a zeleniny, které si můžeme pěstovat doma, přes polovinu světa. Bude tedy zapotřebí podpořit rozvoj družstevnictví u nás, k čemuž vyzývají mezinárodní organizace vč. OSN již od r. 2008 (např. usnesení EP z července 2013). U nás dosud marně;
f/ v této situaci máme v zásadě tyto 2 možnosti, a to:
A/ vyčkávat do doby, dokud od nás neodejdou zahraniční investoři v důsledku převedení výroby na robotizovanou formu u nich doma, a pak být jako stát postaveni do situace, kdy nebudeme mít rezervy na vyplácení ani té aktuálně kalkulované možné výše minimální měsíční garantované odměny nebo
B/ snažit se celou záležitost co nejdříve (ačkoliv i tak se zpožděním) řešit.
K takovému řešení nemůžeme ale přistoupit jako člen EU. Nebude nám to umožněno, byla nám totiž předurčena úloha kolonie. To je i jeden z důvodů, proč ANS považuje za nezbytné vystoupit z EU.
g/ je třeba počítat s tím, že:
• někteří tuzemští výrobci finančně nezvládnou investice do robotizace výroby, pokud si v průběhu dosavadní činnosti nevytvářeli rezervy v potřebné výši. Buď necháme padnout další továrny u nás, což naše problémy jen dále prohloubí, nebo bude nezbytná po-moc našeho státu s jejich financováním (jak dále uvedeno);
• v dalších případech bude třeba obnovit některé v minulosti nesmyslně potlačené výroby či navázat na výroby, které zde přes svým odchodem přerušili zahraniční investoři, a to s ohledem na nutnost změnit strukturu průmyslové výrob v ČR a obnovit její širší paletu. Zde bude muset sehrát svoji roli i náš stát, a to:
- jak z hlediska zajištění potřebného financování k provedení potřebných strukturálních změn (kdy bude důležité hledat a nalézat i alternativní zdroje financování těchto inves-tic, tj. mimo zdroje západních bank, které nemají výraznější zájem na financování kon-kurence jejich vlastních firem u nás), tak i
- převzetí některých privátních podniků, jejichž majitelé nebudou schopni financovat investice vynucené postupující průmyslovou revolucí 4.0 a bude tak hrozit ztráta nejen zbytku zaměstnanosti v některých lokalitách (regionech), nýbrž i další nárůst nároků na zdroje státního rozpočtu k vyplácení minimálního měsíčního garantovaného příjmu.
Orientace prezidenta republiky M. Zemana na „politiku všech azimutů" je proto velmi prozíravá, byť to mnozí lidé u nás pochopí (a snad i docení) teprve dodatečně.
Jaké jsou tedy naše skutečné možnosti?
A/ nedělat nic a vyčkávat (tak jako obvykle) – a tedy čekat, až nás cizí investoři „vyžerou do mrtě" a poté opustí (kdy vznikne armáda nezaměstnaných, která se obrátí s žádostí o podporu na náš „vyžraný" stát), který na jejich podporu (nad postaru kalkulované počty) nebude mít prakticky ani korunu a dostane se do těžko řešitelné situace nebo
B/ začít řešit tyto problémy s předstihem (ač se zpožděním oproti skutečné potřebě). To však znamená vystoupit z EU, a to co nejdříve. A začít pracovat na sebe.
A ještě čtyři poznámky na závěr:
• Takové řešení bude mít zcela určitě své náklady. Oproti úsporám a ziskům docílitelným naším odchodem z EU však výrazně nižší;
• Průmyslová revoluce nemá alternativu a přijde i k nám. Ať budeme ještě členy EU (tím hůře pro nás) nebo i když ještě předtím vystoupíme.
• Dojde tak k zásadním změnám ve struktuře průmyslové výroby u nás, ve struktuře našich odběratelů. Těžko budeme dodávat subdodávky či montovat pro někoho výrobky byť s lacinou pracovní silou, když si to každý investor bude schopen zajistit doma po-mocí robotů, a to laciněji. K odchodu většiny stávajících zahraničních investorů z ČR dojde tak v každém případě;
• Dojde nutně i k zásadní diverzifikaci našich odběratelů. Zčásti vynucené okolnostmi na straně těch stávajících, zčásti pak s ohledem na změny mezinárodní politické a ekonomické situace.
Zanechme tedy lží a matení lidí a pojďme se postavit k řešení této zásadní otázky. My všichni, neboť nás všech se to bude v té či oné formě dotýkat.

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473