NAD DIALOGEM - KE SJEZDU KSČM

Nad DIALOGEM (otázky – odpovědi)

List ve mně vyvolal více otázek, ale odpovídat jsem si na ně musel jen sám.

Zaujal mě velký titulek nad hlavičkou listu: ODMÍTÁME VÝSLEDKY X. SJEZDU KSČM!

První otázkou bylo – kdo odmítá. Dialog je komunistický list, jak se praví v hlavičce i tiráži, tedy pravděpodobně vydávaný komunisty. Připomenulo mně to moje vlastní problémy kdysi s označením koho vlastně list nejdříve vydávaný OV KSČM v České Lípě do rolku 1994 a potom soukromě mnou od roku 1995, je. V podtitulku bylo původně „list komunistů“. Čelili jsme potom otázkám, kterých komunistů? Byla to doba štěpení – SDL, Levý Blok, Štěpánova KSČ. Tak jsme komunisty změnili na „list KSČM“. Následně jsem to schytal od KSČM – kdo nám dal svolení užívat názvu strany v podtitulku listu. Dnes jsme dál a dopracovali jsme se k tomu, že pojem komunista vyjadřuje komunistický způsob chování a jednání bez ohledu na politickou příslušnost.

Vychází mě z toho nakonec, že výsledky X. sjezdu odmítají komunisté – nečlenové KSČM. Členové KSČM podle stanov musí rozhodnutí nejvyššího orgánu přijmout a nemohou ho odmítat. K tomu by bylo možno ještě dodat, že komunisté – nečlenové KSČM mohou sice výsledky odmítat, ale k čemu by to bylo? Jsou to výsledky stranického jednání, které komunisté – nečlenové KSČM nemohou ovlivnit. Také by jim mohl někdo říci – nejsi člen, nic ti do toho není.

Jinou otázkou je, co se vlastně odmítá. Sjezd řešil pouze personální obsazení funkcí a jiné výsledky nepřinesl.

Z článku Ivana Hrůzy mě zaujala následující věta: „Mnozí očekávali od X. sjezdu více, proto jsou slyšet i slova zklamání.“ A následuje vyjádření o nutnosti stmelování řad, zabránění dalším odchodům z KSČM, jelikož to oslabuje možnosti při upevňování komunistického charakteru strany.

Z toho vychází několik otázek: Kdo očekával od sjezdu více a jak mohl?

Kdo byl informován a je při smyslech, nemohl čekat nic jiného, podobně jako na předcházejícím sjezdu. Pokud ne, co je to potom za stranu, jejíž členové žijí bez informací a v iluzích?

Pokud se týká odchodů nebo příchodů, nikdy jsem nikoho nepřesvědčoval ani k jednomu z toho. Je to každého osobní rozhodnutí, které si musí sám před sebou zdůvodnit.

Poněkud úsměvné je „upevňování komunistického charakteru strany“. KSČM komunistický charakter ztratila, a tudíž není co upevňovat. Pokud se někde ještě nějaké zbytky udržely, s tímto vedením pravděpodobně zajdou.

Pokud se obecně týká komunistů, mezi které se i já počítám, nikoliv upevňování neexistujícího charakteru KSČM, ale obroda komunistického hnutí není ztracená, jak to říká známá píseň: „I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci!“

Jak nám rovněž sděluje Dialog, oni tací jsou. Jen se nemohou ještě prosadit. Nemají zatím podporu a jejich možnosti ji získat jsou značně omezené. Vidí ale věci tak, jak skutečně jsou, jak dokazují svým článkem Ke sjezdu KSČM (uvádíme níže), s jehož obsahem bez výhrad souhlasím.

V Mimoni 4. 7. 2018

KE SJEZDU KSČM

21. dubna 2018 proběhl 10. sjezd KSČM. Na tomto sjezdu se prokázaly všechny problémy komunistické strany a bohužel i celého hnutí. Jde o izolaci od pracující třídy a vrstev obyvatel, nedostatek jakékoli diskuze o politickém zaměření a její nahrazování pouhými personálními otázkami. Prostí členové z pověrečné úcty při dělení při dělení mezi „velké“ a „malé“ straníky, z úcty k utajeným úmyslům těch velkých (ty úmysly ale vyplývají z pouhého zachování vlastního místa na slunci), ze stejně pověrečného strachu z narušování „jednoty“ – nechápou svou odpovědnost před celou stranou, před budoucností této země. A z toho všeho plyne uvolnění místa všudypřítomnému a pohodlnému přizpůsobení se stavu věcí, buržoasně parlamentnímu systému, politickému, ekonomickému a státnímu uspořádání, účasti v imperialistických paktech NATO a EU. Proto si delegáti sjezdu hned ze začátku zakázali prodloužit svou zodpovědnost, aby mohli probrat jen o kapku víc, než pouhé osobní rošády ve vedení.

