NÁŠ KOMENTÁŘ NA ŘÍJEN 2016

Motto: „Čím více čtete o politice, tím lépe vidíte, že jedna strana je horší než druhá.“

Will Rogers.

A vesele vpřed k novým světlým zítřkům.

          Tak nějak by se dala parafrázovat staronová situace po volbách do krajů a třetiny Senátu. Dílo se podařilo a jde se dál.

svataHlavně, že to máme už konečně za sebou, mnou si spokojeně ruce vítězové. Zase je na čas vystaráno a o to konec konců jde“, cudně k tomu mnozí dodávají v kruhu svých nejbližších. Navenek však bojovně vystupují coby nekompromisní služebníci společnosti.  Tito „principiální“ bojovníci za věci veřejné jsou si dobře vědomi základního principu moderní politiky - nezáleží na tom, jaký jste, nýbrž na tom, jak jste vnímán. Podle toho se také chovají a vystupují.

          Délesloužící politici dobře vědí, že k politické kariéře není nutné žádné vzdělání.  Stačí jen se jako korouhvička točit, a „smysluplně hýkat“. Nastupující političtí elévové jsou v tomto směru velice adaptabilní. Všichni vesměs rychle chápou, že v případě neposlušnosti by museli z „kola ven“. A to by se jim povětšinou rozhodně nelíbilo. V takovém případě by se jim slastná vidina stálého příjmu, ať už malého či velkého, rychle rozplynula. Případným odchodem z funkce by utrpěl i dlouho budovaný pocit jejich vlastní seberealizace. Ten totiž mnohým, z těch či oněch důvodů, stále chybí. Konečně snad teď po volbách nějaká ta funkce či sebemenší „funkcička“ vytvoří u nich blahý pocit jakéhosi pomyslného moudra, důležitosti a nepostradatelnosti. Lze předpokládat, že snad u mnohých takových jedinců už konečně dojde k uspokojování jejich vlastní ctižádosti, ješitnosti a samolibosti.

          Negativní roli sehrává u některých politiků, kterým není od přírody dáno, často až chorobná touha po vyšší společenské prestiži. Tito jedinci nejenom že ztrácejí soudnost, ale svými „smysluplnými bláboly“ pramenícími z neznalosti věcí se stávají nejenom směšnými, ale díky výši své funkce i společensky nebezpečnými. Mnozí si to ve své „bohorovnosti“ už ani neuvědomují. Přímo patologické je jejich povznesené myšlení, že na ně lidé budou ódy pět. Přitom zapomínají, kolik už bylo „slavných“ ministrů, senátorů, poslanců, hejtmanů, starostů, zastupitelů všech stupňů, kteří skončili v politickém propadlišti a dnes ani „pes po nich neštěkne“. Tito „takypolitici“ jsou neznalí staré pravdy, která říká: „Vola lze osedlat, ale tím se z něho nestane jezdecký kůň. Blbce lze povýšit, ale tím nezmoudří.“ To platí i dnes, jinak by tak hloupě nejednali.

          Nemalou roli sehrává u velké řady politiků bez rozdílu věku bezbřehá touha po moci a to jak u starších, tak i mladších.  Moc bývá mnohdy silnější než peníze. U některých politiků, i když to vesměs neradi slyší, je moc pouhým prostředkem k jejich zbohatnutí. Plně souhlasím s G. Orwellem, který vždy tvrdil, že cílem moci je moc. Myslím, že se nemýlil. Touha po stále větší moci totiž žene člověka stále výš a výš. Stará pravda říká, že když už u moci je, nebo se na ní nějak podílí, nepustí ji dobrovolně z ruky. Je všeobecně známo, že politik může moc nejenom vykonávat, ale také zneužívat. Nezapomínejme, že v politice lze dávat relativně volný průchod pudům, vášním a náladám, které v sobě všichni máme a které musíme neustále potlačovat. A když by tomu tak nebylo, museli bychom nést následky.

          Achillovou patou některých staronových politiků je jejich trestní stíhání především pro finanční delikty včetně korupce. Je vyslovenou impertinencí takových „profláklých“ jedinců, že se hrnuli na přední místa některých stranických kandidátek. Politickou blamáží je skutečnost, že se nenašel nikdo odpovědný, kdo by jim to zatrhl. Je však faktem, že jejich kandidatura byla posvěcena nejvýše pomazanými stranickými hlavami. Otázkou však zůstává, čím ty hlavy byly pomazány? Zdá se, jako by se u některých takových psychopatických funkcionářských „ zmrzlíků“ objevil v souvislosti s jejich letitým funkcionařením faktor „puerillismu“. Jsem přesvědčen a nebudu dalek pravdy, že zmíněný faktor se pro mnohé politické „zmrzlíky“ stává dnes faktorem dominantním.

          A co říci závěrem? Snad pouze připomenout moudrá slova slavného řeckého bajkaře Ezopa vystihujícího tehdejší realitu slovy: „Malé zloděje věšíme a velkým svěřujeme veřejné funkce.“  Rovněž jako i staré latinské rčení: „Mundus vult decipi, ergo decipiatur“. (Svět chce být klamán, nechť tedy klamán je.) A k tomu si dovolím dodat: ale klamán není jenom svět! Občas jsme rádi klamáni i my. Podlehnout však sebeklamu je za trest! Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

Vysvětlivky:

Psychopatie – duševní odchylka jako trvalá součást osobnosti.

Puerilismus – stav charakterizovaný návratem dospělé osoby v duševní sféře do dětského věku.

I N G.   V Á C L A V   S V A T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473