K ZAMYŠLENÍ

Celoživotní puberťáci z Bruselu plodí parazitické povaleče z neziskovek. Martin Koller radí, jak se této zhoubě postavit a vychovat z mladé generace slušné lidi

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA

Současná realita je ta nejlepší škola života. Bezpečnostní analytik Martin Koller se tentokrát zamyslel nad rolí, kterou má hrát mladá generace při zajišťování bezpečnosti země, a nad tím, jak by při těchto úkolech dokázala obstát dnešní mládež. Následují i rady, co dělat se vzdělávacím procesem, aby se situace zlepšila.

kollerCelý život poslouchám kritiku na téma mladší generace. Jen se mění moje pozice. Kdysi jsem patřil ke kritizovaným, například v době, kdy jsem si nechal neuměle přerůst dříve vzorně ostříhané vlasy, protože jsem chtěl vypadat jako Beatles. Vypadal jsem jako idiot a místy jsem dokonce používal sponku do vlasů, kterou jsem odcizil matce. Dnes sleduji některé mladistvé zjevy na ulici s údivem, místy až s odporem. Avšak občas si ještě připomenu svůj účes ze šedesátých let a říkám si, že ty zjevy jsou v naprosté většině dočasné. Situace se za historicky známé období vývoje lidstva moc nezměnila, střet generací zde byl, je a bude. Nicméně se v posledních dekádách změnily podmínky a za to si můžeme v mnoha případech sami. Nedrželi jsme se slov prezidenta osvoboditele, který říkal, že před zlem se neustupuje, se zlem se bojuje a zlo se poráží. Neříkal nic o zbabělosti, politické korektnosti, podlézání cizákům či zrazování národa. Byl to živoucí symbol, především pro mládež. Proto si musíme položit několik otázek. Především, zda je současná mládež opravdu horší než ta dřívější, kdo to zavinil a co s tím můžeme dělat?

Politika a ničení mladé generace

Mládež vždy projevovala odpor proti konvencím a systému. Nakonec se do nich o několik let později zařadila. Typickým příkladem z novější doby jsou američtí yupies. Patologické případy, které nevyrostly z puberty, mnohdy levičácké nebo fašistické, bohužel vidíme dnes v politice a hlavně v Bruselu. Jsou to nejlepší vzory pro současné povaleče a parazity z politických neziskovek. Pravděpodobně proto, že se nedokázali uživit jinak než politikou a parazitováním na jiných, neboť se touto „prací,“ počínaje organizováním výtržností, útoků na státní symboly a demonstrací, zabývali prakticky od dětství. Vesměs se nejednalo o žádné chudé sociální případy a právě pohodlný život je dovedl k arogantnímu kálení do vlastního hnízda, což by ani tak nevadilo, jestliže chtějí žít v exkrementech. Nicméně oni se za několik desítek let protlačili jako vzájemně se podporující zločinecká organizace až do vedení Evropy. To jim umožňuje podporovat politické neziskovky, prodejná média a především pokálet celé okolí afroislámským multikulturalismem včetně snahy umlčet všechny, jimž se ten smrad nelíbí. Většina z nich si díky citové chudobě a sobectví nepořídila děti a zůstalo jim zastydlé myšlení šedesátých let, kdy byly aktuální zcela jiné problémy než v současnosti. Zkorumpovaní zelení levičáci v roli dinosaurů posluhující nadnárodním korporacím. Můžeme konstatovat, že právě vedení EU ze všeho nejvíc připomíná mafiánský stát zločinu, tedy Rusko období Gorbačova a Jelcina, nebo Sicílii. O tom by se dal napsat nejen článek, ale celá kniha. A jak známo, ryba (EU) smrdí od hlavy. Kdo v tom nechce žít, měl by prosazovat odchod.