Pozvání prezidenta republiky Zemana a jeho projev více než ovlivnily průběh jednání. Co nelze Zemanovi upřít, jeho historický rozhled a umění zatlačit na správných místech – čímž, žel, přesahuje vedení komunistické strany. Co ovšem Zemanovi chybí, je sebekritičnost. Jak jinak by mohl mluvit o údajných zločinech komunistů a nemluvit o své odpovědnosti a sociálně demokratické odpovědnosti na válečných zločinech. Právě za jeho premiérování došlo ke vstupu do NATO, což předurčilo současnou válečnou eskalaci v Evropě. Za jeho vlády přelétaly přes ČR bombardéry na Jugoslávii. Jeho lži o zaostávání vzdělávání v ČSSR roku 1989 ospravedlnily porážku socialismu. Ano toho skutečného socialismu, ne nějakého tzv. byrokratického, protože socialismus, který tu byl, mířil k cíli uspořádat společnost bez vykořisťování s reálnou důstojností každého člověka. Pro nás a pro pracující Československa byl únor 1948 skutečně vítězný. Protože to, co označil Zeman za svůj ideál, tzv. demokratický socialismus, bylo jen politickou fasádou kapitalismu a páchalo ty samé zločiny, jako kapitalismus bez přívlastků. A nyní Zeman poučuje o významu vysílání vojáků Armády ČR do Afghánistánu pro údajný boj s terorismem, který je skutečnou okupací a je provázen vražděním místního obyvatelstva a mimo jiné terorismus spíše přiživil.

Přestože Vojtěch Filip na plénu ÚV po parlamentních volbách s výsledkem, který je nejhorší od založení strany, sklidil obrovskou kritiku a prohlásil, že nehodlá kandidovat, přesto po malém úkroku stranou nastoupil do rozhodování o předsedovi znovu, tentokrát s možnou zálohou v podobě poměrně mladé v Evropském parlamentu zabydlené Kateřiny Konečné. A sázka se povedla. Protože ti, co instinktivně cítí nebezpečí oportunistické politiky pro existenci komunistické síly ve společnosti, neměli žádný reálný program, ale jen osobní preference, došlo už k tolikrát opakovanému průběhu, kdy poměrně těsně prošla zdánlivě bezpečná volba hlavního proudu. A protože se opět neuskutečnila žádná diskuse a polarizace nad programy, nedalo se těsné opoziční menšiny žádným způsobem využít. Vojtěchu Filipovi se pak zdařily další kroky – jeho náhradnici zvolil sjezd místopředsedkyní. Dále svého někdejšího vyzyvatele Stanislava Grospiče získal na svou stranu a nahradil tak Jiřího Dolejše, který sám ztratil pozice v pražské organizaci.

X. sjezd KSČM, který měl řešit ztrátu důvěry ve společnosti, tak nevyřešil vůbec nic. Ani se netvářil, že by chtěl něco vůbec řešit. Miloš Zeman dal jako jediný na sjezdu politickou směrnici – podpořit ještě zkrachovalejší sociální demokraty a udržet vádu strany ANO, další strany velkokapitálu, která nyní v demisi dělá vše, co by komunisté neměli nikdy podpořit – vychází vstříc imperialismu (vysílání vojsk na hranici s Ruskem a do zahraničí, vyhošťování diplomatů, podporování válečných intervencí, příprava přijetí eura) a do bouřlivé budoucnosti připravuje cestu kolaborace s kapitálem.

S takovým výsledkem bude docházet k dalším sociálně demokratickým mutacím strany a ta bude ztrácet své odůvodnění jako zvláštní úkol strany komunistů. Úkol, který si předsevzali představitelé moci po roce 1989 (mezi jinými i Zeman) – zlikvidovat komunistickou stranu se tak daří. Nikoli zákazem, ale ztrátou odůvodnění své existence. Amputací svých orgánů. Svou sebevraždou.

Předsednictvo Ústřední rady KSM

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473