NÁŠ KOMENTÁŘ - PROSINEC 2017

Motto: „Vasa vacua sunt bene sonantia“ (Prázdné nádoby dobře duní.)

           (Walther 32921b)

H L A V A   S T Á T U

svataZnámý americký satirik a publicista Kin Hubbard už počátkem 20. století prezentoval v souvislosti s volbou amerického prezidenta zajímavou a pravdivou myšlenku říkající: „Všichni chceme hlasovat pro toho nejlepšího, ten však nikdy nekandiduje.“ Tak tomu bylo odedávna a nejinak tomu není ani dnes v našem egoismem a závistí prosyceném 21. století. Žel, taková je naše doba. Komenského kniha Labyrint světa a ráj srdce, kdyby ji lidé znali, by se tak plným právem mohla stát bestselerem naší současnosti. Uvědomme si, že Brýle mámení jsou účelově nasazovány nám všem a je jen a jen na síle a odvaze jedince si je posunout a nenechat se poslušně vést těmi nejrůznějšími Všezvědy, Všudybudy a Mámeními. Svět je třeba vidět takový jaký skutečně je, a nikoliv jeho zkreslenou představu jak se nám ji např. dnes snaží povětšinou prezentovat naše „nezávislá“ mainstreamová média.

          Nezapomínejme, že funkce hlavy státu se těšily všude, až na výjimky, jako je např. dnešní ČR, patřičnému respektu a úctě. Lidé se vždy obávali prázdnoty a bezvládí. Svým způsobem si svých nejvyšších představitelů vážili. Toho si je vědom i náš demokraticky zvolený prezident, který dobře ví, že jeho hlavním posláním je uspokojovat tuto základní lidskou potřebu. Při této příležitosti je třeba zdůraznit, že politik na místě hlavy státu dosáhl nejvyššího možného společensko-politického naplnění. Dostal se nad zákon a nad každodenní politické rozmíšky. V některých zemích se zákonnou cestou definitivně zbavil i veškeré odpovědnosti. U nás např. není prezident z výkonu své funkce odpovědný ani sám sobě. (Viz čl. 54 ústavy.)

          Jak je všeobecně známo demokratické systémy se liší v pojímání funkce hlavy státu. Variant je mnoho. Od skutečné a nejvýše stojící hlavy přes pouze čestnou a reprezentativní funkci až po spolupodílnictví na vládě.  Faktem přitom zůstává, že hlava státu se těžko vybírá. Její kvalita se jeví jako obtížně řešitelný problém bez ohledu na to, která se shora uvedených variant používá. Pokud jde o vlastní proceduru vyhledávání a volby prezidenta je třeba rozlišovat mezi různými systémy. U nás, obdobně jako ve většině demokratických zemí, se ústavně praktikuje přímá volba prezidenta a do soutěže se může s určitými restrikcemi přihlásit kdokoliv. Výsledek přímé volby závisí do jisté míry, ponecháme-li stranou atributy jako jsou marketingové strategie prezidentské kampaně a hlavně peníze, na intelektu a vystupování kandidáta samého. Na druhé straně by neměly patřit do předvolebního boje hulvátství a jakékoliv formy urážek a sprostot snažících se za každou cenu zdiskreditovat toho či onoho prezidentského kandidáta. Pravdou přitom je, že tyto nekalé způsoby jsou povětšinou dílem závistivých a zapšklých duševních trpaslíků snažících se vždy a všude se předvádět. Do této kategorie však, ale patří i ti, kteří tuto „činnost“ vykonávají za mrzký jidášský groš. A rozhodně jich málo není!

          Markantními v tomto směru jsou dozajista účelově konstruované útoky na prezidentského kandidáta a současného prezidenta M. Zemana a to nejenom ze strany jeho oponentů, ale i jeho nepřátel v „cizích službách.“ Mnohým M. Zeman v jejich „bohulibých“ rejdech a globálních zlodějnách vysloveně překáží a ještě k tomu je intelektuálně vysoce převyšuje. A to se, jak je v Čechách od pradávna známo, neodpouští! Hledají se proto nejrůznější cesty a cestičky jak ho zdiskreditovat.

