DALŠÍ DÍLEK LIKVIDACE NAŠÍ STÁTNOSTI

O "novém" státním znaku na reprezentačních dresech našich hokejistů. Jde o likvidaci naší státnosti.

June 26, 2018

Ing. Jaroslav Tichý

Je zřejmé, že uvedené incidenty směřují k likvidaci naší státnosti salámovou metodou. Je třeba se zabývat i tím, kdo se na nich podílí a vyvodit z toho potřebné kroky. V první řadě v rovině finanční, po řádné úpravě těchto otázek zákonem následně i v rovině právní. 

Nechápu, jak je možné, že někdo na změnu znaku v hokejovém svazu vůbec přistoupil. Hokejový svaz přece není vlastníkem tohoto znaku, u kterého budou mimo jiné platit i obdobná práva jako u chráněného vzoru. To přinejmenším. Zkuste měnit třeba při propagaci logo některé z velkých firem, jako je třeba Volkwagen, Peugeot či okřídlený šíp ve znaku Auto Škoda.  Z přístupu činovníků hokejového svazu, který přitom bere nemalé dotace od našeho státu (a tedy od nás občanů), je zřejmé, že našeho státu (a tedy ani nás jako faktických sponzorů) si neváží ani tolik, co velkých zahraničních firem. Položme si naléhavě i otázku, proč a z čího podnětu sportovní svazy či Český olympijský výbor (v jiném z uvedených případů) tak činí?

Před několika málo dny proběhla na Internetu zpráva o nových dresech našeho národního hokejového mužstva, která vyvolala velkou reakci našich občanů, a to vesměs negativní.

ceslef

Celou problematikou se podnětným způsobem zabývá i článek Jiřího Bati „Státní znak na reprezentačních dresech našich sportovců“, na který bych chtěl následujícími poznámkami navázat: 

1/ především je zásadní chybou, že naše státní symboly, jejich nedotknutelnost a způsob jejich užívání nejsou řádně ošetřeny zákonem. To mohou (a také by měli) udělat poslanci s cílem eliminovat možnost podobných excesů, jako bylo hanobení prezidentské standarty, pokus o znevážení naší hymny jakousi její „předělávkou“, nyní jde o útok na státní znak a jeho prostřednictvím opět na samostatnost a celistvost našeho státu. Této zákonodárné iniciativy by se mohl nepochybně chopit poslanec Fiedler s podporou SPD;

2/ je nejasné, kým je vlastně dnes řízen náš sport a reprezentace. Příslušné ministerstvo sice máme, každý (svaz) si ale dělá očividně to, co sám chce. Parlament má mimo jiné kontrolovat fungování a činnost vlády. Nabízí se tedy otázka, proč tak (v daném ale i mnoha dalších případech) nečiní. Podobně je tomu např. v zahraniční politice, kdy parlament nezavazuje vládu k postupu směrem do zahraničí v souladu s jeho rozhodnutím, nýbrž trpně čeká, co a odkud vládní představitelé přivezou již podepsané. Je-li to z Bruselu či odjinud a jde-li o dokument podepsaný s EU, tak se poslanci pokloní a automaticky odhlasují. Následně je to implementováno do našeho právního řádu a dostává to prioritu před našimi zákony. Takto bylo „zapleveleno“ již cca 80 % našich zákonů (a že jich máme požehnaně). Na tuto systémovou chybu v práci naší sněmovny opakovaně jako Aliance národních sil upozorňujeme, zatím stále marně. Jinými slovy je třeba vyměnit dosavadní pasívní přístup za přístup aktivní. Je třeba napravit systémovou chybu. Ať jde o sport či o jiná odvětví. Je třeba začít aktivně dělat vlastní národní politiku namísto pouhého politikaření či dokonce pletichaření. Je třeba definitivně zastavit prosazování cizích zájmů na úkor našich za naplňování našich národních zájmů;

3/ Nechápu, jak je možné, že někdo na změnu znaku v hokejovém svazu vůbec přistoupil. Hokejový svaz přece není vlastníkem tohoto znaku, u kterého budou mimo jiné platit i obdobná práva jako u chráněného vzoru. To přinejmenším. Zkuste měnit třeba při propagaci logo některé z velkých firem, jako je třeba Volkwagen, Peugeot či okřídlený šíp ve znaku Auto Škoda.  Z přístupu činovníků hokejového svazu, který přitom bere nemalé dotace od našeho státu (a tedy od nás občanů), je zřejmé, že našeho státu (a tedy ani nás jako faktických sponzorů) si neváží ani tolik, co velkých zahraničních firem. Položme si naléhavě i otázku, proč a z čího podnětu sportovní svazy či Český olympijský výbor (v jiném z uvedených případů) tak činí? Sportovní výkony našich reprezentantů mají (často) dlouhodobě klesající úroveň (hokej, fotbal, ale i lyžařský biatlon v poslední době a jsou i další podobné příklady), zatímco politická aktivita sportovních svazů či našeho olympijského výboru navíc chybně zaměřená vzrůstá. Je to podobný trend, kterého jsme svědkem na české herecké scéně, byť existují tam i čestné výjimky. Výsledkem je úroveň filmů a často i hereckých výkonů mizerná, zatímco pokusy o statování herců v politice žalostné.

