POD ZORNÝM ÚHLEM ANALYTIKA

Když to neudělal Václav Moravec, udělám to já... Analytik Žantovský se postavil do cesty Wagnerové. Systém, který si ona přeje, prý není demokracie. Ale elitokracie.

2. 12. 2017 8:21

TÝDEN V MÉDIÍCH Protože to nenapadlo moderátora pořadu Otázky Václava Moravce, zamýšlí se Petr Žantovský nad výrokem, který v něm zazněl. Senátorka za Zelené, Eliška Wagnerová totiž uvedla, že neuznává demokracii postavenou na počtu procent voličů, nýbrž na hodnotách. Podle mediálního analytika tím připomíná svého kolegu Jiřího Dienstbiera, který po prohrané přímé prezidentské volbě pět let nic jiného nedělá, než okopává Miloše Zemana. Kromě toho, že jeho jednání je poněkud nízké, tak na něj vyzrazuje, že nepochopil smysl demokracie.

Společným jmenovatelem všech tří dnešních témat je boj o smysl a zachování demokracie v této zemi. „Začnu Otázkami Václava Moravce z minulé neděle, kde byli hosty pánové Fiala z ODS, Vondráček z ANO, politolog Lebeda a senátorka Wagnerová za Zelené. Zastavím se u jedné myšlenky, která mě nejvíc zaujala. Paní Wagnerová říkala, že neuznává demokracii postavenou na počtu procent voličů, nýbrž na ‚hodnotách‘. Neříkala tedy evropské hodnoty s malým ani s velkým E, ale to je jen taková moje jedůvka. Pan Moravec to nijak nerozebral, protože jemu tento způsob vidění světa vyhovuje, tak to udělám za něj. Mně totiž nevyhovuje, a to dost zásadně. Jestliže řekneme, že demokracie nestojí na procentním výsledku voleb, tak co to je pak za systém? To není demokracie, to je elitokracie, oligokracie, monarchie, nevím, jak to můžeme ještě nazvat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Rozhodně systém, který by tu ráda viděla bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu, demokracií není. „Říká se, že demokracie je výborná věc, která má jedinou vadu, a to jsou voliči. To je sice bonmot, ale zjevně ho paní Wagnerová v tomhle případě přeložila do své řeči do slova a do písmene. Jestliže někomu vadí výsledky voleb – jakýchkoli, to není jen o těch posledních parlamentních – tak na to může v zásadě reagovat jediným způsobem: snažit se, pokud je sám politikem, aby příště přesvědčil voliče do té míry, aby zvítězil on. A jestliže nezvítězil, musí respektovat výsledek volby. Mně se nelíbilo, jak se ve Spojených státech po zvolení Donalda Trumpa rozjela velká kampaň, že to zvolení bylo špatně, že ho způsobili ruští hackeři, že se něco špatně spočítalo. Neustále se podávaly nějaké stížnosti, Clintonová skákala jak čertík z krabičky, protože počítala s vítězstvím a byla velmi zklamaná,“ poukazuje mediální analytik.

Bývalá ústavní soudkyně je téhož ražení jako Dienstbier

Chápe zklamání poraženého, jímž byl třeba v roce 2013 i Karel Schwarzenberg. „Ale musím říct, že na rozdíl od pana Dienstbiera, který se také zúčastnil přímé volby, to vzal alespoň jako gentleman. Neříkám, že se vždy vůči Zemanovi choval jako gentleman. Například minulý týden v rozhovoru pro Právo říká, že Zeman se kvůli návykovým látkám změnil a ztratil zábrany. Dále konstatuje, jak je Zeman špatný prezident, jak neabstinuje a podobné věci, což je silně pod dosavadní úroveň pana Schwarzenberga, který se vždy vyjadřoval alespoň s elementární noblesou, která patří k jeho šlechtickému stavu a jiným jeho dispozicím. Pak jsem pochopil, proč to říká, z poslední odpovědi. V ní dělá propagaci prezidentskému kandidátu Pavlu Fischerovi, bývalému diplomatovi, tedy člověku z jeho branže, takže to byl píárový text na Fischera,“ vysvětluje Petr Žantovský. Připomíná, že výsledek voleb je vždy závazný a je třeba s ním nějak naložit. „Při prezidentské volbě je vítěz jenom jeden, ten bere vše, i když většinou až v druhém kole. Ostatní to mohou buď akceptovat jako Schwarzenberg, nebo celých pět let okopávat vítězovi kotníky jako štěkající ratlík. Jako pan Dienstbier, který pět let nic jiného nedělá, než okopává Zemana. To je ale jednání poněkud nízké a vyzrazuje na něj, že nepochopil smysl demokracie v tom, že vítěz rozhoduje, vítěz jedná a ostatní mohou dělat jen to, že se příště budou snažit být vítězi oni. Zjevně je paní Wagnerová z téhož kadlubu, což mě dost mrzí. Je to bývalá soudkyně Ústavního soudu, takže jako taková by měla mít trošku právnější, ale i správnější, pohled na smysl slova demokracie. A ta opravdu stojí na procentuálním počtu hlasů, ne na žádných hodnotách,“ upozorňuje mediální odborník.

