POKROKOVÉ SYMBOLY JE TŘEBA NIČIT?!

Symboly pokroku lidstva

je třeba trvale znehodnocovat, převracet, ničit a vymazat z paměti národů. Jejich odkaz je nebezpečný vládnoucím kapitalistickým a protinárodním zločincům. Je to přece velmi logické.

Co mě ohrožuje, to musím zničit. A ničení památky a pověsti těch, kteří se už nemohou bránit je, nebo mělo by být přece snadné. Ale nemuselo by být, jestliže tomu budeme my, myslící tvorové z důvodu objektivní historické pravdy bránit. To je důvodem dnešního zveřejnění níže uvedeného článku s dalšími poznámkami:

"Chruščovova zrada a arogance byly společně s Brežněvovým flegmatismem a laxností důvodem pádu SSSR

Ukrajinec Nikita Chruščov dokázal během svého života podkopat, zničit a překroutit většinu toho, co dokázal za svého života J. V. Stalin. Chruščov se po smrti Stalina dostal ke kormidlu země, která byla druhou nejsilnější ekonomickou velmocí po USA, a přestože Sovětský svaz příšerně poničila válka s nacisty, doháněla tato země raketovou rychlostí USA a útočila na první velmocenskou příčku světa.

Co se týče vojenské připravenosti k válce, neměl v té době Sovětský svaz na světě konkurenci. Rudá armáda měla několik let po vítězství nad nacistickým Německem a jeho spojenci úžasnou bojovou morálku. Žádná jiná armáda světa neměla v té době tak obrovský bojový arzenál a vojsko složené z tolika zkušených veteránů, zakalených v opravdových bojích, jako SSSR. Stalin začal ihned po válce (po vzoru USA) budovat mohutnou armádu s početným loďstvem a letectvem, schopnou nejen obrany, ale také útoku na vzdáleného nepřítele. Tento velký muž si byl moc dobře vědom toho, že kapitalistické země po vítězství nad nacisty založily NATO (kam přestože mělo původně údajně jít o obranný pakt, odmítly přijmout SSSR, který o to požádal), jako vojenskou sílu proti Sovětskému svazu a jeho spojencům. Stalin si moc dobře uvědomoval, že dlouhodobá společná existence obou světových bloků (kapitalistického a socialistického) není možná. Tento velký stratég viděl za roh a tušil, že pokud se moci v Sovětském svazu ujme někdo neschopný a slabý, dokážou západní tajné služby zběhlé v intrikování a falších infiltrovat nové vedení a nakonec rozložit socialistický blok zevnitř. Věděl, že myšlenka komunismu, je ještě mladá a nic si nenamlouval o tom, že mnoho „komunistických“ funkcionářů vlastně vůbec neví jak dosáhnout tohoto vytouženého cíle.

Stalin byl ve své podstatě neochvějným zastáncem tzv. válečného komunismu a jeho konečným cílem, bylo osvobození dělníků a rolníků celého světa od vykořisťování a finančního otroctví bank nad pracujícím lidem. Z tohoto důvodu byl vypracován plán útoku na americký kontinent přes území Aljašky za pomoci v té době nejvěrnějšího a nejsilnějšího spojence SSSR. Tímto spojencem nebyl nikdo jiný, než Čína a její vůdce Mao Ce-Tung. V té době, byly atomové zbraně a jejich nosiče ještě tzv. „v plenkách“ a podle tehdejších vojenských stratégů záviselo vítězství ve válce ještě pořád především na velikosti a síle armády a konvenčních zbraních.

