PIJAVICE

 

Motto: „Non missura cutem,nisi plena cruoris hirudo.“

(Nechce se pijavka pustit, leč syta vypité krve.) - Horatius

P I J A V I C E .

Pijavice /Hirudinea/ jsou kroužkovci blízcí příbuzní máloštětinatcům. Známo je cca 300 druhů. Z nich tři čtvrtiny jsou hematofágní (sající krev) parazité. Svými dvěma přísavkami na hlavě a na konci těla se přichycují na tělech svých hostitelů, kterým proráží kůži a svalnatým jícnem vysávají jejich krev. Množství vysáté krve často několikanásobně převyšuje váhu pijavic….“

Při čtení těchto řádek se mně vybavila doba, kdy jsem, coby mladý profesor biologie, předstoupil s touto problematikou před své posluchače a s entusiasmem sobě vlastním jsem se je snažil patřičně zaujmout. V této souvislosti si také vždy vzpomenu na vystoupení jednoho z posluchačů, který tenkráte parafrázoval názor, že ze všech známých pijavic jsou nejnebezpečnější pijavice lidské, za což sklidil bouřlivý potlesk. K všeobecnému veselí přítomných tehdy ještě dodal, že naše zásoby soli by se dozajista ztenčily, kdyby se proti lidským pijavicím také použily. Pravdou je, že se v tomto směru rozhodně nemýlil, neboť jak všeobecně známo po nasolení pijavic tito ektoparazité z těl svých hostitelů odpadnou. Žel, lidských pijavic se to však netýká. Naopak prostředí, ve kterém se dnes u nás pohybují, je pro ně den ode dne stále příznivější a příznivější a pro jejich hostitele stále horší a horší. Nebezpečí, že hostitelé tohoto druhu pijavic budou stále častěji více a více vysáváni, nabývá v poslední době na síle.

 

Akcelerátorem tohoto stavu je bezesporu i současný návrh opatření typu změn DPH či penzí jakož i dalšího utahování opasků navrhované naší vládou pod taktovkou současného ministra financí M. Kalouska, jehož sláva, jak by asi okomentovala kněžna Libuše, se v tomto směru až hvězd dotýká. Jakých hvězd, když těch rudých se to už rozhodně netýká, si dozajista už domyslí každý sám. Proti tomuto „Božímu bojovníkovi bez bázně a hany“ se jeví současný premiér jako ubohý outsider typu Cervantesova Dona Quijota zvedajícího svoje kopí nanejvýše ještě tak pro nějakou tu Dulcineu „ušlechtilých vlastností a mravní čistoty“. Nezapomínejme přitom, že o všem co se u nás děje už dávno rozhodují jiní a proto se nedivme jak to u nás vypadá a vypadat bude.

Naše republika má dle představ některých svých „pomazaných hlav“ začít razantně šetřit. Údajným důvodem k tomuto kroku jsou očekávané výpadky příjmů státního rozpočtu, které by jen letos měly státní kasu připravit o 23,6 miliardy korun. Od příštího roku by se tak měla zvýšit DPH u potravin a služeb na 20% s výjimkou knih, léků a tisku, které by zůstaly ve 14%-ní sazbě. Penze by se měly na 3 roky zmrazit či by rostly podle toho, jak by se vyvíjela ekonomika. Daně by se zvýšily bohatým a živnostníkům by se snížily paušály. Zrušilo by se porodné a doplatek na bydlení. Zavedena by měla být uhlíková daň (15 eur za tunu CO2), spotřební daň z vína (10Kč za litr s výjimkou malých vinařů) a sazba daně z elektřiny by se zdvojnásobila, navýšila by se rovněž daň z příjmu fyzických osob z 15 na 16% atd. Polemickou přitom zůstává otázka zda-li není hrubou chybou zvyšovat daně v recesi rovněž tak jestli není vůbec chybné i samotné nastavení státního rozpočtu. Jsem přesvědčen, že státní výdaje se efektivně neregulují a důsledná kontrola veřejných výdajů neprovádí tak jak by měla. Době středověkých alchymistů,kterou reprezentovali např. J. Dee, E.Kelley či M. Sendivoj a jim podobní, sice už dávno odzvonilo , ale jejich novodobí následovníci, mnohdy i s patřičnou chemickou kvalifikací, mají u nás ještě stále zelenou a svými „hokus“ pokusy se stůj co stůj znovu snaží křísit zašlou „slávu“. A mnozí lidé, jak tomu bylo nakonec vždy v minulosti, tomu stále ještě věří. Zapomínají totiž, že žádný elixír mládí, kámen mudrců či panaceum života apod. jim stejně nikdo nevyrobí a pokud jde o vysněné zlato to si přece „povolaní“ rychle rozeberou sami mezi sebou. A prostému člověku tak opět nezůstane nic jiného, než vulgárně řečeno „držet hubu a krok“!

