VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI?

Své dojmy a zážitky ze setkání mládeže KSČM, konaného ve Štokách v okrese Havlíčkův Brod ve dnech 5. – 7. června 2015, jsem nezpracoval pro veřejné publikování, a kdo se nechce rozčilovat, nechť je nečte. Pro zjednodušení neuvádím tituly a funkce obecně známých stranických představitelů.

Poznámka RSP:

Vzhledem k tomu, že se jedná o důvěryhodný a spolehlivý zdroj, rozhodli jsme se text jako dobře odrážející situaci v KSČM zveřejnit bez uvedení jmen. Jsme názoru, že veřejnost má být informována také v tom případě, když někdo ze sebe dělá mnohem lepšího, než skutečně je … Odpovědnost tímto bereme na sebe a jméno autora neuvádíme.

Účastníků setkání mládeže bylo asi 80. Velkou část z nich jsem neznal ani osobně, ani od vidění, ačkoli jsem se setkání účastnil v minulosti již čtyřikrát. Ze značné fluktuace zúčastněných soudím, že mnozí ze soudruhů a soudružek přítomných v minulosti ztratili na základě své zkušenosti zájem o další akce tohoto typu, resp. zájem o KSČM celkově. Potěšující není už sama skutečnost, že natolik početná a mediálně známá politická strana jako KSČM není schopna nebo ochotna shromáždit ani jednou do roka více než 80 mladých lidí, ačkoli shromažďuje mládež ve věkovém rozpětí dvou generací a kromě toho někteří přítomní ani nikdy nebyli členy strany, ani o to neusilují.

Ubytování a stravování bylo zajištěno na dosti obstojné úrovni v rekreačním středisku Pod Dubovou skálou, ve dvou- a čtyřlůžkových pokojích v několika budovách. „Mládežníci“ sem dorazili automobily, kterých byla zhruba polovina celkového počtu přítomných osob. Ze skladby a stavu vozového parku bylo patrné, že přítomná komunistická mládež se nemá v kapitalismu zrovna špatně.

Pátek 5. června

V pátek jsme byli přivítáni tajemníkem OV KSČM Žďár nad Sázavou a podrželi symbolickou minutu ticha za jeho syna, účastníka minulého setkání mládeže, jenž byl v říjnu 2014 zavražděn. Proběhla diskuze s poslanci a funkcionáři. P. K. hovořil o činnosti poslanců KSČM. Se zájmem se setkalo jeho konstatování, že KSČM nepodpořila kvóty pro přijímání přistěhovalců z mimoevropských zemí. Z řad přítomných se ozývaly hlasy, že se strana vymezila proti imigrantům málo důrazně. Vzhledem k tomu, že členy a sympatizanty KSČM nikdo marxisticky nevzdělává, je nasnadě, že propadají šovinismu a rasismu. Na P. K. jsem se obrátil s dotazem, zda se nemůže proti KSČM obrátit její požadavek na zbavení poslaneckého mandátu v případě odsouzení za úmyslný trestný čin. Tím by se dle mého názoru mohlo stát např. to, že komunistický poslanec prohlásí, že „komunistický režim“ nebyl „zločinný a zavrženíhodný“, čímž by porušil zákon a mohl by za to být odsouzen a následně zbaven mandátu na základě návrhu své vlastní strany. Tázaný odpověděl, že by si nikdo nedovolil perzekuovat třetí nejsilnější politickou stranu. Nesdílím jeho optimismus, na Ukrajině také nebyla KS zrovna okrajová a v Německu před nástupem Hitlera byla třetí nejsilnější a víme, jak dopadly.

Vícekrát jsem během setkání pozoroval neoprávněný optimismus některých přítomných, v diskuzi např. dvakrát zaznělo, že „jednou budeme všichni zastupiteli“, jako by to automaticky umožnil vývoj sám, jako by sám zajistil vítězství anebo alespoň značný podíl KSČM na moci bez nutnosti našeho přičinění. Jeden z mladých soudruhů mi v rozmluvě dokonce beze studu řekl, že KSČM zvítězí, až ji ovládnou mladí lidé, kteří ji (zřejmě také automaticky, snad sílou svého věku?!) učiní atraktivní pro ostatní mladé a kterým zatím překáží ve funkcích ti starší, ale „to za nás vyřeší čas a smrt“. Přitom je nasnadě, že společně se staršími členy strany vymře i velká část jejích voličů a podporovatelů, vzpomínající nostalgicky na časy ČSSR, a ve společnosti převládnou lidé, vychovávaní od kolébky antikomunistickou propagandou. Na ně nostalgie platit nebude a KSČM je nedokáže zaujmout rázným protikapitalistickým postojem, jelikož takový nezastává. Odtud plyne reálná hrozba, že se strana záhy stane mimoparlamentní.

