NÁŠ KOMENTÁŘ - SRPEN 2020

Motto: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem sám tomu rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás." T. G. Masaryk

M A R I Á N S K Ý S L O U P

blahorodiÚvodem si dovolím předeslat krátký úryvek z nechtěně vyslechnuté rozmluvy dvou mladších pánů, která mě inspirovala k napsání tohoto komentáře.

Cituji: „Ty vole to trvalo, než se znovu postavil, ale konečně už zase stojí.“

„Kde a komu?“

„Ty seš vůl no přece na Staromáku turistům, víš přece vole ten Mariánskej sloup, co ho komouši zbourali.“ „A byli to fakt komouši?“

„Ty seš úplně blbej no jasan, říkal to Mikuláš a ten to musí znát."

Dál už jsem tento „vysoce intelektuální" rozhovor neposlouchal a odkráčel jsem pryč. Cestou jsem přemýšlel o vysokém stupni debilizace naší společnosti.

       Protože mnohdy jde o záměrně matoucí, nepřesné a jednostranné informace rozhodl jsem se osvěžit problematiku pražského mariánského sloupu historicky pravdivými a ověřenými fakty.

Chtěl bych poznamenat, že mariánské a morové sloupy, coby součást náboženské výzdoby měst, se v katolických zemích dostaly do módy v době baroka a protireformace. Vedle připomínek válečných hrůz či moru a podnětu ke zbožnému usebrání vyjadřovaly na území rakouské monarchie nepřímo triumf katolizace a habsburského rodu nad jeho protestantskými protivníky. Nejinak tomu nebylo ani v případě mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

Mariánský-sloup

Mariánský sloup za Rakouska.

       Replika mariánského sloupu, coby symbolu rekatolizace Evropy, dnes už znovu stojí na pražském Staroměstském náměstí místo strženého po vzniku republiky Československé raně barokního mariánského sloupu. Oproti původnímu sloupu nejsou na podstavci už sochy čtyř andělů bojujících se symboly zla. Na vrcholu sloupu je umístěna socha Neposkvrněné Panny Marie vytvořená sochařem Petrem Váňou dle poškozeného originálu.

       Původní mariánský sloup pocházel z dílny raně barokního sochaře Jana Jiřího Bendla a práce na něm byly ukončeny 30. 9.1650. Sloup byl vysvěcen 13. 7. 1652 coby poděkování Panně Marii za obhájení Prahy před Švédy v r. 1648. za přítomnosti císaře Ferdinanda III., což ukazuje, že šlo nejenom o záležitost náboženskou, ale i politickou. Nápis na podstavci zněl: „Panně Rodičce bez poskvrny prvotně počavší za obhájení a osvobození města tuto sochu postavil zbožný a spravedlivý císař." Na vrcholu sloupu byla socha Panny Marie šlapající po hlavě draka, který symbolizuje poražené protestanty - kacíře. Na podstavci byla čtyři sousoší obdobné symboliky - zneškodnění kacířů v podobě ďábla a bojujících andělů majících v ruce kříž a meč, tj. symboly duchovní a světské moci. Císař Ferdinand III. v souvislosti se svěcením sochy založil např. i nadaci, ze které byli vypláceni svatovítští kanovníci za to, že každou sobotu o mariánských svátcích budou za zpěvu loretánských litanií konat procesí z kostela Matky Boží před Týnem. V roce 1782 byly pobožnosti přeneseny do Týnského chrámu a v r. 1872 do chrámu sv. Víta na Hradčanech.

       Vzorem pro pražský sloup se stal první mariánský sloup postavený v Mnichově kurfiřtem Maxmiliánem I. v r. 1638. (Sochařem P. Candidem). Čtyři roky po uhájení Prahy před švédským vojskem bojujícím na straně reformace a po podepsání vestfálského míru, který znamenal definitivní konec náboženské svobody v Čechách a na Moravě, a který zabránil exulantům mezi nimi i J. A. Komenskému v návratu do vlasti, byl vysvěcen v srdci Evropy památník, o jehož smyslu napsal např. prof. J. Pekař, že oslavuje vítězství legitimity a katolicismu nad kacířským královstvím. Těmito slovy mj. historik J. Pekař legitimizoval oprávněnou představu toho, že sloup je památníkem vítězství nad českou reformací a nad Českým státem a nikoliv pouhým památníkem mariánské úcty, jak se někteří obhájci sloupu snaží tvrdit.

