BABIŠŮV VÍTĚZNÝ ANTIÚNOR

Martin Koller

25. 6. 2018
kolikKdysi mi přátelé ze západu, a nejednalo se o nějaké „lúzry“ tvrdili, že naše republika se dostane do pozice banánových republik neboli demokratické kolonie. Varovali mne před americkou globalizací s všudypřítomným fízlováním, sociální a ekonomickou likvidací nepohodlných občanů v souladu se zákonem, potíráním vlastenectví, rozprodejem a privatizací státu, který sežerou západní žraloci a rasovým inženýrstvím likvidujícím evropské obyvatelstvo. Zároveň kritizovali výsledky takzvané západní demokracie a tvrdili, že komunisté byli velmi chytří vládcové, od nichž se mnohé naučili. Nic takového se v tehdejších médiích a v podstatě mnohdy ani dodnes neobjevuje, a to ani na stále více cenzurovaném internetu. Moc jsem jim nevěřil, domníval jsem se, že zbytečně přehánějí a jezdí si v mercedesech a bavorácích a myslel jsem si, že bude líp. 

Od té doby uplynulo téměř čtvrt století, jejich slova se potvrdila a já se dost naučil. Iluze už mne dávno přešly, ale mnozí naši občané jim podléhají dodnes. Řeči o svobodě nevedly ke svobodě a strach o bavoráky, ale i škodovky a korýtka se stal základem povolnosti a zbabělosti. Celý systém je postaven na kombinaci strachu a lži.
K současné katastrofální ekonomické situaci, kdy nás předhání Slovensko, Polsko a Maďarsko a hloupnoucí společnost je rozvrácená politicky i morálně napomohly bez výjimky vlády od poloviny devadesátých let. Výsledky počáteční ekonomické transformace, která byla ideologicky a finančně řízena ze západního zahraničí, nemohl nikdo očekávat. Obětí ideologické mediální masáže, korupce a ekonomického podvodu západních žraloků se stali i vedoucí představitelé polistopadového vývoje. Sametová revoluce v zemích střední a východní Evropy a rozpad SSSR za Gorbačova a Jelcina především zachránily západ před těžkou krizí na dvacet let. Proto první začala v USA roku 2008. Pokračuje do současnosti potácením se celé slavné EU s její ideologickou měnou a německým vedením, přičemž další je bez ohledu na mediální propagandu za dveřmi. Vývoj silně připomíná třicátá léta minulého století. Počátek devadesátých let ve střední a východní Evropě by experiment, jaký se nikdy před tím neudál, takže neexistovala praxí osvědčená vzorová řešení.
Nicméně jeho pokračovatelé reprezentovaní u nás v koncovce ODS Nečase a TOP 09 Kalouska s podporou KDU-ČSL Bělobrádka dokázali diletantstvím, hrabivostí, asociální arogancí a bezuzdným podlézáním cizím zájmům, především německých sudeťáků, poštvat proti sobě a klasické demokracii a pravici převážnou většinu obyvatel. Přitom historicky byla pravice vždy vlastenecká a podporovala vytváření hodnot a osobní iniciativu, zatímco levice socialistickou bezpáteřnost, byrokracii, parazitování a internacionalismus. Současná česká levice a pravice se od sebe prakticky neliší s výjimkou většinou bezobsažné vyčpělé rétoriky. Politické strany jsou tu pro svoje vedení, nikoli pro členskou základnu, natož voliče. Vítězí ten, kdo v médiích před volbami obratněji slibuje a lže.
Nakolik byl polistopadový vývoj záměrný a cílený a nakolik dán morální a odbornou impotencí politiků a mediálních pracovníků je těžké odhadnout. Do vedoucích pozic v politice i státní správě jsou v celé Evropě dlouhodobě systematicky dosazovány omezené, manipulovatelné, vydíratelné a amorální figurky, nejlépe bezdětné, bez vztahu k vlasti, národu a bez budoucnosti. Jejich úkolem je pouze aktivně plnit jakékoli rozkazy. Výsledkem je mimo jiné zoufalá prázdnota, omílání vyčpělých antikomunistických hesel a naprostá absence osobností v takzvaných pravicových, stejně jako levicových, údajně demokratických stranách. U nás je jednou z posledních výjimek na pravici Václav Klaus mladší. Konec konců i myšlenkový vývoj jeho otce, jedné z nemnoha polistopadových osobností, je obdivuhodný ve srovnání s naprostou většinou dnešních politiků. Na levici je problém někoho najít, snad socialistu Foldynu. Pokud dostane komplot Babiš-Allbright Hamáček podporu ze strany KSČM, můžeme mluvit o konci levice v naší zemi. Snad poslední vlasteneckou parlamentní stranou je SPD, kterou se slouhové cizích zájmů snaží všemi prostředky zlikvidovat.
