NÁŠ KOMENTÁŘ - ÚNOR 2020

Motto: „Demokracie je systém, kde mínění je víc než poznání." /V. Bělohradský/

PSEUDEMOKRATÉ VERSUS DEMOKRACIE

     Úvodem si dovolím předeslat, že jak je všeobecně známo, slovo demokracie doslovně znamená „vláda lidu". Je to forma vlády, ve které má lid právo volit zákonodárce.

blahorodiZnámy jsou dvě formy demokracie - přímá a zastupitelská. V přímé lid rozhoduje o zákonech přímo (např. referendem); v zastupitelské lid volí své zástupce - parlament, kteří rozhodují o zákonech.

       Názor na demokracii, jako takovou, mezi jiným, výstižně formuloval prezident Dr. E. Beneš: „...jsem demokratem, poněvadž pokládám ideový, politický a sociální systém demokracie jako ucelený názor na život a na svět mravně a filosoficky za dosud nejlepší. Člověk jako lidský tvor, je mu absolutní hodnotou a mírou života a světa. Také proto pravé, vyspělé demokracii politické, sociální a hospodářské říkám demokracie humanitní." Jeho jasná a stručná slova vystihují samu podstatu demokracie. V přímé korelaci se slovem demokracie je slovo demokrat. Jedná se o stoupence demokracie, který dodržuje její principy. Nezapomínejme, že „demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati," jak často připomínal náš první prezident T. G. Masaryk.

       Bohužel je smutnou pravdou, že dnes demokracie mnohde silně pokulhává a to nejenom u nás, ale i v celé řadě zemí světa včetně USA. Samozřejmě, že za tuto skutečnost mohou mnozí lidé, neboť si ji povětšinou vykládají k obrazu svému. Zvláště agilní jsou v tomto směru tzv. „pseudemokraté". Jedná se o jedince či skupiny těch, kteří si na demokraty jen hrají a navenek předstírají svoji sounáležitost k demokratickým principům a ideálům, které mnohdy ani neznají. Klasickým příkladem prezentace takových „pseudemokratů" je např. účelově zorganizované, stádovité, tupé a primitivní vyřvávání spolku Milionu chvilek pro demokracii vedeným jeho nedostudovaným guru M. Minářem. Vyprovokovaná zášť až nenávist těchto lidí se obrací především proti prezidentu republiky M. Zemanovi, premiéru A. Babišovi, ministryni spravedlnosti M. Benešové a jejich příznivcům. Jsem názoru, že vedoucí činitelé Milionu chvilek by měli alespoň o demokracii něco znát, když se jí tak, na přání svých chlebodárců, populisticky ohánějí. Jistě však dobře vědí kudy, a kam svoje příznivce vedou. I v tomto případě platí staré arabské přísloví: „Veď osla do Mekky a vrátí se zase jako osel."

       Chtěl bych v této souvislosti připomenout alespoň jednu ze stěžejních myšlenek demokrata „tělem i duší" T. G. Masaryka. Jmenovaný v Hovorech s K. Čapkem mj. říká: „Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách", demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství a není důvěry bez lásky a lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu..." A o tom se mnohým demokratům zatím stále jen zdá. O „pseudemokratech" pak ani nemluvě. Ti si na svoji obranu mohou nanejvýše říci, že nevědomost hříchů nečiní. Ale i to je značně pofiderní. Je přece daleko snazší připravovat anarchii než budovat pořádek. A tak se jen bohapustě žvaní a žvaní, jak by to či ono dělal ten či onen lépe. Jací lidé by byli z jejich hlediska ti nejlepší v čele státu, kdo by měl tvořit vládu. Samozřejmě, že v případě úspěchu by se jistě za odměnu našlo i nějaké to teplé místečko pro „zasloužilé" chvilkaře. Filosofie těchto pánů je zcela jasná: „Čert vem demokracii, hlavně když se nebude muset moc makat a bude to pořádně sypat!" A tak tomu je u naprosté většiny „pseudemokratů" snad s výjimkou těch, kteří ještě stále mají nasazeny „růžové brýle mámení", ale i těch valem ubývá. Stručně řečeno - není demokrat jako demokrat!

