EUROFAŠISMUS

Proč dochází k jeho renesanci 69 let po vítězství Rudé armády nad fašismem?

(Termín fašismus požívám pro celou Evropu a nacismus pro označení totalitních režimů v jednotlivých státech.)

15. listopadu 2013 přijalo VS OSN Resoluci číslo A/c.3/68/L.65/Rev.1 s názvem:

Glorifikace nacizmu: „Nepřípustnost jistých praktik, které podporují soudobé formy rasizmu, rasovou diskriminaci, xenofobii a podobné intolerance

Tato rezoluce je jedinečná, protože pro ní hlasovalo Rusko, Bělorusko, ČLR, Kuba, KLDR, Venezuela, Írán, Sýrie i Izrael. Celkem 123 států světa. Proti rezoluci byly pouze USA, Kanada a Palau. Hlasování se zdrželo 50 států, včetně všech členských států EU tedy i České republiky.

 

Text rezoluce, s odvoláním na rozsudek Norimberského tribunálu, který prohlásil německou SS, včetně všech jejich složek, které se dopustily ve II. světové válce rozsáhlých zločinů proti lidskosti za zločinnou organizaci, uvádí, že světové společenství je otřeseno zjištěním, že v mnoha částech světa vznikají extremistické politické strany, hnutí a skupiny, včetně neonacistických.

V článku 10 resoluce se zdůrazňuje, že výše popsaná praxe je pošpiněním paměti nesčetných obětí zločinů proti lidskosti, ke kterým došlo ve II. světové válce, zejména těch, kterých se dopustili příslušníci SS a ti, kdo bojovali proti antihitlerovské koalici a kolaborovali s nacismem, a je selháním států, které by se měly účinně postavit proti takovým praktikám, které nejsou v souladu s povinnostmi členských států OSN, vyplývajícími z Charty OSN a nejsou kompatibilní s cílí a principy OSN.

 

Rezoluce byla schválena v předvečer neonacisty realizovaného puče v Kyjevě, podporovaného Spojenými státy a EU, který svrhl zákonně zvoleného prezidenta a vládu, jen proto, že odmítl podepsat asociační dohodu Ukrajiny s EU a usnadnit tak nadnárodním korporacím uloupení ukrajinských přírodních zdrojů a zlikvidovat její průmysl. Je možné, že se vlády států EU, předem připravené na postup proti Ukrajině v případě, že by se prezident Janukovyč vzepřel, předem dohodly na odmítnutí rezoluce? Co statisíce obětí německého nacismu v Československu v průběhu okupace? Je směšné, ale současně tragické na jedné straně společně s německým prezidentem Gauckem prolévat krokodýlí slzy nad vyvražděním Lidic a na druhé podporovat masakry v Kyjevě a později na Ukrajině a štvát ukrajinské extrémisty do války proti Ruské federaci. Jak hluboko musí lidská bytost klesnout, aby nazvala neonacistické masakry v Kyjevě za demokratický proces a nakonec 23. srpna 2014 podpořit společně s celou vládou „demokratický vývoj na Ukrajině“?

Ukrajinský nacistický puč, nacismus v Pobaltských státech a Maďarsku, projevy nacismu na Slovensku, 69 let po, jak se tehdy zdálo definitivní porážce Německa a fašistické koalice, nejsou náhodné. Kapitalismus ve své imperialistické fázi nikdy nebyl a ani dnes není schopen najít jiné východisko ze stávající krize než diktaturu a války. Konec konců i četnický sbor, fungující v rámci EU si připravil evropský imperialismu k likvidaci jakéhokoli pokusu dělnické třídy o provedení socialistické revoluce

Džina fašismu z láhve opět, stejně jako před 80ti léty, vypustil americký imperialismus, který přivedl k moci Hitlera a orientoval jeho tažení na likvidaci SSSR a oloupení celé Evropy a nyní nutí všechny státy sdružené v imperialistické EU, včetně tolik oslavovaného Švédska, Norska a Finska k novému „Drang nach Osten“. Tehdy Hitler nepostupoval přesně podle jejich představ, přece jen Německo bylo příliš velkým soustem pro ty, kdo nacismu pomohli k moci. Naopak Ukrajina není a nikdy nebude schopna vymknout se kontrole svých imperialistických patronů a tak podobně jako chilského Pinocheta, podporují směle Porošenka, Jaceňjuka, Turčinova, Jaroše, Tjagniboka a jiné pohrobky Stepana Bandery, aby jejich prostřednictvím ovládli Ukrajinu, zastrašili a povraždili jakoukoli opozici a s konečnou platností uzavřeli obklíčení Ruska. Jsou přesvědčení, že se po splnění těchto cílů místních nacistů lehce zbaví a nastolí takový režim, který bude přesně plnit jejich kolonizační záměry.  

Bohužel ani současní čeští komunisté si nekladou otázku, proč se tato situace opakuje i v třetím tisíciletí a proč v čele vyvolávání nové války stojí imperialistická integrace EU vedena Německem, jehož buržoazie se s porážkou v posledních dvou světových válkách nesmířila.

Pravdivá odpověď na tyto otázky vyžaduje objektivní, pravdivé hodnocení probíhajících procesů.

