ŘEKL ZEMAN NA SJEZDU A ŘÍKÁM JÁ

M. Zeman: „O justičních vraždách a monopolu moci
Soudružky a soudruzi, to čemu říkáte Vítězný únor, byl ve skutečnosti prohraný únor. A víte proč? Protože vytvořil monopol moci. A podobně jako v ekonomii, jakýkoli monopol vede k degeneraci, odstraňuje přirozenou soutěž, nevytváří tlak na inovace a zdokonalování se a naopak vede k tomu, co bych nazval jakobínským terorem. Co se tedy stalo po prohraném únoru?"
Poznámka M. Starý: Vítězný únor byl vítězným. Bylo to vítězství pokroku nad zpátečnictvím. Vítězství velké většiny národa, která si přála vykročit po jiné cestě, než byla kapitalistická první republika. A nevytvořil monopol moci. O zničení konkurenčního prostředí – soutěže politických stran se zasloužily svou neschopností a odchodem z vlády právě některé jiné politické strany a další síly, včetně zahraničních, viz vražda Jana Masaryka, nekomunistického ministra zahraničí. Další vývoj byl způsoben souhrnem mnoha faktorů vnitřních i zahraničních (studená válka), atd. Od února 1948 k monopolu – nadekretované vedoucí úloze KSČ, s čímž jsme mnozí nesouhlasili, bylo ještě daleko.
M. Zeman: „Nejdříve justiční vraždy politických oponentů - Heliodor Píka, Milada Horáková a další. O něco později justiční vraždy komunistů, například i Rudolfa Slánského. Jinými slovy to nebyly deformace, přestaňme si lhát do kapsy, to nebyly ani chyby, to byly zločiny. A jako zločiny je musíme umět pojmenovat, chceme-li mluvit pravdu."
Poznámka M. Starý: Milada Horáková byla odsouzena podle platných zákonů a podle její vlastní výpovědi právem. Z filmového záznamu z procesu, který byl vysílán jen jednou, a který jsem viděl na vlastní oči a slyšel na vlastní uši, bylo jasné, že M. Horáková chtěla bojovat proti režimu, a to i s možností použití zbraní ba dokonce za cenu rozpoutání nového válečného konfliktu. Můžeme spekulovat, že spoléhala pravděpodobně na pomoc za zahraničí a věřila, že nebude odsouzena za činnost, pro kterou byl možný jen nejvyšší trest - vlastizradu. V té době by za stejné činy byla odsouzena k smrti i v každé jiné zemi.
Zločiny je potřeba nejen pojmenovat, ale také jasně určit viníky a oběti. Pokud se někdo chce objektivně zabývat politickými procesy v 50. letech, měl by vědět, že tzv. politické procesy byly úspěchem operace americké CIA (zde je souvislost s námi uveřejněným vystoupením A. Dullese v Kongresu USA v roce 1945) uskutečněné pod názvem Splinter Factor. Měl by vědět, že operace byla zahájena zradou – přeběhnutím podplukovníka polské tajné služby Josefa Swiatla, jednoho z nejmocnějších mužů poválečného Polska k britské SIS a následovala vlna politických procesů zaměřená proti komunistickým stranám v Polsku, Maďarsku, Československu s důrazem na posledně jmenovanou zem. Pokud se týká československých komunistů v těchto procesech, je možno připustit, že někteří z těch na vlivných místech mohli být nějakým způsobem a z nějaké části spoluviníky. Obecně bych to ale viděl tak, že komunisté – ti prostí, obětaví a pracovití lidé, jako byli třeba moji rodiče, byli oběťmi, rozhodně ne viníky, ani spoluviníky. To byl úspěch operace CIA, který přetrvává dodnes. Poctiví lidé, kteří s tím neměli nic společného, jsou dodnes nemístně pokládáni za viníky a podle některých by měli oni i jejich potomci doživotně a neustále činit pokání a stále se omlouvat. Za co? To je ta pravda, pane Zemane a pane Filipe, pane Dolejši a jim podobní!
Miloš Zeman:O Pražském jaru
Padesátá léta skončila a nastoupila léta šedesátá. Objevila se česká filmová vlna, objevilo se něco, co Ilja Erenburg nazval táním, a co je nejdůležitější, počátkem roku 1968 komunistická strana opět získala důvěru většiny národa. Důvěru nevynucovanou, neformální a o to silnější. Ano to byla doba Pražského jara. Mimochodem i já jsem byl vyzván, abych v té době vstoupil do komunistické strany a rád jsem této výzvě vyhověl.
