KOMENTÁŘ PRO ZÁŘÍ

NÁŠ KOMENTÁŘ

Motto: „Dějiny se dělají tak, že konečný výsledek vyplývá vždy z konfliktů mnoha jednotlivých vůlí… Neboť co chce jeden, je zmařeno druhým. A z toho vychází něco, co nikdo nechtěl.“ Bedřich Engels.

M É D E N   A G A N !

(Všeho s mírou!)

Slova z názvu mého komentáře jsem si vypůjčil z nápisu na Apollonově chrámu v Delfách, neboť plně vystihují současnou dnešní realitu a to jak doma tak i v zahraničí. To, co se dnes děje často připomíná, obrazně řečeno, nejenom fiktivní starou řeckou Abdéru a jiná jí podobná města, ale i náš Kocourkov.

Toto smyšlené jméno místa, jehož obyvatelům se posměšně přičítají všelijaké hlouposti jako např: „ Jak seli sůl, nosili světlo v pytlích či tahali býka na kostelní střechu, aby tam spásl trávu aj.“ jakoby chytilo novou mízu a opět, díky novodobým broukům Pytlíkům, zaujalo své místo na pomyslném „piedestalu slávy“, samozřejmě, že v jiných modifikacích. Vzpomeňme za všechny už zmíněnou episodu, jak kocourkovští občané tahali na kostelní střechu býka, aby tam spásl trávu. Plni radosti a hrdosti z předem dobře promyšleného díla ho uvázali na provaz a vytahovali ho vzhůru na kostelní věž. Samozřejmě, že býk se dusil, chrčel, poulil oči a vyplazoval jazyk. Kocourkovští občané místo toho, aby si uvědomili, že ho uškrtí, jásali radostí a vykřikovali: „Podívejte, jak se těší na kostelní trávu, s jakou radostí už vyplazuje jazyk…“

         Nepřipomíná to něco? Já jsem přesvědčen, alegoricky vzato, že dnes už takřka všechno. Mnohdy je až groteskní, jak a co se lidem předkládá a oni tomu slepě věří. Situace někdy nabývá až tak absurdních rozměrů, že už dnes nelze vyloučit, že se neobjeví v parlamentech některých zemí, včetně toho Evropského jedinci, kteří účelově, obrazně řečeno, naváží na hitlerovský Reistag a v souladu s tehdejším sloganem zde budou vyřvávat výzvy obdobného typu jako: „Chcete máslo nebo kanony?“ apod. Samozřejmě, že se najdou i ti, kteří jim budou nejenom freneticky tleskat, ale i s patřičnou vehemencí odpovídat: „Kanony“! A nebude jich rozhodně málo. Jedním takovým příkladem z poslední doby je Ukrajina. To co nám o ní černobíle prezentují naše masmédia, je skutečně na pováženou. Na jedné straně vychvalování Jarošových neonacistických pohůnků, prozápadních zaprodanců typu těch nejrůznějších Porošenků, Jaceňuků, Ťahnyboků, Saakašvilů a jim podobným, pro které vždy platilo a stále platí staré latinské: „Ubi bene, ibi patria.“ (Kde je dobře, tam je vlast.) A na straně druhé, že za všechno zlo, ke kterému na Ukrajině došlo a stále dochází, mohou jen a jen Rusové, především pak osobně V. Putin. Je neoddiskutovatelným faktem, že prim v takovém zkresleném pohledu na Ukrajinu hrají vedle bývalého komunisty a dnešního „rusobijce“ Štětiny a jemu podobným naši tzv. neoaktivističtí novináři a jejich „přícmrdové“. Ti jakoby se shlédli ve svých protektorátních protějšcích K. Lažnovském, E. Vajtauerovi, K. Wernerovi, atd. a podle toho to také s jejich psaním a komentáři povětšinou vypadá. Nezastupitelnou roli mají v tomto směru i „náš“rozhlas a „naše“ televize včetně té veřejnoprávní, kterou si platíme! Jejich zahraničněpolitické relace jsou jak k pláči, tak i pro smích. Jakoby znovu ožívalo staré české rčení: „Cizí blbec pro smích, vlastní pro ostudu.“

