PROSINCOVÝ KOMENTÁŘ

Motto: „Je to bída, když někdo nemá dosti ducha, aby mluvil smysluplně, ani dosti soudnosti, aby mlčel.“ /La Bruyére/

PRŠENÍ  PROMĚNÍ  ZEMI  V  BLÁTO,  ŽVANĚNÍ  PROMĚNÍ  NÁROD  V  MLÁTO!

Toto uzbecké přísloví, které jsem použil k názvu svého prosincového komentáře více než kdykoliv jindy plně vystihuje současnou realitu u nás doma.

svataJe smutnou skutečností, že se vracíme k tomu negativnímu, co tady už dávno bylo pouze v jiných modifikacích. Neserióznost, polopravdy, mnohdy i lži, špinění, pomluvy, dehonestace všeho druhu a jiné obdobné atributy hrají v tomto směru bezpochyby svůj prim. Bezesporu lví podíl na této situaci mají naše masmédia, včetně rozhlasu a televize, prodejní politici, novináři, kulturní pracovníci a všichni jim podobní, kteří ve svém rektálním alpinismu se už pomalu dostávají na ideologickou úroveň kdysi nechvalně známého Radia Tirana nešetřícího v té době frázemi o radostných a světlých zítřcích. Všichni přitom ale tehdy věděli, že to stojí za „ zdrávas královno“. Obdobně jako před lety, kdy se v touze po objektivitě zpráv a informací poslouchaly Londýn, Hlas Ameriky, Svobodná Evropa, Radio Vatikán aj. tak se obdobná situace opakuje v jiných paralelách i dnes, to je v době, kdy se naše média opět staly značně neobjektivními. Určitou zatímní výhodou naší doby však je, že nerušením zahraničního rozhlasu, televize, internetu, twitteru aj. si můžeme některé tendenční bláboly našich masmédií a jejich protagonistů ověřovat v zahraničí a vytvářet si na tu či onu problematiku vlastní názory a stanoviska. Žel, jsou však mezi námi i tací a není jich rozhodně málo, kterým přemýšlení a nedostatek slovní zásoby, s výjimkou personifikovaného slova „vole“, už dnes činí vážné obtíže. Výsledkem zmíněného stavu je i skutečnost, že tací jedinci pak povětšinou „papouškují“ jen to co je jim oficiálně předkládáno. Tito lidé se tak stávají nejlepšími objekty pro vymývání mozků a účelovou s nimi manipulaci. Je tomu tak proto, že přestávají rozeznávat co je možné a nemožné, co je pravda a co lež. A právě tato skutečnost vytváří jakousi živnou půdu, ze které profitují ti nejrůznější malí i velcí žvanilové, „nezištní chytráci“, hochštapleři a „větrné korouhvičky“ všeho druhu a další jim podobné existence.

 

Vzpomeňme jen co ostouzení a urážek se od některých takových „típků“ dostávalo a v neztenčené míře stále dostává hlavě našeho státu prezidentu M. Zemanovi. Každé jeho vystoupení a každý jeho bonmot jsou pod stálým drobnohledem „pražské kavárny“, která je vždy plně v souladu s názory a stanovisky našich dnešních „přátel nejvěrnějších“. Protože se M. Zeman před nimi nehrbí a nebojí se pojmenovat věci pravými jmény tak jeho političtí odpůrci mnohdy za pomoci svých zahraničních přátel proti němu brojí, kde se jen dá. Markantním příkladem jsou např. M. Zemanem poražení prezidentští kandidáti K. Schwarzenberg a J. Diensbier. Prvnímu jmenovanému bylo jeho „paladýny“ slibováno jisté volební vítězství o čemž svědčil mj. i urychlený příjezd „paní kněžny“ coby budoucí první dámy. /Á propos šlechtické tituly byly u nás zrušeny už Zákonem 61/1918 Sb. o zrušení šlechtických titulů ze dne 10. prosince 1918, což platí dodnes/. Druhý ve své ješitnosti, samolibosti a aroganci coby kandidát nejsilnější politické strany, se už, už viděl na stolci českých králů a prohrál. To byl pro jeho ego vážný otřes, ze kterého se dodnes nevzpamatoval. Zatrpkl, neboť se nenaučil prohrávat. Neuvědomil si, že po stránce intelektu se s M. Zemanem nemůže, tak jako i K. Schwarzenberg, vůbec srovnávat.

