KOMPLOT VÝKONNÉ A SOUDNÍ MOCI V ČR

Komplot výkonné a soudní moci v českém státě (díl 1/3)

Specifická analýza (11072)

Česká národní vláda a Ústavní soud ČR se velmi okázale provinily vůči zákonům České republiky a proti zásadám výkonu funkcí ve státní správě. Nejedná se o první případ, ale mohlo by se jednat o případ „poslední“ nebo alespoň ojedinělý, pokud by ovšem v rámci své odpovědnosti reagovali zákonodárci a další příslušné státní orgány.

Vrcholní politici a vysoce postavení soudci zneužívají své postavení zpravidla v politických kauzách spojených s cizí mocností nebo vlastní kariérou. S cizí mocností byl propojen i případ ruského občana Jevgenije Nikulina, jenž byl vydán do Spojených států amerických v rozporu s českým právním řádem. Případ Nikulina je názornou ukázkou toho, jak může být činnost ústavních soudců zpolitizována a jak se politici i soudci snadno podřizují požadavkům cizí mocnosti. Celkově se jedná o ukázku ztráty státní suverenity a osobní cti zapojených jednotlivců (úředních osob), kteří podřízeně jednali ve prospěch třetí strany – v tomto případě zahraniční mocnosti.

atentat

Vrcholní politici a vysoce postavení soudci počítají s tím, že jim podobné případy projdou, jelikož oni patří k těm nejvyšším státním orgánům, nad kterými již nikdo není. Proto je v těchto záležitostech důležitá činnost zákonodárného sboru, tedy poslanců a senátorů. Jak ale s překvapením zjišťujeme, ponechávají čeští zákonodárci tyto věci bez povšimnutí, neboť se domnívají, že vše, co se týká USA, bychom měli řešit ke spokojenosti americké administrativy. Podle neustále se opakujících slov českých politiků jsme a musíme být ukotveni v západních strukturách, k nimž máme své závazky a jimž vévodí Spojené státy, které určují mezinárodní normy. Závazky, které mnozí nadhodnocují, a dokonce i uměle vytvářejí, nemohou nahrazovat české zákony a mezinárodní právo. Dostáváme se do situace, která až příliš připomíná náš minulý vztah se Sovětským svazem. Kauza ruského občana Nikulina je jako prolog s úvodním hodnocením obsažena v produktu 11066 Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají. Podrobný rozbor činnosti ÚS je vypracován v produktu 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR. Protože rozebíraná kauza souvisí s návštěvou amerického politika Paula Ryana v České republice, patří k ní také produkt 11065 Paul Ryan odhalil pravou podobu spojenectví mezi USA a ČR, přesto mu čeští politici vstoje tleskali.

Než přistoupíme k podrobnému popisu provinění jednotlivých výkonných politiků a ústavních soudců a k popisu nečinnosti státních orgánů, uvádíme přehled proviněných osob a shrnutí jejich prohřešků.

Osoby, jež se provinily:

Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán

Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský

Místopředsedkyně Ústavního soudu Milada Tomková

Místopředseda Ústavního soudu Jaroslav Fenyk

Ústavní soudce Jan Musil (předseda tříčlenného senátu)

Ústavní soudce Jan Filip (člen tříčlenného senátu)

Ústavní soudce Jaromír Jirsa (člen tříčlenného senátu)

Body provinění jmenovaných osob:

Porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018

Podpora porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018

Porušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (rozhodnutí ÚS je vykonatelné poté, co je v písemné formě doručeno účastníkům řízení)

Porušení slibu ústavního soudce (čl. 85 Ústavy ČR)

Porušení Ústavy ČR (čl. 1 o ČR jako svrchovaném a demokratickém právním státu a čl. 82 o nezávislosti výkonu funkce soudců)

Manipulace s úřední listinou – antedatování usnesení ÚS

Osoby a státní orgány, jež nekonaly, aby zjednaly nápravu:

Senátoři a poslanci Parlamentu ČR

Prezident republiky

Soudcovská unie ČR

Orgány státního zastupitelství

Bezpečnostní informační služba (BIS) – v rámci působnosti při ochraně ústavnosti, demokratických principů (právního státu s jeho právním řádem) a svrchovanosti ČR.

