NÁŠ KOMENTÁŘ - DUBEN 2020

Motto: „Hlupák se nemění, neboť čas ho míjí a zkušenost se mu vyhýbá.“ A. S. Puškin.

M O R B U S   T S H E N G I

blahorodiV současné době, kdy jsme ze všech stran pod tlakem masmédií v souvislosti s pandemií koronaviru, je třeba připomenout, že se nejedná o nic nového. Z historie světa včetně Evropy a tedy i naší země dobře víme, že infekční choroby nikdy nechodily po horách, ale po lidech. Jejich výskyt se čas od času projevoval s různou intensitou a vždy zanechával za sebou řadu obětí. Katastrofou bylo, když infekční nemoci přerostly hranice států a zapříčinily pandemie. A rozhodně jich málo nebylo, spíše naopak. Lze říci, že ničivé infekční nemoci jako jsou např. mor, lepra, neštovice, cholera, skvrnitý tyf, záškrt, dětská obrna, žlutá zimnice, tuberkulosa, chřipka aj., v nemalé míře ovlivňovaly světové dějiny od pravěku až po dnešek. Jednou z takových infekčních nemocí byl např. mor, zvaný černá smrt. Mor byl po staletí největším strašákem lidstva. První evropská epidemie moru spadá do první poloviny 14. století a shodou okolností její původ byl v Číně v provincii Chu-pei. Do Evropy se morová nákaza dostala přes Itálii. Konkrétně do sicilské Messiny v r. 1347. Jejími oběťmi byly desítky milionů lidí, což představovalo cca třetinu tehdejší evropské populace. Poslední velká epidemie moru v Evropě byla ve 20. letech 19 století. A to nehovořím ještě o sto let pozdější morové nákaze zvané Carageův mor, který propukl v Bukurešti, tehdejší součásti Osmanské říše. Smutnou skutečností u všech infekčních nemocí je fakt, že jejich původci, kterými jsou bakterie a viry přes nejrůznější opatření vždy přežijí. Mj. svědčí o tom i nový koronavir, se kterým se dnes svět potýká způsobující smrtelné onemocnění dýchacích cest.

         Spisovatel K. Čapek se na jedné z besed pátečníků zapojil do diskuse o smrtícím nebezpečí infekčních nemocí. Mezi jinými ho zaujalo i jedno strašlivé nakažlivé bakteriální onemocnění, ­­kterým je lepra, malomocenství či Hansenova nemoc. Podle pozdějšího vyjádření jeho ženy O. Scheinpflugové byla to údajně lepra, která mu posloužila jako rámec k jeho dílu Bílá nemoc. Jednání a charakter jednotlivých postav z této knihy je nám i dnes velmi blízké. Jedním takovým je i dvorní rada profesor Sigelius, představitel inteligence zrazující své pravé lékařské poslání. Jmenovaný hovoří o bílé nemoci slovy: „ ...podle názoru klasické školy Lilienthalovy je Morbus tshengi choroba nakažlivá, kterou přenáší dosud neznámé agens; dispozice k ní se dostavují s prvními známkami tělesného stárnutí. „Její první příznaky připomínají obyčejnou lepru; malá bílá skvrnka někde na povrchu těla, chladná jako mramor a naprosto znecitlivělá - tak zvaná macula marmorea; proto se té chorobě také říká bílá nemoc.....my jí prostě jmenujeme Čengova nemoc čili Morbus Tshengi...nikdo neměl tušení, že se Čengova nemoc stane pandemií.... Nemoci, která lavinovitě zachvátí celý svět.... To je prostě choroba dneška.... Zatím je nezvratně zjištěno, že Čengova nemoc postihuje jenom osoby asi tak od čtyřiceti pěti nebo padesáti let nahoru. Patrně jí poskytují příznivou půdu ony normální organické změny, kterým říkáme stárnutí... Dnes na ni zašlo dobrých pět miliónů lidí, nějakých dvanáct miliónů je aktuálně zachvácených a nejmíň třikrát tolik jich běhá po světě a ani nevědí, že už někde na těle mají mramorovou a bezcitnou skvrnu stěží zvící čočky..."

