ISTAMBUL

Na sklonku padesátých let minulého století k nám začal pronikat z Anglie a Francie nový tanec - Rock and Roll. Byl rok 1959, mně bylo 13 let. Byli jsme mladí, hraví a pro kdejakoku blbost, aniž jsme o tom uvažovali. Nemuseli jsme. nebylo proč. A tak jsme se učili základní prvky. Nejdříve s dveřmi. Za kliku, přitáhnout, otočka a za kliku z druhé strany dveří, přitáhnout a otočka...

Na nejznámější rock-and-rollové melodie vznikaly i jednoduché texty. Jako třeba:

"Chtěl bych vidět pánaboha,

jak mu lítá ruka noha,

nahoru a zase dolu v rytmu

tance rokenrolu ..."

Nebo jiné hloupé texty, o jejichž smyslu jsme ve třinácti letech nepřemýšleli, jen když to bylo do rytmu a rýmovalo se to. A tak jsem si dnes vzpomněl na jeden text z té doby. Přibyla léta, možná i nějaká moudrost, doba se změnila a dnes nás děsí souvislosti, nad kterými nás tehdy jako děti nenapadlo vůbec přemýšlet:

"Istambul, tam žena nemá cenu,

v bazaru koupíš si novou ženu,

když tě přestane bavit,

dáš ji popravit."

Dnes jistě není pro mne Istambul jen částí hloupého textu, ani jen pro mne neznámou turistickou destinací a zajímavostí, ale v souvislostech děsivou hrozbou, kterou musíme brát na vědomí a musíme se proti ní bránit.