Nyní si rozeberme, kdo se čím konkrétně provinil. Se zachováním právního řádu budeme u příslušných osob hovořit, že jsou podezřelí, jelikož nikdo dosud nezačal oficiálně vyšetřovat jejich činnost a dotyčné osoby nebyly dosud z ničeho obviněny. Avšak podezření se skládá z celého souboru vzájemně propojených bodů, z jejichž analýzy je patrné, že pokud se daná osoba neprovinila v jednom bodě, musela se provinit v bodě dalším. Zkrátka vinu v této kauze nelze smýt, přesto budeme hovořit o podezření, čímž jsme ke všem zapojeným aktérům velmi shovívaví.

PODEZŘELÍ VÝKONNÍ POLITICI

1) Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán je podezřelý z porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a z porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).

Tímto usnesením ÚS rozhodl o odložení vykonatelnosti ohledně vydání Jevgenije Nikulina k trestnímu stíhání do USA nebo Ruské federace, a to do doby, než ÚS rozhodne o ústavní stížnosti, kterou podal právě Jevgenij Nikulin jako stěžovatel prostřednictvím svého zástupce advokáta Martina Sadílka.

V době, kdy toto usnesení bylo stále platné, rozhodl ministr Pelikán o vydání Nikulina do Spojených států. Ministr své rozhodnutí učinil v rozmezí od 27. do 29. března 2018. Jeho rozhodnutí bylo spojeno s návštěvou třetího nejvyššího ústavního činitele Spojených států, jímž byl předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan. Ten znenadání přijel na rychlou a neoficiální návštěvu do Prahy, přičemž jako obyčejný americký turista řečnil dne 27. března 2018 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Paul Ryan po svém návratu do Spojených států veřejně přiznal, že klíčovým cílem jeho cesty do Prahy bylo přimět české úřady k extradici Nikulina do USA (blíže viz produkt 11065).

Ministr Pelikán své rozhodnutí o vydání Nikulina do USA provedl ještě předtím, než ÚS vůbec stihl vydat vyjádření o zamítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina (viz druhý díl), natož aby ÚS se svým aktuálním rozhodnutím písemně seznámil účastníky řízení tak, jak mu to ukládá zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Robert Pelikán se své rozhodnutí snažil od návštěvy Paula Ryana vyvázat tím, když tvrdil, že byl rozhodnutý už měsíc před příjezdem amerického politika. Jenže jako právník musí vědět, že se počítá doba, kdy se rozhodl oficiálně a kdy své rozhodnutí uvedl v platnost, a nikoli doba, kdy si jenom něco myslel, ale stále ještě pro to nic nevykonal. To je velmi chabá výmluva, na níž existuje jednoduchá námitka v podobě otázky, proč své rozhodnutí tedy prakticky nevykonal ten měsíc a déle před příjezdem Ryana do Prahy a naopak čekal až na tuto dobu. V případě ministra spravedlnosti národní vlády se nemůže jednat o shodu okolností, nýbrž o ukázku podřízenosti cizí mocnosti.  

Navíc zde pořád zůstává porušení usnesení ÚS. Tento akt už ale ministr raději nijak neobhajoval, protože to nejlepší, co mohl udělat, bylo mlčet.

2) Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš je podezřelý z toho, že vědomě podpořil neoprávněnou činnost svého podřízeného ministra, čímž se podílel na porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a na porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).

Andrej Babiš věděl, z jakého důvodu dorazil do Prahy americký politik Paul Ryan, s nímž se dokonce osobně setkal. Tím byl také srozuměn o chystaném aktu svého podřízeného ministra Pelikána. Jako předseda vlády se podřídil americkým požadavkům a nechal ministra spravedlnosti jednat ve prospěch USA.

Andrej Babiš dále věděl, že ministrovo rozhodnutí není v souladu s usnesením Ústavního soudu, neboť nikdy netvrdil, že o kolizi Pelikánova rozhodnutí s usnesením ÚS nic netušil, a především nikdy proti počínání svého ministra nevystoupil.

Provinění ústavních soudců a nečinnost státních orgánů je předmětem navazujícího druhéhotřetího dílu analyzované kauzy.

Zpravodajský produkt 11072

Specifická analýza

© 2018 Agentura EXANPRO

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Komplot výkonné a soudní moci v českém státě (díl 2/3)

Specifická analýza (11073)

Produkt jako druhý díl navazuje na dokument 11072, který obsahuje úvodní objasnění ke spolčení výkonné a soudní moci s přehledem osob, jež se provinily, a se shrnutím bodů, proti nimž se provinily. Předchozí dokument dále v této kauze rozebírá výkonnou moc – konkrétně činnost ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a premiéra Andreje Babiše.