Čím jsou vody kalnější, tím jsou lovy valnější, říká jedno české úsloví a podle toho se někteří také chovají. Obrazně řečeno velké i malé lidské pijavice se v takovém prostředí cítí jako doma připraveny v každé chvíli najít příhodného hostitele a začít na něm parazitovat. Mnohdy bychom ani nevěřili, kdo všechno se na takovém parazitování podílí. Kdybychom znali celou pravdu, asi bychom se nestačili divit.

O to smutnější je pak realita všedního dne. Stačí jen, když si uvědomíme, co ztrácíme a kdo naopak z dnešní složité situace profituje. To se někdy, obrazně řečeno, otevírá „kudla v kapse“. Za všechny takové případy pak hovoří jeden markantní příklad, kterým jsou nároky církví na odškodnění především pak církve římskokatolické za ztráty „utrpěné“ po roce 1948 v důsledku „konfiskace majetku“ a represálií ze strany komunistického režimu. Kalkuluje se, že stát vrátí církvím 56% zabavených budov, pozemků a lesů a bude jim po dobu příštích 30 let splácet 59 miliard korun. Částka by měla být úročena ve výši inflace a mohla by dosáhnout až cca 100 miliard korun. K tomu všemu bude stát církvím ještě po dobu 17 let dotovat jejich provoz včetně platů duchovních. Z toho 3 roky v plné výši, což představuje 1,4 miliardy korun ročně; v dalších letech by se měla tato podpora o 5% ročně snižovat.

Tento nemrav, neboť jinak se snad ani výše požadovaných církevních restitucí nazvat nedá, plně potvrzuje známý fakt,“ že katolická církev šla v této zemi odjakživa s lidem a v těžkých dobách mu nezištně pomáhala“. Nejinak tomu není ani dnes. V této souvislosti je třeba připomenout, že katolická církev je velmi alergická na názor, že už cca 170 let žádný majetek nevlastnila, neboť od doby vlády císaře Josefa II byla jen správcem a provozovatelem církevních statků, nikoliv jejich majitelem. Skutečností přitom zůstává, že to není rozhodně poprvé, kdy se katolická církev domáhala majetku, který jí byl údajně nějakým státním režimem „ukraden“. Pravidelně k tomu dochází v období nepřehledných politických či hospodářských situací nebo v souvislosti se změnami státního zřízení. Bylo tomu tak za T. G. Masaryka, kdy se katolická církev domáhala v r. 1919 „odškodnění“ za pozemkovou reformu a další „utrpěné“ ztráty v souvislosti se vznikem republiky, pokračovalo to za E. Beneše, kdy se snažila získat finanční náhradu za „konfiskaci majetku“ v době války atd. Nikdy se jí to nepodařilo až snad dnes a to především díky svým příznivcům mezi které např. patří i současní praktikující katolíci počínaje P. Nečasem přes M. Kalouska, „žoviálního“ K. Schwarcenberga a „plzeňským absolventem“ M. Bendou konče. Doslova „herkulovský“ podíl na dosažení úspěšnosti církevních restitucí má však bezesporu kardinál D. Duka. Zřejmě si také za svoji perfektně provedenou „pastýřskou“ práci svůj kardinálský klobouk plně zasloužil. To co se nepodařilo jeho předchůdcům ve funkcích kardinálů K. Kašparovi, J. Beranovi, F. Tomáškovi či M. Vlkovi, by se mohlo tomuto chytrému dominikánovi, kterým D. Duka bezesporu je, nakonec podařit. Rozhodně svůj řád v tomto směru nezapře. Kdo umí, ten prostě umí!

A co říci závěrem? Snad pouze tolik, že lze takřka s jistotou předpokládat, že připravovaná vládní opatření jakož i realizované případné církevní restituce ještě více zakalí prostředí, ve kterém se pohybujeme, čehož bezesporu využijí malé, velké, tlusté i hubené nejrůznější lidské pijavice hledajíce svého hostitele, ke kterému se budou moci přisát a patřičně ho vycucnout. Budou hnány snahou nejenom přežít, ale především žít na úkor druhého a nic je nezastaví! V žádném případě nám zásoby soli na ně stačit nebudou. To jsem si uvědomil po setkání se svým bývalým studentem, tenkráte avantgardním „sociálním bojovníkem“, dnes pak úspěšným, nafoukaným politikem a podnikatelem v jedné osobě, kterému problémy a těžkosti prostých lidí už nic neříkají. Zřejmě by si měl, coby také praktikující katolík, zopakovat Žalm 9, který praví: „Dům superbit dives, incenditur pauper“. (“Když se nafukuje bohatec, popouzí to chudáka“). A nebo se snad mýlím? Ale na to si už musí odpovědět každý sám!

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473