Nu bohužel trvalo to velmi velmi krátce, a ti, kdo se sklonili, s výjimkou Františka Kriegela, což byl mimochodem taky komunista, pod okupační mocí, ztratili důvěru národa, respektive tato důvěra byla vynucována a formální. Společnost byla rozdělena do čtyř kast. První kasta straníci, druhá kasta nestraníci, třetí kasta vyškrtnutí a čtvrtá kasta vyloučení."
Poznámka M. Starý: Na tzv. Pražské jaro můžeme mít každý svůj názor. Ten můj je, že situace byla velmi chaotická. Dnes se hodně zapomíná, že docházelo k útokům na funkcionáře KSČ a jejich rodinné příslušníky, vznikly KAN a K 231, z jejichž vystupování je tento citát: „Dobrému komunistovi utrhnout nohu a toho špatného s ní utlouct!" Situace směřovala k demontáži socializmu a přechodu na to, co se nakonec podařilo po „Velkém sametovém podvodu v listopadu 1989". Také jsem podával přihlášku do KSČ v roce 1968, kdy jsem dokončil vzdělání a nastoupil do prvního pracovního poměru v červenci 1968. Než byla přihláška vyřízena, přišel vstup vojsk Varšavské smlouvy a 2. října jsem nastoupil základní vojenskou službu. Přihláška na mou žádost doputovala za mnou přes Vimperk do Jindřichova Hradce a 14. 1. 1969 jsem byl tam přijat do KSČ. Nebylo to ani formální ani vynucené. Naopak, v tehdejší zmatené situaci se mě přišli ještě třikrát zeptat, jestli to myslím vážně a potom chtěli, abych své důvody na schůzi vysvětlil. Na schůzi jsem řekl, že je sice doba, že se členské legitimace spíše zahazují, ale že věřím, že KSČ situaci zvládne a že chci při tom pomoci. Žádné dělení na kasty se mě nikdy nedotklo. Nikdy jsem se nestaral o to, jestli kdokoli je nebo byl členem KSČ.
M. Zeman: „O normalizaci
Nelituji těch dvaceti let, téměř dvaceti let, protože jsem se setkal s mnoha zajímavými a mnoha čestnými a pracovitými lidmi. Nicméně společnost jako celek zaostávala. Jestliže v 50. letech bylo mnoho lidí uvrženo do vězení nebo koncentračních táborů, pak v době tzv. normalizace, tedy historického bezčasí, se ve skutečnosti vyřazoval obrovský potenciál naší společnosti tím, že lidé nemohli pracovat ve svém oboru, že jejich děti nemohly studovat a že platil takzvaný negativní kádrový výběr, to znamená čím hloupější člověk, tím větší měl šanci na získání nějaké funkce.
Mimochodem setkal jsem se na Jizerce s Lubomírem Štrougalem a ptal jsem se ho: „Pane Štrougale, vy jste byl členem politbyra a o vašem členství existují dvě hypotézy. První, že jste byl nejinteligentnějším členem tohoto politbyra a druhá, že jste byl jediným inteligentním členem. Lubomír Štrougal byl zdvořilý diplomat, a tak se vyhnul odpovědi."
Poznámka M. Starý: Asi máme každý jiné zkušenosti. Moji rodiče byli oba členy KSČ, a přesto jsem nebyl přijat ke studiu na VŠE – zahraniční vztahy. Důvod byl jednoduchý: U přijímaček nás bylo přes 400, brali asi 35 a k tomu přednostně z ekonomických škol a praxe a teprve potom z gymnázií (tehdy SVVŠ). Mému otci bylo po prověrkách zrušeno členství v KSČ. Přesto pokračoval v práci na svém místě na krajské inspekci pošt, protože byl odborník a své práci rozuměl. Asi třikrát ho přemlouvali, aby znovu požádal o přijetí do KSČ, pokaždé odmítl, ale dopad to nemělo žádný. Takže paušalizovat, pane Zeman asi nemůžeme. Bylo to vždy o tom, jestli na tom kterém místě byl někdo normální nebo blbec. „Tzv. negativní kádrový výběr" to jsem nikdy neslyšel a nikdy jsem se v celkem bohaté praxi s takovou pitomostí nepotkal.
