NÁŠ KOMENTÁŘ - LISTOPAD 2019

Motto: „Popírat realitu nebo si o ní činit falešné představy je elementární blbost!“

           /8. Tvejnův zákon./                                                                  

T R I U M V I R Á T   A   Ř Í Š E   S T Ř E D U

blahorodiNedávno se mně dostala do rukou stará skripta římského práva, ve kterých mě zaujala problematika týkající se triumvirátů. Zavzpomínal jsem si na dobu dávno minulou a před očima mně defilovaly postavy a osudy některých jejich představitelů. Jak je všeobecně známo Triumvirát (lat. trium virorum - vláda tří mužů) znamenal ve starověkém Římě obecně trojčlennou komisi, v užším smyslu spojenectví tří mocných politických nebo vojenských vůdců.
Vládnoucí trojice se ve světových dějinách vyskytovaly a vyskytují poměrně často. Loajalita jejich představitelů jednoho ke druhému či třetímu neměla nikdy dlouhého trvání. A to i přes proklamovaná zvučná slova o přátelství, bratrství, spolupráci a jiných podobných frází, což nakonec vedlo k jejich drobení až zániku jako celku. Za všechny takové případy vzpomeňme např. v Číně vládu „Tří excelencí“ za dynastie Han (202 př. n. l. – 9 n. l.). Obdobně tomu bylo i ve starověkém Římě v případě prvního a druhého triumvirátu. (První uzavřeli v r. 60 př. n. l. Caesar, Pompeius a Crassus; druhý v r. 43 př. n. l. Octavianus, Antonius a Lepidus). Nejinak tomu nebylo ani za francouzské buržoazní revoluce kde vykonával moc „Výbor pro veřejné blaho“ (Robespierre, Saint - Just a Couthon) a po revoluci „zdárně“ v tomto směru pokračovala i trojice konzulů až do chvíle, kdy se moci chopil jeden z nich - „první konzul“ Napoleon. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Vládnoucí trojice se ve světových dějinách vyskytovaly a vyskytují poměrně často. A konec konců nemusíme chodit ani daleko, v poslední době se zdá být tomu i u nás.

Konkrétním takovým příkladem je Praha kde byl vytvořen jakýsi triumvirát z pánů Z. Hřiba, J. Pospíšila a J. Čižinského - představitelů Pirátů, Spojených sil pro Prahu a Prahy sobě. Tito představitelé dnešní vládnoucí pražské koalice ovládají spolu se svými souputníky pražské městské zastupitelstvo. Samozřejmě, že je věcí samotných Pražanů koho si demokraticky do čela svého města zvolili. Nepřísluší mně jakkoliv o tom polemizovat. Každý přece osudu svého strůjcem. To samozřejmě platí až do doby, kdy některá jejich rozhodnutí se dotýkají nejenom Prahy, ale i zájmů celé země. To už je pak o něčem zcela jiném. V takovém případě je třeba mj. při nejmenším nejenom jejich názory otevřeně a věcně kritizovat, ale i proti nim vystupovat. Nikdo by si přece účelově neměl dovolovat věci, které ostatním občanům mohou ve finále i škodit.

Na tapetu současného pražského triumvirátu a jeho protagonistů se v poslední době dostala Čína se svým hlavním městem Pekingem. Říše středu (Chuang Kuo), jak svoji zemi historicky nazývali Číňané, znamenala pro ně po 2000 let skutečný střed světa, za jehož hranicemi ležely jen pustiny a žili barbaři. V 18. století pronikly do této uzavřené civilizace agresivní mocnosti ze západu a rozbily dávný čínský mýtus o vlastní dokonalosti a nepřemožitelnosti. Říše středu se ponořila do chaosu válek a revolucí. Dnes je Čína světovou velmocí s cca 1,3 miliardou obyvatel. Má druhou, možná už i první, nejsilnější ekonomiku světa. Její komunistická strana ze začínajících 57 členů dosáhla 80 milionů členů, což je počet jako obyvatel Německa. A tak by bylo možno pokračovat dál a dál.

Je proto s podivem, že to bylo právě dnešní vedení pražského magistrátu včele se svým primátorem, které si buď z kariérizmu, neznalostí věcí, či diletantismu sobě vlastnímu začalo hrát na jakéhosi novodobého Davida, který zkrotí za pomoci lidských práv pomyslného Goliáše, kterým Čína v porovnání s námi také je. Z podnětu „moudrého“ pražského triumvirátu došlo k vypovězení partnerské smlouvy mezi hlavními městy obou zemí - Prahou a Pekingem. Záminkou pro tuto akci byl ze strany pražského magistrátu kategorický požadavek, aby z dřívější, ještě donedávna platné smlouvy, byl vyškrtnut bod, že také Praha uznává politiku jedné Číny. Je vcelku logické, že Čína na tento pražský požadavek nikdy přistoupit nemohla, neboť by byl v přímém rozporu s její politikou jedné Číny. Nelze se proto divit, že musel z čínské strany přijít následný krok, kterým se ruší smlouva mezi Pekingem a Prahou.

Prezident Zeman, kterého jeho nepřátelé za pragmatický přístup k Číně a Rusku mnohdy až nevybíravě urážejí, už v minulosti prezentoval, že primátor Z. Hřib zasel vítr a sklízí bouři. A v tom se rozhodně nemýlil. Takové přehmaty, dá-li se to ještě vůbec přehmatem nazvat, se totiž dějí většinou z neznalostí věcí, sobě vlastní sebestředností a neomylností v rozhodování. Důsledky bývají mnohdy až kruté. Ještě štěstí, že naše oficiální zahraniční politika se ve vztahu k Číně od pana Z. Hřiba a jeho podporovatelů diametrálně liší, neboť uznává pouze jednu Čínu. Faktem však zůstává, že co bylo doposud vybudováno mezi námi a Čínou se začíná povážlivě drolit. Nelze nikterak popřít, že pražský triumvirát v čele se Z. Hřibem zkomplikoval život mnoha lidem a narušil to, co bylo mnohdy pracně budováno a to v celé řadě sfér našeho života. Budiž nám snad pouze útěchou, že pražský magistrát postupoval v tomto směru v souladu s pravdou a láskou.

Krátkozrakost některých našich „takypolitiků“ nezná často mezí. Mnohdy dělají neuvážená rozhodnutí a nemyslí na jejich dopady, ale pouze na svůj profit. Ještě štěstí, že se mezi nimi najdou skuteční politici, kterým to ještě myslí a nedají se strhnout lacinou davovou psychózou, která nám jako celku vysloveně škodí obdobně, jako je tomu i ve sporu mezi Prahou a Pekingem.

A co říci závěrem? Snad už pouze jen citovat slova: „Změny mikrobiální struktury způsobily u mnohých protagonistů vypovězení smlouvy mezi Prahou a Pekingem k snížení intelektové deteriorace což vedlo k oligofrenii…“ Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

I N G.   V Á C L A V  S V A T E K.        

Poznámka: Deteriorace = dočasné, krátkodobé snížení rozumových schopností.  

                   Oligofrenie = slabomyslnost, mentální retardace.

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473