Pokud není volič handicap demokracie, musíme se mu podřídit

Hodnoty může mít někdo sebelepší, úspěch to však nezaručí. „Třeba LES, který se od svého vzniku v roce 2013 nezúčastnil ani jedněch parlamentních voleb a ve volbách do Evropského parlamentu získal v roce 2014 půl procenta. A mohl bych vzpomenout nizoučká čísla i jiných jakoby dobromilných stran. Mohou mít vynikající hodnoty, můžeme se na nich shodovat, dokonce můžeme křičet, že Táňa Fischerová a pan Bursík říkají samé sympatické věci, ale říkají je způsobem, který asi není přesvědčivý, a voliče prostě nezaujmou. Jestliže to tedy nevnímáme, že volič je jediný handicap demokracie, tak se voličům musíme podřídit. Nedá se nic jiného dělat, je to tak. Jak říkal Cimrman, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat,“ poznamenává Petr Žantovský. Pak už zbývá jen státní převrat, nebo změnit systém. „Takové pokusy jsme tady po roce 89 zažili několikrát. To byl Impuls 99, to bylo, Děkujeme, odejděte, televizní krize nebo také Cesta změny. To všechno byly pokusy o státní převrat, o prosazení vítězství elit vůbec nikým nezvolených, což byl případ té Česká televize, nebo poražených ve volbách, což byly všechny ty ostatní zmíněné případy. A figurovali v nich stále titíž lidé. Před nedávnem jsme v souvislosti s výročím 17. listopadu hodnotili paní Pajerovou. To je typický příklad člověka, který nikdy neuspěl v žádných volbách, ale má vždy pocit, že musí všemu velet. To je dost děsná věc, která strašným způsobem poškozuje celé naše vnímání demokracie a naší politiky,“ myslí si mediální analytik.

Je popřením demokracie tvrdit, že nespočívá na počtu voličů

Zamýšlí se nad tím, proč právoplatně zvolená senátorka Eliška Wagnerová nesloží mandát, když byla zvolena větším procentem hlasů ve svém volebním obvodu, ale na tom podle ní demokracie postavená není. „Nu proto, že je přesvědčena, že ona je reprezentantkou těch správných a nejlepších hodnot. Ale to je jenom její přesvědčení. Co když si někdo jiný, nejenom její protikandidát, ale nějaký volič myslí, že hodnoty paní Wagnerové nestojí za psí štěk a nevolil ji. To je přece možné, to je demokracie. To je o diskusi, o polemice, o argumentaci. A jestliže někdo apodikticky prohlásí, že demokracie nespočívá na počtu voličů, ale na hodnotách, tak tu demokracii naprosto jednoznačně popírá. To je i případ paní Wagnerové. Říkám to proto, že pan Moravec se na to nezeptal, ani to takhle nezhodnotil, jak už to tak v České televizi bývá, tak to hodnotím já,“ zdůvodňuje Petr Žantovský.

K druhému tématu ho inspiroval povolební stav ve sdělovacích prostředcích. „Když si prohlížíte média – teď nebudu adresný, protože se to týká téměř všech mainstreamových, nebo aspoň některých autorů v nich, typicky pan Pehe v Právu – tak zjistíte, že naši novináři vlastně mají radost z nedohody. Mají radost ze sváru, mají radost z konfliktu, protože konflikt je pro ně zřejmě sexy téma pro psaní. Konflikt pomáhají vnášet těm poraženým stranám, konkrétně těm sdruženým v tzv. Demokratickém bloku, zejména lidem, jako je pan Farský a podobně, vnášejí ho do společnosti, která je jasně rozdělená. Nadpoloviční většina vyznává nějaké hodnoty, a ty si ztělesňuje ve svoji volbu pro pana Babiše, pro pana Okamuru nebo pro pana Filipa a jejich strany,“ připomíná mediální odborník tři subjekty, jejichž společný postup při hlasování o postech ve vedení Poslanecké sněmovny vytáčel zbývající strany.