První poučení, které z tohoto vývoje můžeme odvodit, je požadavek apolitického školství a možnost vstupu kohokoli do politiky až několik let po ukončení školního vzdělání, bez ohledu na dosažený stupeň a především získání životní praxe mimo politiku. Člověk, který nepracoval, nevytvářel hodnoty, neřešil běžné životní problémy a neplatil daně, nemá v politice co dělat, protože nechápe životní zájmy většiny občanů, které má zastupovat. Výsledkem politické kariéry od dětství jsou arogantní, prodejná, sobecká a bezohledná individua, jaká můžeme vidět především mezi všemožnými ekology, politickými neziskovkáři a ochránci čehokoli, kteří se mnohdy hrabivě transformovali na státem placené parazity, islamizátory a nepřátele našeho národa. Tragické případy, které jsou schopny pro udržení pohodlného koryta doslova čehokoli, vidíme nejen v Bruselu, ale i v našich zavedených stranách a hnutích. Z toho vyplývá další poučení, a to zastavení státní podpory všemožným neziskovkám, pokud nepřinášejí pozitivní efekt, tedy především politickým a ideologickým bez toho, zda se prohlašují za sociální, humanitní apod. Můžeme bez nadsázky konstatovat, že politické a ideologické neziskovky jsou místem systémového ohlupování a morálního rozvratu části mladé generace. Samozřejmě pod rouškou humanity, pravdy, lásky a lidských práv. Nejlépe je to vidět na slavné Klinice vedené zelenými, počínaje otravováním celého okolí, špínou a drogami. Zde je třeba zdůraznit, že politické, především multikulturní neziskovky mají mohutnou podporu ze strany EU, zatímco ty pozitivní, které se starají o potřebné lidi a ochranu přírody mnohdy doslova živoří.

Podporu politických neziskovek od státu i ze zahraničí je třeba postavit pod plnou finanční kontrolu s tím, že naprostá většina mladých neziskovkářů bude pracovat bezplatně jako praví humanisté a budou si na svoje aktivity vydělávat poctivou prací. Rovněž jejich blahobytné vedoucí „kádry,“ které se předvádějí v ČT24, nebudou pobírat víc než minimální plat, a to jen po omezenou dobu.

Chce-li někdo provozovat islamizaci, ideologické islamizační show ve školách či dovoz ilegálních migrantů pod pláštíkem humanity, nechť tak činí za svoje včetně plné odpovědnosti za zdravotní a bezpečnostní rizika, a nikoli z našeho. Politické neziskovky jsou místem, kde se mládež učí dostávat peníze za nic nebo zbytečnou práci, ne-li přímo protinárodní politickou agitaci, nápomoc islámskému terorismu a obchodu s drogami. Vzorem prvního kroku k řešení může být jak americký zákon FARA z roku 1936, tak nedávný ruský zákon, který z něho vychází.

Závěrem je třeba znovu upozornit voliče na fakt, že po dosažení minimálně 1,5 % hlasů ve volbách do parlamentu dostane příslušná strana či hnutí státní příspěvek, který umožňuje vedení takového spolku bezpracný život a realizaci další politické činnosti! To je cílem všemožných straniček včetně těch, které úzce spolupracují s neziskovkáři. Jejich vůdcové si žijí v přepychu, zatímco hloupí pěšáci chodí na demonstrace, prodávají drogy, někdy i těla.

Vzory z minulosti

Možná nezaškodí si krátce připomenout minulost. Po osvobození od rakouské okupace bylo základem státu vlastenectví. Opíralo se nejprve o historické tělocvičné organizace Sokol, dělnické tělovýchovné jednoty a organizace Orel. Kromě toho existovaly osvědčené mládežnické organizace Skaut a Junák a téměř zapomenutá nejmladší Vlčata. Dalším velkým vzorem byli legionáři ve Francii, Rusku, Srbsku a Itálii, prezident Masaryk, generál Štefánik, odbojáři z takzvané Mafie a vojáci, kteří povstali v rámci nenáviděné rakouské armády. Velké úctě se těšili slavní konstruktéři, stavitelé, ale rovněž vlastenečtí umělci. Bylo to obrovské množství vzorů, ale všechny vlastenecké, případně i humanitní, které se opíraly o osvědčené civilizační hodnoty, počínaje národem a rodinou jako jeho základem.

