PODVODNÍCI NA "LEVICI"

Volební vítězství Syriza a evropská pseudolevice – členové KSČM již nemusí vědět, co jejich jménem ÚV provádí?

Vítězství ve volbách a nová řecká vláda v čele s předsedou strany Alexem Tsiprasem vyvolala vlnu nadšení v mnoha pseudolevicových stranách napříč Evropou, které považují svou revizionistickou a rozbíječskou úlohu v MKDH za své poslání. V jejich čele stojí jako vždy čeští komunisté, vedení panem Filipem, který pevně kráčí ve stopách Dubčeka, jehož grandiózní podíl na rozbíjení MKDH ovšem nemůže překonat, byť i jen proto, že v Evropě již není co rozbíjet. Již před řeckými volbami vystoupila s velebením úlohy a přednosti SYRIZA poslankyně „za komunisty“ slečna Konečná. Vedení KS Řecka požádalo oficiálním dopisem ÚV KSČM, aby se vzdal podpory pravicového hnutí SYRIZA, které svou levicovost pouze předstírá a uvedl na stránkách Halo novin věci na pravou míru. Což bylo ovšem ignorováno. SYRIZA jako nová sociální demokracie v Řecku, podporuje EU a NATO, přes svou rétoriku chce pracovat v rámci imperialistických organizací a ve prospěch podnikatelských skupin. SYRIZA, díky svému přispění k potlačování bojů pracujících v posledních dvou létech, když posílila ve volbách, je oslavována plutokracií z Bilderbergského klubu, MMF, Světové banky atd.

 

Odpovědí KSČM, kterou bylo možné sledovat v Halo novinách, bylo pouze to, že se zapojilo, společně s pseudolevicovými stranami do oslav vítězství SYRIZA. Připomínám článek místopředsedy SDS Málka: „Blahopřejeme Řekům“, nepodepsaný článek „Řecký lid psal historii“, Lédlův článek „Držme palce“ a Janouchův: „SYRIZA jasně vyhrála“. A to již nezmiňuji článek paní Grecké, která se nadšením skoro zalyká. Podobně je nadšena i při líčení politiky Fica, který nejenže zlikvidoval komunisty na Slovensku (jak tvrdí pan Exner, bývalý místopředseda ÚV, tak se zlikvidovali sami) ale teď se přidal k podpoře fašistického režimu na Ukrajině.

Na „levici“ tedy panuje jednohlasné nadšení, označované jako zásadní vlna změny v evropské politice a nové možnosti pro „revoluční socialisty“.

V prohlášení francouzské „Nové antikapitalistické strany“ se uvádí: „ Volební vítězství SYRIZA je výbornou zprávou. Naplňuje nadšením všechny, kdo bojují proti úsporným opatřením v Evropě.

Výkonný výbor Die Linke v tiskové zprávě uvádí: „Je to bod zlomu nejen pro Řecko, ale pro celou Evropu. Otevírá se cesta nejen pro obnovu demokracie, ale pro základní změny celé EU“. Od těchto tvrzení je neodrazuje ani fakt, že SYRIZA vytvořila koalici s ultrapravicovou nacionalistickou stranou „Nezávislí Řekové – ANEL” jehož předsedu Kammenose nominovali do funkce ministra obrany a ani skutečnost, že volební úspěch SYRIZA přivítali i představitelé ultrapravicové strany „Francouzská národní fronta“, italské „Ligy severu“ a britské „Strany nezávislosti“.

Německý deník Junge Welt, blízký Die Linke ospravedlňuje tuto „podivnou alianci“ řecké pseudolevice s ultrapravicovou stranou argumentací, že xenofobní a šovinistické názory jsou zanedbatelné pro ty řecké voliče, kteří dali svůj hlas pro SYRIZA. Miliony lidí zasažených úspornými opatřeními více zajímá zlepšení jejich sociální situace a v tomto bodě se Tsipras a Kammenos shodují.

I kdybychom na několik sekund připustili, že voličům je opravdu lhostejný agresivní šovinismus „Nezávislých Řeků“, vládní koalice, která takto vznikla má pro politiku EU a NATO obrovský význam. Kammenos má pevné svazky s řeckými oligarchy, vlastníky prosperující lodní dopravy, ortodoxní církví, armádou a policii. Strana „Nezávislí Řekové“ má mimořádný zájem na zachování podstaty státního aparátu, což zdůraznil i jeden z vedoucích představitelů SYRIZA Stathis Kouvelakis.

Koalice SYRIZA s “Nezávislými Řeky” nebude sloužit pouze k vytvoření parlamentní většiny, poslouží hlavně upevnění svazku z velením policie a armády, která v Řecku vždy byla oporou pravice a fašizace.

Tsipras nebude váhat využívat tyto síly k potlačování protestů pracujících.

Současně s tím, spojení s ultrapravicí odhaluje třídní podstatu tak zvané opozice strany SYRIZA úsporné politice Berlína a Bruselu.

Potvrzuje se tak, že SYRIZA nemá zájem reprezentovat zájmy pracujících, na které útočí buržoazní vlády nejen v Řecku, ale v celé EU, včetně Německa.