Kromě Pirátů měla ostatní opozice šancí dost a pokazila, na co sáhla

Ty jsou v menšině, navíc jejich spektrum je velmi roztříštěné. „Poměrně vysoké procento tvoří Piráti. Volili je zejména mladí lidé, vysokoškoláci a podobně, kteří doufali, když jim dávali svůj hlas, že se Bartošova skvadra bude držet svých tradičních témat, jako jsou autorská práva, boj proti kopírovacímu monopolu a podobně. Najednou zjišťujeme, že tato témata z rétoriky Pirátů zcela mizí a objevují se tam leckdy velmi amatérsky pojednaná témata tu z vnitřní, tu ze zahraniční politiky či z ekonomiky, kde Piráti opravdu nejsou nejsilnější stranou na světě. Myslím, že to je jejich první a poslední volební období, pokud se nevrátí ke svému původnímu, v čem jsou opravdu silní a čím přesvědčovali své voliče v předchozích obdobích, a ti jim v říjnu dali tak vysoké procento,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Toto vysoké procento bylo jistě dáno tím, že mladí lidé zejména na vysokých školách neměli moc koho volit. „Sám mám dceru na vysoké škole, tak o tom něco vím, Babiše volit nechtějí, komunisty a Okamuru také ne a všechny ty ostatní strany už propadly sítem dějin. Všechny už měly příležitostí dost a pokazily, na co sáhly. Piráti se jevili jako dobrá možnost. Vedle nich, když už tedy rozebírám to spektrum, v té o něco menší části Sněmovny jsou strany, které už někdy vládly a vládly způsobem, který nebyl přesvědčivý. Ať už je to sociální demokracie nebo jsou to strany nominálně pravicové, i když reálně bych o jejich pravicovosti silně pochyboval. No a novináři rozdmychávají spolu s politiky typu pana Farského a spol. neustálý konflikt. Když se podíváte na Českou televizi, tak tam máte tyhle lidi – paní Langšádlovou, pana Farského – denně,“ všímá si mediální analytik.

Starostové i TOP 09 jsou na svých pět procent v ČT až příliš často

Nic proti tomu nemá, protože jde o zvolené politiky. „Mají svých pět procent, ať tedy veřejně mluví. Ale mělo by to být úměrné jejich zastoupení ve Sněmovně. Není možné, aby vysílání České televize působilo dojmem, že je to stále ještě hlásná trouba v daném případě toho Demokratického bloku. To není dobré a nevyzrazuje to na Českou televizi, že by plnila svou zákonnou povinnost. To jsme si však řekli už mnohokrát. Jde o to, a to je podstata mé glosy, proč novináři tak milují nedohodu, proč tak milují konflikt. Jednak je to šťavnaté soustu ke psaní a k mluvení, ale hlavně to rozbíjí společenskou soudržnost a ponětí o hodnotách. To jsme u těch hodnot, o nichž mluvila paní Wagnerová. Základní společenskou hodnotou je tolerance, úcta k demokratickému uspořádání, tedy i k procentuálnímu vítězi, i když se mi nemusí líbit. A jednou z nejvyšších demokratických hodnot je to, že respektuji jeho vítězství,“ tvrdí Petr Žantovský. Právě to novináři nedělají, naopak vytvářejí propagační tým poraženým. „Je to pořád to samé, opakuje se to dokola. V roce 1998 byla uzavřena opoziční smlouva, kterou tak trošku dnešní situace připomíná, protože tehdy tvořily skoro dvoutřetinovou většinu ve Sněmovně ČSSD a ODS a zcela jednoznačně tyto dvě strany reprezentovaly maximum vzorku voličů a maximum názorů občanů. Tak za okolností, které si ještě všichni pamatujeme, kvůli nechuti Unie svobody, pana Rumla, nechuti pana Luxe, KDU-ČSL a dalších, nebylo možné zvolit nic jiného než tuto opoziční smlouvu. Panu Babišovi zřejmě zbude podobná cesta, možná půjde cestou menšinové vlády s podporou nějak definovanou. To ostatně byla i Klausova vláda z roku 1996, stejně jako Miloše Zemana, který potřeboval k vládnutí dohodu s jinou stranou, a ta dohoda byla smluvně ukotvena,“ připomíná mediální odborník.

