V MNICHOVĚ O BEZPEČNOSTI?

Vítová: Mnichovská konference 2020 bez Putina, ale s jeho neviditelnou účastí

NÁZORY 14. 02. 2020 Jana Petrova

Téma: Kdo zavinil 2. světovou válku, spor o dějiny mezi Polskem a Ruskem

Ruský prezident Vladimir Putin se letos nezúčastní prestižní mezinárodní mnichovské bezpečnostní konference, kde se neformálně diskutuje o otázkách války a míru.

ciman

Mezi jejími účastníky bude ovšem na 60 ministrů zahraničí a 40 ministrů obrany a dalších členů vlád.

Chybět mezi nimi nebude Mike Pompeo, Sergej Lavrov, čínský ministr zahraničí, zúčastní se také francouzský prezident Macron, kanadský premiér Trudeau. Česko bude zastupovat ministr zahraničí Tomáš Petříček. Ruský velvyslanec v Německu, Sergej Něčajev se domnívá, že v projevech na konferenci bude věnována značná pozornost dvěma tématům – 75. výročí konce 2. světové války a vznik OSN. Předsedkyně politického hnutí Aliance národních sil Vladimíra Vítová souhlasí, že by osvobození od nacizmu k agendě konference mělo patřit. Svůj názor sdělila v rozhovoru pro Sputnik.

Vítová: Světoví politici by měli zrekapitulovat uplynulých 75 let od konce 2. světové války, protože to je tři čtvrtě století – a tedy výročí. Měli by jednoznačně ocenit nehynoucí historické zásluhy Rudé armády a tehdejšího Sovětského svazu na osvobození světa od nacismu. Měli by přestat už konečně hrát divadýlko o tom, že Hitler byl tak zlý a schopný, že dokázal sám a bez pomoci západních ekonomických průmyslových koncernů, bank a vlád zničit půlku světa a de facto zabít 60 milionů lidí. To ovšem samozřejmě většina zástupců pozvaných zemí neučiní a naopak budou své divadýlko hrát i dalších 25 let – až do stého výročí. A mnozí z nich budou tajně snít o rozpoutání 3. světové války. Měli by se však dohodnout na světovém míru – to by ale o něj museli mít skutečný zájem. Jenže mír nenese zisky pro zbrojařský průmysl a destrukce zemí a mrtví lidé jsou daleko výnosnějším artiklem. Přinášejí jim totiž zisk – a zisk je bůh stávajícího kapitalistického parazitického systému. Politici by si však měli vzít k srdci 43. zprávu Římského klubu z roku 2017, v níž se uvádí, že neoliberální kapitalistický systém je cestou do pekel a zničí celou světovou civilizaci a pak už ani žádné OSN nebude potřeba. Viz „Pojďme na to!“

Sputnik: Očekáváte, že na této konferenci uslyšíte hlas české diplomacie? Pokud ano, v jakých otázkách? Jaké názory by mohla Česká republika zastávat? 

Absolutně neočekávám, že by zástupce vlády ČR měl nějaký vlastní názor. Očekávám jen (a nejen já), že bude jako vždy zcela servilně podporovat všechny západní mocnosti – nejvíce názory a stanoviska  USA a Německa. 

Šéf mnichovské bezpečnostní konference Wolfgang Ischinger tvrdě kritizoval Evropskou unii za její neschopnost udělat cokoliv pro mír v Sýrii. Řekl, že ty stovky politiků, kteří se zúčastní mnichovské konference, by nám a sobě měly odpovědět, proč není možné zastavit hrůzy, které se odehrávají v sousedství Evropy. Podle něj je selhání mezinárodního společenství během téměř devíti let bojů v Sýrii neodpustitelné. Co vy na to? 

Naprosto s jeho slovy souhlasím. V Evropské unii ale není sebemenší politická vůle po míru v Sýrii. EU jede podle plánu OSN: „Migrace k náhradě původního obyvatelstva: řešení pro stárnoucí a upadající populace“, kde se uvádí, že Evropa bude v roce 2025 „potřebovat“ 159 miliónů imigrantů. OSN světu sděluje, že v příštích 50 letech budou populace prakticky všech zemí Evropy čelit úbytku a stárnutí populace a že nové výzvy budou vyžadovat komplexní přehodnocení mnoha zavedených politik a programů, včetně těch, které se týkají mezinárodní migrace. Jinými slovy válka v Sýrii a na Blízkém východě obecně Evropské unii vyhovuje, protože tak může obhájit příliv migrantů, kteří utíkají před válkou, kterou jim v jejich zemích EU – sice nepřímo – ale přesto tak  „hezky“ spoluorganizuje. 