Vedle výše jmenovaných pánů však existuje celá řada velkých a malých „ protizemanovských“ poskoků, kteří, jak jim opatrnost velí, zůstávají povětšinou „za bukem“ a čekají na vhodný okamžik, aby se mohli exhibovat, aniž by jim to jakkoliv ublížilo. Mnozí z nich se ještě k tomu vzhlédli, obrazně řečeno, ve známých „hovnivárech“ z divadelní hry bratří Čapků „ Ze života hmyzu“ koulejících před sebou svoje kuličky hnoje a nedej Bože, aby je někdo o ně připravil, to by byla opravdu hrůza. Tato skutečnost hovoří nejenom sama za sebe, ale zároveň je i indikátorem doby, ve které dnes žijeme. Jejich rádoby „hovnivársko“ - intelektuální kavárenské „štěkání“, neboť jinak se to snad ani nazvat nedá, silně připomíná dobu dávno minulou, kdy mnozí jejich předchůdci mnohdy až neomaleně ostouzeli tehdejšího profesora a pozdějšího prezidenta republiky T. G. Masaryka za odhalení falsifikátů známých Rukopisů, což se jejich „vlasteneckému“ cítění příčilo. To bylo křiku, nadávek a výhružek všeho druhu! T. G. Masarykovi a jeho přátelům nemohli tito lidé přijít na jméno a to jen a jen proto, že odhalil pravdu, která se nelíbila. Totéž bylo i v případě tzv. hilsneriády, kdy se T. G. Masaryk zastal Žida Hilsnera neprávem obviněného z tzv. rituální vraždy A. Hrůzové. Smutné na obou těchto případech byla skutečnost, že na popud jeho kolegů, se proti T.G. Masarykovi postavili mj. i jimi zmanipulovaní studenti tak, jak tomu v obdobných případech obyčejně i bývá.

Tehdejší doba v mnohých aspektech připomíná i dobu dnešní jen s tím rozdílem, že ti, kteří mají dnes v rukou sdělovací prostředky, je dokážou, díky moderní technice, daleko lépe účelově propagandisticky využít. To se v poslední době markantně projevilo i 17. listopadu t. r. Jestliže vloni byli studentští vůdci inspirováni červenými „protizemanovskými“ kartami dodanými do jejich rukou s největší pravděpodobností dnešními našimi „přáteli nejvěrnějšími“ a jejich „pochopy“ a „vajíčkovými“ provokatéry, tak letos se tento den obešel bez větších excesů. V následujících dnech však byla spuštěna řízená koordinovaná „palba“ na prezidenta M. Zemana za jeho jasně prezentované názory týkající se migrantů a nebezpečí, které z nich naší zemi hrozí. Záminkou útoků proti prezidentovi se stal Albertov, kde letošního 17. listopadu M. Zeman k této problematice otevřeně, kriticky a bez skrupulí také vystoupil. Vyčítány mu byly nejenom jím prezentované názory, ale i skutečnost, že stál mezi lidmi, kteří islamizaci Evropy odmítají, mezi nimiž byli i představitelé Bloku proti islámu v čele s M. Konvičkou, kterého M. Zeman osobně ani neznal. Toho se náležitě chytli jako „lejno košile“ nejenom dnes už tradiční známí Zemanovi odpůrci, např. M. Kalousek, K. Schwarzenberg,… což už hovoří samo o sobě, ale i někteří noví „zemanobijci“, kteří si myslí, že přišel jejich čas „vytřískat“ z dané reality politický kapitál. V tom jim zcela „nezištně“ napomáhají i mnozí naši „objektivní“ novináři jako např. L. Jelínek, A. Mitrofanov aj. Svojí příležitosti se v tomto směru chytil i vždy ambiciózní premiér B. Sobotka, který nařkl prezidenta, že: „legitimizuje šíření xenofobie a nenávisti v té naprosto extrémní podobě“. Premiér si tak zahrál na novodobého Brouka Pytlíka, který také všechno věděl a znal a všichni víme, jak to vždy dopadlo. Prezident označil Sobotkovu kritiku za „klukovské drzosti“ a obvinil ho, že váhavostí v otázce migrační krize ohrožuje bezpečnost země.

A co říci závěrem? Snad pouze už jen citovat slova šéfa Spolkového úřadu pro ochranu ústavy H-G Maasena, že „zhruba 70-80 procent migrantů přicházejících do Evropy jsou mladí muži ve věku od 16 do 35let . Přicházejí převážně ze Sýrie a Iráku, kde přišli do styku s válkou. Část z nich má bojovou zkušenost, někteří válčili za Islámský stát a někteří mají příkaz k boji. Víme o 7900 islámských radikálech v Německu, kteří obhajují násilný džihád. Tito lidé cíleně oslovují i uprchlíky a pokoušejí se je získat pro svou věc“. I já jsem přesvědčen, že migrační krizi nelze v žádném případě podceňovat natož pak žvanivě jakkoliv bagatelizovat. Uvědomme si, že ve své podstatě migrační krize není ničím jiným, jak správně ocenil i prezident M. Zeman, než organizovanou invazí. Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

I N G.   V Á C L A V   S V A T E K 

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473