Na řadu přichází moc soudní v podobě Ústavního soudu ČR. V kauze Nikulin není prvořadý výsledek soudního rozhodnutí, ale především způsob a časové a politické okolnosti, které ovlivnily činnost ústavních soudců. I zde budeme hovořit o podezření, protože rozebírané osoby nebyly zatím z ničeho obviněny. Budeme tedy zachovávat právní řád, i když je provinění jmenovaných osob prokazatelné.

PODEZŘELÍ ÚSTAVNÍ SOUDCI

3) Ústavní soudci tříčlenného senátu ÚS ve složení Jan Musil (předseda), Jan Filip a Jaromír Jirsa jsou podezřelí z porušení vlastního usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018, z porušení zákona č. 182/1993 Sb., z porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82) včetně porušení slibu ústavního soudce (čl. 85) a z manipulace s úřední listinou.

Výše jmenovaným usnesením tříčlenný senát rozhodl o odložení vykonatelnosti ohledně vydání Jevgenije Nikulina k trestnímu stíhání do USA nebo Ruské federace, a to do doby, než stejný tříčlenný senát rozhodne o ústavní stížnosti, kterou podal právě Jevgenij Nikulin jako stěžovatel prostřednictvím svého zástupce advokáta Martina Sadílka. Náhle se ale v Praze objevil americký politik Paul Ryan (blíže viz produkt 11065), což vyvrcholilo tím, že 30. března 2018 šest minut po půlnoci vzlétá americký letoun z Prahy směr USA a s Nikulinem na palubě. Do této doby Ústavní soud mlčel a platilo tedy usnesení ÚS ze dne 20. února 2018 s odložením zmíněné vykonatelnosti. Avšak po zahájení nočního transportu ruského občana do Spojených států nastalo něco nevídaného. Někdo z Ústavního soudu cítil potřebu vydat okamžité prohlášení na sociální síti Twitter a ještě téže noci v čase 02:59 hod. na účtu Ústavního soudu oznámil následující:

„ÚS odmítl ústavní stížnost Jevgenije Nikulina jako zjevně neopodstatněnou.“

Proč Ústavní soud ve tři hodiny ráno (viz dokument 11067), kdy byl ruský občan Nikulin asi v polovině své cesty do USA, zveřejňuje, že stížnost Nikulina se odmítá? Velmi podezřelé chování! A kdy vlastně tříčlenný senát ÚS přijal a vypracoval ono rozhodnutí o odmítnutí uvedené stížnosti?

Rozhodnutí ÚS o odmítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina bylo zveřejněno ve formě usnesení až 3. dubna 2018, avšak dokument je datován k 27. březnu 2018. Mezi vypracováním dokumentu a jeho zveřejněním je tak patrná podivuhodná časová mezera, jež činí celých sedm dní. Proč takové otálení, když se jednalo o mezinárodní záležitost a ještě k tomu v době, kdy do České republiky překvapivě zavítal předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan?

Na tuto otázku existuje po prozkoumání všech detailů včetně chování ústavních soudců jen jediná odpověď: V době, kdy ÚS na síti Twitter oznámil, že se stížnost Nikulina odmítá, nebylo totiž vypracováno ještě žádné rozhodnutí, ale už nastalo spolčení výkonné moci s mocí soudní s cílem vyhovět požadavku USA, a to urychleně v době, kdy do ČR nečekaně přijel americký politik Paul Ryan. Ústavní soudci proto rychle a nezvykle reagovali svým vyjádřením ve tři hodiny ráno a teprve potom se pustili do vypracování usnesení s předem avizovaným rozhodnutím, které neoprávněně antedatovali ke dni 27. března 2018.      

Pokud by bylo usnesení ÚS 530/10 ze dne 27. března 2018 skutečně vypracováno v uvedený den, pak by bylo zvláštní, že s ním nebyli seznámeni všichni účastníci řízení tak, jak ukládá zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Advokát Martin Sadílek, jenž zastupoval stěžovatele Jevgenije Nikulina, byl stěžejním účastníkem řízení, avšak informaci o odmítnutí ústavní stížnosti zjistil až z médií 30. března během dne, kdy již byl jeho klient Nikulin vydán a dopraven do USA.

