PRAVDA O VENEZUELE

25. ledna 2019

Jak došlo k tomu, že země ležící na 20 % světových zásob ropy žije v bídě a astronomických dluzích? Říkají vám, že za to mohou socialističtí vůdci Venezuely? Studie Torontské university to nejen vyvrací, ale odhaluje skutečného viníka. O čem se v souvislosti s bohatstvím Venezuely pod zemí a bídou na povrchu země nesmí mluvit? V souvislosti se současnou krizí ve Venezuele se na diskusních fórech především mainstreamoých serverů neustále zdůrazňuje to, že současná ekonomická krize ve Venezuele, mamutí hyperinflace a bída obyčejných obyvatel je způsobená socialistickými vládami po roku 1998, kdy k moci nastoupil Hugo Chávéz. Tato lež je tak oblíbená a populární, že ji ochotně šíří i velká mainstreamová média a televize. Celý obraz je potom podávaný tak, že v době před Chávézem byl ve Venezuele „Ráj na zemi“. Bohatství, přepych a sociální stabilita Švýcarska. Nic však není víc vzdálené od pravdy, protože kdyby to byla pravda, Huigo Chávéz by se koncem 90. let nikdy nedostal k moci a drtivá většina Venezuelanů by nikdy nepálila americké vlajky a neodporovala znárodnění. Pravda, kterou vám nyní předložíme, vás překvapí. Je ale nutné tyto informace přinášet ve světle současné situace ve Venezuele. Začněme jednoduchou otázkou. Víte, která země na světě má největší zásoby ropy? Není to Saudská Arábie, není to Rusko ani Irán. Největšími zásobami ropy – celkem 20 % - disponuje Venezuela. Je to země, která leží na ropě a měla by se utápět v bohatství a blahobytu. Ale tomu tak nikdy nebylo. Ani za socialistických vlád Chávéze a Madura ani za kapitalistických – loutkových a proamerických, které tam byly předtím. Jedná se o paradox – děsivé memento, o kterém se mlčí a nikdo o tom zatím nahlas nemluví. Země ležící na ropě a současně v katastrofální chudobě a v hyperinflaci. Ropa ve Venezuele byla objevena už před první světovou válkou a všechny zdroje a práva na těžbu ropy získala Rockefellerova těžařská společnost Caribian Petroleum a její dceřiné společnosti se sídlem v Holandsku apod. Venezuelské vlády se nikdy nesnažily o těžbu „černého zlata“ vlastními silami. Jen poskytovaly koncese zahraničním společnostem téměř výhradně z USA. Zde nastal první problém, který způsobil dnešní krizi. Všechny venezuelské vlády až do roku 1998 od počátku 20. století nikdy neusilovaly, aby bohatství země se odráželo do životního blahobytu obyčejných lidí. Rodina Saudů v Saudské Arábii, i když si o nich můžeme myslet cokoli, využívala bohatství z ropy k ukotvení sociálního blahobytu a smíru do takové míry, že země do dnešní doby připomíná vyspělé západní země, ale se sociálním standardem někdejšího Švédska. Dnes ale už ne. Švédsko je dnes jinde. A to je jeden z důvodů, proč Rijád odmítá přijímat muslimské utečence, utečence ze Sýrie, Afriky a dalších zemí muslimského světa, protože by to rozvrátilo sociální blahobyt a smír v zemi Saudů. Mají strach o uchování svého sociálního standardu v rámci své rodinné diktatury. Ve Venezuele ale nikdy bohatství ropy nedosáhlo ke kapsám obyčejných Venezuelanů. Když se vrátíme do historie a někteří si pamatují Venezuelu z 80. let minulého století, vybaví se nám honosný Caracas, mrakodrapy, prodejny McDonald, mnoho cizinců, místní riviera, krásné počasí, hotový ráj na zemi. Ale pár kilometrů za Caracasem už začínal jiný svět. Chatrče, domy z vlnitého plechu, jiné domy z popelnic, minimum techniky a mnoho polí, na kterých pracovali ženy s dětmi. Otrhaní, špinaví a děti, které se pohybovaly kolem nablýskaných aut a žebraly o peníze u turistů, kteří jeli z Caracasu a zastavili na místní pumpě. Venezuela se po sociální stránce v ničem nelišila od Brasilie. Kde na jednom místě se tyčí mrakodrapy se západními korporacemi a naproti na svahu kopce v chatrčích ve favelách žije přes 3 miliony lidí. Venezuela je na tom stejně. Favely zvané „parios“ v Caracase se v ničem neliší od těch v Riu. Čím více ropy Venezuela těžila, tím víc se zadlužovala u amerického FEDu1). Všechny zisky z ropy plynuly korporacím napojeným na Rockefellerou rodinu. Ale pokud si myslíte, že za současnou krizi ve Venezuele může Rockefeller, mýlili byste se. Je to mnohem strašnější. Venezuela byla až do konce 60. let minulého století jen další jihoamerickou kolonií amerických zájmů a bohatli jen bohatí a chudí ještě více chudli. Počátkem 70. let došlo k dramatickému zvratu. Torontská universita v Kanadě vypracovala unikátní studii a analýzu venezuelské ekonomiky a deficitu až do dnešní doby. Získané údaje odhalují neuvěřitelné. Jednoduše nehorázné vykořisťování Venezuely ze strany USA a amerického FEDu, a to skokově od roku 1963. Studie je opatrná, aby autoři nedostali z univerzity vyhazov, protože ani v Kanadě se nesmí proti FEDu psát ani slovo. Ale čísla a grafy hovoří za vše. Venezuelská ekonomika se počínajíc tímto rokem začala extrémně zadlužovat. Ale současně s tím spustila gigantickou těžbu ropy. Jednoduše to nedává smysl. Data kanadské university odhalila proces, který ukazuje, že