Vrátím se ještě k úvodnímu řečníku, P. K. Ten se vyjadřoval i k otázce trestu smrti. Jeho stanovisko bylo rozhodnout o něm v referendu, aniž by za sebe řekl „ano“ nebo „ne“. Mnozí posluchači přizvukovali verzi „ano“. Já takovou možnost nepovažuji v kapitalismu za šťastnou a nemyslím si, že by ji komunisté měli prosazovat. Zaprvé může buržoazní stát trest uplatnit i na politické trestné činy (vlastizradu apod. – tam může být činnost bojovníků proti kapitalismu snadno zahrnuta), zadruhé může své vážné odpůrce obvinit např. z vražd nebo a nechat je popravit pod touto záminkou. Naopak naprosto souhlasím s odmítnutím zavedení všeobecné branné povinnosti v ČR v současné situaci.

M. R. hovořil k problematice EU a Evropského parlamentu a J. S. (v nemilosti současného vedení KSČM) především k historickým otázkám, zejména úloze Gorbačova a porážce sovětského bloku. Nemalá část mládežníků, včetně uvolněných funkcionářů, účastí na diskuzích (nejen těchto) pohrdla a raději popíjela u baru. Někteří se shromáždili pod oknem jídelny, spustivši z autorádia budovatelské písně, znělku ze seriálu „Třicet případů majora Zemana“ a tímto způsobem, spolu s opileckým povykem, vyrušovali. Jedním z provolávaných hesel bylo: „Za Stalina!“ Snad nebylo míněno ironicky.

To ovšem nebylo ještě nic proti rušení nočního klidu až do časného rána, nabyvšího takové intenzity, že jej negativně hodnotili i obyvatelé okolních domů. Pokud spánek znemožňuje opakované kopání a mlácení do dveří pokojů za neutuchajícího řevu „Gestapo! Otevřete!“ a nakonec vběhne do pokoje pes velký jako tele, připomíná to spíše něco jiného než setkání komunistů.

Negativně, ale nikoli překvapivě na mě zapůsobilo, že část komunistické mládeže nahradila oslovení „soudruzi“ výrazem „kolegové“ a funkcionářům strany vyká. O. K., zastupitel Pardubic, se v diskuzi opakovaně vyjádřil o událostech roku 1989 jako o „revoluci“. Tvrdil také, že „náš program není prosaditelný“. Pak nevím, proč jsme komunisty, a oč máme usilovat.

Se situací v regionu nás v pátek seznámil zastupitel kraje Vysočina a města Havlíčkova Brodu M. P. Když se vyslovil proti financování oprav církevních objektů navrácených v „restitucích“ z krajského rozpočtu, ohradil se proti tomu M. R. slovy: „Nenecháme to přece spadnout!“ Zjevně tedy souhlasí s praxí, aby stát investoval do majetku, který daroval církvím. M. P. brojil proti tomu, že v kraji dostávají práci „cizí lidé“ a domácí ji nemají. To je prostý populismus. Nikdo přece nebrání domácím vykonávat tutéž práci jako přistěhovalci.

J. S. výstižně kritizoval, že KSČM neumí získávat spojence, např. předního protiválečného aktivistu doktora Obrtela (s nímž se nebyli schopni dohodnout na společné organizaci ani komunističtí „Vojáci proti válce“). Ve SPaSu není vidět žádná iniciativa KSČM. Poslední její aktivita, která zahýbala společností, směřovala proti umístění radaru USA v Brdech (skoro před deseti lety). Témata straně berou jiní, jako Babiš. Nevyčítejme lidem, že se nepropracovali k obraně svých zájmů. K tomu potřebují někoho, kdo jim dá program a to má být KS, zakončil. Řeč J. S. patřila z mého pohledu k těm nejlepším na setkání. Bohužel asi polovina možných posluchačů během ní popíjela a hulákala v jiných částech kempu.

