POTKAL ČLOVĚK ČLOVĚKA?

Jak jsem potkal člověka Egona.

Kdysi se mi zalíbilo přirovnání života k vlaku, do kterého jste nastoupili, a kterým jedete.

Do vlaku přistupují různí lidé. Někteří vás zaujmou, někteří ne. Někteří s vámi jedou a vytvoří se vztah spolucestujících, někteří rychle vystoupí. Na některé ty, kteří už vystoupili, vzpomínáte a nikdy na ně nezapomenete. Na své rodiče třeba. Na jiné zapomenete hned – nic vám nepřinesli. Až dojedete také vy na svou konečnou a budete muset vystoupit.

Tak do mého vlaku nastoupil člověk Egon Wiener. To mi takhle kamarád zavolal a povídá: „Hele, mám nového člena KČP, bydlí kousek od Tebe, tak až pojedeš na radu KČP, domluv se s ním a vezmi ho sebou.“ Tak se i stalo, i když pro mou zapomětlivost až na druhý pokus. Někdy máte spolucestujícího, že nemáte o čem si povědět. Jindy vám je každý čas krátký, abyste řekli, ale také vyposlechli aspoň něco. A to je tento případ.

Člověk Egon je o rok mladší a dnes, stejně jako já, velmi vzpomíná na časy svého dětství a mládí. Shodujeme se, že naše věková kategorie prožila to nejkrásnější dětství a mládí. Prostě jsme měli štěstí a narodili jsme se do té nejlepší doby. Také nám oběma je moc líto toho, jak nesmírně chudé a nudné je dětství nynější mladé až nejmladší generace – chtělo by se napsat degenerace, protože po nás ta degenerace začala a stupňuje se. Děti zahrnuté hračkami a dalším ztrácejí měřítko hodnot. Skutečných hodnot, které se nedají měřit penězi. Děti, kterým se nedostává základního všeobecného vzdělávání, výchovy k logickému a estetickému vnímání dějů, hloupnou, mnoho toho nevědí. Jejich tragickým omylem je, že to nepotřebují, protože všechno najdou na internetu. Málokoho napadne, že informace na internet také musí někdo vkládat, a že nemusí být pravdivé (také všechny nejsou), mohou být zavádějící a manipulující. A to tím spíš, čím hloupější jsou jejich příjemci. Ano, rozvoj informačních technologií je jistě úžasný, ale v okamžiku, kdy to nevyvažuje rodina a vzdělávací soustava (a to už dávno ne), je to cesta záhuby a zkázy.

Je dobré potkat se s člověkem, který nahlíží na základní životní problémy podobně. Je ale nedobré když se shodujete na poznání směřujícímu k zániku lidstva a lidství. Nedobré, protože nás budoucnost následovníků, přestože ji už neprožijeme, trápí. Rádi bychom jim předali aspoň kousek našich šťastných dětství a našich poznání. Proto, aby pochopili v čem je naplnění života, a že největší štěstí není mít nejnovější zázrak techniky, ale docela obyčejné kamarádství. Tak se o to budeme snažit a snažíme. Možná se nám bude někdo smát, třeba neuspějeme, jak bychom chtěli. Ale pro naše dobré svědomí, že jsme se snažili něco zachránit, něco napravit, pojedeme takhle dál, dokud nedojedeme na konečnou. Prostě už jsme tak vyrostli a vyspěli, zatímco oni, kteří to nechápou, vyrostou, ale nevyspějí. A budeme doufat (naděje přece umírá poslední), že se přece jen najde někdo a někteří, kteří budou zániku civilizace bránit, pokud je ještě čas a pokud to půjde.

V každém případě jsem rád, že jsem člověka Egona potkal, i když to bude třeba jen na několik posledních stanic.

egon

 

 

 

 

 

 

 

 

A to je on, člověk Egon. Pokud se o něm, jeho povídkách a knížkách chcete něco dovědět, na internetu je plno odkazů, např. "Egonovy pohledy".

V Mimoni dne 2. 8. 2017, Miroslav Starý 

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473