Všeobecně známá fakta:

Prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat „asociační smlouvu Ukrajiny s EU“. Následoval zásah USA a NATO vyvoláním „barevné revoluce“, využitím nespokojenosti lidu a hlavně nacistických banditů, která vyvrcholila pučem, jehož cílem bylo odstranit Janukovyče od moci a donutili ho uprchnout do Ruska. USA a jejich spojenci vytvořili nezákonnou vládu - juntu, která se řídí přesně dle jejich pokynů. O tom, že cílem agrese bylo přijetí asociační smlouvy, svědčí její urychlený podpis vedení EU s juntou, pouhý měsíc po uchopení moci. Zastupující prezident Turčinov podepsal pouze politickou část smlouvy, která zavazuje Ukrajinu dodržovat úkoly stanovené EK v oblasti zahraniční a obranné politiky a vyřešení regionálních občanských a ozbrojených konfliktů. Ekonomickou část smlouvy podepsal po svém zvolení Porošenko. Podpis smlouvy znamená násilné podřízení Ukrajiny EU – jinými slovy eurookupaci. Násilným svržením legitimního prezidenta Janukovyče a vnucením smlouvy nezákonné vládě, byly popřeny všechny právní normy. Jak vnitřní, stanovené ústavou, tak i mezinárodní, vyplývající z Charty OSN a mezinárodních konvencí. Junta, kterou přivedly USA a EU k moci, tento požadavek ignorovala. Z toho vyplývá, že americká administrativa a EU organizovaly svržení zákonné vlády s cílem zbavit Ukrajinu politické samostatnosti. Nátlak bude pokračovat vnucením tržní a ekonomické politiky, která nyní stanoví Ukrajině, podobně jako ve všech postsocialistických státech plnou deindustrializaci země a ovládnutí jejich surovinových zdrojů.

Přestože na rozdíl od nacistické okupace v roce 1941 současná eurookupace probíhá zatím bez intervence ozbrojených sil, (kromě nezjištěného počtu žoldáků soukromých vojenských agentur z Evropy a USA) o jejím násilném charakteru nelze pochybovat. Stejně jako němečtí nacisté zbavili ukrajinské občany všech občanských práv, tak i USA a EU se chovají k občanům, kteří odmítají vstup do EU jako ke zločincům, bezdůvodně je obviňuji ze separatismu a terorismu, zavírají je do žalářů anebo je prostě střílejí jejich ukrajinské nacistické bojůvky a nyní nacistická Porošenkova vláda (18. 8. 2014) dovolila policii, aby střílela občany v Doněcku a Lugansku bez varování.)

Pokud prezident Janukovyč sliboval podpis asociační dohody s EU, lísali se k němu všichni funkcionáři a politici EU. Jakmile však dal (po jednání s Ruskem) najevo, že smlouvu nepodepíše, jak američtí tak i evropští agenti vlivu i američtí diplomaté, vedení americkým velvyslancem v Kyjevě, náměstkyní ministra zahraničních věcí USA a agenty CIA, společně s evropskými politiky, začali na něho útočit a prosazovat jeho politické oponenty. A nejen to. Okamžitě rozvinuli rozsáhlou informační, politickou a finanční pomoc „Euromajdanu“ jako nástupišti k realizaci státního převratu. Mnohé protestní akce, včetně napadení policie, okupace vládních budov, doprovázené vražděním a bitím velkého množství lidí, byly podporovány, organizovány a řízeny přímo z americké ambasády. Podíleli se na nich i evropští funkcionáři a politici, kteří nejen že se vměšovali do vnitřních záležitostí Ukrajiny, ale přímo řídili agresi proti Ukrajině, kterou vedli jejich nacističtí ukrajinští zabijáci, připravení v Estonsku, Lotyšsku, Polsku a jiných státech EU. Využívání nacistů a náboženských fanatiků a jiných extrémistů v „barevných revolucích“ po celém světě, je oblíbená metoda CIA a ostatních tajných služeb imperialistických států. Vyvolání státního převratu na Ukrajině, iniciované programem „Východního partnerství“ bylo od počátku zaměřeno proti Rusku a mělo sloužit k odpoutání jeho spojenců, bývalých států SSSR. Odpoutání mělo být právně zajištěno podpisy asociační smlouvy s EU. Hnacím mechanismem podpisu smluv bylo zvyšování rusofobie a mýtů o nutnosti evropské volby. Důležitým argumentem, kterým působí propaganda EU je údajná ruská snaha o obnovení SSSR.

Donucení nelegitimní vlády, vzniklé po převratu, podepsat asociační dohodu je zdůvodňováno rostoucí rusofobií, jako reakci poníženého ukrajinského společenského vědomí na rozhodnutí krymského obyvatelstva obnovit své spojení s Ruskem. Poněvadž většina Ukrajinců je zpracována nacistickou propagandou natolik, že pochybuje o čestnosti ruských zájmů, je snadné jim vnutit názor na připojení Krymu k Rusku, že nejde o nic jiného než o agresi. To co probíhá v současnosti – protiruská hysterie v ukrajinských masmédiích, zalykající se rusofobií, se jeví pouze povrchnímu pozorovateli jako spontánní reakce na krymské drama. V podstatě však pouze svědčí o přechodu války, vedené proti Rusku do otevřené fáze.  