Nicméně místo tohoto scénáře došlo k náhlé (pravděpodobně násilné) smrti Stalina a k nástupu Nikity Chruščova k moci. Tento renegát a zrádce si usmyslel, že dosáhne světového věhlasu a velikosti tím, že zničí pověst muže, který vládl před ním, a který dokázal z chudé feudální země s 11% HDP oproti USA udělat za svého života ekonomickou a politickou velmoc a lídra socialistického bloku čítajícího okolo miliardy a půl lidí. Začal tím, že nechal, jak jinak, než za potlesku stále horečně zbrojícího západu sešrotovat dvě třetiny nově vyrobeného letectva a loďstva a prohlásil, že Sovětskému svazu stačí menší armáda, rakety a atomové zbraně. Jeho dílo pokračovalo vydáváním různých falešných dokumentů o Stalinovi, zničením sovětského zemědělstvím šíleným přechodem od domácích plodin ke kukuřici na úkor ječmene, pšenice a dalších obilovin, rozdělováním území, která historicky patřila Rusku ostatním členským zemím (tak také Ukrajina získala od Chruščova Krym, který ožralý jak dělo, prostě jednoho rána vzal Rusku a dal Ukrajině). Tento věčně ožralý a hloupý Ukrajinec nakonec dosáhl politického rozkolu mezi SSSR a Čínou a ztratil tak nejsilnějšího vojenského spojence. Jeho arogance došla tak daleko, že jako „komunista“ úplně opustil cestu k cíli, přestal zlevňovat potraviny a jiné produkty (jak to od konce války dělal Stalin) a místo toho začal zdražovat, čímž nastoupil cestu od socialismu ke státnímu kapitalismu, kterou bohužel nakonec následovala většina celého socialistického bloku. Poslední kapkou jeho zrady bylo to, že nechal v rámci vojenského cvičení hnát veterány Rudé armády, kteří prošli celou válkou a bojovali statečně za svou zem a za Stalina, územím zamořeným radiací bezprostředně po atomovém výbuchu, a nechal střílet do dělníků oprávněně demonstrujících proti zdražování masa a opuštění Stalinovy cesty ke komunismu. Když už byla situace neudržitelná, podařilo se naštěstí Brežněvovi za pomoci starého dobrého bojovníka a revolucionáře Molotova podlého Chruščova svrhnout. Na jeho místo však bohužel nenastoupil „stalinista“ Molotov, nýbrž flegmatický Brežněv, kterého nejvíce zajímal hokej a udržení současného stavu věcí, dokud bude u vlády, bez ambicí na konečné vítězství.

brezchrsta

Sovětská ekonomika se tak již nikdy nevydala zpět z cesty státního kapitalismu a nezotavila se. Brežněv zaujal pozici „mrtvého brouka“ a přestože pomlouvání a očerňování Stalina a jeho cesty za jeho vlády ustalo, nikdy nedošlo ke Stalinově rehabilitaci a k ozdravení země. Po Brežněvově smrti se poté, co „záhadně“ v rychlém sledu umřeli jeho dva předchůdci a konkurenti (J. Andropov a K. Černěnko – pozn. RSP), dostal Gorbačov, který už jen „zasadil poslední ránu“ umírajícímu kolosu stojícímu v té době už jen „na hliněných nohách“.

POZNÁMKY RSP o symbolech:

Lenin byl jistě takovým symbolem. Pod jeho vedením a s jeho zásluhami se mohl velký počet lidí na velkém území vydat na jinou cestu než je zločinný, pracující lidi odírající a ožebračující kapitalismus.

Stalin byl bezpochyby také velkým symbolem. Pod jeho vedením feudálně zaostalé Rusko velmi mnoho vybudovalo a posílilo své postavení. Kromě toho je i symbolem vítězství ve velké vlastenecké válce a nad německým fašismem. Těmto symbolům se může posmívat třeba Bára Štěpánová, když v televizním seriálu „Cestománie“ objeví v některé z navštívených zemi jejich pomníky. Evokuje to ve mně vzpomínky na léta dospívání. Mně třeba nikdy neimponovaly, ba odpuzovaly mě dívky, které se chichotaly každé kravině, když ani nevěděly, čemu se vlastně smějí.

Tyto symboly se nepodařilo příliš poničit v zemích bývalého Sovětského svazu snad s výjimkou některých fašistických území v Pobaltí. Zdá se, že jejich odkaz je stále hrozbou i u nás. Stačí se podívat na televizní programy. Ze Stalina se stále dělá krvavý tyran. Z pracovních táborů – gulagů, kde byla jen malá část politických vězňů, se dělá větší zlo, než byly hrůzné německé vyhlazovací koncentrační tábory. Počet zde zahynulých (většinou zemřelých na běžné nemoci té doby) se násobí tisíci nebo ještě většími čísly a všechny takto vymyšlené oběti se přičtou krvavému vrahovi Stalinovi.

