SMĚR "SJEZD" KSČM V R. 2016

Návrh úpravy stanov.

Stanovy politické strany KSČM stanovují pravidla činnosti celé strany, jejích orgánů, článků a členů.

Jsou důležitým dokumentem. Jestliže politická strana žádá o registraci, aby mohla legálně existovat a vyvíjet činnost, kromě stanoveného počtu podpisů k žádosti také přikládá své stanovy a s těmito stanovami je Ministerstvem vnitra ČR schválena její registrace.

Strana dokládá pravidla svého jednání, aby bylo zřejmé, že není v rozporu s žádnými zákonnými předpisy a také tímto sděluje registrujícímu orgánu, že se bude předloženými pravidly řídit. Logicky z toho vychází, že pokud by se zjistilo, že strana se těmito předloženými pravidly neřídí, mohl by to být důvod pro pozastavení činnosti nebo zákaz takové strany.

Protože nedodržování stanov a jejich porušování orgány i funkcionáři je v KSČM celkem časté, je dalším logickým vývodem, že není zájem zakázat KSČM, neboli že KSČM v dnešním stavu vládnoucím silám současného protilidového režimu vyhovuje a není pro něj žádným nebezpečím.

Neboli je také jasné, že pokud nějaký funkcionář říká, že tohle nebo tamto nemůžeme, protože by nás zakázali, jsou to žvásty. Kdyby byl zájem zakázat KSČM, už by byla zakázána a bez problémů, když pro nic jiného, tedy pro porušování zákona o politických stranách. Zcela jednoduché, že?

Byl jsem zvolen předsedou OV KSČM v České Lípě 24. 3. 1990 a tuto funkci jsem vykonával do března 2010, kdy mi byl po mé další volbě řádnou okresní konferencí 27. 2. 2010 na základě lží, smyšlené a nedoložené názorové konstrukce, v rozporu se stanovami pozastaven výkon všech funkcí, výkonným výborem ÚV KSČM (v mé nepřítomnosti), což vedlo k tomu, že jsem se v srpnu 2010 z vlastního rozhodnutí vzdal funkce, kterou jsem nemohl vykonávat a ukončil jsem dohodou pracovní poměr s ÚV KSČM se mzdou v době odchodu 12500,- Kč měsíčně.

Za dobu 20 let si mohu dovolit na základě nejen mých zkušeností hodnotit vývoj základního stranického dokumentu a zákonně slíbených pravidel jednání a činnosti.

Při vstupu do vrcholné okresní funkce jsem neměl žádné spojení s představiteli KSĆ před rokem 1989 a nejsem nijak zatížen zkušenostmi a poznatky z té doby. Vše, co jsme dělali v okrese Česká Lípa a návrhy, které jsme podávali vůči vyšším orgánům, mělo základ v kolektivním rozhodování, životních zkušenostech a logicky mělo směřovat ke zlepšení činnosti strany, která byla v roce 1989 veřejně poražena a bylo tedy nutno ji očistit a znovu získat důvěru těch lidí, kteří ji ztratili v nepatrné menšině oprávněně a v naprosté a drtivé většině na základě dodnes šířených dezinformací a lží, kterým uvěřili a mnozí dodnes ještě věří. Je pravda, že tato většina se zmenšuje, ale je doplňována generačně příchozím množstvím hloupých a nevědomých.

Podmínky dané stanovami a zákony byly po roce 1989 takové, že záleželo nejvíce na lidech – členech strany, jak se svých úkolů ujali, jaké orgány vytvořili, jak vystupovali a jednali na veřejnosti. Našemu okresnímu výboru, který se opíral vždy o práci kolektivního orgánu, se dařilo získat si respekt mezi zástupci jiných politických stran na okresní úrovni i u státních orgánů. Stanovy v té době to umožňovaly. Kolektivní rozhodnutí byla platná a závazná v daném smyslu. Do roku 1994 měly okresní výbory i právní samostatnost a mohly provádět i právní úkony, samozřejmě nejdříve kolektivně schválené. To se změnilo přijetím nového zákona o politických stranách. Jediným právním subjektem byla strana a z okresních výborů se staly organizační jednotky, které mohly provádět také některé právní úkony dle vymezených centrem svěřenými plnými mocemi. Činnost to ovlivnilo jen málo. Pokud se dodržovaly platné stanovy, došlo třeba jen ke zdržení v provedení rozhodnutí, ale nic víc.

