KOMENTÁŘ NA ZÁŘÍ 2017

Motto: „Zvoní, zvoní, zrady zvon,

              čí ruce ho rozhoupaly…

              F. Halas.

D O K O N Á N O    J E S T !

svata             Pro název svého zářijového komentáře jsem si vypůjčil poslední slova umírajícího Ježíše Krista na kříži. Znamenala, že je dokonáno definitivně a úplně. Tak nějak by se to dalo chápat i ve vzdálené paralele o více než cca 2000 let později.

             Nedávno tomu bylo už 25 let kdy se 26. 8. 1992  pánové V. Klaus  a V. Mečiar, předsedové vlád ČR a SR, sešli na zahradě známé brněnské vily Tugendhat, aby zde bez souhlasu svých národů  podepsali dohodu o rozdělení federace a tím tak dovršili dílo zkázy –­ rozbití Československé republiky. Je smutnou skutečností, že právě Brno ponese nechtěně primát místa, kde de facto bylo s konečnou platností rozhodnuto, že Československá republika bude k 1. 1. 1993 rozdělena na samostatné republiku českou a slovenskou.

             Tento bezprecedentní akt připravovaný za asistence jmenovaných pánů a jejich pomocníků, nelze kvalifikovat jinak než jako zradu na obou národech. Nedošlo k žádnému vyhlášení referenda, ve kterém by se mohli lidé svobodně vyjádřit, zda chtějí společně žít v jednom státě či nikoliv. Rozdělení státu nebylo odsouhlaseno národy našich zemí. Ústavě nezbylo nic jiného než obrazně řečeno zaplakat. V. Havel už v této době prezidentem republiky nebyl. Když ho parlament nezvolil prezidentem do dalšího volebního období, odstoupil 20. července 1992 z funkce prezidenta federace a čekal „za rohem“, jak to všechno dopadne. Sám usiloval o znovuzískání prezidentské funkce, tentokráte už v nové České republice což se mu také 26. 1. 1993 podařilo. Vydržel na Hradě 10 let, což byla maximálně možná doba dvou funkčních období. V. Havel byl původně pro zachování společného státu, ale k jeho názorovému odklonu na tuto otázku v nemalé míře přispěla jeho neoblíbenost na Slovensku. Např. házení rajčat na jeho osobu a transparenty typu „Dosť bylo Havla“  při jeho návštěvě, coby federálního prezidenta, v Bratislavě jsou také toho nemalým důkazem.

             Otěže po Havlově odstoupení z funkce prezidenta 20. července 1992 převzali jeho političtí konkurenti – V. Klaus (předseda ODS) a V. Mečiar (šéf HZDS). Cesty obou pánů V. Klause a V. Mečiara vedoucí k jejich vytýčeným cílům byly z počátku veskrze podobné. Obrazně řečeno jejich bezměrná touha mít „vlastní píseček na vlastním pozemku „a hrát si se svými pomyslnými bábovičkami „bago“ vydržela přes nejrůznější peripetie u „mocichtivého“ V. Klause déle než u „prefíkaného“ V. Mečiara.

             Faktem zůstává, že pánové V. Klaus i V. Mečiár si dodnes neuvědomili jakou škodu svým národům tzv. „sametovým rozdělením, jak to hrdě prezentují v cizině, způsobili. Pro svoji osobní důležitost jakoby zapomněli, že historie učí, že vždy je lépe žít ve větším a silnějším státě a takovým Československá republika byla než ve dvou „pidistátečkách“ České a Slovenské republice, na které si každý nebudou-li poslouchat, může kdykoliv také troufnout při prosazování vlastních mnohdy ambiciózních plánů. A pak se nebudeme moci divit, že nám zůstanou jen oči pro pláč.

             Po počátečním entuziasmu šířeným masmedii obou republik v souvislosti s rozdělením Československa došlo brzy u řady lidí k vystřízlivění z Klausovsko-Mečiarovské kocoviny. Dnes si už musíme jen nostalgicky vzpomenout na staré české rčení „pozdě bycha honit“. Faktem ale zůstává, že vznik nástupnických států neprovázely žádné významné oslavy. Dodnes nikdo také neuctívá státní svátek Dne obnovy samostatného českého státu připadajícího na 1. leden na rozdíl od 28. října, kdy bylo vyhlášeno Československo, a to také o něčem hovoří!

             A co říci závěrem? Snad pouze tolik, že v rámci letošního plánovaného „historického“ setkání při příležitosti 25. „výročí“ podepsání dohody o rozdělení federace pány V. Klausem a V. Mečiarem v brněnské vile Tugendhat se jeden z tehdejších aktérů V. Klaus do Brna pro údajné zaneprázdnění nedostavil. Že by se spolupachatel tehdejší akce už nechtěl vracet na místo činu?  Skutečností však zůstává, že V. Klaus a V. Mečiar budou navždy v českých a slovenských srdcích zapsáni jako ti, kteří opět rozhoupali zrady zvon a my jsme jen tupě přihlíželi! Anebo se snad mýlím­? Ale na to si již musí odpovědět

I N G.   V Á C L A V    S V A T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473