Ilustrativní ukázkou vývoje v naší zemi, ale i celé Evropě je ČT, která se z národní televize oplacené občany stala hlásnou troubou protinárodních zájmových skupin, placenou stále občany. V poslední dekádě došlo k naprostému převrácení pojmů, takže značná část obyvatel považuje za zachránce naší republiky oligarchu napojeného na nadnárodní zájmové skupiny a značná část médií a dokonce i takzvané levice se tváří, že tomu tak opravdu je.
Cílem tohoto vývoje je Evropa, minimálně střední a východní jako kolonie USA s bezprávnou masou bez vlasti a národa ovládanou několika rodinami oligarchů a bezpáteřnými, zkorumpovanými a všeho schopnými byrokraty v Bruselu a jim posluhujícími domácími ministry. S masou bez rodiny a identity manipulovatelnou na základě strachu, médií, náboženské ideologie a drog prakticky k čemukoli, včetně sebevražedné jaderné války. Ze společenského hlediska se jedná o návrat někam do osmnáctého století, spíš dál. Současnou realitu, která přímo ohrožuje náš stát a jeho historické bílé a křesťanské obyvatelstvo a vede k výše uvedeným cílům, bychom mohli bez velké nadsázky označit jako Babišův vítězný antiúnor.
Vítězný únor naruby
Když se podíváme na vývoj v posledních pěti letech, především v tomto roce, nelze přehlédnout podobnost s obdobím roku 1947 a počátkem roku 1948. Stejně jako v době okupace a po osvobození roku 1945 se úspěšně zdiskreditovaly pravicové strany arogantní hloupostí, beztrestnou korupcí, zlodějinou, kolaborací, multikulturalismem a tolerancí k drogám. Většina obyvatel zůstává chudá a nespokojená. Proto zabírají pseudolevicová hesla propagandy ANO a Pirátů. Rozdíl je v tom, že taková hesla používali na přelomu let 1947 a 1948 komunisté, kteří prosazovali sociálně spravedlivý stát pro pracující, stát všelidového vlastnictví bez zbohatlíků a kolaborantů a v podstatě i národní stát. Tento stát směřovali do mocenské sféry tehdejšího SSSR, nicméně nikdo nezpochybňoval stát ani národ. Dnes se podobnými hesly ohání propaganda největšího oligarchy napojeného na nadnárodní zájmové skupiny a těžícího z jejich ekonomické politiky.
Cílem je úplné propojení do ekonomické a vojenské zájmové sféry USA s převodovou pákou EU. Zároveň nelze přehlédnou rostoucí konkurenční ekonomický boj mezi USA a EU, kdy střední a východní Evropa jako blok ovládaný USA bude tvořit základnu amerických zájmů proti německé EU i Rusku. Jedná se o pokračování politiky USA, která směřuje k obklíčení Ruska a Číny a jejich ekonomické likvidaci cestou ekonomických smluv a vojenských paktů pod vlajkou NATO. Je otázkou, zda je pro náš stát a národ výhodné být kolonií USA, nebo EU, která je stejně kolonií USA. K uvedené situaci směřující k oslabení, případně rozpadu EU napomohla jednak zkorumpovaná byrokracie v Bruselu stále stupidnějšími směrnicemi, které končí nedostupností jedu na myši. Dále politika Merkelové, která vedla k destabilizující afroislámské invazi takzvané migrační krizi, kterou střední a východní Evropa jednoznačně odmítla. V neposlední řadě je to vojenská impotence zemí EU, která tupě sleduje politiku USA a NATO v misích od Balkánu, po Mali, bez jakéhokoli pozitivního výsledku, podpoře válkychtivého oligarchického režimu na Ukrajině a přípravě války proti Rusku. Především obyvatelé střední a východní Evropy vidí v EU Bruselu a Berlína nikoli ochránce, ale kolonizátora a nebezpečného nepřítele.
Nelze vyloučit, že uvedený stav je jedním z cílů politiky USA, která se snaží po dávném britském vzoru rozeštvávat spojence i nepřátele, podle hesla rozděl a panuj. Pro Rusko je výhodná jednotná přátelská Evropa nakupující ropu, plyn a další suroviny. Možnost spolupráce Ruska a Německa označovala již britská politika počátkem dvacátého století jako ohrožení svých zájmů. Výsledkem byla první i druhá světová válka a v současnosti nám hrozí třetí ze stejného důvodu v zájmu globální politiky USA. V tom je rovněž celé jádro střetu mezi zájmovými skupinami vedenými Babišem a Kalouskem. Jedna skupina posluhuje víc americkým, druhá evropským zájmům, aspoň na venek. Základní ideologický cíl však mají v podstatě stejný a divoké mediální střety jsou do značné míry komedie a boj o velikost podílu na vládě a kořisti. Jaký je rozdíl mezi současným vedením ČSSD a TOP 09? Prakticky žádný a v obou případech se jedná o zájmové skupiny podléhající Aspen Institutu a pražské havlérce jako centrům cizích zájmů v naší zemi.