Z mainstreamu zní, že je špatně, když se ve Sněmovně dohodli

Nemůže odhadnout, jestli hnutí ANO bude smluvně nebo jinak ukotvovat dohodu s SPD Tomia Okamury a s KSČM. „Ale je třeba respektovat, že taková většina tady je. Díval jsem se ve čtvrtek na záznam jednání Poslanecké sněmovny, když se volili předsedové výborů. Bylo přítomno nějakých 170 poslanců a ve většině případů kromě pana Kotena hlasovalo pro 165, 167 i 170 lidí, to znamená všichni. To byla naprosto vzorná ukázka toho, jak Parlament může fungovat, tedy na dohodě, na tom, že se pravomoci rozdělí tak, aby odrážely výsledek voleb. Otevřete-li jakékoli noviny nebo jakýkoli jiný mainstreamový mediální zdroj, tak se dozvíte, že je to špatně, že existuje dohoda, že je špatně, že se bude pravděpodobně vládnout, že ta vláda dostane pravděpodobně důvěru,“ pozastavuje se Petr Žantovský. Považuje za důležité, abychom měli vládu a ta nesla odpovědnost za své vládnutí. „Protože když se nebude vládnout, tak se budeme jenom hádat a budou z toho jenom permanentní vládní krize, jak jsme to zažili od roku 2002 prakticky až do roku 2013. Mně se taky nelíbila vláda pana Sobotky. Nelíbí se mi pan Sobotka, není mi sympatický, nikdy bych ho nevolil, jeho hodnoty nesdílím, má-li jaké, já jsem to nikdy z jeho projevů nepochopil, jestli nějaké hodnoty sdílí, nebo jenom papouškuje Brusel. Ale to je vedlejší. Nikdy bych ho nevolil, ale absolutně jsem respektoval, že vyhrál volby, že sestavil koalici s lidovci a s hnutím ANO a že to funguje. A fungovalo to do okamžiku, než ANO začalo mít vyšší preference než sociální demokraté, kteří se Babiše polekali a zahájili proti němu vnitrokoaliční boj, který se pak přenesl do Sněmovny a do médií,“ konstatuje mediální analytik.

Podle jednoduché logiky by měl vítěz ukázat, jak dovede vládnout

Andreje Babiše tažení ČSSD neoslabilo, naopak pro říjnové volby spíš posílilo. „To jsou staré příběhy, které ale spolu souvisejí. Ta většina je podstatou demokracie. Mně by se nejvíce líbil většinový systém, což by asi všichni pravdoláskovní novináři vyskočili metr nad zem, protože by v něm podle všeho zvítězilo ANO a sestavovalo by vládu jednoznačně většinovou. Ta by ale nesla celé volební období plnou odpovědnost, jak je tomu ve Velké Británii. Ten systém sice přináší riziko, že čtyři roky bude vládnout strana, která nevyjadřuje moje hodnoty, ale má plnou odpovědnost a nemůže se vymlouvat na jiné koaliční strany, když nesplní něco, co slíbila. To jsme viděli ve vládě Topolánka, který se vymlouval na Zelené, ve vládě Nečase, který se vymlouval na Věci veřejné a LIDEM. Neustále tam bylo nějaké alibi, že něco nemůžou splnit,“ vadí Petru Žantovskému. To při vládnutí jedné strany se každá chyba, které se dopustí, strašně vymstí v příštích volbách. „To nutí tu stranu k odpovědnosti, to vědomí, že už hraje o příští volby. Taková je politika, takhle funguje. U nás takhle nefunguje, u nás je neustálá tendence k nějakému rozvratu, k nějakému diverzifikujícímu, odstředivému pohybu. A to jednak zhoršuje náladu ve společnosti, snižuje se důvěra v politiku a příšerně to zdržuje od práce lidi, kteří mají opravdu pracovat, a ne žvanit. Teď bych parafrázoval to Babišovo heslo, ale to se mi nechce, protože mu nemíním dělat žádné píár. Ale je vítěz voleb a nese odpovědnost za to, aby se tu vládlo. Tak ať ukáže, jak umí vládnout a za čtyři roky mu to sečteme. Taková by měla být jednoduchá logika. Když se podíváte do českého mediálního mainstreamu, tak tam tuhle logiku skoro nevidíte,“ diví se mediální odborník.

