NÁŠ KOMENTÁŘ - BŘEZEN 2020

Motto: „Království lhářství není tam, kde se lže, ale tam, kde se lhářství akceptuje." /K. Čapek/  

S A N I T Á R N Í   K O R D O N   V Č E R A   A   D N E S

blahorodiDovolím si předeslat, že původ pojmu sanitární kordon (le cordon sanitare) je francouzský. V době svého vzniku se používal především ve zdravotnictví jako synonymum k místní karanténě. Jednalo se o vytvoření ochranné bariéry k zamezení šíření infekce. Tak tomu bylo např. v případě šíření morové nákazy. V politice se tento pojem objevil až po 1. světové válce údajně díky tehdejšímu francouzskému předsedovi vlády G. B. Clemenceauovi. Jmenovaný patřil mj. k těm, kteří vyzvali po 1. světové válce nově vzniklé nezávislé státy střední a východní Evropy, aby vytvořily sanitární kordon proti sovětskému Rusku. Tento kordon měl sahat od Finska až po Jugoslávii a měl izolovat sovětské Rusko od tehdejší „demokratické" Evropy.

       Jedním z protagonistů této myšlenky od jejího vzniku bylo tehdejší Polsko. Konkrétně vůdce J. Pilsudski, jeho pokračovatel J. Beck a další následovníci. Polsko se také po periodických přestávkách k této myšlence vracelo a vrací dodnes. Důvodem bylo a je jeho pomyslné soupeření a historická nenávist k Rusku, částečně utlumené v období socialismu. Tyto atributy převážily i nepřátelství Polska s Německem vyvolané především 2. světovou válkou. Polsko se často dostávalo mezi dva mlýnské kameny, kterými byly Německo a Rusko a muselo se rozhodovat, na čí stranu se postavit.

       Svoji příležitost v chaosu a rozvratu po říjnové revoluci v Rusku se chopil Západ. Byli to mj. především G. Clemenceau a W. Churchill. Posledně jmenovaný apeloval na ostatní, aby se ruská revoluce potlačila válkou a sovětské Rusko bylo izolováno od západní Evropy kordonem států nenávidějících bolševiky. Nejvyšší rada Dohody přijala usnesení o ozbrojeném zasahování do ruských událostí. Dne 23. prosince 1917 byla schválena konvence o rozdělení Ruska na „sféry vlivu". Angličanům byl svěřen Kavkaz, kozácké oblasti na Donu a na Kubáni jakož i oblasti u Kaspického moře. Francouzi dostali Bělorusko, Ukrajinu a Krym. USA, které formálně konvenci neautorizovaly, si pro sebe vyhradily Sibiř a Dálný východ.

       Od dob J. Pilsudského převládala v polské zahraniční politice velmocenská koncepce „od moře k moři" zaměřená především proti Rusku. Polsko využilo revoluci a občanskou válku v Rusku a obsadilo západní Bělorusko a západní Ukrajinu - území ruského imperia. V duchu Lublinské unie z roku 1569 dodnes mnozí Poláci považují litevské, běloruské a ukrajinské území za své dědičné léno a nazývají tyto oblasti „východním Polskem." J. Pilsudskému to však bylo málo neboť nejraději by viděl hranice Polska alepoň v takové podobě, v jaké byly v roce 1794. To bylo ale i na Dohodu až příliš „silné kafe", protože akceptováno to v žádném případě být nemohlo. Proto byla taková nespokojenost Polska s hranicí podle Curzonovy linie. Ambice a euforie Varšavy v r. 1919 byly i pro Dohodu nevhodné, i když její sázka na „velké" protiruské Polsko byla vždy jedním z prvků anglo - francouzské politiky ve vztazích s Ruskem a SSSR, což konec konců trvá především u Anglie a USA dodnes. Nespokojenost se status quo po 1. světové válce potvrzená versailleskou mírovou smlouvou z roku 1919 se zvláště projevila u Německa a Polska. Každá z obou těchto zemí si činila vlastní teritoriální nároky na východě. Obě strany se domnívaly, že přišel čas svoje plány realizovat. Západ skrytě i otevřeně tyto tendence podporoval, neboť sám měl s Ruskem svoje plány včetně těch teritoriálních.