Stejně jako po únoru 1948 dochází k omezování malého a středního podnikání pomocí byrokracie, všemožných směrnic z Bruselu a EET. Cílem ovšem není stát svobody a vysoké životní úrovně pro všechny, jenž kdysi slibovali komunisté, kteří se nakonec zvrhli ve stranickou nomenklaturu. Současný systém směřuje k úplné hospodářské kontrole v privatizovaném státu několika rodinami, či skupinami oligarchů, jako na Ukrajině, v horší formě pod vládou jednoho diktátora, jako v severní Koreji. Vlastnictví státu bude soukromé podle hesla, stát jsem já. Něco podobného vidíme v různých muslimských šejchátech a emirátech, kde ropa patří podle ústavy všemu lidu, ale ve skutečnosti je majetkem jedné, nebo několika rodin.
Důvodem k vzniku uvedené situace je fakt, že takzvaně pravicové vlády dlouhodobě tolerovaly neplacení daní částí podnikatelské sféry a výpadky příjmů nahrazovaly tlakem na nízkopříjmové skupiny stále chudnoucího obyvatelstva, rozprodejme národního majetku, včetně vody a půjčkami v zahraničí. Ve své aroganci přehlíželi fakt, že moc se nedá udržet, pokud chudých a nespokojených je příliš mnoho, jestliže mohou volit. Díky tomu je největší oligarcha Babiš, v podstatě jejich vrcholný reprezentant, považován v naprostém rozporu s logikou a zdravým rozumem, částí obyvatel za zachránce, ne-li přímo za levicového komunistu. Pitomá propaganda vedoucích politiků takzvané pravice tuto iluzi ještě podporuje. Zde je na místě otázka, zda tak neuvěřitelně hloupá propaganda označujícího komplot Babiš-Hamáček za vládu komunistů není nakonec výsledkem zákulisních dohod a komedií, kdy jak Babiš a Hamáček tak Kalousek jsou reprezentanty zájmů nadnárodních skupin a Aspen Institutu vedeného Allbrightovou, Bakalou a v pozadí pravděpodobně i Sorosem.
Babišovi se podařilo, stejně jako komunistům před únorem 1948 obsadit svými lidmi silová ministerstva a finance. Zároveň ho podporuje přímo, nebo aspoň nepřímo blokováním kritických příspěvků, více, či méně značná část médií, včetně těch, která jsou ještě považována za vlastenecká. Bezpečnostní informační služba se věnuje víc rozvracení vlasteneckých skupin a stran, než boji za bezpečnost státu. Tím se stále výrazněji podobá předlistopadové StB. Služební, poslanecké, či ministerské sliby státních úředníků jsou pouhá komedie ve střetu s nařízenou ideologií a snahou o udržení koryt za každou cenu.
Roli lidových milicí sehrávají politické neziskovky, které přispívají k chaosu a matení obyvatelstva. Jejich vystoupení proti Babišovi je jen komedie. Kdyby chtěl, mohl jim jako ministr financí, později jako premiér zarazit finanční podporu a prosadit patřičné zákony omezující jejich finanční podporu ze zahraničí a jejich působení na školách. Neudělal vůbec nic. Přitom Antifa je v některých zemích registrována jako teroristická organizace a novodobí Sorosovi svazáci typu Bartoše, Stropnického mladšího, Feriho, Jandy, či Putny jsou přímo vzorovými obrazy socialistických svazáků padesátých let prosazujících zahraniční ideologie a zájmy proti českému národu.