Stanovy se mohly upravovat nebo měnit jen sjezdem konaným obvykle jednou za 4 roky. Výjimkou byla mimořádná situace po přijetí zákona o politických stranách v roce 1994, kdy bylo nutno provést rychle několik změn, aby stanovy nebyly v rozporu se zákonem. Stalo se mimořádně v Nymburku.

V průběhu času potom docházelo k dalším změnám a úpravám. Všechny změny, které byly provedeny, směřovaly k omezení práv a možností členů a nižších článků a k posilování vnitrostranické moci vyšších orgánů, centra a nejvyšších představitelů. Dnes je už situace taková, že mi je líto třeba členů OV KSČM v České Lípě, kdysi dělného kolektivního orgánu, dnes jakési sešlosti, která se stále obtížněji tvoří a jejíž rozhodnutí vyšší funkcionáře ani nezajímají. Není nic neobvyklého, že okresní výstupy, včetně těch nejvyšších – z okresní konference se neberou ani na vědomí. Demokratické prvky kdysi v této straně existující směrem zdola nahoru už vesměs neexistují. Zato existuje tuhý byrokratický centralismus a diktát shora dolů. Dnes může vyšší orgán škrtnout a zrušit rozhodnutí nižšího, vyhodit kohokoliv ze strany nebo z funkce a s těmi, kterých se represe týká, se nemusí ani bavit. Nemusí to řešit ani se členem ani s žádným článkem, třeba základním nebo okresním výborem. Že represe jsou vesměs za názory, které se stranické vrchnosti, resp. jejím rozhodujícím vládcům nelíbí, je celkem zřejmé a netřeba to zdůrazňovat. Zkušeností je mnoho.

Aby se ukázalo, že členové mají kromě práva „držet ústa a krok“ a platit členské příspěvky také ještě nějaké jiné, navrhl bych do stanov následující níže uvedenou změnu.

Současně je ve stanovách KSČM tento článek:

„11. Při chování a jednání člena, které poškozuje vážnost a pověst strany mu může ZO KSČM

nebo vyšší stranický orgán po posouzení situace pozastavit členství nebo výkon svěřených stranických funkcí po dobu nezbytně nutnou.“

Na základě vlastních zkušeností vím, že se jedná zejména o možnost pro vyšší funkcionáře. V mém případě nikdy základní organizace ani okresní výbor mě jako škůdce strany neposuzoval. Ovšem jestliže vyšší funkcionář ukáže prstem na někoho, že poškozuje, nemusí to dokazovat, také se nic neposuzuje a dotyčnému nepomůže ani „svěcená voda“.

K tomu je potřeba připojit ještě chybný výklad, že pozastavení výkonu funkce je doživotní, jak to tvrdí někteří „omezenci“. Tak to totiž partaj-vrchnost, když se to hodí, vykládá. Logicky je zřejmé, že jsou pozastaveny funkce, které dotyčný v okamžiku pozastavení vykonává. K tomu dále: Jestliže se člověk funkce, kterou vykonává a jejíž výkon mu byl pozastaven, vzdá, pozastavení ztrácí smysl. Tvrdit, že dále trvá pozastavení něčeho, co přestalo existovat, může asi jen blbec.

Taková záležitost pro další období nebrání tomu, aby dotyčný jedinec byl navrhován a volen do jakékoliv jiné, ale dokonce i stejné funkce. Je ovšem možné, ba pravděpodobné, že v případě zvolení by mu mohli stejní „omezenci“ pokud nedošlo k jejich obměně, opět a stejně neodůvodněně výkon funkce nebo funkci pozastavit.

