17. 11. - DEN STÁDNÍ HLOUPOSTI?

Pouze některé kalendáře udávají 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva. Proto uvádím text publikovaný s dvěma fotografiemi na titulní stránce 11. čísla Severočeské Pravdy:

17. LISTOPAD 1939

     - student medicíny Jan Opletal je postřelen a svému zranění 11. 11. podléhá,

     - pohřeb o 4 dny později, nastává mohutná manifestace protiokupačních nálad české společnosti,

- 17. 11. vtrhnutí nacistů na vysokoškolské koleje v Praze,

     - zatčeno 1200 studentů a odvezeno do koncentračních táborů,

     - 9 čelných představitelů zastřeleno,

     - zavření českých VŠ až do konce války.

r. 1941 v Londýně vyhlášen 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva.

I na našem domácím stolním kalendáři, zakoupeném pro vhodné – potřebné (malé) rozměry toto výročí chybí. U data 17. 11. 2020 můžeme číst: „Státní svátek – Den boje za svobodu a demokracii“.

Tento nápis mi připadá zcela nepatřičný a zapřemýšlel jsem, jak by asi měl být změněn.

Začnu tím „Státní svátek“.

Pod slovem „svátek“ si představujeme něco slavnostního, hodného oslavy, kdy si lidé přejí a blahopřejí, chovají se k sobě hezky, možná i lépe než obvykle, jsou vlídní, usmívají se. Z toho důvodu se dle mého názoru ani u jednoho ze dvou výročí slovo „svátek“ k tomuto dnu nehodí.

Když vezmeme slovo „státní“, položíme si otázku: Co je stát? A máme u nás vůbec nějaký stát? Snad by to měl být jakýsi způsob řízení našich životů na určitém území tak, že státní orgány nám vytvářejí pro životy nás a našich rodin ty nejlepší podmínky, a že nám státní zřízení pomáhá co nejlépe naplňovat naše životy a rozvíjet úroveň společnosti.

To náš stát citelně nedělá. Existuje pouze formálně – papírově. Jeho formální vůdci se řídí pokyny a příkazy odjinud, které trpně přijímají a manipulují (i nátlakově) k jejich plnění občany. Takový stát se více podobá kolonii nebo protektorátu jiného vyššího státu, mocnosti nebo jejich seskupení.

Takto ovládaní občané se spíše než občany státními stávají kusy stádními.

Vychází z toho, že „svátek“ by se mohl vynechat, protože není. Státní by se mohlo nahradit stádním. Ke stádnímu uspořádání patří určitá omezenost, chcete-li hloupost, členů stáda, a nutná poslušnost. (Když budeš zlobit, nedostaneš nažrat nebo tě pošleme na jatka – tak si vyber!)

Zbývá ještě druhá část – „Den boje za svobodu a demokracii“. Osobně bych si myslel, že vzpomínat by se mělo na boje prospěšné a vítězné. To ovšem není náš případ. Změnit na „Den neúspěšného boje… nebo prohraného boje…“ asi nebude nejlepší řešení. Zamyslíme-li se ještě nad předmětem boje – za svobodu a demokracii – také žádná sláva. Demokracie – vláda lidu se nekoná. Výsledkem je vláda peněz, takže jakási „prachokracie“ směřující k tyranii, která se od otroctví liší jen používáním modernějších prostředků. A svoboda? Skutečná svoboda – znamená, že se člověk může rozvíjet se a dobře žít v rámci stanovených pravidel – zákonů. Neznamená, že si každý může dělat, co chce – to je anarchie, a že si kdekdo bude vymáhat idiotské výjimky. Zkušenosti ukazují, že mnoha lidem je pojem svoboda termínem neznámým a pletou si ho s bezvládím, anarchií a podobnými nepřístojnostmi.

Kromě toho jaká je možnost svobody, která by měla být spojena s vymahatelností zákona pro každého za stejných podmínek, jestliže i Nejvyšší správní soud používá pojmy, jako „odstupňovaná rovnost“ (viz odůvodnění stížnosti na průběh předvolební kampaně a voleb). Předpokládám, že i žák pomocné nebo zvláštní školy pochopí, že cokoli odstupňovaného nemůže být rovností.

Takže co nám nakonec z původního označení 17. listopadu zbývá? Při nejlepší snaze snad jen:

DEN STÁDNÍ HLOUPOSTI nebo DEN STÁDNÍ POSLUŠNOSTI? Co se Vám líbí víc?

V Mimoni 17. 11. 2020, Miroslav Starý

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473