       Rekonstruované Polsko, které vzniklo přesně v den kapitulace německé říše v Compiégne 11. listopadu 1918 se pod vedením maršála J. Pilsudského ihned předvedlo jako narušitel evropského pořádku. USA, Velká Britanie a Francie po pádu ruského bílého generála A. I. Děnikina dodaly Polsku vojenský materiál, výzbroj, výstroj, letadla (700), obrněná vozidla (200) aj. k útoku na sovětské Rusko. K vyzbrojení Polska byl použit arzenál z německé pozůstalosti. Štábní rozpracování protiruských operací prováděl francouzský personál. Polsko využilo vnitřních bojů v Rusku a toho, že mezinárodně nebyla vytyčena hranice - polsko - ruská. V souladu s heslem: „Promarněné okamžiky a příležitosti v životě a politice se nikdy nenavracejí", vydal 25. dubna 1920 J. Pilsudski rozkaz k „obnovení polských hranic". A válka proti bolševickému Rusku začala. Po prvních polských úspěších a pádu Kyjeva přišel obrat. Poláci byli Rusy zahnáni zpět až k Varšavě. Zde velení polské armády převzali povětšinou Francouzi, kteří se v nemalé míře zasloužili o tzv. „zázrak na Visle", který si dodnes přisvojují Poláci. Rusové se museli stáhnout na výchozí pozice. Celé toto neslavné tažení nakonec skončilo 18. března 1921 podepsáním míru v Rize, kde byla domluvena společná hranice. Československo nevyhovělo polské žádosti o pomoc, když před Varšavou stáli Rusové. Naopak vyhlásilo 7. 8. 1920 svoji neutralitu. T. G. Masaryk jistě dobře věděl, proč tomu tak bylo, vždyť od samého počátku republiky naše vztahy s Polskem nebyly dobré. (Viz např. polské obsazení Těšínska a jeho vytlačení čs. armádou což se z polské strany opakovalo i po Mnichovu v říjnu 1938.)

       J. Pilsudski zavedl v Polsku osobní polofašistickou diktaturu, která znala jenom odpovědnost „před Bohem a dějinami". Polské územní nároky komplikovaly i průběh Locarnské konference z r. 1925 a pokračovaly až do 2. světové války.

G a P

Na snímku z roku 1934 maršál Pilsudski a Goebels (RSP).

Po smrti J. Pilsudského v r. 1935, jehož pohřbu se zúčastnil i A. Hitler, pokračovalo Polsko v trendu sbližování s hitlerovským Německem. Zasloužil se o to především polský ministr zahraničí J. Beck. Na svoji koketérii s Německem nakonec sám tento germanofil doplatil a nepomohl mu ani německo-polský pakt o neútočení z 26. 1. 1934 na dobu 10 let, ani otevřený či skrytý boj s ruským bolševizmem, který byl společným jmenovatelem Německa a Polska. Samozřejmě o územních nárocích obou těchto zemí na úkor Ruska ani nemluvě. Nakonec sanační režim v Polsku z let 1926-39 neslavně skončil v září 1939, kdy Polsko bylo okupováno Německem a Ruskem.
       Myšlenka sanitárního kordonu proti Rusku nezanikla ani po 2. světové válce, spíše naopak. V souladu s mezinárodní situací eskalovala s různou intenzitou. Přežila období studené války, aby po rozpadu socialistické soustavy ještě s větší silou gradovala. Její konečný cíl zůstával a zůstává stále stejný - oslabení jak dřívějšího SSSR, tak i dnešního Ruska a dostat ho na kolena do područí Západu, především USA. Jestliže předválečné období lze charakterizovat jako jednu z nejrozpornějších a nejdramatičtějších episod světových dějin 20. století tak první dvacetiletí 21. století jako salto mortale Západu realizovat sanitární kordon proti Rusku.

