SUMMIT NATO V NEWPORTU

V imperialistické fázi kapitalismu, jak připomíná V. I Lenin, usilují nejmocnější kapitalistické státy o ovládnutí slabších států. Ani kousek Země neponechají bez svého přímého, nebo nepřímého ekonomického, politického a vojenského vlivu. Ani ta největší velmoc se nemůže být navždy jistá svou vnitřní i vnější politickou mocí a panstvím nad tou částí světového trhu, který se jí podařilo uloupit. To potvrzuje i situace ve vztahu amerického imperialismu k Rusku, jehož diktátoři Jelcin, Putin i Medveděv měli představu, že po likvidaci komunistické vlády, souhlasu s uloupením všelidového vlastnictví a poskytnutí možnosti nadnárodním monopolům drancovat ruské přírodní bohatství, přestanou být imperialistickou vojenskou integrací NATO vedenou USA, ohrožování.

 

Výsledky ruské pro – imperialistické politiky

Napětí v mezinárodních vztazích narůstá. Hranice NATO se po ovládnutí Ukrajiny přiblížily až na 400 km k Moskvě. USA, NATO a jejich spojenci ve světě pokračují v intenzivním vývoji a produkci nových druhů zbraní. Proč si mohl světový imperialismus dovolit svrhnout prostřednictvím další barevné revoluce, k jejímuž rozpoutání využil ukrajinský nacismus a rusofobii, vcelku proruský ukrajinský režim? Západní tajné služby dokonale zmapovaly vojenskou sílu Ruska, jehož vlády v průběhu 24 let zlikvidovaly bývalou moc Sovětské armády.

Nyní vojenské uskupení Evropy 10 až 12 x převyšuje stavy ruské armády. V průběhu cvičení a velitelsko štábních her velení NATO se odehrává v 70% na náměty napadení Ruska a počátečního období všeobecné jaderné války.

Obranyschopnost Ruska je podle ruských komunistů na nepřípustně nízké úrovni, což potvrdil i gruzínský útok v roce 2008 a nynější takřka beztrestný masakr Rusů na Jihovýchodní Ukrajině.

Ruské letectvo má v současnosti pouze 1500 stíhacích bojových letounů a letounů frontového letectva. Bojové úkoly není schopna plnit ani polovina. Armádní letectvo má pouze 1330 dopravních a bojových vrtulníků. NATO má v Evropě přes 4 000 bojových letounů a 9 000 vrtulníků.

Provozuschopnost dálkových bombardérů činí pouze 30%. Ta trpí nedostatkem nových motorů, cisternových letounů pro doplňování paliv za letu, nedostatkem provozuschopných letišť v arktické oblasti a jejich protivzdušné a protiraketové obrany. Jejich bojeschopnost je téměř nulová. Při tom je to jeden z hlavních prvků jaderné triády.

Armáda i letectvo trpí nedostatkem nových zbraní a bojových systémů. Opotřebování leteckého parku a obrněné techniky dosahuje 80%. Privatizovaný vojensko průmyslový komplex již není schopen, za současného tempa světového vývoje, dosáhnout změny.

Obranyschopnost Ruska stojí výlučně na raketových strategických silách. Ale i počet jejich nosičů se snížil a jejich základny nejsou chráněny proti útokům ze vzduchu a z kosmu.

Program přezbrojení strategickými těžkými raketami zbankrotoval. V polovině příštího desetiletí se jejich počet může snížit až o 20%.

Západní imperialismus zatím rychle rozvinul síly protivzdušné a protiraketové obrany. Nelze vyloučit, že se blíží okamžik, kdy ruské jaderné strategické síly nebudou schopny plnit úkoly jaderného zadržování, což je hrozbou nejen pro Rusko, ale pro celý svět.

Možnosti obrany Ruska jsou nyní velmi omezeny. Armády NATO pokročily významně kupředu. I tak zaostalé OS jaké má Turecko, jsou nyní rovnocenné s ruskými.