          Když už to nejde jinak tak se proti němu vytáhne jeho zdravotní stav, zvláště jeho pohybové problémy. Zapomíná se přitom, že např. americký prezident F. D. Roosevelt, který v mládí onemocněl obrnou a nemohl se pohybovat, byl přesto zvolen prezidentem ve čtyřech volebních obdobích po sobě a nikomu to nevadilo, naopak si ho všichni pro jeho intelekt vážili. Jasně a stručně - nebyli to Češi, ale Američané! Na druhé straně nikdo ze Zemanových tzv. „kritiků“ se neodváží zmiňovat jejich ikonu „pravdy a lásky“- V. Havla. Jmenovaný, jen pro zajímavost, ve své funkci promarodil, co se dalo.  Např. za více než dvacet let prodělal okolo pětatřiceti nemocí včetně operací, z nichž většina ho postihla v prezidentském úřadu. Některé z těchto nemocí ohrožovaly přímo jeho život. Můžeme tak konstatovat starou pravdu: „Když chceš psa bít, hůl si vždy najdeš.“ A tu si „pravdoláskaři“ a jejich poskoci, když jde o M. Zemana, vždy najdou.

          K Zemanovým „kritikům“ už dlouhodobě např. patří J. X. Doležal z Reflexu. Tento pán by nejraději nenechal na M. Zemanovi niť suchou. V poslední době mu v žaludku leží Zemanova cesta do Ruska, jeho setkání a jednání s V. Putinem a dalšími ruskými představiteli. Aby se svým chlebodárcům dostatečně zavděčil, začal se J. X. Doležal zabývat otázkou zdali se neprojevují u prezidenta M. Zemana příznaky demence. Jako důvod pro toto své přitroublé tvrzení uvádí, že při poslední návštěvě Ruska, prezident M. Zeman, který mluví plynně rusky, nesprávně místo slova ponimať použil slova rozuměť a tím podle něho šlo o dětskou negativistickou reakci, neboť jenom dítě, když něco neví, si vymyslí patvar obdobně, jako tomu bylo v případě M. Zemana. Pro tuto kardinální pitomost J. X. Doležala nemám slov. Silně to připomíná známé rčení: „Není nezdolatelných blbostí; nezdolatelní jsou pouze ti, kteří nám předhazují vždy nové a další blbosti ke zdolávání.“

          Jedním takovým klasickým „antizemanovským exemplářem“ je také i člen KDÚ-ČSL a majitel zámku v Táboře – Měšicích, J. B. Buquvoy. Tento bývalý proněmecky orientovaný emigrant hrající si na „velkého politologa a historika“ nesahá, obrazně řečeno, M. Zemanovi ani ke kotníkům. Ve své „protizemanovské“ impertinenci mj. uvádí: „ Proti Drahošovi a Horáčkovi může Zemana volit jen neandertálec. Aby se český národ mohl bez překážek vydat cestou transparentní demokracie, musí burana vystřídat akademik…“ Na první pohled člověka napadne, že jeho názory jsou ovlivněny přinejmenším duševním pohnutím v šestinedělí. Při hlubší analýze jeho názorů to připomíná genetickou příbuznost s jeho předky, kteří bojovali na straně Ferdinanda II. proti českým protestanským stavům a na Bílé Hoře r. 1620 je porazili, za což byli císařem patřičně odměněni.  Napomohli tak úspěšné rekatolizaci českých zemí. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál.

          A co říci závěrem? Snad pouze jen tolik, že prezidentská volba se dotýká nás všech včetně těch, kteří stojí na vrcholku pomyslné společenské pyramidy. Jsou mezi námi lidé, kteří se často chovají v souladu s heslem: „Kam vítr tam plášť“ a povětšinou také na to doplatí. Takové lidi nevolte. Nevěřte jejich planým slibům a sladkým řečem. Nevolte pouze srdcem, volte především hlavou! Řádně si rozmyslete, komu dáte svůj hlas. Jednejte s rozumem a rozvahou. Nepodléhejte emocím a populistickým slibům, které nikdy nikam nevedly. Naopak, je třeba vsadit na jistotu, zkušenost, morální a volní vlastnosti vybraného kandidáta. A takových bývá povětšinou pomálu. Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!  Mým kandidátem je M. Zeman.

I N G.  V Á C L A V   S V A T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473