Sobota 6. června

Sobotní dopoledne patřilo dvěma souběžným diskuzím, z nichž první, o něco početněji navštívená, patřila smlouvě TTIP a byla vedena K. K. Této debaty nebo spíše přednášky jsem se neúčastnil, nicméně dobrý soudruh zhodnotil K. K. jako arogantní, po své řeči předčasně ukončivší „diskuzi“, nejsouc schopna odpovědět na otázky. Druhá diskuze se týkala komunální politiky. Za její negativum považuji zaprvé fakt, že se záhy zvrhla v neřízenou žvanírnu, zadruhé skutečnost, že se jí neúčastnil žádný starší soudruh, pokud možno představující marxistický pohled na věc. Takto zaprvé názory mladých nikdo ze starších soudruhů a zvláště z vedení strany neposlouchal, zadruhé ani my jsme se nedozvěděli, jak se na to dívá vedení strany, jak se k těmto problémům stavěli klasici marxismu a komunisté v minulosti.

Zajímavou zkušenost prezentoval zastupitel Litoměřic J. R. V tomto městě sestavila stranická organizace kandidátku v čele s mladými lidmi a připravila vlastní kampaň zásadně odlišnou od „šíleně hnusných“ (cituji a souhlasím) materiálů z Futury. Všemi, kdo se k litoměřickým materiálům vyjadřovali, byla v souladu s mým názorem pozitivně hodnocena skutečnost, že v letácích, plakátech, kalendářích, na „plackách“ se špendlíkem atd. výrazně převažovala červená barva, podtrhující komunistickou identitu. Kombinována byla s bílou, takže plakáty nepřipomínaly papouška. V Litoměřicích také dokázali dostat na oslavy 1. máje více mladých lidí než starších, díky atraktivní propagaci a programu.

J. L., místostarosta Hodonína, hovořil o tom, že v „jeho“ městě zrušila KSČM kontaktní kampaň, protože občané jsou z ní jen naštvaní, a používá jen letáky do schránek. Tvrdě zkritizoval a. s. Futura, kterou dle jeho slov (a zjevně dle skutečnosti) KSČM „krmí“ na úkor svých výsledků. Futura tiskne materiály dráže a hůře než cizí (s vedením KSČM nespojené) firmy.

V bloku o komunální politice zazněl třeba i názor, že „bezdomovci vždycky budou a můžou si za to sami, jsou to … (silný vulgarismus) nebo stanoviska proti zakazování hazardu, který „dává lidem práci“. Jeden ze zastupitelů zakončil tím, že zastupitelé z ostatních politických stran „jsou banda havlistických zmrdů, kdybys to viděl, postřílel bys to všechno…“

Po obědě byla možnost sportovního vyžití či výletů po okolí. Mnou vedená skupinka se vypravila vozem do Jihlavy, prohlédla si město a zastavila se u barokního sloupu na hranici mezi Čechami a Moravou. Odpoledne následovaly opět dvě souběžné besedy, z toho jedna s J. D., jíž jsem se neúčastnil a její obsah mi není znám a druhá s F. K. a J. K. k 70. výročí vítězství nad fašismem a dějinám pokrokového hnutí mládeže. Vzpomínky F. K. na počátky jeho působení v komunistickém hnutí po osvobození ČSR v r. 1945 se setkaly s živým ohlasem a potlesk po jeho projevu byl nejdelší ze všech. Působivá byla i vzpomínka na dvě fáze odsunu sudetských Němců, kterých se F. K. účastnil. Jak uvedl, nikdo z Němců tehdy nedostal ani facku, natož aby byl nějak týrán.

Oproti tomu chabé znalosti dějin a povrchní, nekomunistický pohled projevil poslanec J. K. Uvedl např., že Stalin přejmenoval Rudou armádu v r. 1943 na Sovětskou. Pomineme-li, že armádu rozhodně nepřejmenoval Stalin (samojediný a svévolně), přejmenována byla v r. 1946. Svým důrazem na termín „holocaust“ a lpěním na něm se s. Klán připojil k netřídnímu výkladu dějin 2. světové války, zdůrazňujícímu pouze rasovou perzekuci. Nakonec klesl až k tvrzení, že je možné, že Churchill popíjel se Stalinem a potom jeden z nich udělal na mapě čáru a podle toho se svět rozdělil. J. K. zřejmě soudil podle sebe. V noci na neděli byl dle svědectví soudruhů, kteří mu byli nablízku, podnapilý takovým způsobem, že nebyl schopen mluvit ani stát. Je to důstojné poslance komunistické strany?