Školy byly vlastenecky zaměřeny a vedly žáky a studenty k přínosnému civilizovanému životu. Školství se opíralo o pedagogy, kteří vštípili mladé generaci vlastenectví, úctu ke státu jako ochránci národa, smysl pro pořádek, povinnost, zodpovědnost, schopnost spolupráce a organizované činnosti, praxí osvědčenou hierarchii, úctu k rodině a zkušeným občanům. Tělesná výchova vytvářela dobrý základ brannosti. Na něčem takovém je mimochodem postaven čínský úspěch současnosti. Nepotřebovali jsme žádné neziskovky a národ byl ochoten bránit vlast, opakuji vlast, která se jmenovala Československá republika.

Vánoční poselství prezidenta Masaryka

Druhá světová válka a odboj proti totalitě směřující ke sjednocené nacistické Evropě byly drastickou školou vlastenectví, a proto se objevily další vzory. Předválečné branné, mládežnické a sportovní organizace pokračovaly v činnosti. Snaha poúnorové vlády o jejich transformaci se příliš nezdařila s výjimkou Svazarmu. Značná část organizací pionýrů, svazáků a zapomenutých jisker se utápěla ve formalismu, stávala se otravnou povinností a politickým pokrytectvím. Svazáčtí vedoucí snili, stejně jako dnešní neziskovkáři, o bezpracných a dobře placených politických korytech. Někteří se dočkali až po listopadu 1989 a vstupu do EU.

Neustálé tupé politikaření a primitivní propaganda plná podlézavého omílání lásky k SSSR, vedoucí úlohy KSČ a vlády dělnické třídy dokázalo otrávit i mnohé věřící komunisty. Znehodnotilo pozitiva typu vysoké sociální mobility, plné zaměstnanosti, bezplatného zdravotnictví, sociálních jistot a levných bytů, ale i odkaz hrdinů protifašistického odboje a obětí nacistického teroru, genocidy a holocaustu. Rodiče učili děti neříkat, co si myslí, a raději se neptat na politické problémy. Dnes vidíme totéž. Pozitivní vzory ubývaly a výsledkem rozvratu společnosti se stal i rok 1968. Následně se problémy ještě prohloubily. Došlo k situaci, kdy se chopily moci skupiny opět bezuzdně podlézající cizím, v tomto případě sovětským zájmům bez ohledu na spoluobčany. Situace se opakuje v současnosti, kdy vidíme podlézání mnohých našich politiků vedení EU. Kde má tedy současná mládež brát vzory? Měli jsme je po roce 1918, také po roce 1945, někteří i po roce 1948.

Ale jaké vzory má současná mládež dnes? Nepotrestané kriminální šíbry podílející se na rozkrádání státu, zkorumpované politiky pohrdající vlastními voliči, arogantní protekční nevzdělance na vedoucích postech, zbohatlé arabské narkodealery, celoživotní hospodské povaleče žijící ze sociálních dávek, feťáky na technoparty, umělce a novináře podlézající každému režimu, tanečníky s holými zadky na Prague Pride, kněze, kteří nejsou knězi, a přitom kážou morálku, omezené žvanily a propagandisty, které vydává ČT za odborníky, zbabělé generály, ochotné levně prodat cizákům čest, zadek, případně i svoji uniformovanou konkubínu, neziskovkáře parazitující na státu, sportovce vydělávající peníze někde v cizině bez potřeby používat mozek, černé hrdiny vybavené pouze svaly lesních primátů či dobře honorované prostitutky vykukující z každého amerického filmu?

Propaganda ukazuje, že stačí být mladý, blbý a arogantní. Opravdové vzdělání není třeba, nahradí je Facebook. Opravdová práce není třeba, politické neziskovky zaplatí stát z daní těch, kteří pracují.

