DRZOST CÍRKEVNÍHO "PASTÝŘE"

V sobotu 13. 6. 2020, jsme dříve, než jsme odjeli na opožděné oslavy 3. narozenin naší vnučky do České Lípy, zašli se podívat do kostela sv. Petra a Pavla v Mimoni na křtiny vnuka našich přátel.

Já sám si své poválečné křtiny v roce 1946 nepamatuji a za celý ten čas se nám jen jednou kdysi na Moravě podařilo vstoupit do místního kostela v době, kde právě probíhaly křtiny dítěte. Bylo to hezké. Účastníci jeli v krojích ve vyzdobeném kočáře taženém dvěma vraníky.

Na křtinách v Mimoni kromě křtěného chlapečka byli jeho rodiče kmotr, rodiče maminky a rodiče otce (naši přátelé), dva bratři maminky a my dva.

Pan farář, jak se dalo poznat podle řeči, nebyl Čech. Vzhledem ke gramatickým chybám, ale celkem srozumitelnému vyjadřování, bychom mohli určit nejspíše polský import, u nás bohužel v této kategorii státních zaměstnanců v soudobých časech dost obvyklý nebo i stále obvyklejší.

Chyby ve skloňování a jiném tvarosloví bychom panu faráři i odpustili. To, že řeč byla prodchnuta náboženskými odkazy nebo modlitbou jsme čekali. Co ale těžko prominout, byla naprostá nepřipravenost velebníčka na provedení křtu. Často svou řeč přerušoval, dost dlouho něco hledal v knihách, které měl se záložkami před sebou.

Jako zástupce boží ve farnosti mimoňské by měl být povznesen nad lidské špatnosti při vítání do života človíčka, který žádnou z nich ještě nepoznal a ani žádnou ještě nemá.

Pan farář se ale nechoval nezaujatě a povzneseně nad věcmi světským, ale naprosto nesmyslně a nevhodně pletl do obřadu křtu záležitosti politické. Zmínil i nějakou organizaci politických vězňů kdesi na Moravě, údajné utrpení nějakého svého známého, jakož i Ježíše na kříži srovnával s utrpením lidí v této zemi za minulého režimu. K tomu mohu podotknout, že znám více lidí, kteří zdůvodňovali a zdůvodňují své neúspěchy, stejně jako případné tresty minulým režimem, přestože se jim tak stalo po zásluze a v souladu s platnými zákony.

Jestliže pan farář vyslovil myšlenku, že lásku a přátelství nelze dokazovat pouhými slovy, ale především svými postoji a činy, mohu za nás dva říct, že jsme své přátelství k našim známým dokázali měrou velmi vrchovatou, jestliže jsme vydrželi celý obřad až do konce a jen s ohledem na naše přátele jsme neodešli mnohem dříve.

Nedá mi to, abych nevzpomněl na předchozího faráře pana Horňáka, který se mi jevil jako člověk vzdělaný, slušný, pracovitý, se kterým bylo možno hovořit nezaujatě o čemkoli. Zdá se, že Mimoň si výrazně pohoršila nejen na radnici, ale i ve vedení příslušné farnosti.

Závěrem bych mohl položit asi takovou otázku: Jak si může dovolit zástupce historicky nejzločinnější organizace – přesněji římsko-katolické církve, která má na svědomí nesmírné množství vražd, válek, včetně podpory fašismu, a s tím spojených utrpení vůbec mluvit o jiných utrpeních (bez ohledu na to zda důvodných nebo nedůvodných) a ještě je měřit nebo srovnávat?

Jak si může dovolit z našich daní placený státní zaměstnanec říkat jednostranná zaujatá hodnocení a soudy, které mohou urážet i někoho z přítomných?

Podle mého soudu: Nehoráznost a nebetyčná drzost!

V Mimoni 19. 6. 2020, Miroslav Starý

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473