Vladimir Putin přednesl svůj slavný mnichovský projev na bezpečnostní konferenci v roce 2007. Jeho prohlášení se západním politikům zdálo jako hrozba nebo alespoň varování. Hlavní teze projevu prezidenta Ruské federace zněla „pro moderní svět je unipolární model nejen nepřijatelný, ale vůbec nemožný“. Putin veřejně zpochybnil dominanci Spojených států s tím, že Washington nemá dostatečnou kapacitu k tomu, aby mohl vnucovat svůj názor světu. Mnoho lidí věří, že tato řeč změnila svět. A jak vy sama dnes tuto řeč vnímáte?

Možná řeč Vladimira Putina změnila svět, ale rozhodně nezměnila záměrnou slepotu a spontánní podlézavost českých vrcholných politiků vůči silným západním zemím. Náš sluhovský establishment se chová stále tak, jakoby Vladimir Putin hrách na stěnu házel. Tehdejší český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg dokonce zcela nelogicky usoudil, že si prý ruský prezident nárokuje postavení bývalého Sovětského svazu – přestože Putin hovořil přesně o opaku. A také Schwarzenberg řekl, že prý ruský  prezident si neuvědomuje, že Rusko není jedinou zemí, která podniká kroky k zajištění bezpečnosti. Všichni vrcholní politici v ČR totiž stále dělají, jako že věří tomu,  že USA a NATO podnikají kroky k zajištění „něčí“ bezpečnosti. Nikdo z nich na adresu jednoznačné vojenské agresivity USA a NATO ve světě neřekne ani Ň. Prostě máme v ČR všichni povinnost hrát hru na „Císařovy nové šaty“ – a nevidět zjevné. 

Poprvé se ukrajinský prezident Zelenskyj zúčastní mnichovské bezpečnostní konference. Jak to může ovlivnit agendu konference, její samotnou tonalitu?

Prezident Ukrajiny bývá někdy označován za tzv. manažera zkázy – jistě tedy tuto svoji specializaci předvede i na mnichovské konferenci. Ale je to přesně ta role, pro kterou byl vybrán, mediálně prosazován a politicky pěstován. Musí tedy svoji roli poctivě naplňovat i na mezinárodní scéně – jinak by se jednalo o špatnou investici těch politických kruhů, které ho prosazovaly. Podle mého názoru se tedy od něj očekává hrubý útok na Ruskou federaci, možná i první výkop lživě interpretované historie o 2. světové válce. To bude patrně jeho hlavní úkol v Mnichově – aby byla vidět ta „nejednotnost“ v názorech na historii 2. světové války. K takovému aktu potřebují západní mocnosti mouřenína, aby se měly od čeho takzvaně odpíchnout …. No, a pak se mohou přidat i další evropské (nyní koloniální) státy – viz Usnesení EP o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy, které lživě přepisuje dějiny. Dokument má číslo 2019/2819. Toto evropské usnesení dává na stejnou rovinu vinu Německa a Sovětského svazu při zahájení 2. světové války.

Drama v Mnichově: Globálnímu pořádku v čele s USA nadešel konec.

16. 02. 2020 Ivan Danilov

Mnichovská konference pro bezpečnost letos probíhá v přísném souladu s negativními stereotypy o Američanech. S jistou nadsázkou je to stereotyp kovboje, který se neumí chovat, na jednáních si dává nohy na stůl, aktivně žertuje na pohřbech a jako hlavní argument ve sporech používá oblíbenou zbraň.

Zdůrazníme, že je to samozřejmě nadsázka, a že se podobné stereotypy dají použít na každý národ, avšak existuje zde jistá nuance: v Mnichově promluvil právě takový kovboj – bývalý šéf CIA a nynější ministr zahraničí USA Mike Pompeo. Pro úplnost hlavě americké diplomacie chyběl jen kovbojský klobouk, kozačky s ostruhami a panák whisky. Ministrův elegantní oblek tak ostře kontrastoval s jeho rétorikou.