Proti tomu můžeme sledovat pořady o výjimečnostech Třetí říše a zajímavosti o Hitlerovi, Evě Braunové a dalších zločincích. To je zřejmě v pořádku. Zločinci zločincům nevadí. Fašisté fašizujícím politikům a kámošům Berndta Posselta a spol. logicky také nevadí. Pokračovatelům Hitlera v realizaci myšlenky velkoněmecké říše, které se dnes říká Evropská Unie, samozřejmě také ne.

A jak je to u nás doma? S našimi symboly a osobnostmi?

Historicky: Husité! Ozbrojení lapkové, kteří loupili a ničili, co jim přišlo do cesty. Vypalovali kláštery! Ó hrůza! To samozřejmě různí historičtí „průvodci“ nezapomínají v televizních pořadech zdůrazňovat. Neříkají ale, že husité nevypalovali kulturní stánky, ale sídla církevních tmářů a zločinců, kteří upálili Jana Husa, kritizujícího církevní zlořády, kteří pod znamením kříže vedli války, upalovali nevinné na hranici, atd. Jan Žižka, obránce husitských tradic nebyl statečným a znamenitým vojevůdcem, ale prý jen loupežníkem a lapkou.

A novodobá historie? Symbol Klement Gottwald! Dělnický vůdce KSČ, který na 5. sjezdu v roce 1929 dokázal s „karlínskými kluky“ porazit oportunistické zrádce, tehdejší Filipy a Dolejše. Symbol vítězství pracujících nad buržousty zákonnou demokratickou cestou v únoru 1948. Toho je jistě potřeba velmi špinit. Přičtěme mu proto všechny popravené (možná i po jeho smrti, protože jich nebylo zase tak mnoho), bez ohledu na to, že vesměs byli zločinci popravenými v souladu s tehdejším právním systémem. A politické procesy? Víme přece, že na počátku jejich rozpoutání byla CIA ve spolupráci se zaprodanci polských a jiných tajných služeb. Operace „Splience Factor“, ráčíte-li vědět a znát. Neráčíte-li, měli byste si doplnit vzdělání.

Ti, kdož se brali za věci prostých pracujících a za jejich zájmy, vadili vždy a dnes v protilidovém systému vadí o to víc. Prolidoví političtí vůdci zasluhují jasně nejhlubší opovržení a odsouzení. Ve společnosti, jakož i ve stranách a hnutích. Od nich se musí přece všichni distancovat a plivat na ně.

Nevadí tací, kteří se po zádech pracujících nebo členů svých stran vyšplhali ke korytům, aby se potom na pracující a na členy sprostě vykašlali.

Odbory by mohli nabídnout hned několik příkladů. Namátkou třeba „táta“ Falbr nebo pan Štěch. U stran bych to viděl nejhůře tam, kde předstírají, že jim jde o lidi, o pracující, zaměstnance, možná i důchodce, ale jde jim jen o sebe a jejich „dosažená“ dobrá bydla. ČSSD, KSČM. Nebudu hodnotit strany, které hájí programově kapitalistické darmožrouty a jejich beztrestnost, jako modré straky, klerofašisty“, nově narkopiráty, závislé nezávislé a jiné.

Ovšem, tak dlouho se chodí … A obě prý „prolidové“ strany se zaslouženě díky svým „vůdcům“ ocitly na pokraji existenční propasti v nebezpečí pádu mimo parlamentní křesla. Vůdci – škůdci jsou už dostatečně zakopáni v „dobytých“ pozicích, členstvo a stranu nepotřebují. Nebezpečí, že by nějací další Gottwaldové, Zápotočtí, Švermové a jiní skuteční a zásadoví komunisté spojení s lidmi nahradili oportunistické zrádce a odtržence - Filipy, Dolejše, Luzary, Lysákové, Mackovíky a další asi nehrozí. Rychle ubývající pozůstalí členové, i když prohlédnou, jak jsou klamáni, to už změnit nemohou a kromě toho nemusí dlouho trvat, že už ani žádní nezbudou. (Nenechte se klamat tzv. údaji o počtu členů, z nichž velká část neexistuje.)

Tady nebezpečí nehrozí. Ovšem odkazy vůdců a symbolů pokroku se zničit asi úplně nedaří. Žijí!

Tak snad jednou, přece jen …

Přejme následujícím generacím, aby síla rozumu a morálka slušných a statečných lidí zvítězily nad všemi těmi současnost ničícími protinárodními, protilidovými hovady a kryply.  

V Mimoni 15. 2. 2018, Miroslav Starý

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473