NÁŠ KOMENTÁŘ - ČERVENEC 2020

Motto: „Zlořečený je ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu." Mistr Jan Hus.

O    H U S O V I    T R O C H U    J I N A K

blahorodiŽijeme ve zvláštní době, době plné zvratů a politických kotrmelců. Co bylo pravdou včera, není už pravdou dnes. Dřívějším přátelům bychom nejraději nasadili psí hlavu. Prokazatelné škůdce naopak glorifikujeme. Ty, kteří pro národ mnoho dobrého udělali, zatracujeme. Velikáni jako T. G. Masaryk či E. Beneš a jim podobní jsou nejrůznějšími renegáty bagatelizováni. Lidé jsou konformními sdělovacími prostředky účelově oblbováni. Historie je neobjektivně zkreslována k obrazu těch, kterým slouží. „Nejsme jako oni", bylo prezentováno po sametové revoluci, ale to už dávno není pravda. Naskýtá se tak otázka nejsme-li v mnohém už i horší. Zdá se, že ano! Svědčí o tom i řada stoupajících negativních atributů, včetně dnes už mnohými zprofanované Havlovy pravdy a lásky, negativně ovlivňujících naši společnost.

Co si máme myslet o zemi, která nechá plivat na své demokraticky zvolené představitele včetně prezidenta, premiéra aj. Zemi, ve které rozhoduje ulice vedená nedostudovaným „flanďákem" hrajícím si na novodobého Rasputina. Zemi, kde rozhodující slovo mají zprofanovaní politici, nenasytní komedianti a prodejní novináři. Zemi, které škodí přitroublí ambiciózní rektální alpinisté všeho druhu. Zemi, ve které si závistiví, servilní chameleoni, kteří mnoho rozumu nepobrali, dělají čáku na budoucí hlavu státu. Zemi, kde pro mnohé je stále živé a aktuální Aristofanovo „Ubi bene ibi patria". (Kde je dobře, tam je vlast.) Zemi, ve které geometrickou řadou stoupají počty servilních, všeznajících brouků Pytlíků ověnčených nejrůznějšími tituly a řády, posluhujících svým loutkovodičům za jidášský groš. Zemi, ve které nebývalou měrou stoupají hrubost, sprostota, lež a nenávist, katalyzované drogami a alkoholem. Zemi, ve které si závist a lakota podávají ruku k radosti našich nepřátel. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.

       A to všechno se dnes děje v zemi, jejíž většina občanů se ještě donedávna hrdě hlásila k odkazu Mistra Jana Husa, který za tu opravdovou pravdu, nikoliv za tu novodobě implantovanou, dokázal položit to nejcennější, co mu bylo dáno - život. Tohoto našeho středověkého náboženského myslitele, vysokoškolského pedagoga, reformátora a kazatele si připomínáme právě v těchto dnech, kdy uplynulo od jeho hrdinné mučednické smrti už 605 let. Nezapomínejme, že Husovo jméno je navždy spojeno jak s husitstvím, tak i s bojem o emancipaci československé státnosti. Velikánům naší historie včetně prezidentů T. G. Masarykovi, E. Benešovi a dalším patriotům patří v tomto směru náš neskonalý dík.

       Jak je všeobecně známo katolická církev označila Husa za kacíře, jeho učení za herezi a v roce 1411 ho exkomunikovala. Na kostnickém koncilu, na který byl pozván, aby obhájil své učení, byl odsouzen jako kacíř a upálen na hranici. Jeho popel byl rozmetán do řeky Rýna, aby Čechům po něm nic nezbylo. Svoje učení Hus neodvolal! K jeho rehabilitaci nedošlo a to i přes prohlášení papeže Jana Pavla II, že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí v českém národě a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti. Přes očekávání však Mistra Jana Husa explicitně za reformátora církve neprohlásil.

       Jsem názoru, že smysl iniciativy „omluv za krutou Husovu smrt" spočívá především v zamlžení minulosti do ztracena ve snaze udělat za všemi událostmi i jejich příčinami „tlustou čáru" a tím učinit římskokatolickou církev českému národu přijatelnější, aby se mohlo její vedení snáze zapojit do současného dění a tak uskutečňovat své neměnné cíle vytčené již v dávném středověku. Konečným cílem je pak dokončení rekatolizace celé České republiky, jejíž počátky jsou v pobělohorské době.

       S rehabilitací Mistra Jana Husa je to ze strany katolické církve směrem k národu jako s těmi těšínskými jablíčky. Slibuje se nesplnitelné! Má to svoji logiku. Mistr Jan Hus nemůže být totiž znovu označován za římského katolíka a to ze dvou důvodů. Jednak byl z římskokatolické církve trvale exkomunikován (vyobcován) jako nenapravitelný kacíř a jeho římskokatolické kněžství mu bylo trvale zrušeno tzv. odsvěcením a jednak své učení (včetně své ekkleziologie) Mistr Jan Hus nikdy neodvolal, nezrušil, nezpochybnil ani se ho nikdy nezřekl. Jsem názoru, že Mistr Jan Hus neumíral v plamenech již jako reformátor římskokatolické církve či římskokatolický kněz, ale jako přesvědčený protestant s protestantským vyznáním víry. Exkomunikací, odsvěcením a upálením Mistra Jana Husa je římskokatolická církev ve všech svých snahách o jeho rehabilitaci trvale zablokovaná. Nemůže Mistra Jana Husa blahořečit ani svatořečit neboť není římským katolíkem.

       A co říci závěrem? Snad si už jen připomenout starou známou pravdu - Dějiny světa i se všemi svými souvislostmi se stále opakují. Co už kdysi bylo, je to, co má ještě být. Co se nyní děje je to co se bude znovu dít. Co už bylo, se děje i nyní a co ještě bude, už kdysi bylo. Já si dovolím dodat - Vše se opakuje pouze v jiných paralelách, lidé však zůstávají stále stejní - dobří i zlí, ale stále nepoučitelní! Proto snad nebude na škodu si připomenout právě dnes pro svoji trvalou aktuálnost Husovu modlitbu k pravdě: Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti! Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

I N G.   V Á C L A V   S V A T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473