Ve skutečnosti se Pompeo usmíval, oplýval optimismem a žertoval na pohřbu, jelikož oficiálním tématem a hlavním motivem Mnichovské konference pro bezpečnost 2020 byla Nezápadnost (Westlessness).

Internacionální (tedy americko-evropský) tým analytiků konference poukázal ve své speciální zprávě, zveřejněné před jejím zahájením a mající za úkol určit tón a úkoly konference, na to, že kolektivní Západ ztratil svůj vliv, přichází o svoji identitu, své společné hodnoty, a vůbec, že je na čase zamyslet se nad tím, jaký bude svět, v kterém bude kolektivní úloha Západu mnohem menší, a to dokonce i ve srovnání s dneškem.

A nyní přichází na scénu konference, věnované v podstatě krizi západní ideologie, západních hodnot, západních aliancí a úpadku západně centristického světa, ministr zahraničí USA a odvážně prohlašuje, že „Západ vítězí“.

Zpravodajská agentura France Presse si vyložila postoj hlavy washingtonské diplomacie následovně: „Ministr zahraničí USA Mike Pompeo v sobotu odmítl evropský pesimismus ohledně ústupu Washingtonu z globální arény.

„Západ vítězí a vítězíme společně,“ prohlásil Pompeo na bezpečnostní konferenci a dodal: „S potěšením vás informuji, že zprávy o smrti transatlantické aliance jsou velmi přehnané,“ řekl a parafrázoval tím známý citát z Marka Twaina. Také zdůraznil potřebu spolupracovat proti hrozbám pramenícím z územních ambic Ruska, stupňování čínské vojenské síly v Jihočínském moři a íránských „teroristických kampaní“ v podobě konfliktů na Blízkém východě.

Nejvtipnějším na tomto výroku bývalého šéfa CIA ale není jeho faktická nepřesnost, kterou lze snadno spatřit, když se podíváme na výsledky amerického úsilí vůči Sýrii, Severní Koreji, Krymu a dokonce Íránu. Nejvtipnější je to, že nespokojenost Evropské unie a konstatování smrti kolektivního Západu vůbec nesouvisí s těmi obviněními, na které se pokouší odpovědět Pompeo.

Německý prezident Steinmeier (kterého nemůžeme podezírat z citování tezí ruské propagandy) zformuloval problém tímto způsobem (citace z CNBC):

„Náš nejbližší spojenec, USA, odmítá při nynější (prezidentské, pozn. red.) administrativě samotnou myšlenku mezinárodního společenství,“ prohlásil. „‚Opět velká', ale na úkor sousedů a partnerů,“ dodal Steinmeier, aniž by vyslovil Trumpovo jméno, ale odkazoval na heslo jeho volební kampaně: „Udělejme Ameriku opět velkou.“

Tento Steinmeierův postoj si vyžaduje překlad z diplomatické němčiny do pragmatické ruštiny: USA byly dříve velké díky ostatnímu světu, Evropa měla spolu s USA z tohoto světa s jedním pólem (nebo dvěma póly v době studené války) jisté bonusy a nyní to vypadá, že se její vlastní zaoceánští partneři pokoušejí okrást Evropu spolu s ostatním světem. Proto v Berlíně a Paříži vzniká přirozená otázka: „Nač potřebujeme Západ, ve kterém se nás USA snaží okrást?“ Odpověď je jasná: takový „kolektivní Západ“ není potřeba a můžeme klidně naříkat, že to dříve bylo lepší, avšak staré časy se vrátit nedají.

Americký politolog a zakladatel velké světové politické poradenské společnosti Eurasia Group, Ian Bremmer, který byl přítomen na konferenci, shrnul své dojmy z konference v lakonickém tweetu: „Globální pořádek v čele s USA skončil. A nevrátí se.“

Dá se, samozřejmě, podle vzoru evropských optimistů, kteří očekávají změny v politice Washingtonu, říci, že nynější situace souvisí s unikátními představami Trumpovy administrativy o tom, co je možné, přípustné a žádoucí v mezinárodních vztazích a ve vztazích s EU nebo Velkou Británií.