         Dominujícím faktorem současného dění je bezesporu otázka imigrace. Jsem přesvědčen, že její řešení je v nedohlednu. Myslí-li snad někdo opak, pak se šeredně mýlí! Řešení této otázky vzdáleně připomíná Kolumbovo vejce jen přijít na to, jak ji vyřešit. Už před staletími tvrdil Seneca: „Vše co přesáhne míru, ocitá se ve sféře nejistého.“ Handrkování o počtech uprchlíků také nikam nepovede. Názory na řešení této krize se mnohdy diametrálně rozcházejí, což může do určité míry ohrozit samotnou jednotu Evropské unie se všemi důsledky. Na jedné straně jsou země, které z těch či oněch důvodů nařízené kvóty uprchlíků přijímat nechtějí a na druhé straně zase ty, které na ty první všemožně tlačí, že uprchlíky přijímat musí. A tak se ocitáme v jakémsi zatím bezvýchodném začarovaném kruhu. Samozřejmě, že ty slabší povahy nakonec prodají národní zájmy nejenom za ty unijní, ale především za ty svoje. Jsem přesvědčen, že tak tomu bude i u nás. A všichni se budeme radovat, jak to ta naše vláda moudře vyřešila. Zvláště k radosti těch, kteří se u nás ohánějí růstem rasismu a xenofobie v souvislosti s imigranty. Při této příležitosti nelze nevzpomínat slov některých našich dobrodinců, jako je např. poslanec za TOP 09 P. Gazdík, kteří by imigranty rádi přijali ve svých domovech na stravu a byt. Budiž jim jejich občanská aktivita přána a stala se příkladem pro ostatní. Věřím, že P. Gazdík k radosti svých spoluobčanů svůj záměr s imigranty jistě splní a přeji mu, aby vydržel a nedopadl nakonec jako před lety pan M. Kocáb v jeho známé mostecké anabázi. Nelze přitom nevzpomenout slov německého spisovatele, dramatika a básníka A. F. F. Kotzebua, který k analogické situaci řekl: „Každý člověk si tvoří svojí vlastní velikost. Trpaslíci zůstanou trpaslíky, i kdyby na Alpách seděli.“

         Ostrou kritiku na adresu evropské imigrační politiky vznesl např. premiér Slovenska R. Fico. Během svého projevu k 71. výročí SNP proneseném 29. 8. t. r. kritizoval mj. evropskou politiku za to, že naprosto selhává při řešení současné uprchlické krize. Zdůraznil, že Slovensko myšlenku povinných kvót pro migranty znovu odmítne. K této kauze doslova uvedl: „Migrační krize se musí řešit tam, kde vznikla. Evropa by se proto neměla soustředit jen na důsledky.“ A dále pokračoval: „Nejsme schopni integrovat vlastní romské spoluobčany, kterých máme statisíce. Jak můžeme integrovat lidi, kteří jsou navíc někde zcela jinde a to způsobem života i náboženstvím.“ Já na rozdíl od B. Sobotky a jemu podobných, s Ficovými názory v tomto směru naprosto  souhlasím. Jsem totiž přesvědčen, že R. Fico k problematice imigrantů promluvil jasně, stručně a bez skrupulí. Na rozdíl od nás prezentoval stanovisko Slovenské republiky bez jakéhokoliv lavírování a úhybných manévrů. Byl také jedním z mála, který dokázal trefit hřebík na hlavičku, když akcentoval, že by se Evropa neměla soustřeďovat jen na důsledky imigrace, neboť migrační krize se musí řešit tam, kde vznikla. R. Fico totiž konečně, obrazně řečeno, svým způsobem vypustil „džina z láhve“ neboť se dotkl ožehavých otázek, kterými v tomto případě jsou příčina a následek.

         Mnozí lidé totiž dobře vědí, že každý děj, každý stav, prostě vše má příčinu a následek, které jsou často známy pod pojmy kauzalita a finalita. Žel, často se stává hrubou chybou, že se neodstraňuje příčina, ale následek čímž se podporují negativní děje a pozitivní znehodnocují. Nejinak tomu není ani v případě současných migrantů. Jakoby se dnes už zapomnělo, že příčinou současné zoufalé situace mnohých těchto lidí jsou mj. především bohaté kapitalistické státy jako např. USA, Anglie, Francie, Itálie aj., které v nezkrotné touze po ziscích zničily infrastrukturu jejich zemí a snažily se pod pláštíkem frází o svobodě, demokracii, lidských právech anektovat, přesněji řečeno neokolonizovat jejich nerostné bohatství. Vesměs ve všech těchto původních zemích dnešních běženců zavládla anarchie, jejímž následkem je i současná migrační vlna, která se dnes už bez nejpřísnějších restrikcí nedá zastavit. Paradoxem přitom je, že mnohé země, které zapříčinily daný stav, jehož důsledkem je současný exodus, dnes bez jakékoliv pokory vystupují s impertinencí sobě vlastní v roli: „Já nic, já muzikant“ a požadují od ostatních spolupodílnictví při jeho řešení.

         A co říci závěrem? Snad pouze tolik, že odpovědnost za to, co se dnes okolo imigrantů děje, by přednostně měly převzít ty země, které se tak či onak na jejich situaci více či méně podílely a z tehdejší situace v jejich zemích také profitovaly. Proto tragikomicky při tom všem působí, když někteří vysoce postavení představitelé těch států, které byly více či méně příčinou současného stavu jako tomu bylo v případě francouzského ministra L. Fabiuse, mentorují některé své unijní partnery za jejich „nevstřícnost“ ve vztahu k počtům běženců. Zřejmě kalkulují s tím, že mnohé země, včetně nás, budou ve svém rektálním alpinismu poslušně poskakovat, jak budou mocní dnešního světa pískat. Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

svata

 

 

 

 

 

I N G. V Á C L A V  S V A T E K

 

 

 

 

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473