čím více ropy Venezuela těžila, a čím více cena ropy ve světe rostla, tím více se zvyšoval venezuelský zahraničí dluh. Nemá to logiku – když máte zem, která leží na ropě, masívně prodává ropnou produkci, ale přitom astronomicky roste státní dluh. A to se stalo začátkem sedmdesátých let, když nebyl u moci žádný Chávéz ani Maduro, ale prozápadní loutkové kapitalistické vlády. K čemu došlo? Proč došlo ve Venezuele v roce 1973 k masívnímu skokovému zvýšení těžby ropy a současně masívnímu zadlužování Caracasu u amerického FEDu? Rok 1973 je rokem vzniku amerického petrodolaru. Smlouva, kterou podepsal Richard Nixon v roce 1973 se Saudskou Arábií, určovala, že Rijád bude prodávat svou ropu jen za americké dolary. Ale nemluví se o tom, že Sudská Arábie je jen číslem 2 ve světové produkci ropy o ve smlouvě o petrodolaru. Číslem 1 je Venezuela. A ta začala roku 1973 rovněž používat americký petrodolar jako smluvní měnu za svou ropnou produkci. A to zlomilo Venezuele vaz. Různá data odhalují, jak americké petrolejářské firmy tunelovaly Venezuelu. Až Hugo Chávéz po znárodnění srovnal prodejní nominální cenu venezuelského barelu se světovými cenami. Po vzniku petrodolaru nastal v USA masivní boom automobilového průmyslu. Cen benzinu šla dolu, protože benzin byl v Americe skoro zadarmo. Proč? Protože americký FED natiskl zelené papíry - bezcenné kusy papíru – dolary a těmi zaplatil Venezuelanům a Saudům za ropu. Venezuela začala pokrývat obrovskou poptávku po ropě v USA a dostávala za to natisknuté petrodolary. Zatímco v Saudské Arábii to vedlo k tomu, že z pouštního národa se stala nejbohatší země v regionu, s blahobytem ve Venezuele to šlo obráceně. Došlo k strašnému procesu mamutího zadlužování státu. Jak je to možné? Příčinu podala právě torontská studie, která odhaluje, že právě v průběhu sedmdesátých let, když ve světě rostl poptávka po ropě a masivně rostla produkce venezuelské ropy, tak vláda v Caracasu z úplně nepochopitelných a nelogických důvodů prodávala ropu extrémně hluboko pod světovými cenami. A to tak hluboko, že Venezuela měla z tak nízkých příjmů z ropy tak nízký profit, že si musela u amerického FEDu začít půjčovat na svůj vlastní státní rozpočet. Extrém nastal v roce 1980, když ceny za barel na světových trzích byly na úrovni 120 dolarů za barel, ale Venezuela prodávala barel jen za 37 dolarů. Důvodem byly tzv. dohodové koncese pro americké těžařské společnosti. Byl to největší podvod amerických koncernů na Venezuele a krádež „za bílého dne“. Jediní Venezuelané, kteří na tomto rozkrádání ropy pohádkově zbohatli, byli zkorumpovaní politici a úředníci venezuelské státní moci, kteří vydávali těžařské licence. „Videoválka proti demokracii“ je dokumentem k nezaplacení. Petrolejářské firmy z USA odváděly venezuelské vládě tak málo peněz z podhodnocené ceny barelu, že se musela vláda v Caracasu začít zadlužovat. A u koho? U sionistického FEDu. Jak už bylo uvedeno, Venezuela nikdy netěžila ropu vlastními silami a státními firmami. Jen udělovala koncese. Tyto koncese měly jednu pikantnost. Podmínkou v koncesi bylo, že příjemce licence bude venezuelské vládě odvádět procento z tržní ceny každého barelu. Obvykle šlo o 8-12 % z jednoho barelu. Americké firmy si spočítaly, že když je o ropu takový zájem, tak odvádět Venezuele od 5 do 10 dolarů za barel je nepřijatelné. A tak americké těžařské společnosti ve Venezuele prodávaly do USA vytěženou ropu svým firmám hluboko pod cenou. Venezuelská vláda pak dostávala svá procenta vypočítaná z pár dolarů za barel místo skutečných světových tržních cen. Zisky z koncesí nedokázaly pokrýt náklady na chod státu a místní rozvoj Venezuely, nestačily prostě vůbec na nic. A tak se Caracas začal u FEDu zadlužovat. Roztočila se „spirále smrti“. Venezuela nemohla Američanům koncese odebrat, protože venezuelská vláda měla větší a větší dluh u pánů ve FEDu a když měla venezuelská vláda dluh, musela pány z FEDu na slovo poslouchat. Americké koncerny tak těžily venezuelskou ropu a za hluboce podhodnocené ceny ji prodávaly svým dceřiným společnostem v USA. Ale tyto „dcerky“ potom ty samé barely přecenily a prodávaly je za reálné ceny dále, především do Evropy. Venezuelská vláda nemohla nic dělat, protože prodej barelů probíhal za sjednanou cenu, kterou určoval ve Venezuele americký těžař a za kolik je potom „dcerka“ v USA dále prodala, to nemohla vláda v Caracasu už jak ovlivnit. Ptám se: Co vám to připomíná? Ano, bylo to tunelování. Odebírání ropy z Venezuely za směšnou cenu, aby těžař nemusel odvádět procenta venezuelské vládě z vysoké ceny za barel. Ve výsledku to potom znamenalo, že venezuelský lid byl za bílého dne okrádaný na svém národním bohatství a vláda jen přihlížela. Právě toto skandální tunelování přivedlo v roce 1998 k moci Huga Chávéze. O tom se ale v české televizi a mainstreamu nic nedozvíte. Nasekané dluhy po pravicových a kapitalistických vládách ze sedmdesátých a osmdesátých let ve Venezuele už nedokáže nikdo zaplatit. Je to tvrdá a drsná realita.

