KOMENTÁŘ NA KVĚTEN 2017

Motto: „V politice neexistují žádní přátelé“. /Cicero/

„O   T O M   R O Z H O D N O U   V O L I Č I“

          Tato oblíbená fráze naprosté většiny politiků nevyvolává u zasvěcených nic jiného než úsměv.

svataVědí totiž dobře, že půjde o starou, otřepanou hru „boje o voliče“ prezentovanou předvolebním kláním jednotlivců, skupin, politických stran, bloků aj. Nezapomínejme, že politika je dnes ve všem a za vším.  Zasahuje čím dále tím hlouběji do našeho soukromí. To je také důvod, proč se na ni nemůžeme dívat jen jako na „starost o věci veřejné“ nebo na „službu společnosti“. Musíme se smířit s faktem, že politika zasahuje všechna patra společnosti. Obrazně řečeno, od těch nejvyšších pater přes hospody až po naše ložnice. Jsem názoru, že naše společnost, obdobně jako mnohé jiné, se stala na politice tak závislou, že by bez ní už nemohla fungovat. Nelze ani vyloučit, že by se mohla i úplně rozpadnout. Lidé potřebují politiku jako drogu. Potřebují iluse, chiméry, sliby, šéfy, hlídače, příkazy, zákazy, honby na čarodějnice a tresty. A tak je opět ve staronové podobě budeme brzy mít. Vždyť všichni potřebujeme být klamáni! Potvrzuje to i staré známé rčení: „Mundus vult decipi ergo decipiatur“ /Svět chce být klamán, nechť je tedy klamán/. Je zcela jedno, byl-li jeho autorem řecký filosof Démokritos z Abdér či Neronův římský přítel Petronius. Rčení je na světě a dodnes přesně charakterizuje daný stav.

          Britský novinář, esejista a spisovatel z 1. poloviny 20. století G. Orwell už ve své době podporoval názor, že politikou je prosyceno všechno kolem nás a charakterizoval tento stav slovy: „V naší době není možné zůstat mimo politiku. Všechny problémy jsou dnes politické a politika sama je směsicí lží, vytáček, hloupostí, nenávisti a schizofrenie“. To bylo tenkráte v jeho době, a co by říkal tomu asi dnes? Raději snad ani nemluvit.

          Jak je všeobecně známo, nejvěrnější služkou politiky je byrokracie. Ta se používá k vyplňování prostoru mezi držiteli politické moci a obyčejnými občany.  Byrokraté dělají to, co od nich politici požadují. Politici si vesměs uvědomují, že bez byrokratů by byli nejenom bezmocní, ale mnohdy i směšní. Mezi byrokracií a politikou existuje logická a přirozená symbióza. Dobrý politik si byrokracie váží a očekává od ní podporu a sám ji také podporuje.  Vzpomeňme jen např. jaké nehorázné finanční částky ve formě nejrůznějších prémií a jiných požitků tzv. „nepostradatelní“ byrokraté od svých ministerských šéfů dostávají. Pravdu má dozajista německý sociolog a ekonom M. Weber, který napsal: „Byrokracie je nejracionálnější známý prostředek k důsledné kontrole lidských bytostí“.

          Jak většina našich občanů dobře ví, že v letošním roce nás v říjnu čekají parlamentní volby a na počátku roku příštího volby prezidentské. Při těch parlamentních půjde o to, která politická strana ovládne stát a která skončí v politickém propadlišti. Bude to zkouška ohněm každého politika i politického seskupení. Ve volebním boji je takřka všechno dovoleno včetně ran pod pás i do zátylku a urážek, které by byly žalovatelné. Je pravdou, že na to musí být žaludek. Žádné myšlenky, triky nebo sliby nemají přitom v předvolebním boji takovou sílu jako peníze. Velkou konkurenční výhodu mají proto již předem jednotlivci a strany, za nimiž stojí movití sponzoři, kteří dobře vědí, co chtějí a nechtějí to samozřejmě zadarmo.

          Cílem účasti ve volbách je dosažení co nejlepších volebních výsledků.  Velké a známé strany pragmaticky kalkulují, že by mohly volby vyhrát a malé strany pak, že s případným i malým počtem mandátů se dá dobře kupčit. Takové malé strany často opatrně oscilují kolem politického středu, což jim dává naději být jednou ve středopravé a jindy ve středolevé koalici aniž by se zpronevěřily svým ideálům. Markantním příkladem je v tomto směru KDU-ČSL, která svého koaličního i vyděračského potenciálu plně využívá. S tím, ale souvisí i takové příklady jako je tomu v případě politické strany STAN. Vše nasvědčuje tomu, že kdyby tato strana kandidovala samostatně tak si ani neškrtne. Proto se také spojila, po svém rozchodu s TOP 09 s KDU-ČSL a vytvořila s ní koalici, aby se do parlamentu vůbec dostala. Velkohubý předseda STAN, učitel P. Gazdík, který ještě před nedávnem oficiálně prohlašoval, že příjme do svého moravského bytu migranty, což se samozřejmě nikdy nestalo, zřejmě „opil rohlíkem“ předsedu KDU-ČSL P. Bělobrádka, který mu hodil „ záchranný politický pás“ a vzal ho s jeho soukmenovci pod křídla KDU-ČSL. Otevřenou otázkou tak zůstává na čí pokyn se  tento zřejmě „sebevražedný“ krok pro KDU – ČSL uskutečnil, kdo za ním stál a připravil to nejenom doma, ale i v zahraničí? Nereálné pro KDU-ČSL není, že by mohla díky STAN na určitou dobu skončit v politickém propadlišti. Ale kdo chce kam, pomozme mu tam, jak praví jedno z našich úsloví.

          A co říci závěrem? Snad pouze tolik že nás opět čeká předvolební mumraj a politický kabaret. To zase vyplave špíny, osočování, pomluv a různého svinstva na hladinu českého rybníka. Všichni kandidáti jako jeden muž či žena se budou opět předhánět, jak myslí na své voliče a občany, na jejich blaho, co dobrého budou pro ně nezištně konat, co se budou snažit měnit, jak budou principiálně vystupovat proti zlodějnám všeho druhu, nedostatkům a nešvarům ve společnosti atd. Opět se začnou objevovat populistická hesla typu „S lidmi pro lidi“ oblbující svou „úderností“. Bylo by však na místě, kdyby toto heslo bylo doplněno o slova – „Hlavně pro sebe“, neboť jedině tak by vystihovalo současnou realitu. To se ale nemůže stát. Ukázalo by to tak skutečnou tvář naší společnosti, které nejde o nic jiného než o peníze a zase jenom o peníze. Vespasiánovo „Pucinia non olet“ /Peníze nesmrdí/ se stalo alfou a omegou veškerého dění. A o peníze jde přece všem bez rozdílu pohlaví a politické příslušnosti, ať už to jsou političtí zmrzlíci, kteří se nemohou odlepit od poslaneckých lavic, kterých se zuby nehty drží jako cosi košile, nebo ambiciózní „taky politici“, kteří svými mnohdy neznalostmi a doslova žvásty otravují atmosféru naší společnosti. Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

I N G.   V Á C L A V   S V A T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473