V průběhu dvou desetiletí se Rusko chovalo lhostejně k projevům ukrajinského nacismu a nepřipisovalo mu význam v důsledku údajného nedostatku předpokladů pro jeho působení. Nacistické organizace na Ukrajině však byly sponzorovány mnoha vnitřními i vnějšími finančními zdroji. Při tom skutečnost, že nacistická teorie v žádném případě neodpovídala historické realitě posledních let, nijak netrápila vůdce ukrajinských nacistů, kteří za poměrně nízké financování z členských států NATO vytvářejí z Ruska obraz nepřítele. Vzhledem ke společným dějinám, základům jazyka a kultury (Kyjev – matka ruských měst, Kyjevsko – Pěčorský klášter - hlavní svatyně pravoslavného světa, Kyjevsko – Mogilská akademie – místo formování ruštiny) tento obraz nevypadá příliš přesvědčivě, musela být spuštěna a šířená nestoudná lež, tvrdící, že tragické epizody společných dějin (hladomor, občanská válka atd.) byly vyvolány ruskou klikou v sovětské vládě. Rusofobie, jejímž základem je ukrajinský nacismus se tak stal (nebo byl implantován) národnímu ukrajinskému společenskému vědomí – ostatně jako vědomí všech bývalých slovanských států – členských států Varšavské smlouvy a RVHP.

V rámci této statě není potřeba hluboce rozebírat nesmysly, na kterých je postavena ukrajinská hysterická rusofobie ukrajinských nacistů. Důležitější je odhalit příčinu obrození nacistů a nacismu na Ukrajině ve 21. století. K tomu je potřeba si připomenout, že ukrajinský nacismus je umělým dítětem věčných nepřátel Rusů, západoevropského a amerického imperialismu, jehož cílem je zlikvidovat ruskou státnost. Bez silného ruského státu skončí existence všech evropských Slovanů jako etnik a národů. Importovaný ukrajinský nacismus byl vždy orientován proti Rusům. Zpočátku Polskem, které ji považovalo za vlastní teritorium, svou kolonií. Pak Rakousko – Uherskem, které dlouhou dobu financovalo všechna hnutí, usilující o separatismus. V době německé nacistické okupace, vystoupili ukrajinští banderovci a nacisté s prosazováním německé diktatury, vraždili židy a komunisty. Ve spolupráci s okupanty organizovali vlastní trestné výpravy, které nejen vraždily, ale odváděly Rusy žijící na Ukrajině, partyzány a zajatce do německých koncentráků. S velkou oblibou, podobně jako občané Pobaltských států se Ukrajinci hlásili na službu dozorců v koncentračních táborech.  

Jejich současní potomci, pod vedením amerických, německých, polských a pobaltských instruktorů z tajných služeb a ze soukromých vojenských agentur vraždí Rusy na Jihovýchodní Ukrajině a pomáhají kyjevské juntě likvidovat všechny přívržence Ruska. Berou na sebe funkce v policii a zabývají se nastolením proamerické, antiruské diktatury.  

Je evidentní, že bez americké a evropské podpory by k žádnému puči, ani ke vzniku současné zločinné vlády, hájící svoji legalitu zfalšovanými volbami Porošenka nikdy nedošlo. Bohužel „dějiny učí tomu, že nás ničemu nenaučí“. Je to ubohost Evropy, která se již mnohokrát setkávala s fašismem a nacismem (Itálie, Německo, Španělsko, Portugalsko, Řecko) takového typu jako se vytvořil na Ukrajině, nebo záměr imperialistických vlád USA a EU posílit zbytky ukrajinských nacistických sil a zneužit je k vyvolání války proti Rusku?

Fašismus a nacismus využívá světový imperialismus k prosazení svých cílů vždy, když není schopen nalézt východisko ze systémové krize. Živnou půdou pro formování ideologie fašismu a nacismu je ideologie liberalismu, jako teorie buržoazní svobody, svobody moci kapitálu a neomezeného obohacování, které slouží jako zdroj živin pro parazitující plutokracii.

K pochopení vzniku fašismu a nacismu je potřeba správně ocenit funkci „Liberální demokracie“, neboli buržoazní demokracie, fungující na bázi „volného trhu“, která pouze slouží, přikrášlena hesly svobody a svobodných voleb, jako kamufláž pro krytí vlády finančního kapitálu.

„Liberál“, vyznávající „svobodu kapitálu“ a zejména „svobodu“ pro sebe, se rychle mění ve fašistu nebo nacistu.