Ústavní soudci tedy pochybili tak jako tak, případně hned dvakrát. Poprvé tím, že popřeli odložení vykonatelnosti vydání Nikulina do zahraničí učiněné v usnesení ze dne 20. února v době, kdy ještě nemohli mít vypracováno usnesení s rozhodnutím o zamítnutí stížnosti. A podruhé tím, že u svého rozhodnutí údajně ze dne 27. března nerespektovali to, že nemohlo být vykonatelné před doručením jeho písemného vyhotovení účastníkům řízení. Přitom ÚS má na svém webu podle zákona č. 182/1993 Sb. toto sdělení:

„Rozhodnutí jsou v databázi zpřístupňována poté, co jsou vyhlášena a rozeslána účastníkům řízení (nálezy), resp. poté, co jsou vykonatelná, tj. doručena účastníkům řízení (usnesení).“

Rozhodnutí senátu ÚS učiněné údajně 27. března bylo provedeno ve formě usnesení, což tedy znamená, že mohlo nabýt charakter výkonu až poté, co ho písemně obdrželi účastníci řízení. To se však nestalo, a i přesto byl Nikulin vydán cizí mocnosti. A ústavní soudci tříčlenného senátu Musil, Filip a Jirsa mlčeli a nic nenamítali. S nimi mlčeli i předseda ÚS Pavel Rychetský, místopředsedkyně ÚS Tomková a místopředseda ÚS Fenyk. Také tohle je důkazem o záměru Ústavního soudu vyhovět zahraniční mocnosti prostřednictvím spolčení se s výkonnou mocí zastoupenou v tomto případě ministrem Pelikánem a premiérem Babišem.

Pokud bychom připustili, že tříčlenný senát ÚS vypracoval usnesení 27. března tak, jak ústavní soudci předstírají, pak musíme pokládat následující otázky:

a) Proč bylo usnesení o zamítnutí ústavní stížnosti Nikulina datováno ke dni 27. března, tedy ke dni, kdy v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR řečnil americký politik Paul Ryan, jehož hlavním a později zdůrazněným cílem cesty do Prahy (viz produkt 11065) bylo docílit extradici Nikulina do USA?

b) Uvědomovali si ústavní soudci zpolitizování celé kauzy už jenom tím, že spojili den svého rozhodnutí, s dnem vystoupení amerického politika v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a jeho ochotnému vyjadřování k případu Nikulina z pohledu USA na tiskové konferenci rovněž ve stejný den?

c) Proč ÚS nerozhodl o zamítnutí stížnosti Nikulina až např. měsíc po odjezdu Paula Ryana z ČR?

d) Jak je možné, že se nepodařilo během následujících dvou pracovních dnů (28. a 29. března) doručit písemnou formu usnesení ÚS advokátovi Sadílkovi, který zastupoval Nikulina v analyzované kauze?

e) Jak je možné, že i přes nedoručení písemného vyhotovení rozhodnutí ÚS účastníkům řízení (právnímu zástupci Nikulina) byl Nikulin vydán do USA, když podle zákona o Ústavním soudu (zákon č. 182/1993 Sb.) nemohla být naplněna vykonatelnost tohoto usnesení?

f) Proč ÚS nezasáhl proti konání ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, když toto konání odporovalo zákonu a velmi pravděpodobně i usnesení ÚS 530/18 ze dne 20. února 2018?

g) Proč ÚS zveřejnil obsah usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina až sedm dní po jeho údajném vypracování?

h) Proč ÚS oznámil na sociální síti Twitter odmítnutí stížnosti Nikulina až 30. března a ještě k tomu v 02:59 hod., když usnesení o tomto zamítnutí vypracoval již 27. března?

Ústavní soudci svým pochybným výkonem porušili slib ústavního soudce, podle kterého by se měli rozhodovat nezávisle a nestranně. V této kauze však projevili až příliš viditelnou závislost a podřízenost potřebám cizí mocnosti. Ústavní soudci kupili ve spěchu svá pochybení a ať to vezmeme z jakéhokoli směru, nemohou se ústavní soudci vyvázat z porušení výkonu své funkce.

