POVÍDÁNÍ NA NEDĚLI

JINÝ KRAJ – JINÁ JABKA

Byl jsem v šesté třídě, když jsme se a bráškou a rodiči přestěhovali do České Třebové, kam jsme do té doby jen občas jezdili navštívit babičku, dědečka a od druhé třídy už jen babičku protože tehdy dědečka odvezli v proskleném voze s černými koňmi pánové v černých uniformách.

Naše maminka občas pekla na litinové plotýnce místní specialitu – jabkance. Po jablkách jsme ovšem marně pátrali. Nevěděli jsme, že v tomto kraji se „jabka“ říká bramborám, a že jabkanec je plněná bramborová placka. Když jsem zjistil, že v České Třebové se konají pravidelně „Jabkancové pouti“ zlákal jsem svou ženu i dceru a na pouť jsme se vydali. Zejména dcera Kateřina byla jabkanci nadšená a tak jsme v posledních letech byli na této pouti už popáté, možná i pošesté.

Jabkancová pouť se konává blízko svátku Kateřiny, což je 25. listopadu. Letos to připadlo na 16. 11. Říká se, že aby se daly péct Japance, musí to být z brambor sklizených právě přibližně v této době, aby brambory byly takové - měly tu správnou konzistenci, aby se z nich daly udělat placky bez přísad. Prostě se z „uhňácají“ brambory, tak až jsou jako těsto, udělá se placka asi tak 25 cm v průměru, na ni se dá náplň, kterou tvoří tvaroh rozmíchaný s vejcem, přehne se do tvaru půlkruhu a peče se na sucho na plotně. Upečené se pocukruje a poleje rozpuštěným máslem. Dobrota! Jen se to musí jíst čerstvě udělané a teplé. Proto dost dobře nechápu lidi, kteří si toho berou do tašek třeba stovku i víc, protože ohřívané v nějaké mikrovlnce už to prostě nemůže být ono! Kromě toho tito lidé způsobují, že kdo chce vystát frontu u jednoho ze dvou stánků, kde se stále doplňují čerstvě upečené jabkance, musí se připravit na čekání asi tak 3 hodiny a víc. Pro ty, kteří nemají v úmyslu zásobit sídliště nebo celou vesnici je tu potom jediná šance: malý stánek, kde se vydává jen 2 kusy na osobu. Tam se dostanete k lahůdce do čtvrt hodiny.

Pouť se koná pod rotundou sv. Kateřiny (my jsme jí vždycky říkali kostelíček), která je třetí nejstarší stavbou v Čechách a nejstarší ve Východočeském, dnes Pardubickém kraji.

151

Ta je o pouti otevřena. Kdo si chce poslechnout historicko-náboženský výklad, může. Hru na varhany si ale snad poslechne každý. To se jen tak neslyší.

21 CT

A tady už labužníci labuží.

221

Takhle vypadá čerstvě upečený jabkanec, ne jako ta hrůza, co nedávno upatlala ta velmi nesympatická ženská v televizním Herbáři. Na pouti je samozřejmě mnoho stánků se vším možným, jako na každé pouti.

Zavzpomínat na své dětství jsem za doprovodu obou dam zašel do parku Javorka. Není tam už obrovitá klec, v které dováděli mývalové. Na jejím místě – betonovém základu - je několik venkovních cvičebních zařízení. Vedle v zasklených budkách selka stlouká máslo (ta tam byla i za našich dětských let), další dvě figurky se nedochovaly a místo nich jsou pohyblivá zvířátka.

231

Dříve poháněly figurky vodní mlýnky pod budkami, dnes elektromotorek, když si zmáčknete tlačítko na zábradlí. V horní části parku je pramen skvělé pitné vody a řada památných pomníků, desek a soch. Také altán zvaný Bosenský pavilon, kde se někdy také muzicírovalo.

291

Našel jsem i sochu Šárky, která upoutaná vábila Ctirada. Pamatoval jsem si ji na kraji lesa. Že by ji přestěhovali? Záhadu mi objasnil brácha. Část lesa byla vykácena. Šárka stojí tam, kde stávala.

321

Také vodník v parkovém rybníčku stále sedí, chytá ryby a dohlíží na kačenky, jako za našich dětských let.

42

Počasí se přes pokročilý podzimní čas vydařilo, bylo celkem teplo. Povedený výlet, hezké vzpomínky na dětství. Tak proč se o ně nepodělit?

Z České Třebové 16. 11. 2019, Miroslav Starý

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473