Ve dvacátých létech minulého století německý kapitalismus, který existoval ve Výmarské republice ve formě „liberální demokracie“, zrodil hitlerovský nacismus, nacistickou diktaturu Hitlera, která pak věrně sloužila zájmům plutokracie – Krupům, Schachtům a dalším. Nacistickou diktaturu financovala světová finanční plutokracie USA A VB, vkládajíc ve 20 – 30-tých létech nesmírné finanční prostředky do militarizace německé ekonomiky. Německý vědec Eberhard Czichon v knize Der Bankier und die Macht (Bankéř a moc) zdůraznil:„30. ledna 1933 se nejreakčnějším imperialistickým kruhům podařilo prosadit nacistickou diktaturu. Nacismus tak vznikl jako důsledek všeobecné krize kapitalismu a orientoval své ostří proti dělnické třídě, a jeho revoluční avantgardě, Komunistické straně Německa… 13. plenární zasedání Výkonného výboru Komunistické internacionály věnovalo pozornost třídnímu charakteru nacismu a charakterizovalo ho jako otevřenou diktaturu nejreakčnějších a nejšovinističtějších elementů finančního kapitálu“. Symbióza Hitlera s německou buržoazií a její podpora světovým finančním kapitálem vedla k rozvracení Evropy a smrti desítek milionů obyvatel Evropy a světa. S německou nacistickou vládou spolupracovaly téměř všechny kapitalistické státy, které jako by nechápaly, že po pochodňových marších bude následovat genocida Slovanů, především komunistů a chudých židů. Nyní se světový imperialismus snaží totéž zopakovat v Kyjevě, kde místo Heil Hitler skandují „Sláva hrdinům“. Umně při tom kamuflují skutečnost, že jediným hrdinstvím jejich předchůdců byly masakry židů v „Babím Jaru“ u Kyjeva. Je zajímavé, že ukrajinská oligarchie, včetně funkcionářů židovských organizací financuje antisemity a nacisty, kteří tvoří zásadní silovou strukturu ukrajinské vlády. Sponzoři ukrajinského puče neberou v úvahu fakt, že po spojení finančního kapitálu s fašisty nebo nacisty, ti druzí vždy vítězí a buržoazii pak nezbývá nic jiného, než se stát fašisty, či nacisty nebo uprchnout ze země.

Tento pohyb již nastal i na Ukrajině: oligarchové Porošenkova typu, kteří tam zůstali, soutěží nyní s vůdci nacistických organizací v protiruské rétorice. Dochází i k loupení majetků těch oligarchů, (sponzorů převratu) kteří se skrývají v Moskvě nebo v Evropě. Současní kyjevští vládci spoléhají na patronství svých amerických pánů a denně jim přísahají, že budou bojovat proti ruské okupaci, dokud nezabijí posledního „Moskala“. Podceňují nebezpečí nacistů, kteří se považují za „čistou rasu“ a všechny ostatní, včetně těch, kdo je financují, považují za podlidí s tím, že proti ním je možné použít jakékoli formy násilí. Nelze pochybovat o tom, že pokud banderovci nebudou zastavení násilím, bude se nacistický režim na Ukrajině rozvíjet jako rakovinné metastázy.

Jak se k takovému vývoji postaví EU, založená na údajné obhajobě svobod, demokracie a lidských práv? Bude její vedení klamat občany, jako v případě Kosova, jehož mafie ovládají evropský byznys s narkotiky a za války ovládly obchod s orgány povražděných Srbů? Není se potřeba ptát, protože pan prezident Zeman, stejně jako kdysi podpořil útok NATO na Srbsko, podpořil 23. 8. 2014 spolu s českými ministry nacistickou vládu na Ukrajině.

Jak prezident Obama tak i generální tajemník NATO Rasmussen, stejně jako vedení Evropské komise vyjadřují svou podporu nacistické vládě, doporučují vládám, aby podpořily ukrajinskou armádu zbraněmi a moderními zbraňovými systému a přeměnili nacistickou „národní gardu“ v pravidelnou armádu. Jak důležité je vítězství a upevnění ukrajinského nacismu v boji proti revolučním republikám na Jihovýchodní Ukrajině pro světový imperialismus, který se bez války o ovládnutí ukrajinských a ruských surovin nemůže dostat z krize, potvrzuje i provokace se sestřelením malaysijského dopravního letounu nad ukrajinským válčištěm, ze kterého CIA obviňuje revolucionáře a Rusko.

Snad by někdo mohl pochybovat o tom, zda se podaří naladit EU dobré vztahy se zločinnou ukrajinskou nacistickou vládou po ukončení konfliktu, ale spolupráce EU s nacistickým režimem v Chorvatsku, mafiánskou vládou Berlusconiho v Itálii a zločinnými režimy v Kosovu a Izraeli však napovídá, že krvavé ruce se dají umýt. Z Kosova proudí do EU drogy, které jsou významným nástrojem k utlumení protestů nezaměstnané mládeže a evropské banky by bez zisků z prodeje drog byly ještě v horší situaci, než jsou nyní. Korporativní média dokáži umně kamuflovat podstaty zájmů svých imperialistických vlastníků.

Současný eurofašismus se pochopitelně metodami svého působení v zemích EU poněkud liší od svého předchůdce. Války proti Jugoslávií, nyní prostřednictvím Ukrajinců proti Rusům a Rusku, účast na nastolování diktatur v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii, podpora amerického tlaku proti Kubě a progresivním státům Latinské Ameriky však demonstruji, že jde o pouhou změnu rétoriky.