Hlavní problémy současnosti

Kromě destruktivního vlivu neziskovek a naprostého nedostatku pozitivních vzorů je třeba poukázat na důležité faktory cíleného rozvratu a demoralizace mladé generace. Jsou to rozpad pozice státu jako ochránce občanů, rozvrácené školství, rozvrácená rodina, nezaměstnanost, zahraniční vlivy směřující ke kolonizaci a potlačení svobody a bezpečnosti našich občanů, rostoucí kriminalita, média, drogy, digitální demence spojená s individualizací a vliv velkoměstského prostředí. Dalších problémů je celá řada. Inspiraci lze hledat třeba z hlediska vývoje Ruska a Číny za posledních třicet až čtyřicet let. Nicméně mnozí z nás mají o problémech poměrně jasnou představu, mnozí i praktickou. Proto je třeba se po 27 letech propadu a omílání minulosti zaměřit na budoucnost.

Cesta k nápravě

Problémy, které se nahromadily za několik desítek let, nelze odstranit mávnutím čarovného proutku, obzvláště v zadlužené kolonii. Bude to dlouhý proces, i když k němu bude politická vůle a voliči budou myslet vlastní hlavou a chodit k volbám hájit svoje zájmy. Potřebujeme pro celou zemi včetně mládeže něco jako New Deal prezidenta Roosevelta nebo Zlín z doby prvního ševce Bati. Potřebujeme spolupráci civilizovaných občanů pro lepší budoucnost. Více vlastenectví, národního povědomí, práce, vzájemné úcty, perspektivu pro všechny. Schopné politické lídry obklopené odborníky, nikoli zkorumpované podvodníky obklopené zloději, žvanivými pisálky, arogantními sprosťáky, parazity a neziskovkáři.

Základem takové společnosti musejí být aktivní, pracující občané, kteří jsou zároveň vzorem svým dětem. Tak začínala Československá republika, na niž byla velká většina občanů hrdá i přesto, že nebyla zdaleka sociálně spravedlivá. A přesto za ni mnozí naši občané položili život, neboť to byli civilizovaní vlastenci vychovaní ve vlasteneckých rodinách a školách na základě vlasteneckých vzorů.

Školství je třeba navrátit vážnost a místo ve společnosti. Škola je symbolem státu stejně jako úřad prezidenta, demokraticky zvolená vláda či parlament, ale rovněž pošta, policejní stanice, soud nebo vojenská kasárna, místní úřad či státní nemocnice. Bez těchto institucí hrozí rozchvácení a privatizace státu zločinci a cizinci jako v Rusku počátkem devadesátých let se všemi dopady na obyvatele. Měl bych ještě jmenovat státní rozhlas a televizi, ale z hlediska vývoje v Českém rozhlasu si nejsem jistý a ČT rozhodně již několik let nepůsobí jako státotvorný prvek.

Neúcta ke škole a státu se odvíjí od neúcty k pedagogům. Ta je v řadě případů logická. Nelze přehlédnout, že vysokoškolský profesor Martin Putna získal profesuru po veřejné trapné komedii založené na zdůrazňování vlastní homosexuality. Stejně orientovaný pan Kohout se nechal titulovat jako profesor a následně se předvádí na Prague Pride. Mezi mými známými je několik homosexuálů, ale žádný z nich se této komedie nezúčastňuje a po pravdě řečeno si je tam ani nedovedu představit. Je logické, že pokud se tam předvádějí profesoři, těžko lze očekávat úctu ze strany občanů. Další profesor, a to Drahoš, byl spoluautorem profesora Putny při výrobě neslavné Výzvy vědců podporujících islamizaci. Ani ta nepřispěla k prohloubení úcty občanů k vysokoškolským pedagogům.

Nicméně řadu problémů ve školství lze odstranit poměrně rychle, pokud budou mít politici zájem na budoucnosti českého národa. Některá řešení jsem naznačil již v článku z minulého týdne. Část níže uvedených se netýká přímo škol, pedagogů a studentstva, ale slouží jako dílčí řešení k získání financí. K zapojení pustnoucí části mládeže do společnosti, zvýšení kvality výuky a zlepšení morálky lze navrhnout následující opatření:

– Především je třeba v mladé generaci prosadit povědomí zákona, práva a spravedlnosti a historií osvědčených civilizačních hodnot. Nezaškodí ani náboženství pro věřící, především pro rozvoj zodpovědnosti, vztahu k bližním a rodině, ovšem na národním a vlasteneckém základě a z úst věřících kněží, nikoli bývalých socialistických kádrováků a jiných propagandistů cizích zájmů, kteří se za kněze sami prohlašují. Vrátit se do systému, kdy se dobrá práce, pořádek a civilizované chování vyplácejí a opak postihuje, nikoli omlouvá a ochraňuje. Ukončit ničím nepodloženou představu, že stát se musí starat o každého lumpa stejně, ne-li lépe než o slušného občana. Netrestaný zločin bují.

