LISTOPADOVÝ KOMENTÁŘ

Motto: „Stane se Evropa tím, čím ve skutečnosti je: malým mysem asijské pevniny?“ P. Valéry.

N Á Š   V Ě K - H L U P Á K Ů   D O S T A T E K ! 

svataTak praví jedno české přísloví a rozhodně se nemýlí. Je tomu tak proto, že z mnohých hlav jakoby vymizel zdravý selský rozum a byl nahrazen řízenou reálnou „debilizací“, která už dnes zasáhla, s malými výjimkami, řadu sfér našeho života.

 

 

  

 

 

Její dnešní protagonisté jásají, že „dobrá věc“ se podařila. Je smutnou skutečností, že většina lidí dnes už ani neví co je pravda, co lež a vůbec jim to nevadí. Vše je účelově naplánováno dopředu. Mnohé lidi zajímají jen požitky a zážitky jakož v naprosté většině banální a „přitroublá“ zábava v televizi mnohdy provázená vulgaritou. Prim v tomto směru patří seriálovým celebritám bez rozdílu pohlaví, které se navzájem předhánějí v používání vulgárních slov atd. Toto „heroické“ dílo s naší společností se podařilo uskutečnit především díky naším „nestranným“ masmédiím. Ta se poučila z nedávné minulosti doma i v zahraničí, jak je třeba účelově manipulovat s lidmi, aby příliš nepřemýšleli a „papouškovali“ jen to co je jim oficiálně předkládáno. Díky neznalostem, ale především lenosti některých lidí přemýšlet, se jim jejich strategie daří. Jakoby znovu ožívala slova francouzského politika a spisovatele druhé poloviny 18. století H. G. Riqueti de Mirabeaua, který již tenkráte obdobnou situaci prezentoval slovy: „ Lidé jsou jako králíci. Musí se chytat za uši.“ Tuto jeho myšlenku nepřivedl k dokonalost pouze J. Goebbels, jak se často uvádí, ale celá řada jeho pokračovatelů včetně těch dnešních. Málo jich nikdy nebylo a nejinak tomu není ani dnes. Pravdou pak je, že „zářné“ vzory se v tomto smyslu nacházejí jak doma, tak i v zahraničí. Hloupost, která nezná hranic je u nás ve  svém rozkvětu. A není to jen známý případ „odbornice“ na biomasu, ale je to daleko, daleko horší.

 

          Markantními příklady z poslední doby jsou i stupidní názory některých domácích a zahraničních politiků a jejich sympatizantů na exodus migrantů do Evropy. Nikdo už nikdy neodpáře A. Merkelové, že ve spolupráci, obrazně řečeno, s dalšími unijními „poskoky“ otevřela stavidlo muslimské povodni zaplavující Evropu. Při tom všem co je dnes o celé této věci známo, snad až na výjimky náboženských a politických fanatiků, nikdo nevěří, že zmíněný exodus je pouze důsledkem války v Sýrii. To do nás denně „hustí“ naše média v souladu s goebbelsovskou tezí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Na přání našich zahraničních protektorů jsme trvale přesvědčováni, že onen doutnák současné migrace zapálil syrský prezident B. Asád, kterému USA a EU nemohou přijít na jméno. A tak se někdy přitom i zdá, že současný militantní Islámský stát zůstává z amerického pohledu v Asádově stínu obdobně jako Al Kajda a jiné teroristické organizace obdobného typu. „Zajímavé“ na tom však je, že nikdo nechce otevřeně hovořit o účelu jejich vytvoření a podpoře, které se jim přímo i nepřímo dostává. Je to však zcela logické neboť stará dobrá pravda už dávno říkávala, že tam kde je zmatek a nepořádek (lidově řečeno „bordel“) se dobře manipuluje s lidmi. A o to přece jde! Systém je přitom zcela prostý. Jedněm se slíbí to, druhým zase ono, něco se těm či oněm přihodí a dílo je dokonáno. V žádném případě však nikdy nejde o lidi, ale o egoistické zájmy určitých skupin, které pro svůj prospěch mnohé země v různých částech světa destabilizují. Proto také ty nejrůznější proklamace o svobodě, demokracii, lidských právech atd., které se dnes dostávají do stejné polohy jako blahé paměti „bláboly“ V. Havla o tom, že: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ A většina nás přitom dobře ví, že se tomu věřit nedá, neboť opak je pravdou.