       Hovoří-li se dnes o kritice, měli bychom si především uvědomit starou pravdu, že kritika je věc potřebná, která nemá sloužit k demagogii, ale k poučení a nápravě, čemuž ve většině případech tak není. Dnes se kritizuje a žaluje vesměs na všechno. Sebemenší chyba, zvláště dopustí-li se jí vládnoucí garnitura, je povětšinou opozicí zveličována, v případě chyby opozice je naopak bagatelizována. Při prosazování zákonů parlamentem se ze strany opozičních stran činí vše proto, aby se, když už nelze jinak, vše protahovalo a ztěžovalo. Významným pomocníkem opozičních tzv. demokratických poslanců je v tomto směru Senát, který vládnoucí garnituře neguje, na co mu síly stačí. Je to vcelku logické neboť opozice má v něm jasnou převahu. A proto se tak chová. Demokracie pro mnohé senátory zůstává mnohdy jen planou frází. Podle mého názoru Senát, tato zbytečná a drahá instituce, zvaná pateticky pojistkou demokracie, měl být už dávno pryč! Otázkou však zůstává co dělat se „zasloužilými" senátory, kterým se do důchodu nechce, či důchodový věk ještě nemají a zvykli si na rozhodně nemalé peníze a na odpovědnou, „namáhavou" senátní práci. Nedivme se, že i někteří poslanci vědomi si, že do sněmovny už zvoleni nebudou, pošilhávají pod vlivem pudu sebezáchovy po faře zvané Senát. Jednou takovou z těch stále potřebných je i současná poslankyně za ODS pí. M. Němcová. Tato dnes už takřka 68 letá dáma je 18 let bez přerušení členkou parlamentu. Je mj. současnou protagonistkou Milionu chvilek a dělá si už dnes čáku na senátorku. Budiž jí to přáno!

       Mnozí představitelé opozice stále nemohou překousnout, že už delší dobu nejsou u vesla. Dělají proto vše možné i nemožné, aby tomu v budoucnu tak nebylo. Dobré je jim všechno, co současnému establišmentu škodí. Milion chvilek se jim v tomto směru zvláště hodí. Proto také mj. opozice tak vehementně kritizuje a upozorňuje na korupci. Je třeba mít na paměti, že mezi oprávněnými žalobci jsou i korupčníci, kterým věřit nelze. Je přece dost tzv. korupce tiché charakterizované obcházením zákonů, tedy takřka legální. Žaluje se prostě na všechno, na politické chyby, politické strany, neschopnost vlády, veřejné činitele atd. Bylo by však chybou nechat se svést ke generalizacím. Je proto nutné postupovat uvážlivě, nenechat se vyprovokovat a krok za krokem přísně oddělovat zrno od plev. Je to sice sysifovská práce, ale jen tak lze dosáhnout nestranného výsledku.

       A co říci závěrem? Snad pouze tolik, že celé řadě dnešních politiků chybí nejenom přirozená inteligence, slušnost, názorové pochopení jednoho pro druhého, věcná argumentace ale především skromnost. Tyto atributy nesmí být nahrazovány hrubostmi, sprostotou, agresivitou, velikášstvím a mnohdy až přímou nenávistí jednoho ke druhému. Jedině tak se můžeme po stránce etické a mravní posunout o kousek dál. Nelze personifikovat jedince typu P. Novotného, a jemu podobná individua, jak to někteří ať už z recese či vlastní blbosti dělají a přitom zapomínají, že s takovými lidmi vede cesta, obrazně řečeno, přímo do pekla. Ale kdo chce kam, pomozme mu tam! Každý je přece osudu svého strůjcem. Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

I N G.   V Á C L A V   S V A T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473