NÁŠ KOMENTÁŘ - LISTOPAD 2018

Motto: „Sibi parat malum, qui alteri parat.“ /Aristoteles/

           (Sobě zlo připravuje, kdo je připravuje jinému.)

P Ý C H A   P Ř E D C H Á Z Í   P Á D  

         Pro název mého komentáře jsem použil známé přísloví, které je staré jako lidstvo samo. blahorodiJe třeba zdůraznit, že je pravdivé a dotýká se všech sfér našeho života. Samozřejmě politiku z toho nevyjímaje. Historie nás učí, že je to mj. právě politika, kde vše nemusí být jasné do posledního okamžiku. V této kompilaci přece známe řadu politiků, kteří předčasně oslavovali svůj úspěch a nakonec jim zbyli, když to dobře dopadlo, jen oči pro pláč. O tom dalším ani nemluvě.

Nezapomenutelná zůstávají v tomto směru slova našeho velkého básníka, satirika, novináře a politika Karla Havlíčka Borovského, který prezentoval myšlenku: „Kdo si myslí, že se učí, bude vlasti chlouba, kdo si myslí, že moc umí, začíná být trouba.“ Žel, řada lidí se těmito moudrými Havlíčkovými slovy neřídí a ani je neakceptuje. Snad je tomu i proto, že je vůbec neznají či nechtějí znát. Pokud se to týká našich velkých a malých „půlpánů“ tak mě to už ani nepřekvapuje. Zřejmě to patří ke koloritu naší občanské společnosti. Horší je to však, když se tací lidé dostanou k moci a začnou ukazovat „svaly“ a prezentovat mnohdy stupidní myšlenky a názory. Pro taková individua platí dnes více než kdykoliv jindy známé rčení: „Dej člověku moc a poznáš jeho nejmizernější vlastnosti.“ A rozhodně takových přechytralých „Brouků Pytlíků“ není v žádné zemi málo. U nás však, jak se mnohdy zdá, jako by se tito chytrolíni přemnožili.

         Zářným příkladem takového sebestředného „Brouka Pytlíka“, který si myslí, že si může dovolit vše možné i nemožné, je současný americký prezident D. Tramp. Svědčí o tom mj. i jeho nedávné prohlášení, že USA jednostranně vypoví smlouvu o regulaci raket středního a krátkého doletu mezi USA a SSSR z r. 1987 známou pod zkratkou INF. Jeho lakonické zdůvodnění, že Rusko jako nástupnický stát Sovětského svazu tuto dohodu stejně nedodržuje, a proto není důvod, aby se jí nechaly svazovat samotné Spojené státy, hovoří za vše. Smlouva podepsaná prezidenty USA R. Reaganem a SSSR M. Gorbačovem vedla tehdy k ukončení studené války. Dnes však, jak se zdá díky D. Trampovi, jí zvoní hrana. Nezapomínejme, že tato smlouva patřila k vrcholům denuklearizace Evropy během vrcholné fáze studené války a způsobila oteplení vztahů mezi USA a SSSR což si dnešní američtí jestřábi zřejmě nepřejí. Bláhově se totiž domnívají, že dnešní svět musí poskakovat podle jejich píšťalky. A tak často balancují až na hraně války. Navenek se pyšní svojí fiktivní vojenskou materiálně technickou převahou a myslí si, že nad ně není. Zapomínají, že jejich mnohdy podceňovaní protivníci mohou mít takové bojové prostředky, o kterých se jim ani nezdá. Příkladem jim může být v tomto směru jak Rusko, tak i Čína.

         Když si uvědomíme, že reakční čas 19-22 minut do jistoty vzájemného totálního zničení v jaderné válce se krátí na dobu 1–3 minut objímá člověka hrůza. Přidáme-li k tomu skutečnost, že raketu krátkého a středního doletu lze odpálit takřka odkudkoliv, raději to ani nepřipomínat. Ponese-li raketa jadernou hlavici nebo jen obyčejný náboj se pozná, až když exploduje. Od okamžiku odpálení do exploze uplynou často 1–3 minuty takže protistrana nemá v podstatě čas reagovat na odvetný jaderný útok. Moment překvapení hraje svoji obvyklou roli. Jestli si D. Tramp myslí, že jím vytvořený novodobý „sanitární kordon“ okolo Ruska mu přinese v případném vojenském konfliktu maximální výhody, pak se šeredně mýlí. Musí si přece spočítat, že by případný válečný konflikt přivedl k sebezničení nejenom oba případné hlavní aktéry takového konfliktu, ale i řadu dalších zemí vtažených do případné válečné vřavy.

         Není žádným tajemstvím, že Velká Británie coby nejvěrnější americký spojenec vítá Trampovo prohlášení o vypovězení smlouvy o regulaci raket krátkého a středního doletu z r. 1987 mezi USA a SSSR. Na druhé straně je řada zemí, spojenců USA, které jsou k tomuto Trampovu kroku více než zdrženliví. Takovým markantním příkladem je Německo. Jeho ministr zahraničí H. Maas uvedl, že americký úmysl odstoupit od smlouvy je politování hodným aktem. Jeho stanovisko má svoji logiku. Němci si totiž dobře uvědomují, že v případě válečného konfliktu USA-Rusko by se stali zemí prvního odvetného úderu, neboť mj. disponuje řadou základen jaderných bombardérů. Kritickou roli k Trampovu odstoupení od smlouvy hraje i skutečnost, že Německo je s Ruskem poměrně úzce i ekonomicky propojeno. A tak by se dalo pokračovat dál a dál.

         A co říci závěrem? Snad pouze tolik, že osobně nevěřím ve válečný konflikt mezi USA a Ruskem. Na to jsou obě strany natolik opatrné, neboť si uvědomují, že jedné ani druhé by to nic dobrého nepřineslo spíše naopak. Hrané fanfaronství D. Trampa, neboť jinak se to snad ani nazvat nedá, je pouhým projevem jeho sebestřednosti a uměle vytvářeného velikášství. Pro něj by více, než pro kohokoliv jiného platilo, že pýcha předchází pád. A v jeho případě, bude-li se chovat tak jak se chová dnes, to dlouho trvat nebude. Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

I N G. V Á C L A V  S V A T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473