SOUDRUHA NEDĚLÁ STRANICKÁ LEGITIMACE

Nerad opakuji, o čem jsem již psal. Jenže někteří lidé špatně slyší, někteří mají „zpožděné“ zapalování. Je-li jich víc, je třeba opakování. Tentokrát bylo tou poslední kapkou vyjádření jistého člena KSČM z Turnova, který by považoval téměř za žalovatelný zločin, kdyby jej někdo místo soudruhem nazval panem B. Zde je třeba se vrátit k tomu, co slovo „soudruh“ vlastně znamená. V žádném případě to není pouhé označení člena strany, na které má strana (kterákoliv) monopol. Význam slova soudruh (druh a bližší soudruh) znamená označení osoby, ke které mám lepší vztah než jen běžný občanský, případně máme společné zájmy nebo ideály.

Teoreticky by se tohoto oslovení skutečně mohlo používat v rámci jedné strany, protože tam by měli být lidé, které spojují ideály a společný program. Ale protože po zkušenostech víme, že v každé straně bez výjimky jsou sice a často dokonce převážně takoví slušní lidé, ale také všehoschopní hajzlové, intrikáni, prospěcháři, kariéristé nebo prostě jen politováníhodní lidé, kteří chtějí svou osobní důležitost podtrhnout nějakou funkcí vykonávanou nejlépe až do smrti, je dobré použití tohoto slova vážit. Abych to osvětlil, uvedu příklad z vlastního působení jako rozhodčího, ale hlavně trenéra dětí a mládeže v lehké atletice. (1985 – 1993). Na přelomu let 1989 – 90 byly děti ve škole vedeny k tomu, aby neříkaly učitelům soudruhu – soudružko. Některé to moc nehápaly. Na jednom tréninku v tomto zimním období přišel ke mně asi desetiletý kluk s otázkou: „Soudruhu, máme vám říkat „soudruhu“ nebo „pane“?“ Řekl jsem mu asi toto: „Podívej, mně je to celkem jedno. Když mi nebudeš říkat vole – vole,…“ Chlapec se zamyslel a řekl: „Tak jo. Tak já vám budu říkat „soudruhu“, protože kdybych vám říkal „pane“, to je jako byste nebyl náš.“ Tím krásně vyjádřil právě ten rozdíl mezi oběma osloveními. To bohužel dodnes nechápou někteří funkcionáři KSČM, kteří důsledně nazývají členy KSČM soudruhy - soudružkami a nečleny pány a paními. Občas se i trapně opravují Přitom to může být naprostý nesmysl a některý nečlen KSČM může být pro mě větším soudruhem, než některý člen KSČM. Osobně používám těchto označení snad v tom pravém smyslu. Soudruhem – soudružkou nazývám slušného člověka, se kterým mám společné zájmy a ideály, i když není členem žádné strany. Panem nebo paní toho, se kterým nemám nic společného ani mít nechci. Členská legitimace to v tomto případě nezachrání. Jestli je členem KSČM nebo ne je úplně jedno. Z toho plyne, že také já, bych člověka B z Turnova, nazval pánem nikoliv soudruhem. Třeba jen proto, že se dal do spolku s bezcharakterními lidmi, kteří se právě o něm neveřejně vyjadřují s naprostým pohrdáním a sprostě. A tak závěrem doufám, soudruzi a soudružky, panové a paní, že si zase o něco lépe rozumíme.

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473