NÁŠ KOMENTÁŘ - ÚNOR 2018

Motto: „Nedovedu si představit, že by byl prezidentem zvolen člověk bez politické minulosti. Má politická minulost je nepochybně nezastupitelnou zkušeností.“ V. Klaus.

D E O   G R A T I A S !   / B o h u   d í k y ! /

svataK nedávno skončenému prezidentskému klání si dovolím předeslat, že vítězství dosavadního prezidenta M. Zemana nad jeho vyzyvatelem J. Drahošem je pro naši zemi výhrou. Zemanovi oponenti sice prezentují, že jeho vítězství bylo „o prsa“ a to o pouhých 3 %, ale už neříkají, že na daném stavu to nic nemění. Faktem tak zůstává, ať už se to někomu líbí či nikoliv, že M. Zeman byl všelidovým hlasováním řádně zvolen prezidentem České republiky na další pětileté období. Podle mého názoru jeho znovuzvolení signalizuje posílení politické stability země v relativně složité době, kterou můžeme s největší pravděpodobností brzy očekávat. Zkušený politik a ostřílený lodivod to je to co Česká republika potřebuje a bude potřebovat a nikoliv, při vší úctě k J. Drahošovi, nějaký „instrumentum vocale“ (mluvící nástroj) něčích či někoho, kterým pan profesor vědomě či nevědomě také byl. A že šlo v těchto prezidentských volbách skutečně o hodně, dokládá také i třetí nejvyšší volební účast od vzniku České republiky.

     „VOX POPULI, VOX DEI“ /Hlas lidu, hlas Boží/ říká úsloví poprvé vyslovené v eposu řeckého básníka Hésioda (Práce a dni) v 7. století př. n. l. Stejnými slovy později hovoří i citát z dopisu anglosaského mnicha, filosofa a nositele čestného titulu „Učitel Galie“ Alcuina císaři Karlu Velikému. Zmíněné citáty lze pak vyložit tezí – správné je to, co si myslí většina. Někteří kritici tuto tézi ať už právem či neprávem popírají ba dokonce i zavrhují, ale to už je každého jen a jen osobní věc. Většina občanů v demokratických volbách rozhodla, že prezidentem nebude J. Drahoš, ale M. Zeman.

       Budiž ke chvále a cti M. Zemanovi, že dokázal fundovaně s klidem a rozvahou odrážet mnohdy až nevybíravé útoky proti své osobě a to nejenom od některých svých prezidentských konkurentů, ale především od mnohdy doslova některých zfanatizovaných jednotlivců, mezi nimiž dominovali, tak jako tomu u nás obvykle bývá, někteří herci, politici, nedocenění intelektuálové, nejrůznější „takyumělci“ a jim podobní jedinci hrající si pod pláštíkem „Antizeman“ na jakési pomyslné svědomí národa. Otevřeně řečeno těmto lidem M. Zeman odjakživa překážel včetně tzv. „Pražské kavárny“ se všemi jejími odnožemi doma i v zahraničí. Proto také tak halasně populisticky požadovali změnu, aby snad čirou náhodou nebyli poškozeni na tom co si pracně, tak či onak, „vydobyli“. A tak hledali vhodného člověka, který by je zaštitoval v jejich „bohulibých činnostech.“ Muselo se jednat o člověka seriózního, slušného, inteligentního a pro lidi přitažlivého. Nemusel řadě věcí rozumět, musel však být vděčný a naslouchat těm, kteří ho coby kandidáta do prezidentské funkce navrhli. Hledali, hledali, až konečně takovou osobnost našli; nebyl jim nikdo jiný než profesor J. Drahoš, důstojný protikandidát M. Zemana. Ostatní pak, jak je všeobecně známo, už bylo věcí „protizemanovské“ propagandy. Budiž ke cti J. Drahošovi, že přes to všechno co se s ním hrálo, si udržel dekórum slušného člověka; bez řečí uznal svoji porážku a poblahopřál M. Zemanovi k volebnímu vítězství.

       Za to, že naše společnost je rozdělená nemůže M. Zeman ani J. Drahoš, ale především masmédia. To, co některá z nich doslova a do písmene v poslední době vyváděla, nemá obdoby. Tolik špíny a nenávisti vůči svému prezidentovi a jeho nejbližšímu okolí se jen tak ve světě nevidí. Jestliže se už zaobírají, mnohdy až nechutně, prezidentovým zdravotním stavem tak, jako to dělá dehonestujícím způsobem časopis Reflex např. položenou otázkou „Čím lékaři dopují pana prezidenta?“ a jí podobnými je nejenom nevkusné, ale přímo urážející. Ale když si vezme „na paškál“ např. i jeho manželku, tak jako učinili J. X. Doležal a L. Chadalíková (31.1. t. r.), že záda (pravá lopatka) paní Zemanové zdobí tetování čínského draka nebo srp a kladivo je přinejmenším nejenom ubohé a hloupé ale rovněž i plně vystihující duševní a morální kvality pisálků tohoto časopisu. Prostě a stručně Vespasiánův výrok „Pecunia non olet“ (Peníze nesmrdí) pro takové typy a „týpky“ platí dnes více než kdykoliv jindy. Jejich chlebodárce je za akci „ Antizeman“ jistě řádně odmění. A když se do „protizemanovských“ akcí zapojí např. dnes už bývalý kandidát na prezidenta, kariérista M. Hilšer slovy že: „Zeman je nemocný, klopýtající muž. Češi prominou cokoliv.“ Či redaktor „Práva“ S. Mitrofanov se svými mnohdy přitroublými úvahami hrající si na nového Hanáka, na kterého nikdy neměl a mít nebude. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.

       A co říci závěrem? Snad pouze zopakovat, že M. Zeman je navzdory věku stále výborný rétor, umí argumentovat nejenom politicky, ale i ekonomicky a vyzná se v proceduře ústavní funkce. Nehrbí se před nikým a zůstává stále svůj. Za svými názory si stojí a fundovaně je dokáže také obhajovat. Stále zůstává uznávanou velkou osobností jak doma tak i v zahraničí. Svoje volební vítězství si plně zasloužil. J. Drahoš, přes tvrzení jeho protagonistů o opaku, nebyl připraven pro výkon vysoké státnické funkce. Zdálo se, že mnohdy si ani neuvědomoval, že politika a diplomacie jsou řemesla, která se také musí člověk učit, aby je ovládal a v jejich sférách slušně obstál. Zapomněl, že odvaha a slušnost jsou atributy, které navenek sice bodují, ale k výkonu odpovědné nejvyšší státní funkce nestačí. Podle mého názoru Drahošovým největším handicapem byli jeho poradci, kteří ho z těch či oněch důvodů řádně do souboje s M. Zemanem nepřipravili. Vycházím z premisy, že řada odborných diskutovaných otázek se zdála být pro něho zcela cizí. Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!        

I N G. V Á C L A V  S V A T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473