V praxi ovládá světový imperialismus Evropu prostřednictvím rozsáhlé eurobyrokracie. Suverenita národních států zmizela. Eurobyrokracie se stala vedoucí politickou sílou Evropy, snadno potlačující případné nároky na jakousi suverenitu. Tato moc byrokracie není postavena pouze na policii, evropském četnickém sboru, NATO, národních armádách a soukromých armádách oligarchů, ale na systému absolutně nezávislých centrálních bank, podřízených hlavní centrální bance EU, která má „monopol na emisi eura, na absolutní kontrole masmédií a regulaci trhu, kterou uskutečňuje eurobyrokracie ve prospěch velkého evropského a světového kapitálu. Ve všech střetech s národními vládami  vždy vítězila v posledním desetiletí eurobyrokracie, která vnutila evropským národům svou politiku v podobě takových vlád, které důsledně prosazují upevňování moci světového imperialismu a hlavně zbavování národa všech národních, mnohdy revolučních tradic (stačí se podívat na zesměšňování husitského revolučního hnutí, komunistického hnutí) a jejich nahrazování kosmopolitní ideologií, která odmítá lidskost většiny slovanských národů, především Čechů a Rusů a prosazuje války a masakry ve jménu ochrany „svobody a demokracie“, což je pouhé krytí pro vedení válek, jejichž cílem je celosvětové ovládnutí surovinových zdrojů, bez kterých se kapitalismus nemůže obejít. Univerzální, bezpohlavní a bezideoví europolitici připomínají v mnohem vzteklé „fírery“ „Třetí říše“. Jejich společným znakem je maniakální (dobře odměňované) přesvědčení o své pravdě a připravenost k násilnému donucení mas k poslušnosti.

I když formy tohoto přinucování mají soudobí eurofašisté měkčí než Hitler, jejich prosazování zůstává dostatečně tvrdé. Eurofašisté netrpí jiné názory a jsou ochotní jít až na fyzické zničení politiků nesouhlasících s politikou Bruselu. Desetitisíce mrtvých v boji za prosazení „evropských hodnot“ v Jugoslávií, Gruzií, Moldávii a nyní na Ukrajině sice není možné srovnat s miliony lidí povražděnými ve 2. světové válce, ale ke ztrátám, které působí kapitalismus chudší většině lidského rodu, je třeba připočítat likvidaci konkurence v okupovaných zemích a to jak v průmyslu, tak i v zemědělství, vyvolávající masovou nezaměstnanost, degradaci národních kultur, podporu homosexuality, hromadné narkomanie. V požeráku eurointegrace mizí celé národy se svou kulturou. Současní eurofašisté se snaží zlikvidovat nejen národní ekonomickou a kulturní svébytnost, ale i individuální různorodost lidí, včetně věku a pohlaví. Při tom agresivita, s kterou vedou boj za rozšíření svého „lebensraumu“ často připomíná paranoiu hitlerovců s jejich snahou získat životní prostor pro arijské nadlidi. Není při tom potřeba chodit daleko do minulosti, stačí se podívat na Jugoslávii, Irák, Libyi, Sýrii a nyní hysterii, s jakou řádila proevropská a proamerická elita na kyjevském Majdanu a v ukrajinských masmédiích. Výhodou eurofašistů je, že mohou vystupovat v houfu EU, takže jejich lží se nezasvěcenému posluchači zdají být věrohodnější, než kdyby vystupoval sám Zaorálek a jemu podobní. Všichni jako jeden muž ospravedlňovali zločiny stoupenců ukrajinské eurointegrace a za zločince označovali její odpůrce, v plném souladu s metodikou, kterou po sobě zanechal Goebbels, postavené na principu čím odpornější lež, tím se zdá být pravděpodobnější,

Hlavní hybnou sílou soudobého eurofašismu je eurobyrokracie s její neomezenou mocí zakotvenou v „Lisabonské smlouvě“, řízena centrálami imperialismu, jako je Římský klub, Bilderbergský klub, Výbor 300 a další organizace. Americký imperialismus všestranně podporuje teritoriální šíření EU a NATO, které považuje za hlavní nástroje prosazování svého světového impéria, na východ. Řízení evropské byrokracie je realizováno z Washingtonu prostřednictvím amerických tajných služeb, které působí prostřednictvím ministerstva zahraničí, a různých, údajně nevládních institucí.   V podstatě je EU byrokratickým impériem, kontrolovaným USA a jako každé impérium usiluje i ona o své rozšíření. Již asociační smlouvy nutí vlády, aby postupně realizovaly politiku, na jejímž konci předání státní suverenity čistě byrokratické Evropské komisi. Nesmí nás plést působení tak zvaných „demokratických nástrojů“ jakým je Evropský Parlament nebo různé rady ministrů. Jde pouze o marionety, vykonávají vůlí svých imperialistických pánů. K přinucení těchto států, aby se přeměnily v kolonie EU využívá imperialismus ideologií strachu před vnějším ohrožením, které ve svých masmédiích představuje Rusko, ČLR, renesance SSSR a komunistická ideologie.

Pod takovou záminkou imperialistická EU a NATO okamžitě po pádu SSSR okupovaly východoevropské státy, k tomu organizovaly balkánskou válku. Následující obětí eurofašismu se staly pobaltské republiky, donucené k připojení antiruskými nacisty. Následovala Gruzie, ve které nacisté, pod vedením USA rozpoutali občanskou válku. Nyní využívá světový imperialismus zkušenosti získané v Gruzii na Ukrajině, ze které se snaží vytvořit prostřednictvím banderovců a jejich nacistických hnutí a ultrapravicových stran nástupiště pro válku proti Rusku. Je zjevné, že hlavní překážkou absolutní kontroly postsovětského prostoru je proces eurasijské integrace, který se zatím úspěšně rozvíjí na bázi Celní unie Ruska, Kazachstánu a Běloruska. Pouze nacistický puč v Kyjevě a vyhnání Janukovyče zabránil tomu, aby se k procesu nepřipojila Ukrajina. K přípravě puče, podpoře nacistické vlády a na antiruskou propagandu vynaložily USA a EU asi 10 miliard USD.