       Důležitost úlohy, jaká byla přisuzovaná mariánského sloupu, dokumentuje mj. i obraz z roku 1661 známý z rytiny K. Škréty, na které je tento mariánský sloup chápán jako budoucí duchovní střed římskokatolické Evropy. Zobrazená mapa Evropy zřejmě ukazuje, kam až měla sahat moc tohoto sloupu. Zahrnuje nejenom jižní a jihozápadní římskokatolickou Evropu a střední Evropu obsazenou po Vestfálském míru, ale i východ a sever Evropy, které „patřily pravoslavným a protestantům". Bylo tak nepřímo naznačeno, že tento sloup má být středem budoucí tzv. jednotné Evropy ovšem s jediným náboženstvím a to potridentským římským katolicizmem. (Tridentský koncil /1545-63/ odmítl jednat s protestanty.) Známá Škrétova rytina z r. 1661 byla zhotovena podle ideového námětu Jana Bedřicha z Valdštejna, pozdějšího pražského arcibiskupa a nekompromisního propagátora názoru, že mariánský sloup je středem rekatolizované Evropy.

       Ke stržení původního Bendlova mariánského sloupu coby symbolu habsburského útlaku našeho národa došlo krátce po vyhlášení samostatného státu 3. listopadu 1918. V témže dni se na Bílé hoře z iniciativy sociálních demokratů a národních socialistů konala manifestace, které se zúčastnilo cca 30000 lidí. To zřejmě vedlo některé katolické historiky k omylu, že rozvášněný dav mariánský sloup zničil. Ve skutečnosti ho strhli žižkovští hasiči, které pro tento čin získal František Sauer. O tom, že nešlo o čin proti veřejnému zájmu ani vandalství svědčí mj. i skutečnost, že nebylo na F. Sauera ani žižkovské hasiče podáno trestní oznámení.

       Stržení mariánského sloupu zavdalo i podnět k nespokojenosti tzv. sudetských Němců s vyhlášenou republikou. V období protektorátu, od r. 1940, působila v Praze nová německá plánovací komise, jejímž cílem mělo být „očištění" údajně původní německé metropole." Prostředkem mělo být postupné vytlačování českých obyvatel a jejich nahrazování německým obyvatelstvem. Mělo dojít k odstranění symbolů českého národa a československé státnosti. Souběžně mělo naopak dojít k obnově některých prvků považovaných za symboly německé identity města, jako byly např. mariánský sloup na Staroměstském náměstí, pomník maršála Radeckého aj. Německé plány na realizaci těchto zrůdných záměrů byly vzhledem k tehdejší válečné situaci odsunuty až na období po „vítězné válce" k čemuž už nedošlo.

       Myšlenka na znovuvybudování mariánského sloupu se čas od času objevovala s různou intenzitou jak v první republice tak i po 2. světové válce. V 50. letech, v období studené války, akcelerovala i mezi krajany v USA, konkrétně v Chicagu. Tamější čeští emigranti začali vnímat odpor proti obnovení mariánského sloupu jako symbol útisku, před kterým utekli. U nás doma, jak v období lidové demokracie tak i socialismu, byla myšlenka obnovy mariánského sloupu nerealizovatelná. Teprve po roce 1989 se začalo o této problematice veřejně diskutovat. V r. 1990 byla ustavena Společnost pro obnovu mariánského sloupu, která svůj záměr mariánský sloup znovu vybudovat nakonec i přes protesty jeho odpůrců prosadila. Sochař Petr Váňa repliku sloupu realizoval a v současné době je staronový mariánský sloup opět umístěn na pražském Staroměstském náměstí.

      A co říci závěrem? Snad pouze tolik, že v demokratické společnosti by měl každý člověk projevit svobodně svůj názor, což se týká i problematiky mariánského sloupu. Je věcí názoru zdali bylo správné mariánský sloup znovu obnovovat. Na jedné straně je spousta těch, kteří souhlasí s jeho obnovou, ale rozhodně nemálo je i těch, kteří jsou z těch či oněch důvodů kategoricky proti. Jsem názoru, že mariánský sloup coby symbol násilné rekatolizace celého národa, který byl považován za kacířský, do svobodné společnosti nepatří. To už dávno před lety věděl náš první prezident T. G. Masaryk, který se od něho také distancoval, protože byl symbolem naší národní potupy s čímž i já plně souhlasím! (Také já a myslím, že mnoho dalších, zcela souhlasím s názorem obou pánů - T. G. Masaryka a Ing. Václava Svatka – pozn. M Starý) Jsem názoru, že jsme stále nepoučitelní! A účelově dráždíme, obrazně řečeno, hada bosou nohou. Anebo se snad mýlím? Ale na to si už musí odpovědět každý sám.

I N G.   V Á C L A V    S V A T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473