SYRIZA hovoří za ty části řecké a německé buržoazie, které obdivují Berlín a obhajují takovou kapitalistickou politiku, která reprezentuje jejich zájmy.

Od počátku všechny Tsiprasovy projevy sledují tuto linii.

Všimněte si, že neapeluje na třídní vědomí dělnické třídy, ale na jakousi národní jednotu a řeckou hrdost. Pokouší se získat podporu Paříže a Říma k vytvoření aliance proti Berlínu.

Ve svém interview pro italský deník Il Messaggero Tsipras vysoce ocenil italského premiéra Mattea Renziho, (Demokratická strana – vyvinula se z KSI) nenáviděného pro svou protidělnickou třídní politiku. Tsipras uvedl, že je jako Renzi a že chce změnit evropskou politiku. „Máme stejný názor na nevyhnutelnost prosazení růstu ekonomiky a postavení se proti tvrdé německé politice úspor, která škodí všem občanům Evropy.“ Uvedl.

Renzi se zatím k projevům Tsiprasovy lásky nevyslovil, zato Francois Hollande ho pozval na návštěvu prezidentského paláce. Francouzští socialisté oficiálně přivítali vítězství řecké levice ve volbách, které prý podpoří jejich postup proti úsporným opatřením.  

Celé spektrum politických stran ve Francii, které je pod tlakem ekonomicky silnějšího Německa, přivítalo Tsiprasovo vítězství.

Podstata tohoto přístupu je katastrofální. Posílí nacionální rozpory v Evropě, podřídí dělnickou třídu národním zájmům vládnoucí buržoazie a v důsledku dále naruší jednotu mezinárodního komunistického a dělnického hnutí v jeho boji s kapitalismem.

Přestože Tsipras prezentuje svou pravicovou politiku stále otevřeněji, pseudolevicové strany před tím zavírají oči. Přestože se nemohou vyhnout kritice jeho některých pravicových excesů, zoufale hledají argumenty k ospravedlnění své podpory SYRIZA a další dezorientaci pracujících. Mezi ně patří na příklad tvrzení, že jakmile se dostane „do presu“ začne realizovat prodělnickou politiku.

Německá „Socialistická alternativa“, (SAV) která působí jako součást die Linke a vítá vítězství Tsiprase píše: „Výsledek voleb povzbudí dělníky, nezaměstnané a řeckou mládež, aby vyšli do ulic a bojovali.“ Mají vyvinout ten nátlak, který by měl donutit Tsiprase, aby se sklonil před jejich požadavky.

Zkušenosti z téměř dvou set let bojů pracujících ukazují naprosto protikladný výsledek. Všechny buržoazní strany, které předstíraly kvůli volbám svou levicovost, se obrátily vždy pod tlakem doprava.

V roce 1848 byly demokratické revoluce v Evropě zrazeny svými buržoazními a demokratickým lídry, když v červnu 1848 povstala v Paříží dělnická třída jako samostatná revoluční síla. Buržoazní a maloburžoazní lídři vystrašení touto novou revoluční sílou, která ohrožovala jejich vlastnictví a privilegia, se rychle usmířili s feudální reakcí napříč celou Evropou.

Tato zkušenost, pečlivě analyzována Marxem a Engelsem, se stala základem pro vypracování strategie marxistického hnutí, jejím těžištěm se stala politická nezávislost dělnické třídy.

Tento vzor se opakoval v dějinách mnohokrát a v různých sociálních prostředích. Na příklad v Rusku v roce 1917, kdy Kerenského vláda úzce spolupracovala s reakční armádou, pokud nebyla svržena Říjnovou revolucí.

V roce 1927 v Číně, kdy Čankajšek stal v čele masakru svých spojenců v Komunistické straně.

Ve třicátých létech ve Španělsku, kde Lidová fronta paralyzovala dělnickou třídu a umožnila Frankovo vítězství, stejně jako v Chile, kde v roce 1973 Allende nejdříve odmítl pomoc SSSR a pak umožnil útok ozbrojených sil na dělnickou třídu a nastolení fašistické diktatury.  

Dalším argumentem pro podporu SYRIZA je tvrzení, že dělnická třída musí projít tímto politickým vývojem a poučit se z těchto zkušeností. Je to pouhý cynismus. Vzhledem k obrovskému nebezpečí, které představuje vláda koalice SYRIZA – ANL musí Komunistická strana Řecka ukázat na třídní zájmy, které SYRIZA reprezentuje a varovat před důsledky její vlády a jasně představit svou orientaci na cestu k socialismu.

Početné pseudolevicové strany a skupiny budou obhajovat SYRIZA, protože reprezentují stejné třídní zájmy. Hovoří za vyšší vrstvy „střední třídy“, které mají strach z nezávislého hnutí dělnické třídy a které usilují o to, aby si udržely svou vlastní vysokou životní úroveň v kapitalistickém systému. (Podobnost s KSČM je vyloučená a náhodná.)

Karel Kluz

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473