– Nemilosrdně vylučovat ze škol žáky a studenty, kteří násilně či psychicky terorizují okolí a kradou, a posílat je do různých stupňů nápravných škol. Je třeba oddělit plevy od zrní, aby se zvýšila jak úroveň výuky, tak celková morálka. O té se toho namluvilo, stejně jako kdysi o té socialistické, ale skutek utek. Příliš morálním dojmem současná česká společnost nepůsobí.

– Nenapravitelné zatvrzelé porušovatele zákona propustit z nápravných škol v 15 letech, ať se starají o sebe. Nicméně jim bude třeba zajistit přechodovou pomoc do doby dosažení plnoletosti a právní zodpovědnosti a zajistit práci. Poté konec, neboť průpravu dostali a nelze každého celý život vodit za ručičku. V případě porušení zákona neprodleně umístit recidivisty rovnou do nápravných pracovních táborů, aby nahradili společnosti to, co na ně vynaložila. Zní to totalitně a budu obviňován z lásky ke koncentrákům či gulagům, nicméně si musíme položit zásadní otázku. Jak donutíme některé spoluobčany k tomu, aby se chovali civilizovaně, dělali něco užitečného a platili daně místo celoživotního parazitování na sociálním systému a práci druhých? Rád se seznámím s jiným fungujícím řešením tohoto problému. Jen bych zdůraznil, že se jedná o pracoviště pro porušovatele zákona kriminálního typu, logicky nikoli o politickou či náboženskou opozici nebo osoby jiné rasy. Po 27 letech experimentů s lidumilností je evidentní, že se nevyplácí, takže bude pravděpodobně potřebné sáhnout k represi, ale nikoli dotované z našich peněz. Ostatně pokud jsou informace českého ministerstva spravedlnosti pravdivé, i v současných věznicích má řada vězňů zájem o práci, a dobrovolně. Zvláště pro mladistvé je to velmi dobrá a účinná resocializační škola. V USA to funguje lépe než věznice.

– Odpolitizovat školství, protože škola jakéhokoli stupně nemůže být místem propagace a prosazování soukromých, skupinových, amorálních či dokonce protistátních a protinárodních názorů. Takoví pedagogové ani studenti nemají co pohledávat ve školách dotovaných z daní občanů. Je třeba začít zákazem působení politických neziskovek a zavést vlasteneckou výchovu a brannou výchovu ve školách všech stupňů. V rámci vlastenecké výchovy propagovat tradiční rodinu a výchovu k rodičovství.

– Násilníky a narkodealery stíhat od 13 let věku jako dospělé. V případě skupinové organizované trestné činnosti stíhat už od 12 let. Mladší provinilce odebírat rodičům, umísťovat do školních nápravných zařízení a náklady na jejich pobyt bez pardonu vymáhat od rodičů.

– V případě poskytování sociální podpory a dotací rozlišovat, jakým způsobem jsou využívány a zda mají rodiče snahu vychovávat děti jako civilizované členy společnosti. Každopádně vyloučit všemožné dary typu ježdění na úřady taxíkem či přidělování praček zdarma s výmluvami na nedostatek peněz. V takovém případě bude poskytnutá částka postupně stržena ze sociálních dávek.