Postup EU potvrdil upevňování transantlantických vazeb. Ve snaze podílet se společně s USA na vykořisťování světa tak vznikl jediný imperialistický blok, jehož vojenským nástrojem je NATO. Vznik Evropské obranné agentury v roce 2004 představuje realizaci zájmů evropského vojensko – průmyslového komplexu. Summity NATO v roce 2010 v Lisabonu, 2012 v Chicagu a letos v Newportu upevnily strukturu společného velení NATO a přispěly ke zvýšení agresivnosti jeho vojenskostrategické koncepce.  

Není potřeba zdůrazňovat, proč globální imperialismus usiluje o realizaci svých záměrů na konečnou kolonizaci Ruska a to i včetně použití ozbrojených sil, zpočátku ukrajinských, pak celého NATO, v čele s Polskem, zmítaným stejnou nenávistí k Rusku, jako Ukrajinci. Rusko je nejbohatší surovinovou základnou světa a finanční kapitál ho dosud nedostal pod svou plnou kontrolu.

Cíle války, kterou vede prostřednictvím Ukrajinců světový imperialismus k ovládnutí Donbasu a to i přes dosažené příměří byly v postatě splněny. Těžký, strojírenský a těžební průmysl byl zlikvidován, nebo alespoň těžce poškozen. Prostřednictvím ukrajinských nacionalistů se podařilo oslabit ukrajinskou ekonomiku. Nadnárodní energetické monopoly zřejmě ovládnou nejen těžbu břidlicového plynu, ale i rozsáhlé sítě plynovodů a ropovodů, jejichž tržní cena se v souvislosti s ekonomickým krachem rapidně snižuje. Bez významu není ani převzetí zásobování ukrajinských jaderných elektráren palivovými články.

Významný úder a o ten hlavně šlo, byl zasazen i ruské ekonomice. (Podle západních analýz – krátkou zprávu jsme nedávno zveřejnili – proti očekávání Západu ruská ekonomika málo, ale přece jen roste. Pozn.RSP) Ztráty vzniklé přerušením spolupráce ve vojenském průmyslu od výroby motorů pro vrtulníky a letouny, až po kosmickou techniku, se nedají vyčíslit.

Rusko zaujímalo monopolní postavení v celé řadě odvětví ukrajinské ekonomiky: patřily mezi ně mobilní sítě, těžba bauxitu, produkce hliníku, zpracování ropy, část mediálních prostředků. Je nezbytné zdůraznit závislost ruské ekonomiky na ukrajinské v oblastech, jakými jsou:

-transit zemního plynu do Evropy;

-námořní přístavy jako je Oděsa, které využívá ruský obchod;

-společná produkce letounů „Antonov“ a vrtulníkových motorů v závodě „Motor Síč“;

-Rusko se podílí na provozu 150-ti vědeckých a výrobních podniků v leteckém a kosmickém průmyslu a dodává ukrajinským montážním závodům 70% součástek a 95% surovin a polotovarů;

-Rusko spolupracuje s Ukrajinou v produkci raket, výrobě zbraní a kosmických prostředků. Podíl Ruska je 50%, Ukrajiny – 40% a států SNS a Západu – 10%;

-ukrajinský lodní průmysl vyrábí námořní plavidla v kooperaci s Ruskem v 50ti podnicích;

-v oblasti jaderné energetiky – 75% surovin a komponentů je dodáváno z Ruska.

Rusko buď zanedbalo, nebo nebylo schopno si zabezpečit svou vlivnou přítomnost na Ukrajině, přestože k tomu mělo všechny předpoklady a rozsáhlé možnosti. Pokud by z hlediska mezinárodních vztahů probíhalo všechno bez problémů a ukrajinské vládě by se podařilo ovládnout celý Donbas, potřebovalo by Rusko k odstranění následků ztráty ukrajinského potenciálu 25 – 30 let a 3 – 5 bilionů USD.

Na posledním zasedání NATO v britském  Newportu (4 –5. 9. 2014) bylo označeno Rusko a ISIS (Islámský stát v Iráku a Sýrii) hlavními hrozbami pro NATO.