4/ Je mýlkou, že všichni naši reprezentanti mají na dresech alespoň trikoloru. Krom toho např. na černých tričcích našich atletů (v nedávné době) žádná malá trikolóra nic nevypoví. Každý z toho nabyde pouze dojmu, že je to vstřícný krok k našemu pohlcení Německem.

5/ Státní znak v plném provedení by měl být na reprezentačních dresech předepsán zákonem. Jeho prznění či nahrazování jakýmisi modernami vhodnými možná pro klubová mužstva (a to ještě často diskutabilně) je nutné znemožnit. Je třeba mít i na paměti, že Česká republika se skládá z Čech, Moravy a Slezska, kdy poslední 2 z celkem 3 uvedených zemí mají ve znaku historicky v různém provedení orlice. Srovnání s Kanadou tudíž neobstojí, a to přinejmenším z těchto dvou důvodů:

- Kanada není historicky složena z více částí, francouzská část Kanady je dnes plně pod britským vlivem a kontrolou v souladu s výsledky války obou uvedených zemí na severoamerické části příslušného kontinentu a krom toho:

- Kanada je mladá země, která vznikala (po genocidě původních Indiánů) jako stát osadníků přistěhovalých z různých evropských zemí. Proto byl Kanadě vybrán v zásadě neutrální znak, kterým je javorový list. Jeho provedení ale nemá s heraldikou, na níž jsou založeny historické znaky jiných historických zemí, nic společného. A heraldiku prznit nelze, stačí připomenout protesty některých našich odborníků v reakci na upraveného českého lva s hvězdičkou nad hlavou na pavéze v našem předlistopadovém zřízení. Ještě že nemáme ve znaku 3 lvy jako má Anglie. To by někteří naši „kutilové“ podporovaní ze zahraničí nepochybně začali zkoumat, zda jich není mnoho, zda by nám nestačili lvi dva, možná že i jeden by byl až dost, možná i hlava jednoho by stačila. Ve Velké Británii nic takové naštěstí nehrozí a je tedy otázkou, proč je tomu u nás jinak. 

Z uvedených důvodů zde nemohu souhlasit s p. Baťou, neboť zastávám názor, že státní znak máme jen jeden. A žádné náhražky či parodie na něj ho nahradit nemohou. To si pak klidně můžeme dát do znaku lva, kterého používá automobilka Peugeot a bude přitom vypadat lépe, než navrhovaná zpotvořenina. Ale náš znak to nebude. Možným kompromisním řešením by mohl být ale český lev se štítem, na němž by byly znaky Moravy a Slezska. Tedy to, co jsme měli již ve vzdálenější minulosti. To je ale na vyjádření odborníků v souvislosti s přípravou potřebného zákona na ochranu státních symbolů v podobě odpovídající aktuálním potřebám, který je třeba v poslanecké sněmovně iniciovat;

6/  Je zřejmé, že uvedené incidenty směřují k likvidaci naší státnosti salámovou metodou. Je třeba se zabývat i tím, kdo se na nich podílí a vyvodit z toho potřebné kroky. V první řadě v rovině finanční, po řádné úpravě těchto otázek zákonem následně i v rovině právní.

Je přitom politováníhodné, že se těchto kroků zúčastnili i naši představitelé, když nechali bez povšimnutí (či dokonce se souhlasem sněmovny?) projít změnu názvu České republiky na Czechia (německý ekvivalent je Czechei, jak nás nazýval kdysi Hitler) a přihlásit ho oficiálně u OSN. Donedávna jsme to chápali jako potupu, dnes se k tomu naši představitelé hlásí a dokonce to někteří z nich iniciativně prosazují. Je to přitom přechod k označení pouze území, nikoliv státu, a to v souvislosti s přechodem na ono regionální uspořádání v rámci jedné velké Říše, které navazuje na před několika lety již provedenou výměnu hraničních kamenů na naší hranici s Německem, kde místo označení státní hranice máme dnes pouhé označení zemská hranice (Místo Staatsgrenze pouze Landesgrenze).

Něco se v mezidobí změnilo. To něco souvisí s pokračující snahou o demontáž naší republiky, o její rozdělení a připojení jednotlivých částí naší vlasti do několika euroregionů německých a jednoho rakouského. To vše v rámci jediné euroříše pod vedením Německa připravované k následné změně na Evropský islámský chálifát. Rozmělní se tak i odpor našeho obyvatelstva vůči EU a zejména vůči migraci, jejíž dovoz do EU bruselské vedení s takovým úsilím organizuje a prosazuje.

A bylo by hrubou chybou tyto souvislosti nevidět. Ukazuje se, jak pravdivé je přísloví, že „ďábel se často skrývá v detailech“.  Nejde tedy o maličkosti, nad nimiž lze z nepochopení souvislostí pouze mávnout rukou, právě naopak.

Půjde-li to takto dále, nadějeme se brzy toho, že někteří lidé u nás budou za chvíli navrhovat, abychom vystupovali na mezinárodní scéně pod bílou vlajkou a zpívali přitom „Ódu na radost“, a to z vlastní iniciativy.

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473