V diskuzi vystoupil i P. Š. se slovy, že nesmíme zapomínat na odsun Čechů z pohraničí na podzim 1938, který byl mnohem tvrdší než odsun Němců v l. 1945 – 1946, a na to, že i v Německu byla KS, trpěla v ilegalitě 12 let a téměř celá byla zlikvidována.

Neděle 7. června

Nedělní dopoledne patřilo besedě s V. F. Ten se, jako obvykle při projevu k mládeži, vyjadřoval poněkud radikálněji, než u něho bývá zvykem a neopomněl, se přihlásit k Marxovi i Leninovi. Jinak však mluvil neurčitě o nutnosti „změny poměrů“ a kapitalisty označoval za „držitele peněz“, což je poněkud zvláštní termín vzhledem k tomu, že snad každý z přítomných držel u sebe rovněž nějaké peníze. Hovoře o příkladu strany Podemos, označil ji v jednom případě za portugalskou místo španělskou. Vyslovil se proti přistěhovalcům a proti Islámskému státu, aniž by představil řešení této problematiky. Zastal se syrského prezidenta al-Asada a uvedl, že tento byl před nástupem do funkce zubařem, zatímco byl oftalmologem.

Při hodnocení situace v KSČM hovořil o možnosti uvalení nucené správy (!) na OV, „které nemají peníze“, tvrdě současně, že „dirigováním shora stranu zničíme“ (měla to být sebekritika nebo představení programu vládců strany?). Na besedě s V. F. se znovu ozvali kritici Futury a mediální prezentace strany, která jimi byla označena doslova za „katastrofu“. V. F. k tomu uvedl, že Futura tiskne to, co připraví ústřední volební štáb, např. materiály k volbám do EP mají podklad modrý, do PSP zelený (na červenou se zapomnělo, to V. F. zřejmě nenapadlo). Každého představitele strany prý V. F. nutí, aby se prezentoval. Někdo „si to musí nechat napsat“, přiznal. To je úroveň!

Souhlasím s tvrzením V. F., že členové strany mají mít další úkoly než jen chodit na schůze a že by KSČM měla nabízet volnočasové aktivity jako kapelu, vedoucí dětských oddílů, mažoretky, vodáky (otázkou je, co z toho KSČM dokázala za 25 let vytvořit – moc toho není). Neodpustil si ovšem kritiku M. S. (setkání se neúčastnící), která žádala odstranění fotografie V. Havla z budovy Národního muzea v Praze a neptala se, kdo povolil jeho vyvěšení, „to ji nenapadlo, ale má ji to napadnout“ (a napadlo někoho jiného z funkcionářů KSČM se proti vyvěšení Havla vůbec ozvat?!).

„Všichni budeme jednou dělat zastupitelské funkce,“ prohlásil V. F. k mladým soudruhům a soudružkám, aniž by viděl, že politická situace spěje k tomu, že budoucnost jim spíše než kariéru v zastupitelstvech může nabídnout uvěznění nebo dokonce smrt v boji, vezme-li si naše vlast příklad z nedaleké Ukrajiny.

Po nedělním obědě bylo setkání mládeže zakončeno a účastníci se začali rozjíždět domů. Naše posádka se cestou do Prahy zastavila u Kolína u pomníku osvobození okresu Rudou armádou.

Setkání mládeže nabídlo příjemné chvíle oddechu v krásné krajině Českomoravské vrchoviny, možnost pohovořit s řadou soudruhů, dobře se najíst a napít. Dlužno dodat, že někteří soudruzi se soustředili zejména na poslední z uvedených aktivit. Akce „pivo zdarma“ se sice setkala se zjevně největším ohlasem ze všech aktivit na setkání, nicméně nebyla příliš výchovná. Bylo rovněž patrné, že chystaný zákaz kouření v restauracích mnozí mladí komunisté ponesou těžce. V politické rovině převládal, stejně jako v minulých letech, reformismus a iluze v automatické, samozřejmé volební vítězství KSČM, které pro velkou část členů strany představuje synonymum pro porážku kapitalismu. Kontrastem k nim byly ojedinělé závany krajního slovního radikalismu typu „neseďme tady a pojďme bít fašisty“. Organizace setkání byla obstojná, ale zlepšit by se mělo řízení diskuzí. Ty se potýkaly s opakovaným narušováním ze strany několika jedinců, svévolně si beroucích slovo a hovořících mimo téma, zvláště jednoho prostomyslného předsedy ZO z chebského okresu.

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473