V tomto duchu se snaží Spojené státy konsolidovat své spojence a využít je dle možností k zásahům na Ukrajině a na Středním východě.

15. 9. 2014 generální tajemník NATO Rasmussen v bruselském centru Karnegie zdůraznil, že nyní se nachází NATO v první linii nové bitvy – střetu mezi tolerancí a fanatismem, demokracií a totalitarismem, mezi otevřenými a zavřenými společnostmi. V této nové situaci musí NATO tvrdě zastávat společnou jednotnou linii, motivovanou bojem za svobodu.

Rasmussen rovněž zdůraznil různorodost hrozeb západnímu světu a proto se prý i reakce NATO musí přizpůsobit specifice jednotlivých hrozeb. Pokud jde o Rusko, uvedl, že Putin chce vytvořit na Jihovýchodní Ukrajině trvalé ohnisko napětí a dosáhnout tak zabránění vstupu Ukrajiny do NATO. S tímto stavem se prý NATO nesmí smířit. Současně vyloučil přímý konflikt s Ruskem. Přece by to bylo ve veřejném vystoupení příliš mnoho. Podle Rasmussena musí proti ISIS zasáhnout „koalice dobrovolníků“ to znamená klub členských států NATO. Má se tak opakovat podobná strategie, jaká byla použita v intervencích proti Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu a Libyi. Podobná varianta postupu byla členským státům nabídnuta v létě 2013 proti Sýrii.

Uvedený postup nevyžaduje jednohlasný souhlas s intervencí, přestože jsou v ní využity armády všech hlavních mocností sdružených v NATO. Na summitu v Newportu tvrdil ministr zahraničí USA John Kerry, že konflikt s ISIS by mohl trvat asi tři roky. Po ukončení summitu Kerry prohlásil, že USA se postaví do čela koalice, kterou by měly tvořit USA, Velká Británie, Francie, Německo, Itálie, Dánsko, Turecko, Polsko, Kanada a Austrálie. Konkrétní údaje o vojenském zásahu Aliance proti ISIS nebyly zveřejněny. Prezident Obama původně uvedl, že nemá v úmyslu vysílat do Iráku proti ISIS pozemní síly, v posledním období však o tomto kroku přestal hovořit a není vyloučeno, že svůj názor mohl změnit. V ukrajinské krizi zatím NATO oficiálně udržuje neutralitu. Zjevně se obává eskalace konfliktu s jaderným státem. Intervence tak zůstává pouze nepřímá.

Vojenská pomoc Ukrajině je pouze finanční, na Ukrajinu je vysílán neurčený počet poradců, kteří mají zkvalitnit velení, řízení a spojení ozbrojených sil.

Řada je nyní na rozhodování vlád jednotlivých členských států o dodávkách vojenské techniky na Ukrajinu. Mělo by jít o dodávky starších zbraní a bojové techniky, vyrobené v SSSR a státech Varšavské smlouvy.

Nicméně varianta omezeného využití speciálních sil NATO (kromě dodávek zbraní) je ve štábech NATO rovněž posuzována.

Vyplývá to ze „strategie rozvinování sil NATO na východním křídle“ přijaté na summitu, kterou lze chápat jako vzkaz Rusku, že NATO na jeho aktivity má odpověď.

Nejlevnější a nejsnadnější bylo pro Spojené státy a vedení NATO ujistit vlády střední s východní Evropy, že jsou připraveny splnit smluvní povinnosti a ochránit je před vnějším ohrožením. V době, kdy světu hrozí nebezpečí pouze od USA a jejich spojenců v NATO je to přinejmenším směšné.

Na summitu v New Portu byl schválen i konkrétní „Plán činnosti k udržení bojové pohotovosti (Readiness Action Plan, RAP), který předpokládá dislokovat na teritoriích východních členských států NATO uskupení sil rychlé reakce, které by mělo mít sedm tisíc příslušníků ozbrojených sil a příslušnou infrastrukturu.