       USA jsou v současné době hlavním iniciátorem sanitárního kordonu kolem Ruska. Jeho instalace je v Evropě již téměř dokončena. Uzavírá se i jeho dostavba v jižní části euroasijské pevniny. Realizuje se tak americký plán „Anakonda" jehož cílem je zaškrcení euroasijské pevniny především Ruska. Poslední překážkou pro „Anakondu" je Irán. Přes něho by mělo Rusko např. možnost přístupu k teplým mořím a prolomení kruhu „Anakondy".

       Hlavním protagonistou sanitárního kordonu obkličujícího Rusko zůstává Polsko podporované USA. Utkvělá představa Polska stát se novým vůdcem Evropy ve studené válce s Ruskem nabírá na intenzitě. Svědčí o tom mj. i jeho konfrontační tón s rozhádanou Evropskou unií a stoupající servilita vůči USA. Polsko akceptuje např. na svém území na rotačním principu stálou misi amerických vojáků, nezdráhá se ani zde přijmout americké jaderné zbraně, o nákupu drahé americké vojenské techniky všeho druhu pak ani nemluvě aj. Na druhé straně viditelně chladnou polské vztahy s Německem. Polsko si bláhově myslí, že by mohlo vedoucí roli Německa v Evropě nahradit. USA blahosklonně je v jeho snění nechává, neboť se jim to pro svoje plány hodí. Hnacím motorem polské zahraniční politiky je jeho nepřátelství k Rusku což USA plně akceptuje.

       Současným hitem Polska stále zůstává starý sanitární kordon realizovaný plně v duchu J. Pilsudského, dnes novelizovaný o Středozemní moře přizváním Chorvatska, Slovinska a Rakouska tzv. INTERMARIUM. Jde o ideální koncept jak od sebe oddělit Německo a Rusko a zabránit tak jejich dominanci. USA si ze všeho nejvíce nepřejí détante mezi Moskvou a Berlínem a dělají proto vše možné i nemožné, aby k tomu nedošlo. Proto jim vyhovuje polská antiruská strategie. Příkladem z poslední doby je Nord Stream 2, který budí jak u USA tak Polska strach pramenící z možností budoucího propojení ruských přírodních zdrojů s německou technologií a produktivitou.

       A co říci závěrem? Zdá se, že velmocenské ambice Polska, jakoby neznaly rozumnou míru. Přispívá k tomu i nespokojenost Polska s Evropskou unií, především s postoji některých jejích zemí jako jsou např. Německo, Francie a Itálie ve vztahu k Rusku. Mnohé totiž nevěří, na rozdíl od Polska a Pobaltských zemí, že by Rusko mělo zájem na tyto země zaútočit a případně je i anektovat. To se příčí zdravé logice. Polsko nevěří ale ani státům NATO, že by se jednotně postavily proti Rusku v případném vojenském konfliktu. Polsko má dnes NATO za nefunkční entitu. Snaží se proto vytvořit novou vojenskou koalici pod svým vedením proti tzv. ruské rozpínavosti k plné spokojenosti svých amerických spojenců „nejvěrnějších". Tato polská chiméra, neboť nic jiného to není, má zvýšit důležitost a prestiž Polska v mezinárodním měřítku, opak se však stává pravdou. Nezapomínejme, že za vším je třeba vidět peníze. Tak je tomu i v případě nebývalé polské podpory americkému projektu zkapalněného zemního plynu pro Evropu, který v porovnání s ruským zemním plynem je však daleko dražší. Servilita Polska vůči USA nebude Polsku stejně nic platná, neboť USA postupují přesně podle starého imperiálního „rozděl a panuj!" Jakoby se nemohlo poučit z historie. Jsem přesvědčen, že Polákům po počáteční „americké euforii" zůstanou nakonec jen oči pro pláč. A to bych jim opravdu nepřál. Anebo se snad mýlím? Ale na to, si již musí odpovědět každý sám!

I N G .   V Á C L A V   S V A T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473