Paralelně, opírajíce se o polské a pobaltské rusofoby a mediální magnáty, zaměřuje Washington eurobyrokracii na Rusko a při tom se snaží izolovat vlády bývalých svazových republik od eurasijského integračního procesu. Jejich „Program východního partnerství“ se stal schématem agrese proti Rusku na postsovětském prostoru. Tato agrese je vedena formou nucení postsovětských států k podpisu asociačních dohod s EU, které předpokládají předání suverénních funkcí regulování trhu, včetně exportu a importu, zahraniční i obranné politiky EK.

Na tisíci stránkách asociační smlouvy s EU jsou uvedeny všechny direktivy, které se Ukrajina, jako před tím všechny státy vstupující do EU, zavazuje plnit. V každé kapitole se uvádí, že se ukrajinské zákonodárství musí přizpůsobit směrnicím, vydaným Bruselem. Při tom závazky Ukrajiny plnit direktivy EU se netýkají pouze stávajících norem, ale i těch, které budou přijaty v budoucnosti a na jejichž zpracování se Ukrajina nebude podílet. Zkrátka, po podpisu smlouvy Porošenkem, se Ukrajina stala kolonií EU, která se nyní bude bez odmlouvání podřizovat všem jejím požadavkům, včetně těch, které ukrajinský průmysl není schopen splnit a je tedy pro něj, stejně jako pro ukrajinskou ekonomiku likvidační. Otevírá svůj vnitřní trh pro import evropského zboží. Hodnota importu se tak zvýší o 4 miliardy USD a vytěsnění konkurence neschopné domácí průmyslové produkce. Země musí přijmout evropské standardy, což předpokládá výdaje ve výši 150 miliard euro, které Ukrajina nemá. Je evidentní, že nyní, po podpisu smlouvy čeká Ukrajinu státní bankrot.Podpis asociační smlouvy položil základ ekonomické katastrofě Ukrajiny, při tom státy EU získaly výhodu ve formě rozšíření trhu pro své zboží a získání krizí a válkou znehodnoceného ukrajinského majetku.  

Nadnárodní monopoly a masakry revolucionářů v Luganské a Doněcké lidové republice.

Vedení nadnárodního holandsko – britského monopolu „Royal Dutch Shell“, ovládajícího velkou část světového energetického těžebního průmyslu a rafinerií ropy, která má štáb v Haagu, podepsalo již v lednu 2013 s ukrajinskou vládou dohodu o těžbě břidlicového plynu na jihovýchodě Ukrajiny – v oblasti republik, který vyhlásily svou samostatnost a v charkovské oblasti.   Smlouva je tajná, a umožňuje těžit „Shellu“ zemní plyn 50 let na teritoriu o rozloze 7 886 km². Do oblasti patří města Slavjansk, Izjum, Barvěnkovo, Kramatorsk, Družkovka, Balakleja, a stovky sídel a vesnic.

V článku 27.2. smlouvy se uvádí, že stát zajistí „…v případě, pokud jsou pozemky v soukromém vlastnictví a vlastník nesouhlasí se závěry Smlouvy o pozemcích o dobrovolném odprodeji pozemku, nebo požaduje nepřiměřenou cenu“ zrušení vlastnického práva na takové pozemky. Tyto pozemky pak jsou po vyvlastnění poskytnuté monopolu „Shell“. Pokud tedy „Shell“ zjistí, že na příklad pod obytným domem, nebo obdělávaným pozemkem nebo ovocným sadem se nachází břidlicový plyn, musí vlastník tento majetek prodat za částku navrženou „Shellem“. Pokud to vlastník odmítne, zajistí násilné vyvlastnění stát. Nejde však pouze o uvedenou část Ukrajiny, smlouva je vypracována tak, že ukrajinská vláda musí poskytnout „Shellu“ na zničení jakýkoliv prostor, který si společnost určí. Do počátku konfliktu neměla nacistická junta možnost vystěhovat obyvatelstvo jihovýchodu do jiného prostoru. Nyní milion obyvatel uprchnul buď do Ruska, nebo do jiných části země. Holandsko ani Velká Británie nemohou jen tak vyslat svá vojska k prosazení zájmu monopolu. Mohly by to však učinit jako součást mírotvorných sil NATO na základě mandátu RB OSN. K tomu je však potřeba dodat důkazy o terorismu bránicích se revolucionářů, takové, které by nemohlo vetovat Rusko ani ČLR a prohlásit je oficiálně za teroristickou organizaci.

Jedním z takových důkazů o terorismu revolucionářů se měla stát provokace se sestřelením Boeingu 777 nad Doněckem 17.7. Z 293 cestujících bylo údajně 143 Holanďanů.