Jednou z dlouhodobých tragédií je opakovaná diletantizme státní správy. Po únoru 1948 se dostaly do vedení dělnické kádry, kterým chyběly jak odborné znalosti, tak řídicí praxe. Nicméně mnohým nechybělo vlastenectví, sociální cítění a smysl pro spravedlnost získaný životní praxí a dobou německé okupace. Navíc, někteří se naučili. Po listopadu 1989 došlo k čistkám a značnou část vedoucích pozic obsadili noví političtí nominanti, neméně neschopní a neméně ideologicky věrní. V současnosti jsme svědky třetího kola. U Babiše platí víc, než kdy dříve heslo blbej, ale náš. Lidi jako Stropnický, nebo Šlechtová lze sotva považovat za odborníky. Udivující je povyk proti Malé, jako bychom nedovzdělaných ministrů bez praxe neviděli již zástupy. Aspoň vypadá líp, nebo má lepšího vizážistu, než vojenská odbornice Parkanová. Rovněž u Pocheho je v podstatě lhostejné, zda on, nebo někdo jiný bude pokračovat v protinárodní politice a podlézání cizím zájmům ve stopách Schwarzenberga, Zaorálka, či Stropnického. Naše ministerstvo zahraničí dlouhodobě spíš patřilo zahraničí, než nám. Zato kupodivu nikdo neprotestuje proti Metnarovi, který podpisem deklarace v Marákeši vážně přispěl k ohrožení bezpečnost našeho státu. Od něj můžeme čekat na obraně opravdu cokoli, počínaje předáním zbytků armády bundeswehru, podezřelé nákupy výzbroje podle rozkazů z velitelství NATO a přátel z Aspen Institutu, stejně jako cizí vojenskou základnu na našem území, nebo vyhlášení preventivní války Rusku. Někdo to za Babiše udělat musí. Hnůj je třeba kydat cizíma rukama, aby oligarcha zůstal čistý a voňavý. Už zde je vidět, že povyk proti komplotu Babiš-Hamáček je jen komedie.
Komediální částí antibabišovské propagandy jsou i tvrzení, že Stropnický, Pelikán, Telička nebo Šlechtová jsou v nemilosti a proto odcházejí. Má to zlepšit jejich mediální obraz, aby se mohli jako věrní sluhové cizích zájmů a reprezentanti nové nomenklatury po několika letech vrátit. Stropnický předal polovinu naší armády Bundeswehru, Šlechtová zastavila přezbrojování, aby bylo možné předat miliardové kontrakty těm správným zbrojařům. Za odměnu je čekají velvyslanecké posty se smluvní výplatou několika set tisíc každý měsíc a další prebendy. V takové nemilosti bych byl rád i opakovaně. Telička, který posluhoval nejdříve ČSSD, poté vedení Volkswagenu, následně Bakalovi pouze pokračoval s podporou Babiše ve své službě nadnárodním zájmovým skupinám reprezentovaným Aspen Institutem. Nikdy to nebyl Babišův člověk, pouze poradce přidělený dočasně Aspen Institutem z hlediska výnosnější spolupráce s eurokoncentrákem. Nadnárodní zájmové skupiny reprezentované Babišem, případně komplotem Babiš-Hamáček nepotřebují odborníky a vlastence. Zde nelze přehlédnout osud vlasteneckého poslance za ANO Chalupy. Oni potřebují pouze bezohledné vykonavatele svých rozkazů. Dokladem je mimo jiné zuřivá kampaň proti policistovi Ondráčkovi z KSČM, zatímco proti Metnarovi, který byl stejným předlistopadovým příslušníkem VB se neorganizuje kampaň žádná. Přitom Ondráček by v Marákeši nepodepsal.
Zeptejme se, co udělali Babiš a Hamáček v posledních letech proti afroislámské invazi, politickým neziskovkám, ničení české rodiny, rozvratu ideologizovaného školství, prosazování sexuálních deviantů, chudnutí obyvatelstva, odzbrojování ohroženého obyvatelstva, kolonizaci naší země Německem, byrokratickému teroru z Bruselu a připravované preventivní válce proti Rusku? Podle mého názoru neudělali nic. Je tedy otázkou, proč by je měla podporovat KSČM? Je to ještě levicová a vlastenecká strana? Podpora komplotu Babiš-Hamáček je ze strany KSČM hrubá nezodpovědnost a hazardování s budoucností vlasti a národa.
Ilustrativní je pozice prezidenta Zemana, která připomíná situaci prezidenta Beneše v únoru 1948. Má možnost si vybrat mezi čertem a ďáblem, přičemž výsledek bude stejný, nebo podpořit vlastenecké občany. Prezident Zeman byl jednoznačně lepší volbou, než kterýkoli z jeho protivníků, především Drahoš, zcela nechutně posluhující protinárodním zájmům. Má správné názory na afroislámskou invazi a vztahy k Rusku, případně i Číně, protože nechce válku v Evropě. Nicméně jeho personální politika je jemně řečeno udivující, nemluvě o nevděku k mnohým, kteří jej podporovali. Tím si jsou velmi podobní s Babišem. Jeho neustálá podpora prohnilé ČSSD, která se stala stranou pražské havlérky a Aspen Institutu přímo šokující. Podpora komplotu Babiš-Hamáček-Balala-Allbrightová je hrubou nezodpovědností a hazardováním s budoucností národa, ne-li dokladem i jeho vydíratelnosti.

Vystavil Ivan David

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473