         Hrůzným příkladem zhoršených mezilidských vztahů v souvislosti s vlivem Bílé nemoci na společnost je i příklad průměrné čtyřčlenné rodiny. V knize jsou ukázány rozpory mezi rodiči a dětmi jejichž podstatou je především sobectví hraničící až se zrůdností. Je zde ukázán boj o „místo na slunci" v souladu s heslem: „Ať to stojí, co to stojí!", lidský život nevyjímaje. Příkladem takového jednání je i rozhovor mezi otcem, dcerou a synem: „...já jsem jenom řekla, že jednou už něco muselo přijít, aby se udělalo místo pro nové lidi," (dcera) ... Nebýt toho malomocenství, tak já nevím co by z nás bylo... (syn) ... jen co vychcípají lidé kolem padesátky (otec)... právě, jen by to chtělo ještě nějakou dobu trvat! (syn). Nepřipomíná to myšlenky některých zrůdných individuí i dnes? A věřte, není jich málo!

         Bílá nemoc napsaná v r. 1937 je nadčasová a to nejenom hloubkou svých myšlenek, ale i jednáním lidí odhalujících jejich charaktery, které se od těch dřívějších prakticky v ničem neliší. Slušný člověk bude až na výjimky vždy slušným člověkem a hamoun či lump se ve své podstatě nikdy nezmění. Jestliže válkychtivý maršál je v Čapkově knize paralelou A. Hitlera můžeme si položit otázku: „Kdo je tou paralelou asi dnes?" Kdo neustále řve, haraší zbraněmi a hraje si na pána světa? Kteří šaškové mu za „jidášský groš" lokajsky slouží? Nic nového pod sluncem. Přítel maršála baron Krug je toho klasickým příkladem. Tento představitel vojenskoprůmyslového komplexu financuje mj. zrůdné války aj. K. Čapkovi však šlo o něco víc nežli o obraz tehdejší společnosti v její historické podobě a proto také promítl konflikt do morální, lidské roviny. Ve svém díle míří k obecně lidské podstatě konfliktu - násilné snahy po nadvládě s úctou ke každému lidskému životu.

       Bílá nemoc realisticky zobrazuje lidi v jejich pravé podobě. Na jedné straně můžeme z ní vyvodit jak negativní, tak i pozitivní lidské vlastnosti. Z těch negativních to jsou např. pomstychtivost, neslušnost, hrubost, sobeckost, závistivost, nenávistnost, manipulovatelnost ... A nad tím vším kraluje hloupost ve všech svých podobách. Na straně druhé pak čestnost, slušnost, skromnost, ohleduplnost, poctivost, tolerantnost, štědrost... A nad tím se vznáší oblak strachu z toho, co bude dál. Bojí se jak staří tak mladí. Někteří lidé si však nebezpečí pandemie vůbec nepřipouštějí a svojí nezodpovědností a bezohledností mohou přinášet neštěstí druhým.

         Jsem názoru, že za trvalou kritikou premiéra A. Babiše, jeho vlády a mnohých těch, kteří mu nezištně pomáhají v boji s koronavirem, jsou především stranické zájmy jak tyto lidi za každou cenu dehonestovat s cílem vyšplhat se na piedestal pomyslné slávy! Tito tzv. „kritici" si totiž bláhově myslí, že díky své protibabišovské kritice občany znechutí a postaví je proti vládě. Doufají, že až karanténa pomine, urychleně nasadí Minářovu partu, která jim v jejich boji za uchopení moci v této zemi pomůže. Zapomínají přitom, že lidé nejsou hloupí a jejich rejdy včas odhalí! Totéž je i v případě prezidenta republiky M. Zemana. Jsme snad jedinou zemí na světě, která tak hrubě a vysloveně sprostě svého prezidenta uráží. Co si vlastně myslí všichni ti zneuznaní Kalouskové, Fišerové, Štětinové, Dienstbierové, Láskové, Němcové, Hilšerové a jim podobní, vždyť prezidentovi nesahají ani ke kotníkům a zatím mimo bohapustého žvanění pro tuto zemi nic pořádného neudělali, spíše naopak. Bezmezná touha po moci a penězích totiž stále ještě nenašla jejich plné uspokojení. Není to M. Zeman, o kterém tito lidé tvrdí, že je to on, kdo rozděluje naši společnost, ale naopak jsou to ti, kteří dokážou jen řvát a plivat po těch, kteří pro naši zemi něco dělají.

         A co říci závěrem? Snad už nezbývá nic jiného než poděkovat prezidentovi, naší vládě a všem lidem dobré vůle, kteří nezištně pomáhají v boji s epidemií koronaviru. Těmto lidem patří úcta a náš vřelý srdečný dík. Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

I N G.   V Á C L A V   S V A T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473