Kromě těžby břidlicového plynu usilují nadnárodní monopoly i o ovládnutí rozsáhlé sítě plynovodů a ropovodů, jejichž tržní cena v souvislosti s ekonomickým krachem se rapidně snižuje. Bez významu není ani převzetí zásobování ukrajinských jaderných elektráren palivovými články. Kromě toho se nedají vyčíslit ruské ztráty přerušením spolupráce ve vojenském průmyslu od výroby motorů pro vrtulníky a letouny, až po kosmickou techniku.Ruská federace a Ukrajina jsou jediným teritoriem se dvěma proti sobě postavenými národy, jednotným průmyslem, podobnými sociálními zákony a duchovními svazky. Podobnou úroveň vzájemných vztahů neměly žádné dva jiné národy světa. Rusko zaujímá monopolní postavení v celé řadě odvětví ukrajinské ekonomiky: mobilní sítě, těžba bauxitu, produkce hliníku, zpracování ropy. Stejně velký vliv již Rusko nemá v bankovní sféře, v chemickém průmyslu, energetice a v potravinářství. Ruští podnikatele vlastní na Ukrajině přes 60 lázeňských objektů a ozdravoven. Vlastní i část mediálních prostředků. Je nezbytné zdůraznit závislost ruské ekonomiky na ukrajinské:

-transit zemního plynu do Evropy;

-nezamrzající námořní přístavy jako je Oděsa, které využívá ruský obchod;

-společná produkce letounů „Antonov“ a vrtulníkových motorů v závodě „Motor Síč“;

-Rusko se podílí na provozu 150ti vědeckých a výrobních podniků v leteckém a kosmickém průmyslu a dodává ukrajinským montážním závodům 70% součástek a 95% surovin a polotovarů;

-Rusko spolupracuje s Ukrajinou v produkci raket, výrobě zbraní a kosmických prostředků. Podíl Ruska je 50%, Ukrajiny – 40% a států SNS a Západu – 10%;

-ukrajinský lodní průmysl vyrábí námořní plavidla v kooperaci s Ruskem v 50ti podnicích;

-v oblasti jaderné energetiky – 75% surovin a komponentů je dodáváno z Ruska.

Rusko buď zanedbalo, nebo nebylo schopno si zabezpečit svou vlivnou přítomnost na Ukrajině, přestože k tomu mělo všechny předpoklady a rozsáhlé možnosti. Ukrajinská vláda nebyla schopna zajistit rozvoj ekonomiky státu. Vnější zadluženost převyšuje 139 miliard USD, zlaté a valutové rezervy činí pouze 15 miliard USD. Za hranicí chudoby se nachází téměř polovina obyvatelstva. Země se přiblížila k nevyhnutelnému ekonomickému krachu, ale západní imperialismus ji tlačí ještě dále – k válce a rozpadu.

21. 2. 2014 prezident Janukovyč podepsal kapitulační akt, ale prezidentské funkce se nevzdal. Ceremonie podpisu aktu se zúčastnili význační funkcionáři EU, kteří slíbili garantovat plnění dokumentu. Vzhledem k vnitřnímu státnímu převratu, který oni sami chytrácky zaranžovali předem, své záruky ihned odvolali, lépe řečeno automaticky přestaly platit. Jde v podstatě o opakování situace v Jugoslávii, v Iráku a v Libyi. Hra však nebyla ukončena a všechny problémy nebyly vyřešeny.

Hrozby Ruské federaci dospěly do bodu varu. Hranice Ukrajiny jsou pouze 480 km od Moskvy. Teritorium mezi Moskvou a její hranicí s Ukrajinou představuje snadno překonatelnou rovinu, obývanou duchovně, sociálně i etnicky jednotným obyvatelstvem. Pokud by z hlediska mezinárodních vztahů probíhalo všechno bez problémů, potřebovalo by Rusko k odstranění následků ztráty ukrajinského potenciálu 25 – 30 let a 3 – 5 bilionů USD.

Ukrajina již nebude potřebovat nic. Jako subjekt v současném historickém formátu zmizí. (Ostatně jako všechny slovanské státy, okupované západním imperialismem, což můžeme sledovat i u nás.)

Hlavní cíl ukrajinského masakru Rusů nese geopolitický charakter. Podpisem asociační smlouvy s EU se Ukrajina nemohla stát členem Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu. K dosažení tohoto cíle posloužil Spojenými státy a EU organizovaný státní převrat, provedený rukama svých přívrženců – neonacistů. Tato soudobá verze eurofašizmu se liší od svých předchůdkyň z první poloviny dvacátého století využitím informačních válek k ovládnutí společenského vědomí (nacismus, etnické spory atd. jsou pouze nástroji strategie „barevných revolucí“). Eurofašismus se snaží ovládnout teritoria bez zásahů vlastních ozbrojených sil a usiluje o to, aby likvidaci jeho odpůrců provedly síly páté kolony, které si dlouhodobě připravovaly ke svržení stávajících režimů. V případě kolonizace Ukrajiny byly využity všechny možnosti a hlavně po staletí pěstovanou nenávist k Rusům. Nyní je potřeba pouze pochopit důvody hybných sil, prosazujících renesanci fašismu v Evropě. Bez toho není možné rozpracovat plán odporu a záchrany komunistického a dělnického hnutí nejen na Ukrajině a v Rusku, ale v Evropě a ve světě.

