BRAŇ PRAVDU, MILUJ PRAVDU aneb KDYBY BLBOST KVETLA, …

 

Demagogická media, jako televizi, sleduji velmi málo. Sleduji vědomostní soutěže, abych si mohl zhodnotit úroveň vlastních vědomostí a doplnit mnohé, co v nich ještě chybí. Sportovní soutěže – závody, zápasy, turnaje, zejména takové, kde máme zastoupení a mohu držet palce „našim“ barvám.

U řady pořadů jsem vděčný za dálkové ovládání, protože někdy stačí dvě či tři slova, abych věděl, že takové ubohosti a nesmysly prostě sledovat nechci.

Mimořádně jsem onehdy viděl jakousi reportáž dělanou ve škole mezi dětmi základní školou povinnými ze znalostí historie padesátých let a několika minutový vstup jsem shlédl až do konce.

 

Bylo mi líto dětí, které vyprávěly, jak to u nás bylo strašné v padesátých letech, kdy nikdo nesměl říkat pravdu, protože ho hned zavřeli do vězení i jak u nás tehdy lidé nespravedlivě a strašně trpěli.

Říkaly naprosté pomatenosti a mně a jiným nezbývalo, než spoléhat na to, že doma mají normální rodiče nebo prarodiče, kteří uvedou jejich naočkované nesmysly do přijatelného stavu. Pravda je, že dnes řada lidí na to nemá čas. Bohužel, bohužel. Kdyby se na mě někdo obrátil s něčím podobným třeba na letním táboře, kam se opět v létě chystám, bylo by to velmi jednoduché:

To je totiž tak, milé děti. V padesátých letech mi bylo asi tolik, jako teď vám a chodil jsem do školy, jako teď vy. Moji rodiče byly oba komunisté a učili nás, že máme mluvit pravdu a také se tím řídili. Když jsme něco provedli, věděli jsme, že když řekneme pravdu, bude to lepší. Když jsme lhali a „provalilo se to“ – a to snad nakonec stalo pokaždé – dostali jsme trest ještě větší, protože jsme lhali. Moji rodiče nikdy nebyli zavřeni, natož za říkání pravdy a v celém našem okolí, ať jsme bydleli v Rychnově nad Kněžnou nebo v České Třebové, neznám člověka, který by byl trestán za to, že říkal pravdu anebo to, co si myslí. Ani u nás doma se nikdy o nějakém takovém případu nemluvilo. Já se tím také celý život řídím a také jsem nebyl trestán za pravdu ani za názory, které jsem upřímně a pravdivě říkal. I když jsem měl jednou namále, ale to bylo až po „velkém podvodu“ v listopadu 1990. Také nám nikdy ve škole nevyprávěli o procesech, které v té době probíhaly. Se Slánským, Miladou Horákovou. To byla vysoká politika, která se nás nedotýkala a ani ve škole nám tím nemátli hlavinky, jako dnes matou vám.

Takže nemůžete slepě věřit, protože vám to říkají ve škole nebo protože to je v televizi. Musíte o věcech přemýšlet a hledat důvody proč bylo to tak nebo tamto jinak. Vím, že vás to tak dnes učí, proto se na vás nezlobím, jen říkám, že to není pravda, a že to bylo jinak a jsem rád, že jste se zeptali.

Vy potom máte na výběr. Buď budete opakovat lži, budete pochváleni, dostanete jedničku. Nebo nebudete lhát a dostanete pětku, kterou vám normální lidé asi nebudou vyčítat.

Bohužel se dnes setkáváme s tím, že nejen školní děti, jako vy, ale i velcí lidé, kteří už by mohli mít rozum, zažili minulé časy a ty ještě starší znají z vyprávění svých rodičů, chodili do školy skoro ve stejné době jako já, zhloupli a přizvukují těm ubohým dnešním lžím a výmyslům. Podívejte se, takový strejda Filip! Nechal se vyfotit na titulní stranu Parlamentních listů s titulkem „Nejsem jako Gottwald“.

Všichni samozřejmě víme, že není jako Gottwald, protože člověk od člověka se vždy liší. Nikdo není kopie druhého. V tomto případě si ale mnoho komunistů povzdechne a řekne: „Bohužel.“

Jiná věc potom je, když se chce někdo srovnávat s někým. Ať už je horší a hloupější, jako když se chtěl pan Havel srovnávat s Masarykem a zkoušel proto dokonce i jezdit na koni, nebo naopak. Pokud je ale někdo lepší a moudrý, už jen proto taková srovnání nepoužívá.

Poměřovat se mohou sportovci, kdo uběhne rychleji nějakou trať, výš a dál doskočí. Poměřovat osobnosti a ještě z různých historických údobí je prostě hodně hloupé a ubohé. Jako mladší jsme měli takové úsloví: „Kdyby blbost kvetla, …“ Proč to dělá pan Filip, nevím. Třeba chce dostat také jedničku a „šplhnout“ si, u dnešních vládních „kantorů“ a vykladačů dějin, když v daném případě, dle mého názoru, by bylo lepší z předmětu „lži“ propadat. V dané souvislosti bych mohl výše vzpomenuté úsloví („Kdyby…“) doplnit asi tak, že pan předseda by byl k nepoznání. Aspoň já si to myslím

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473