O Štrougalovi vím jen, že byl ministrem vnitra a potom předsedou vlády, nikdy jsem se s ním nesetkal a nemohu ho jakkoli hodnotit.
M. Zeman: „O pokání
Nu, tím jsem svůj historický exkurz dovedl až téměř ke konci. A jaké poučení, nikoli ovšem poučení z krizového vývoje, by podle mého názoru z toho mělo vyplývat? Nenechte se manipulovat těmi, kdo provádějí často povrchní a často nenávistné analýzy minulosti. Udělejte si tuto analýzu sami.
Máte ve svých řadách dostatek historiků, filozofů, právníků, politologů, ekonomů a já nevím koho ještě a snažte se, protože mezi vašimi členy je pochopitelně i mnoho členů bývalé komunistické strany a nesete tedy jistou míru spoluzodpovědnosti.
Snažte se, aby tato analýza byla opravdu hluboká a abyste ji dělali vy a nikdo jiný než vy. Nu a jak už jsem řekl, nemělo by to být poučení z krizového vývoje, to už jsme tady jednou měli. Kdybyste chtěli nějaký provokativní název, tak bych to nazval pokání. Nevím, jestli jste viděli krásný gruzínský film s tímto názvem, pokud ano, tak je vám úplně jasné, o čem mluvím. Nezapomeňte, že pokání očišťuje, že pokání je předstupněm k odpuštění a také předstupněm k normálnímu životu. U Komunistické strany Čech a Moravy jsem nikdy nepoužil slovo extrémistická, ale přál bych si, abych mohl s čistým svědomím říci, že je to i strana demokratická... A právě tato sebereflexe, tato analýza, opakuji ještě jednou, je ve vašem vlastním zájmu."
Poznámka M. Starý: To, že KSČM není schopná provést vlastní zhodnocení své historie nebo se třeba přiklonit k analýze 17. 11. 1989 provedené Miroslavem Dolejším, je pravda. Nevím, zda se toho někdy dočkáme. Problém je v tom, že k politickému a majetkovému převratu v roce 1989 došlo s přičiněním některých vysokých funkcionářů KSČ a vlivných osob partajní nomenklatury. Jestli je za politickými procesy 50. let vyfantazírovaná odpovědnost všech žijících, nežijících a ještě nenarozených komunistů, tak za převratem v listopadu 1989 je skutečná odpovědnost nebo spoluzodpovědnost konkrétních „komunistických" kádrů. Ti by měli činit pokání a omlouvat se celému národu nebo být souzeni a odsouzeni, třeba jen morálně, jako Gorbačov v současném Rusku. Ale toho se u nás sotva dočkáme, že? A proč bych měl já, přesvědčený komunista, činit pokání za pár gaunerů, se kterými nemám nic společného, byť jeden z nich ještě vede KSČM? Za své činy jsem jistě zodpovědný a ty jsem schopen obhajovat sám před sebou, mými blízkými, přáteli, potomky. Jsem schopen obhájit důvody a pohnutky, které mě k nim vedly. K tomu se nebudu zatěžovat pitomostmi, které mi jiní vnucují, byť by to byl i prezident republiky.
Proto, aby byla strana demokratická, není asi nejdůležitější schopnost její historické sebereflexe, ale to, jak ctí a nectí demokratické přístupy uvnitř své strany a jak je prosazuje navenek. KSČM uvnitř demokratická pravidla nerespektuje. Stejně jako ve společnosti celkové, i zde se prosazují nejvíc křiváci, příživníci, podrazáci a padouši všeho druhu. Postupné úpravy stanov vedly k omezení vnitrostranické demokracie a bídný stav a jeho zhoršení může reálně nastat, pokud se uskuteční scestné další nápady. Takže neračte zatěžovat svědomí. KSČM není demokratická, stejně jako nejsou demokratické jiné strany, které to mají třeba i v názvu a nestanou se demokratickými tím, že spojí třeba do jakéhosi souručenství s názvem „demokratický blok". Demokratickou se strana nestane tím, že ji někdo nazve demokratickou, ani tím, že se tak bude nazývat sama, ale tím, že se bude jako demokratická strana chovat.

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473