V teorii dlouhodobého ekonomického rozvoje se zvažuje vzájemná souvislost dlouhých vln konjunktury s kolísáním vojensko - politického napětí. Periodicky probíhající změny dominantních technologických stavů se zdůvodňují ekonomickými depresemi. Východ z těchto depresí je stimulován rostoucími vydají státních rozpočtů. Výdaje státních rozpočtů se koncentrují především ve vojensko – průmyslovém komplexu, poněvadž v souladu s liberální ideologií posílení úlohy státu je možné pouze v oblasti výdajů na národní obranu. Ke zdůvodnění růstu těchto výdajů vyvolávají imperialistické státy růst napětí, které končí dlouhodobými válečnými konflikty, vedenými cizíma rukama. Zvláště tento proces charakterizuje současný rozvoj mezinárodních vztahů. Imperialistické centrály jak v USA, tak i v Evropě se snaží nalézt takové východisko ze současné systémové krize, které by je nejméně zasáhlo – tedy na úkor zemí, ve kterých najdou dostatek sil, které jsou ochotny realizovat jejich koloniální záměry, prostřednictvím vyvolávání barevných revolucí. Cílem konfliktů je odepsání státních dluhů, jako výdajů na válku, zcizení valutových a zlatých rezerv, zlikvidování ekonomické konkurence a posílení vlastní geopolitické pozice. Opakuje se stejný postup,jaký imperialismus použil ve 30tých létech, kdy podpořil nastupující fašismus a nacismus s vznik 2. světové války a po ní všechny konflikty, až do současnosti.

Agrese USA proti Rusku prostřednictvím podpory ukrajinského fašismu, rozpoutavšího za jejich pomoci masakr proti ukrajinskému obyvatelstvu, splňuje všechny výše uvedené cíle:

1. Prostřednictvím ekonomických sankcí dále oslabit Rusko, obvinit ho z válečných zločinů a zablokovat všechny jeho valutové rezervy, uložené v západních, zejména amerických bankách (až do výše 700 miliard USD).

2. Zmocnit se státních aktiv Ukrajiny, uloupit systém naftovodů a plynovodů, přírodní zdroje vzácných zemin, zlatý poklad, poklady umění a kultury.

3. Ovládnout trh s jadernými články pro jaderné elektrárny. Zlikvidovat vojensko – průmyslový komplex – při tom zasáhnout Rusko a nahradit vlastními dodávkami bojové techniky.

4. Oslabit nejen Rusko, ale i EU, která bude tratit na sankcí proti Rusku miliardy euro.

Neoficiální zdroje potvrzují, že výdaje na rozpoutání barevné revoluce a rozpoutání války proti Rusům se již Spojeným státům vrátily. K tomu postačilo vyloupit Ruské a Historické museum, ovládnout zdroje zemního plynu a donutit Ukrajinu zaměnit ruské palivové jaderné články za americké.

Západní imperialismus si rovněž splnil cíl, postavený již v roce 1917 – odtržení Ukrajiny od Ruska a zabránění jejího připojení k Celní unii a dalších integračních procesech s Ruskem.

Nelze tedy pochybovat o tom, že proces americké agrese, jehož současná fáze započala masakry Rusů na Jihovýchodní Ukrajině letos, bude dlouhodobý. Je otázkou, zda se USA a EU podaří rozšířit konflikt natolik, že dojde k vnitřní destabilizaci Ruska, kterou může vyvolat ruská pátá kolona pokusem o státní puč, podobně jako v roce 1991. Pátá kolona k tomu může využít působení sankcí a nedostatku základních potravin, které současná vláda nebude schopna zajistit.

Vycházeje z této analýzy a v souladu s tím, že ukrajinská armáda není schopna s konečnou platnosti zmasakrovat ruské obyvatelstvo jihozápadní Ukrajiny, které povstalo proti nacistické vládě v Kyjevě, bude mít zřejmě konflikt dlouhodobý charakter. Po tom, co světový imperialismus dosáhl cíle vést proti Rusku válku cizíma rukama, nebude se dobrovolně vzdávat podpory nelegálního režimu. Lze očekávat, že válka bude vedena tak, aby trvala co nejdéle, a bude snaha o to, aby přerostla v zatažení Ruska, které by umožnilo zásah ozbrojených sil NATO. Jde tedy o počátek skutečné války organizované Spojenými státy a jejich spojenci z NATO, kteří se snaží položit na lopatky Rusko, pouze jinými metodami, než v roce 1941? Neudivuje ani pozice evropských států, které se staly před napadením SSSR jakoby prvními obětmi německého nacismu. Nelze však zapomenout na to, že šlo o nastolení diktatury proti pracujícím okupovaných zemí. Kapitalisté těchto zemí ochotně spolupracovali s Němci a to všichni, včetně „neutrálního“ Švédska, Švýcarska a dalších a dá se říci, že dlouho po válce a snad i dnes žijí ze zubního zlata osvětimských židů. Proto se potomci nejen příslušníků SS, Gestapa, ale i kolaborantů a dozorců z koncentračních táborů jiných národností než německé, kteří ovládli postsocialistické státy, ochotně podporují válku proti Rusům. Při tom by alespoň komunisté a levice mohli dát najevo, že nacisty není možné zastavit ničím jiným, než sílou a čím dříve k tomu dojde, tím rychleji zmizí nebezpečí nastolení podobných režimů v Evropě.

K. Kluz

 

 

 

 

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473