- V případě rodin, které evidentně parazitují na sociálním systému a nevedou děti aktivně k civilizovanému životu, neposkytovat sociální podporu již na třetí a další děti. Za svoje děti je zodpovědný především rodič a není možné si z nich dělat zdroj příjmů a prostředek k vydírání státu a okrádání spoluobčanů platících daně. Rodiče, kteří se nestarají o svoje potomstvo a parazitují, zařadit do práce, aby vydělávali na odebrané děti a stal se z nich pozitivnější vzor. Pokud budou práci sabotovat, vytvořit pro ně pracovní tábory, aby pochopili, že na společnosti parazitovat již nelze, a zaplatili svoje dluhy. V USA to funguje a nikdo nepovykuje o koncentrácích. Lidé se tam dobře naučili rozlišovat mezi civilizovaným občanem, zločincem a povalečem.

– Zvýšit podporu dětí chudých rodin a matek samoživitelek, jestliže tito rodiče aktivně pracují a vedou civilizovaný život. Jak se kdo chová, vidí velmi dobře celé okolí. Kdysi dokázali srovnat zpustlou rodinu na vsi starosta se sousedy, případně místním četníkem, a nepotřebovali k tomu žádné soudy ani sociální pracovnice, tím méně neziskovkáře, kteří by na cizím neštěstí parazitovali a napomáhali porušovatelům zákona a morálky.

– Nekompromisně stíhat necivilizované chování žáků a studentů a útoky na pedagogy. V takových případech soudně postihovat i rodiče, kteří jsou za svoje děti plně zodpovědní. Pro provinilce a recidivisty z řad studujících vybudovat jako v USA nápravná střediska vojenského typu.

– Nekompromisně stíhat obchod s drogami ve školách a jakékoli zapojení studujících jako narkodealerů. K tomu provádět opakované namátkové kontroly na všech stupních. V případě obchodu s drogami rovněž postihovat i rodiče, počínaje vysokými pokutami a konče propuštěním ze státní a obecní služby, pokud tam pracují. Pokud se jedná o podnikatele, nepřidělovat jim státní a obecní zakázky.

– Umožnit komukoli z rodičů či pěstounů zřeknutí se mladistvých zločinců, a to rychlým způsobem na dobu dočasnou, nebo navždy.

– V případě mladistvých násilníků, zlodějských recidivistů a narkodealerů omezit jejich ochranu, především zveřejňováním jejich jmen a fotografií v rámci prevence a ochrany obyvatel.

– Posílit ve školách sportovní výchovu, především v oblasti skupinových a branných sportů. Zde je třeba rovnou odmítnout bláznové snahy o navrácení jakési zkrácené prezenční služby. V některých oblastech odchází do práce i kolem 10 % mladých lidí již po ukončení základní školy. Mnozí středoškoláci a učni pracují v rodinných firmách. Základní službu zároveň nelze realizovat před dosažením plnoletosti, kdy je možné provádět výcvik se zbraněmi. Kromě toho krátká základní služba nevytvoří fyzický základ, odborné znalosti, návyky ani koordinaci z hlediska bojové činnosti. Takovou základní službu informačního rázu může nahradit seriál v televizi. Já jsem se něco takového snažil prosadit již v roce 2010 a byl jsem za to vyhozen z ministerstva obrany. Vzpomínám si, jak všichni oslavovali, že končí ten komunistický přežitek. Časopis ministerstva obrany k tomu vydal zvláštní číslo.

– Vytvořit systém technické zájmové činnosti ve školách, který by obecně vytvářel vztah k technice a technologiím.

– Vlasteneckou, sportovní i technickou výchovu ve školách směřovat do oblasti brannosti s následným přestupem do Svazu brannosti, Národní gardy a Armádní zálohy. Slovní spojení aktivní záloha je blbost od prvopočátku, stejně jako například útočná puška. Existuje snad pasivní záloha nebo obranná puška? Je logické, že veškeré současné použitelné zálohy by měly být armádní, protože jsou určeny pro armádu a ta se má starat o aktivitu či pasivitu každého záložáka. Zatím nemáme aktivní a bojeschopnou ani většinu placených takzvaných profesionálů, zato záplavu uniformovaných úředníků a generálů a nikomu to 27 let nevadilo.