          Je smutnou skutečností, že pravým původcem současné migrace jsou země, které se nikdy nevzdaly své neokolonialistické politiky, ve které pokračují v nejrůznějších modifikacích dodnes. Latinské heslo: „Divide et  impera“ /Rozděl a panuj/ neztratilo nic na své aktuálnosti, spíše naopak. Přitom je zcela jedno, jestli jsou jeho autory Číňané, Filip II. makedonský, G. J. Caesar, N. Macchiavelli či někdo úplně jiný. Jeho podstata však zůstává stále stejná – postupně rozdrobovat nepřátelská seskupení. Tímto způsobem se zmocňovali kolonizátoři svých budoucích kolonií. Využívali místních rozporů, vstupovali do nich jako přátelé jedné strany, aby posléze ovládli i stranu druhou. Markantním příkladem realizace zmíněného hesla v praxi je politika USA na cestě za surovinovými zdroji vůči státům, které si ze svého národního přírodního bohatství chtějí bohatnout sami. Postup jak toho dosáhnout je zcela primitivní. -„Neposlušné“ státy se prohlásí za státy nepřátelské, vyhlásí se proti nim embargo, vyprovokují se v nich revoluce, podle potřeby se více či méně vybombardují a nakonec vstoupí do rozvráceného státu „ poslové míru a demokracie“, kteří zde především uzavřou smlouvy na těžební práva a je „vymalováno“!  Ale pozor, na rozdíl od bývalých kolonizátorů tito „poslové míru a demokracie“ si nepřipojují území států, které mají od té doby pod svojí hospodářskou nadvládou.  Lapidárně řečeno jedná se jen o novou aplikaci hesla „rozděl a panuj!“

          V této souvislosti chci vyjádřit své přesvědčení, že bez angloamerické invaze do Iráku by nikdy nevznikl Islámský stát a tím i dnešní emigrace ze Sýrie. Nemalou roli sehrála v tomto směru uměle vyvolávaná „ arabská jara“, která nejenom katalyzovala, ale přímo zapříčinila současnou realitu. Je smutnou skutečností, ať už se to někomu líbí či nikoliv, že svrhnutím arabských vládců S. Husajna, M. Kaddáfiho a tím i jejich stabilních režimů a podporou uměle vytvořené a nejednotné protiasádovské opozice se vytvořilo „pole neorané“ pro navzájem o moc soupeřící strany a tím i pro prostor dalšího rozšíření fundamentalistického militantního Islámského státu. Přesto všechno je do určité míry parodií, že dnes jediným pevným bodem v regionu zůstává USA a jeho spojenci tolik „proklínaný“ B. Asád. Je nabíledni, že jeho případným dnešním nuceným odchodem z funkce syrského prezidenta, jak požadují USA a jejich vazalové jako např. Saudská Arábie, Kuvajt, Turecko apod., by přineslo daleko více škody než užitku. Namátkou pak další destabilizaci v regionu a zvyšují počty uprchlíků, lidské oběti nevyjímaje. To si již dnes konečně začínají někteří aktéři „boje o Sýrii“uvědomovat, včetně USA, neboť jim konečně dochází, že B. Asada podporovaného Ruskem, Iránem a dalšími jeho přáteli nelze vojensky porazit.  Proto také byla k Sýrii zahájena Vídeňská jednání, jejichž pozitivní výsledek zůstává s přihlédnutím k názorovým rozdílům všech zúčastněných zatím v nedohlednu.

          Kvóty migrantů, které mají jednotlivé země podle autoritativního návrhu Evropské komise přijmout, plným právem zneklidňují veřejnost včetně té naší. Nezapomínejme přitom, že toto rozhodnutí Evropské komise je přímým důsledkem Lisabonské smlouvy, před jejímž přijetím bývalý prezident V. Klaus mnohokráte neúspěšně varoval. Bez ní by totiž takový „befel“ nemohl nikdy z Bruselu přijít. Ale pozdě „bycha honit“, jak prezentuje jedno naše přísloví! A pokud jde o samotné uprchlíky, přikláním se k názoru V. Klause, že používání tohoto slova je chybné. Nejsou to uprchlíci, neboť oni před ničím neutíkají, oni utíkají za něčím. Neutíkají kvůli hladu, jak se nám snaží namluvit naše masmédia spolu se servilními pisálky aj. Kvůli hladu umírají v Africe jiní, ale ti nemají dostatek peněz, aby zaplatili nemalé sumy převaděčům za transport přes Středozemní moře. Masově neutíkají ani ti, kteří jsou bezprostředně ohroženi na životě, ti utíkat nemohou.

          A co říci závěrem? Snad pouze tolik, že přes nejrůznější unijní „jalová vytrubování“ recept na to, co s migranty dělat Evropa nemá. Podle mého názoru organizování a budování sběrných či uprchlických táborů nebude ničím jiným než jakýmisi čekárnami na neznámou budoucnost. Zářným příkladem by pro nás měly být v tomto směru i palestinské zkušenosti s takovými čekárnami neboť jak je všeobecně známo, právě v nich vzniklo mj. i Hnutí islámského odporu známého jako Hamás. Budu-li parafrázovat život běženců v takových táborech, pak bych si ho dovolil přirovnat k absurdnímu dramatu Samuela Becketta - Čekání na Godota. A co čeká nás v případě, že budeme migranty přijímat ve stále větším počtu? To pak vystihují nejlépe slova: „ Bože chraň nás ode všeho zlého!“ Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

I N G.   V Á C L A V   S V A T E K 

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473