Ještě jednu věc je třeba vysvětlit. Proč se nezlepšila ekonomická situace po nástupu socialistických vlád? Hlavním problémem byla změna cen ropy na světových trzích. Ropa po roce 2000 už nemá takovou cenu za barel jako koncem 70. let. Ale dluhy z těch let zůstaly socialistickým vládám, jako hrozné dědictví po předcházejících kapitalistických vládách. Dluhy Venezuely, které Caracas dluží sionistickému FEDu, jsou nesplatitelné. Hádejte, čím jediným je možno ty dluhy trochu zmenšit? No přece tím, že loutková vláda Juana Quaida pustí zpět do země americké těžaře, vrátí jim licence, zruší dekrety o znárodnění a občané Venezuely dostanou do huby hamburger, aby drželi hubu. Ropa bude dále za směšné nízké ceny plnit nádrže amerických aut a loutková vláda v Caracasu získá refinancování svého dluhu, což znamená větší zadlužení s odkladem splatnosti na tak dlouho, dokud vláda nebude dělat problémy. Pokud by se dostali k moci zase socialisti, dluhy se stanou okamžitě splatnými. A co obyčejný Venezuelan? Přijde i o to pole i o tu chatrč, protože nebude mít na zaplacení daní a Quaidova vláda na něj pošle exekutora. Venezuelan bude zírat „jak vyoraná myš“, že v minulosti měl kde bydlet, i když to nebylo nic moc a měl své pole. A najednou nemá nic a spát musí „pod mostem“. Kolem cest, kde bude žebrat, vyrostou billboardy na americké firmy a zboží. A Caracas zase bude žít cestovním ruchem západu. Ale až vyjdete za město, tam už nenajdete pole se zemědělci. Protože zemědělec bez půdy a bez domu může být jen bezdomovcem. Na vesnici se těžko žebrá. Super zadlužená Venezuela, země ležící na 20 % světových zásob ropy se bude podobat favele ve stínu nových mrakodrapů.

Venezuelace české politiky? Cínovecké lithium zmizne z České republiky skoro zadarmo, stejně jako ropa z Venezuely. Pravda o Venezuele je mementem i pro Českou republiku. Snaha o vyvážení národního bohatství ze země. Znovu se opakuje i v ČR „venezuelský model“. Český stát nechce těžit lithium vlastními silami. Chce jen poskytnut koncese australské firmě, které to může jednoduše jednoho dne udělat stejně jako americké petrolejářské firmy ve Venezuele. Prodá české lithium za pakatel do ciziny dceřiné firmě, český stát z toho bude mít nula, nula nic. „Dcerka v cizině to potom přecení a prodá dále za vysoké ceny.

Ptejte se sami sebe: Proč loutkové vlády zemí pod sionistickým jhem nechtějí těžit bohatství svých zemí státními firmami? Protože sionisti nedovolí, aby národní státy a národy bohatli. Tím by byl ohrožen plán sionistů na vytvoření super krize, která bude nástupnou platformou pro světovou vládu sionismu.

1)FED – někdo uvádí, že je to centrální americká banka. Skutečnost ale bude spíše odpovídat pojmu „Federální rezervní bankovní systém USA“. Tedy pro nás plebejce poněkud nesrozumitelný systém asi dvanácti rezervních bank v kombinaci s jakýmsi „nezávislým“ uskupením, které jakoby nikomu nepatří a nepodléhá, ale chce rozhodovat o základních finančních kritériích na celém světě.

(Analýza ANS s využitím zahraničních zdrojů – pozn. RSP)

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473