4) Předseda ÚS Pavel Rychetský, místopředsedkyně ÚS Milada Tomková a místopředseda ÚS Jaroslav Fenyk jsou podezřelí z podpory nebo přímo z aktivního nabádání k porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018, k porušení zákona č. 182/1993 Sb., k porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82) včetně porušení slibu ústavního soudce (čl. 85) a k manipulaci s úřední listinou.

Všichni tři jmenovaní vedoucí soudci Ústavního soudu nezasáhli proti neoprávněnému záměru výkonné moci a naopak podpořili a zakryli činnost svých podřízených – tříčlenného senátu ÚS. Tím se sami provinili proti bodům vyjmenovaným výše. Pokud by jednali v souladu s právem, museli by vystoupit jak proti aktivitě výkonných politiků, tak proti činnosti svých podřízených.

Nečinnost osob a státních orgánů, jež měly konat a zjednat nápravu je předmětem závěrečného dílu analyzované kauzy.

Související zpravodajské produkty:

Produkt 11065 „Paul Ryan odhalil pravou podobu spojenectví mezi USA a ČR, přesto mu čeští politici vstoje tleskali

Produkt 11066 „Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají

Produkt 11067 „Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR

Zpravodajský produkt 11073

Specifická analýza

© 2018 Agentura EXANPRO

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Komplot výkonné a soudní moci v českém státě (díl 3/3)

Specifická analýza (11074)

Produkt jako třetí díl navazuje na dokument 11072 (díl 1/2) a dokument 11073 (díl 2/3). První díl obsahuje úvodní objasnění ke spolčení výkonné a soudní moci s přehledem osob, jež se provinily, a se shrnutím bodů, proti nimž se provinily. Dále první díl v příslušné kauze rozebírá výkonnou moc – konkrétně činnost ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a premiéra Andreje Babiše. Druhý díl pak rozebírá činnost ústavních soudců – konkrétně tříčlenného senátu složeného ze soudců Jana Musila, Jana Filipa a Jaromíra Jirsy, dále potom nečinnost a podporu ze strany jejich nadřízených, a to konkrétně předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, místopředsedkyně ÚS Milady Tomkové a místopředsedy ÚS Jaroslava Fenyka.

Závěrečný třetí díl se zaměřuje na osoby a státní orgány, jež měly konat, aby zjednaly nápravu, a ukázat, že v České republice stále existuje právní řád. Avšak tyto osoby a státní orgány nekonaly, čímž podtrhly nejenom skutečnost o špatně fungujícím právním systému, ale také skutečnost o nefunkčním kontrolním mechanismu a ztrátě suverenity či svrchovanosti České republiky (čl. 1 Ústavy ČR), jejíž zástupci se řídí potřebami a požadavky silnějších mocností na úkor platných zákonů. K těmto osobám a orgánům patří:

Senátoři a poslanci Parlamentu ČR

Prezident republiky

Soudcovská unie ČR

Orgány státního zastupitelství

Bezpečnostní informační služba (BIS) – v rámci působnosti při ochraně ústavnosti, demokratických principů (právního státu s jeho právním řádem) a svrchovanosti ČR

Senátoři měli být prvními, kteří měli reagovat na porušení právních norem a ukázat, že v České republice funguje kontrolní mechanismus. Senát dává souhlas ke jmenování ústavních soudců, a stejně tak je možné pouze se souhlasem Senátu zahájit trestní stíhání soudců Ústavního soudu. Avšak senátoři ostudně mlčí a nezmohli se ani na kritické prohlášení vůči Ústavnímu soudu tak, jak to běžně činí vůči určitým politikům. Podle nich je vše v pořádku, protože se to týká Spojených států, k nimž máme podle jejich vyjádření spojeneckou vazbu (blíže o postoji senátorů viz produkt 11066 Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají).

Poslanci by v této kauze měli vystoupit proti počínání výkonných politiků z hnutí ANO 2011. Jenže spolčení výkonné a soudní moci nikomu z poslanců nevadí. Někteří voliči by očekávali, že se projeví především poslanci KSČM a SPD, ale i ti v tomto případu mlčí, neboť mají plno práce s přemýšlením o vyjádření důvěry právě sestavované vládě. Jak je patrné, otázka právního a svrchovaného státu není pro poslance tak důležitá, jako politické manévrování, jímž by si mohli politicky přilepšit. Poslanci již dlouhou dobu dokazují, že v Poslanecké sněmovně neexistuje pořádná politická opozice, ale pouze snaha domluvit se, aby každý politický subjekt nějakým způsobem profitoval.