Jelikož domáhat se spravedlnosti v dnešní KSČM je zhola nemožné, navrhl bych doplnění stanov, které by umožnilo podobný krok ze strany člena KSČM demokratičtější formou než je diktát vyšší funkce:

„11 b) Jestliže se člen KSČM důvodně domnívá, že se funkcionáři a orgány KSČM odchylují od programového cíle, poškozují svým jednáním KSČM, její komunistický charakter, nebo porušují stanovy KSČM, může člen KSČM požádat svou ZO KSČM o pozastavení členství v KSČM na dobu nezbytně nutnou.“

Prakticky si to představuji tak, že dojde-li člen k takovému rozhodnutí, obrátí se na svou ZO KSČM, požádá o pozastavení svého členství a ta rozhodne, jestli vyhoví jeho žádosti. Představuji si to asi tak, že člen doloží fakty zřejmá pochybení funkcionářů nebo orgánů, ZO KSČM to posoudí a jeho žádosti vyhoví nebo nevyhoví. Dobu nutnou je třeba chápat takto: Když dotyčný člen dojde k názoru, že důvody pozastavení členství pominuly, může se opět obrátit na svou ZO KSČM, aby mu členství obnovila. Potom by mohl samozřejmě dál plnit své členské povinnosti a uplatňovat svá práva (pokud nějaká budou). Stanovovat jakési odvolávání v případě zamítnutí žádosti je zbytečné, protože člen rozhodnutí o nevyhovění buď přijme a uzná, nebo se může rozhodnout o ukončení členství.

Důvod je celkem zřejmý. Výhrady k jednání představitelů a jejich chování se množí. Práva členů na druhé straně už nejsou žádná. Jen platit. Protože členové často bývají sociálně nepříliš silní, je pro ně každá koruna dobrá. Platím podle stanov, což znamená 720,- Kč ročně, někdy i nějakou korunu navíc. Myslíte, že pro důchodce bez jiného příjmu jsou to malé peníze?

Na závěr bych uvedl jeden malý příklad z minulosti pro názornost, jaký by byl postup. Na sklonku roku 1977 jsem se obrátil na výbor ZO KSČ v Jabloneckých sklárnách s tím, že si stěžuji na neoprávněné postihy za strany ředitele. Předložil a doložil jsem sedm konkrétních případů, kdy jsem byl neoprávněně postižen. Výboři to posoudili a rozhodli: Zavedeme se ředitelem disciplinární řízení.

Tento návrh potom předložili členské schůzi. Členská schůze schválila zavedení disciplinárního řízení s navrhovaným trestem – vyloučení z KSČ. Disciplinární řízení proběhlo, členská schůze závěry projednala. Nechci zabíhat do podrobností – ZO byla dislokována na dvou místech (v Lučanech a Josefově Dole), jednání bylo několik. Faktem však je, že po nějaké době nám byl představován nový ředitel, bezvadný člověk a komunista.

Uvádím to třeba pro příklad, že by chtěl někdo tvrdit, že v bývalé KSČ byly horší poměry než v současné KSČM, jak si to někteří občané mylně myslí. Porovnat to může každý podle svých zkušeností. Nad vší pochybnost vždy potom je, že rozhoduje především, jací lidé rozhodují. Můžete se zaklínat orgány a vším možným. Všude jsou lidé. A ti jsou dobří a slušní nebo špatní a darebáci! Jsou-li špatní a darebáci zneužívající strany a jejích členů jen ke svému prospěchu, škodí tím straně, vedou ji k zániku a současně špiní památku obětí a generací čestných, obětavých, poctivých komunistických předchůdců.

21. 7. 2015, Miroslav Starý (Severočeská pravda č. 8/2015, str.8-9)

 

 

 

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473