Avšak problém ve vztazích mezi Washingtonem a Berlínem a Washingtonem a Paříží nespočívá v Trumpovi a jeho administrativě, ale v tom, že možnosti USA v řešení jejich problémů na úkor zemí, jež jsou „mimo kolektivní Západ“, prudce klesly. Kdežto strukturální ekonomické problémy samotných USA (například dvojí schodek, obchodní bilance a rozpočet, který tolik znepokojuje amerického prezidenta) nezmizely, ale prohloubily se.

A proto nejsou pokusy Washingtonu přinutit EU platit ročně přibližně 370-380 miliard dolarů na NATO (tedy fakticky na americkou armádu) podmíněny náhlou chamtivostí, ale tím, že z hlediska Washingtonu to je to nejlepší východisko ze situace.

Analogickou logiku lze spatřit i v obchodních válkách se samotnou EU a v pokusech Trumpa „přiškrtit“ evropský koncern Airbus, nebo ve vyhrožování tarify (v podstatě sankcemi) proti německým výrobcům automobilů. Nejde zde o náhlý ekonomický jingoism, ale o drsnou ekonomickou nutnost zachránit vlastní ekonomiku, pro kterou je Trump připraven vést (zatím ekonomické) války jak s Pekingem, tak i s Bruselem. Právě kvůli tomu se již nevrátí útulný svět s centrem v Americe, po kterém se tolik stýská Evropanům v Mnichově.

V tomto kontextu začínají lídři EU jinak hodnotit dva závažné faktory ovlivňující zahraničí politiku: „euroatlantickou solidaritu“ a „ekonomickou účelnost.“ Solidarita s Washingtonem má stále nižší cenu, kdežto úloha sobeckých ekonomických zájmů roste. Právě v tomto kontextu stojí za to vyložit prohlášení Emmanuela Macrona o vztazích s Ruskem:

„Nahromadily se nám zmrazené konflikty, systém nedůvěry, konflikty v kybernetické bezpečnosti, sankce, které v Rusku absolutně nic nezměnily. Nenavrhuji jejich zrušení, jenom konstatuji. Naše sankce a protisankce přišly Evropany stejně draho jako Rusko, a to kvůli výsledku, který není moc pozitivní,“ řekl Macron.

K normalizaci vztahů máme ještě hodně daleko. Evropa je dnes schopná pouze pokusů hájit své nejzákladnější zájmy. EU odmítá, například, blokovat Nord Stream 2, chystá daň z činnosti amerických internetových společností v EU, demonstruje ochotu spolupracovat s Huawei (společností, proti níž jsou zavedeny americké sankce, a na kterou v Mnichově osobně nadával Pompeo) v případě, že se Američani přece jen pokusí „přiškrtit“ Airbus anebo evropské automobilové koncerny. Berlínu a Paříži zatím nestačí síly a vůle na politická gesta a prosazování své politiky za hranicemi EU.

Avšak evropské pokusy o odtržení se od Washingtonu a vydání se vlastní cestou budou, nehledě na všechny problémy, chyby, komplikace a rizika, pokračovat. Ten stejný Ian Bremmer správně poznamenal, že „dokonce pokus o vlastní „třetí cestu“ v bezpečnosti a dalších otázkách je pro Evropu velmi důležitý: „A to (také proto, pozn. red.), aby dokázali světu, že se Evropa nezúčastní války mezi USA a Čínou, a aby si dokázala, že má stále ještě význam.“

Má Evropa význam? Včerejší axiom světové politiky se nepozorovaně změnil v otázku, což je pro Evropu velmi nepříjemné emocionální zjištění. O to zajímavější bude sledovat pátrání po odpovědi na tuto otázku. Soudě podle prvních, velmi nesmělých a místy neohrabaných aktivit těch evropských lídrů, kteří hájí aspoň minimální evropskou samostatnost, „pochmurný německý génius“ a „ostrý galský smysl“, o kterých psal ruský básník, napovídá, že pátrat po klíčích k evropské svobodě se dá v Pekingu a samozřejmě i v Moskvě.

Poznámka RSP: Nevím, co ještě chtějí zachraňovat lidé jako ministr Petříček (ČSSD) rektálně-alpinistickým pozváním Pompea na 75. výročí osvobození Československa nebo generální cenzorka informací z EU Jourová (ANO), jejímž hlavním úkolem je bránit, aby se nevhodné informace dostaly k občanům České republiky.

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473