V silách vyčleněných pro RAP vzniknou útvary speciálních sil, které mohou být využity okamžitě. Útvary mají dosáhnout počtu 5 tisíc osob. Základem těchto sil se má stát štáb, dislokovaný v Polsku. Síly budou podléhat britskému velení.

Rozhodnutí o vzniku „sil rychlé reakce“ a jejich využití podle plánu RAP neuspokojil země východní Evropy, zejména Polsko a Baltské státy, Rumunsko a další, a to přesto, že jim Obama slíbil v průběhu návštěvy Estonska, před zahájením summitu, že NATO posílí hlídkování ve vzdušném prostoru pobaltských států a přímo v Estonsku bude dislokována malá jednotka amerického letectva.

Později, v průběhu summitu bylo tedy východoevropským státům přislíbeno, že na jejich teritoriu dojde k posílení vojenské infrastruktury NATO, což má znamenat umístění nových skladů zbraní a munice a častější pořádání vojenských cvičení. Nové trvalé základny NATO by zatím vzniknout neměly.

V závěrečné deklaraci summitu je uveden požadavek zvýšit výdaje na ozbrojené síly na 2% HDP a z toho nejméně 20% věnovat na nákupy nových zbraní a bojové techniky. Zatím tento úkol trvale plní pouze USA, Velká Británie, Řecko a Estonsko.

Na zasedání Vojenského výboru NATO, které se konalo 20.9.2014 v litevském Vilniusu byla posouzena aplikace plánu RAP na vojenské síly NATO. Generální tajemník NATO Rasmussen a vrchní velitel sil NATO v Evropě (SACEUR) generál Breedlove, se stali největšími obhajovateli plánu, podle něhož má být dokončeno obkličování Ruska.

Porážka regulární ukrajinské armády revolučními sílami Donbasu ovlivnila velení armád Severoatlantické Aliance, které si zákonitě uvědomilo, že k vítězství ve vojenském konfliktu nestačí pouze dokonalá výzbroj a že revolucionáře nezastraší ani zvěrstva a teroristické bombardování civilního obyvatelstva. Vedení NATO se zřejmě nelíbilo ani poslední vystoupení nezákonného prezidenta Porošenka, který po návratu z USA nejen že vyjádřil souhlas s „Minským protokolem o příměří“, ale rozhodl, že v „nárazníkové“ zóně mezi sílami ukrajinské armády a revolučními sílami Donbasu budou nasazeni ukrajinští pohraničníci, čímž defakto uznal státní suverenitu Novorusi v současných hranicích.

Zdá se, že Severoatlantická aliance se stává pro Spojené státy problémem. Nejsou schopny ji ovládat tak, jako v minulosti. Washingtonu se stále méně daří prosazovat jejím prostřednictvím pro sebe výhodné záměry. Jak se ukázalo, má Rusko se svými nesmírnými zásobami energetických surovin, způsobem jak dokázalo pružně reagovat na sankce a využít svého spojenectví s ČLR, mnohem větší vliv na Evropu, jejíž političtí představitelé začali chápat, že v současné ekonomické krizi je pro ně nenahraditelné.

Neschopnost vlády, kterou přivedly Spojené státy k moci nacistickým pučem, připojení Krymu k Rusku a porážka ukrajinské armády v konfliktu o ovládnutí Donbasu, neznamenají, že se Spojené státy zřeknou další intervence (což potvrdil i summit NATO). USA budou hledat jiné formy intervence na Ukrajině, ve spolupráci s těmi členskými státy NATO, které jsou naprosto poslušné (Velká Británie, Holandsko, Polsko, Rumunsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko) a s některými postsovětskými republikami, jako jsou Gruzie a Moldavsko. K rozšiřování konfliktu a jeho orientaci proti Rusku se USA budou snažit využívat i islámský faktor a to jak Tatary na Krymu a v Povolží, tak na Severním Kavkaze. Učiní všechno pro to, aby zabránily obnovení ruského vlivu na Ukrajině. Nelze vyloučit, že pokud se Porošenkovi nepodaří prosadit zájmy západního imperialismu, zorganizují Spojené státy nový puč, který ho smete.

Karel Kluz

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473