– Nicméně pro případ krizových událostí by měly být postupně vytvořeny rovněž policejní zálohy, které by tvořili některé jednotky Národní gardy, dobrovolní hasiči a další organizace branného typu. I zde se může uplatnit mládež po vzoru dobrovolných hasičů. Tím pádem by se armáda mohla starat o obranu státu, a nikoli o kdeco kolem, počínaje hlídáním kdečeho před zloději při povodních.

– Postihovat útoky na český národ a další civilizované národy v naší zemi a snahy o likvidaci či relativizaci pozitivních národních a vlasteneckých symbolů a vzorů. Vlastenec ani slušný člověk se nedotýká hrdinů, kteří v minulosti položili život za naši zemi a svobodu našich národů.

– Zrušit inkluzi ve školách, protože snižuje kvalitu výuky.

– Minimalizovat podporu a zároveň zvýšit kontrolu politických neziskovek.

– Omezit dotace do vrcholového sportu. Zvláště tam vidíme přehlídku komedie, korupce a zlodějny všemožných funkcionářů, kteří by přes panděro nedokázali ani kopnout do balonu. Co nám vlastně přináší početné stádo vrcholových sportovců milionářů a parazitů kolem nich? Nanejvýš komedie politiků a finanční tunely, počínaje stupidními nápady typu stavby světového stadionu za miliardy pro jednu rychlobruslařku.

– Přípravu nejschopnějších perspektivních sportovců převést jako v minulosti na státní systém a parazity vyhnat. Vycházet při tom z plošného rozvoje tělesné výchovy ve školách všech stupňů.

– Zdanit zaměstnavatele, kteří zaměstnávají středoškoláky na pozicích vysokoškoláků za účelem úspor.

– Omezit dotace všemožných umělců, kteří se dlouhodobě neumějí sami uživit. Máme dost umělců, kteří se uživí a ještě naši zemi propagují, mnozí za žebrácké platy. Ostatní nechť se jdou živit přínosnější činností, a nikoli parazitováním na spoluobčanech. Neustálým rozhazováním, krytým mnohdy půjčkami, chybějí peníze na vše důležité.

– Zdanit hmotnou i nehmotnou produkci všech společnosti, které působí v takzvaných daňových rájích.

– Zdanit zaměstnavatele, kteří zaměstnávají cizince ze zemí mimo EU místo vlastních spoluobčanů, jimž by museli platit odpovídající mzdy za práci. Doplnit systémem zaměstnávání důchodců, kteří chtějí pracovat na poloviční směny.

Je logické, že se nejedná a krátkodobou a levnou záležitost, nicméně výše uvedená opatření jsou schopna vyřešit řadu problémů, počínaje financemi a konče zaměstnaností umožňující řádné zapojení mnoha občanů. Organizovaný vlastenecký a problematiky znalý občan rovněž přispěje k poklesu kriminality všeho druhu, což opět sníží ztráty nás všech.

Na závěr bych uvedl vlastní zkušenosti s mládeží získané nejen v rámci volební kampaně v minulém roce. Zdaleka není pravda, že současná mládež je líná, hloupá a postrádá vztah k vlasti. Existují samozřejmě takto se profilující skupiny, kterým se dostává mediální podpory, ale netvoří většinu mladé generace. Některé z nich jsou za to pravděpodobně placeny. Nejhorší je situace v Praze a Brně kolem vysokých škol ovládaných placenými propagandisty cizích zájmů a multikulturními neziskovkáři. I zde jsou ovšem nepřehlédnutelné rozdíly mezi školami technického a humanitního typu. Musíme se zeptat, které strany v těchto městech a na ministerstvech školství dlouhodobě vládly, že umožnily tak ostudný vývoj. Nicméně životní realita je tou nejlepší školou a česká mládež má budoucnost. Musí ji však vzít do svých rukou, které bude řídit vlastní bystrý mozek.

(Převzato.)

Poznámka: Pokud se týká doby minulé (před rokem 1989) hodnotil bych některé dobové záležitosti torcu jinak než pan Koller. Asi máme každý jiné zážitky a zkušenosti. V hodnocení současnosti je ovšem mnoho pravdy a důvodného varování. Proto stojí nejméně za pozornost a důkladné zamyšlení. M. Starý

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473