Prezident republiky Miloš Zeman se nijak nesnažil na pochybnou činnost výkonných politiků a ústavních soudců poukazovat. Pouze se vyjádřil na otázku související s kauzou, že za určitých okolností mohl být porušen zákon. To bylo z jeho strany vše a nelze se tomu divit. Prezident Zeman by totiž musel vystoupit proti premiérovi Andreji Babišovi, kterého dlouhodobě a silně podporuje. Jenže jak to potom tedy je s postojem prezidenta Zemana ke svrchovanosti České republiky a právnímu řádu ČR? Prezident Zeman se chová podivně, a to nejenom ve vztahu ke kauze Jevgenije Nikulina. Nejdříve se snaží ovlivnit ministra Pelikána, aby vydal Nikulina do Ruské federace, což nebyl z jeho strany žádný nátlak, jak se někteří domnívají – ministr spravedlnosti se mohl stále rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí bez toho, aby mu v tom někdo aktivně bránil. Avšak záhy prezident přehlíží viditelné spolčení výkonné a soudní moci a již nic nenamítá. Co z toho vyplývá? Prezident Zeman si hraje svou vlastní hru ve svůj vlastní prospěch, nikoli tak ve prospěch České republiky a právních norem.   

Soudcovská unie ČR, ačkoli má ve svých stanovách, že je jejím účelem prosazovat a chránit nezávislost soudců, tak porušení nezávislosti Ústavního soudu rovněž přehlíží a netroufá si cokoli namítnout. Přitom by měla požadovat vysvětlení ohledně prohlášení ÚS na sociální síti Twitter (30. března) a pozdějšího vypracování usnesení ÚS o odmítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina zveřejněného až 3. dubna, ale s datem vyhotovení k 27. březnu. A to už nemluvíme o zpolitizování činnosti soudců v době přítomnosti amerického politika Paula Ryana v České republice (viz otázky pro Ústavní soud ve druhém dílu).

Orgány státního zastupitelství taktéž mlčí, přitom by mohly začít tím, že by se optaly ministra Pelikána, kdy obdržel od Ústavního soudu rozhodnutí o tom, že se ústavní stížnost Nikulina odmítá (čímž by se rušilo pozastavení jeho extradice), když o tom nevěděl ani jeho zastupující advokát jako stěžejní účastník soudního řízení.

Bezpečnostní informační služba (BIS) prohlašuje, že vyhodnocuje informace, které ohrožují Ústavu ČR a ostatní zákony země. Ale měla by k tomu doplnit, že se tato její činnost nevztahuje na prohřešky směrem k USA, jelikož Spojené státy jsou naším „spojencem“. Bylo by asi hodně pošetilé chtít po BIS, aby vystoupila proti komplotu organizovaného vládou, která vlastně BIS řídí. Na to by museli mít vedoucí činitelé BIS opravdu kuráž. Avšak odvaha ve jménu spravedlnosti se v podřízené České republice nevyskytuje.

ZÁVĚR

Všechny tři díly analyzované kauzy slouží jako jakýsi žalobní návrh pro orgány odpovědné za dodržování českých zákonů včetně Ústavy ČR a prosazování právního státu. K tomu doplňujeme, že kauza „Čapí hnízdo“ je proti kauze „Nikulin“ jen bezdůkazní blamáží. Kauza Nikulin je skutečným komplotem výkonné a soudní moci s jasnými znaky a je nanejvýš alarmující, že Andrej Babiš byl prezidentem ČR i po tomto komplotu podruhé jmenován českým premiérem.  

Pokud bychom žili ve skutečném právním státě, o který zákonodárci dbají, viděli bychom reakci senátorů, po níž by jmenovaní ústavní soudci museli přinejmenším rezignovat, a reakci poslanců, kteří by okamžitě prohlásili, že v žádném případě nevysloví důvěru vládě v čele s Andrejem Babišem.

Související zpravodajské produkty:

Produkt 11065 Paul Ryan odhalil pravou podobu spojenectví mezi USA a ČR, přesto mu čeští politici vstoje tleskali

Produkt 11066 Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají

Produkt 11067 Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR

Zpravodajský produkt 11074

Specifická analýza

Zdroj: © 2018 Agentura EXANPRO

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473