Výsledky v anketě bylo třeba zdeformovat a nepřipustit vítězství Ortelu

Závěrečná poznámka souvisí s tímtéž, i když pojednává o kauze Ortel a anketě Český slavík. „Český slavík je banální komerční anketa, která by vůbec nic neznamenala, a téměř nikdo by o ní nepsal, protože její význam upadá už dlouhá léta. Je sice hezké, že už asi po devadesáté dostává Českého nebo předtím Zlatého slavíka Karel Gott, což mu přeji. Myslím si, že si ho zaslouží už kvůli celoživotnímu dílu, protože jako jeden z mála pěvců na naší scéně za těch posledních skoro padesát let opravdu uměl zpívat. Ale po té anketě by pes neštěkl, kdyby v té anketě nezvítězil Ortel v kategorii kapel a Tomáš Ortel nebyl druhý v kategorii zpěváků. Jenže agentura, která to pořádala, byla zřejmě motivována ať už z vlastního přesvědčení, nebo odjinud, k tomu ty výsledky zdeformovat a nepřipustit,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Je toho mínění, že se všichni shodnou, že Ortel opravdu v tuto chvíli není nejlepší hudební skupinou. „Myslím, že i oni sami jsou si toho vědomi, že jsou političtí pretendenti. Celé se to změnilo v politický boj. A ten politický boj s nimi sdílí i pořadatel soutěže, který jim upřel ty hlasy. To je jako s tím Babišem. Tak dlouho mu všichni káleli na hlavu, až ve volbách zvítězil a docela slušným procentem. A čím víc mu na tu hlavu káleli, tím víc ho posilovali a tím víc mu dodávali gloriolu a dělali mu píárko u lidí, kteří třeba nebyli rozhodnuti, koho volit. Tak se nakonec rozhodli volit Babiše, protože si řekli, když je proti němu taková mediální masáž, tak ho zvolíme, protože je v tom chudák nevinně. Nějaký takový jednoduchý závěr si mohl nerozhodnutý volič udělat,“ domnívá se mediální analytik.

Odmítání kapely a útoky na Babiše ani jednoho neoslabily

Podobně to vidí i u Ortelu, i když je to ideově samozřejmě o něčem jiném, „Ortel hraje na strunu, která je hodně populistická, která rezonuje s určitou částí obyvatelstva a určité části obyvatelstva se jejich produkce líbí. Já ji nebudu hodnotit ani z hudebního, ani z jiného hlediska, mně se nelíbí, nepouštěl bych si ji. Ale to je moje soukromé rozhodnutí, stejně jako je moje soukromé rozhodnutí, že bych nevolil pana Sobotku. To je úplně stejné. Ale udělat politikum z hloupé komerční ankety tím, že cenzuruji legitimního vítěze, je nepřijatelné. Ta agentura se zachovala neskutečně hloupě, kdyby dnes zopakovala to hlasování, tak by Ortel dostal hlasů ještě víc. Stejně jako když si někdo slibuje, že když donutí příštího prezidenta vypsat předčasné volby, oslabí Babiše. No neoslabí, samozřejmě že ne. Všechna ta mediální masáž a útočnost ho jenom posiluje,“ nepochybuje Petr Žantovský. U skupiny Ortel to podle něj platí dvakrát tolik a o to je to banálnější. „Zase jsme u té původní hodnoty, kterou jsme začali, a tou také skončíme. A to je, že nectíme rozhodnutí lidí. Lidem se prostě ten člověk nebo jeho písně líbí, tak pro něj hlasovali. No a co se děje? Česká televize ho na obrazovku stejně nepustí, jeho koncerty se někde odehrávají, nebo je především lidé sdílejí na YouTube nebo podobných serverech a je to předmět nějakého politického vyjádření. Dobrá. A co má být? Tak je to předmět politického vyjádření nějakých lidí. Jestliže se nedopouštějí porušování trestního zákona – to by byla jiná věc, ale to by potom bylo na orgánech činných v trestním řízení, ale rozhodně ne na nějaké agentuře, která pořádá hloupou soutěž popularity – tak se tu úplně zbytečně rozdmýchal oheň, který vůbec nemusel hořet, kdyby někdo měl mozek v hlavě, a ne v kaťatech,“ dodává mediální odborník.

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473