KOMENTÁŘ DUBEN 2017

NÁŠ KOMENTÁŘ

Motto: „Není třeba obávat se těch, kteří mají jiný názor, nýbrž těch, kteří mají jiný názor, ale jsou zbabělí ho vyslovit.“ (Napoleon Bonaparte.)

M Ě S Í C   B L Á Z N Ú   A   R E K T Á L N Í   A L P I N I S T É.

svataTak už máme měsíc duben – měsíc bláznů. Kdysi se mu tak říkalo snad proto, že začínal už od doby G. J. Caesara tradičním aprílem. U nás je apríl a duben coby měsíc bláznů zmiňován někdy od konce 17. století. Kvůli aprílu se však duben měsícem bláznů nenazývá, jak by se někteří mohli mylně domnívat. Podstata tohoto názvu je zcela někde jinde. Už naši předkové dávno věděli, že někteří lidé se v dubnu začínají chovat přinejmenším podivně. Stávají se podrážděnými, hádavými, rozmrzelými, špatně spí, ba často jsou i znechuceni životem. Přidáme-li ještě k tomu, že v tomto měsíci stoupají počty sebevražd či pokusů o ně jakož i nárůst počtu pacientů v ordinacích psychologů či  psychiatrických léčebnách nelze se divit, že už naši předkové nazývali duben měsícem bláznů. Faktem přitom zůstává, že stále ještě přesně neznáme příčiny tohoto stavu. I když dnes už víme, že mezi příčinami podílejícími se na daném stavu jsou takové faktory jako např. začátek nového přírodního cyklu, nestálost počasí, změna času, jarní únava, pocit vyhoření, otrava životem, deprese, stres aj. A je to právě onen posledně jmenovaný faktor - stres, který je dnes mnohými udáván coby dominantní.

         Když vidíme, jak to s tou naší společností vypadá, tak už se „těšíme“ co „veselého“ nám měsíc bláznů letos zase přinese. A, že toho nebude opět málo, tomu věřte. O to se už naši politici rozhodně postarají. Jakési entrée do měsíce bláznů nám už přinesla prostořeká paní A. Borůvková, žena našeho současného velvyslance ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku, která si pro svoji „moudrost“ do úst nevidí. Jaké štěstí pro ČSSD, že tato bývalá přítelkyně P. Paroubkové neuspěla ve volbách na místopředsedkyni ČSSD v r. 2009, ani ve své další stranické kariéře v ČSSD či na MZV kam byla „uklizena“. Impertinence této dámy jde tak daleko, že podala trestní oznámení na zaminira L. Zaorálka, že si „dovolil“ odvolat jejího muže z funkce velvyslance. To je klasický příklad toho, když někdo nezná ve svém rozletu mezí a začne tropit hlouposti.  Nelze se proto divit, že bude mít plným právem z ostudy kabát.

         V této souvislosti je třeba připomenout, že obdobně jako v tomto měsíci  vylézají hadi a štíři, zvyšují svoji aktivitu i rektální alpinisté, jejichž počty rok od roku „požehnaně“ rostou. Abychom dobře pochopili termín „rektální alpinista“ je třeba uvést, že se jedná o člověka, který se někomu podbízí, nadměrně vnucuje pro kariéru, peníze aj., zkrátka kvůli vlastnímu prospěchu. Když ucítí svoji příležitost, leze do zadku kdekomu, koho považuje za silnějšího a relativně mocnějšího než je on sám. Rektální alpinista má všude řadu „přátel“ a známých, zejména v kruzích, které mu dopomohou vydrápat se nahoru. Je si vědom, že jen díky parazitismu na ostatních může dosáhnout úspěchu. Přátelí se proto povětšinou pouze s lidmi, jejichž znalosti, dovednosti i postavení může využít pro sebe nebo i s jinými rektálními alpinisty. Zvláště charakteristická pro tuto skupinu lidí je skutečnost, že se vesměs doslova a do písmene ukájí pocitem vlastní důležitosti a nadřazenosti.

         Rektální alpinismus je dnes už jako mor, se kterým se setkáváme takřka na každém kroku. S nejvyšších pater naší společnosti slézá do pater nižších, ba dnes už straší i v těch nejnižších. Naší tragédií je skutečnost, že se dnes už pomalu ani nikdo nepozastavuje nad tím, kdo a kolik si díky svému postavení a funkcím nakradl. Všichni vědí, že jsou případy, kdy tací jedinci přesto, že jsou trestně stíháni, setrvávají ve svých funkcích jako by se nechumelilo. Tak tomu je nejenom v Libereckém kraji, ale i jinde.  Takové jednání připomíná to staré předrevoluční heslo: „Kdo nekrade alespoň hodinu, šidí svojí rodinu“. A, že takových případů není rozhodně málo, dokumentuje za všechny případ uhlobarona Z. Bakaly, který si udělal z OKD „dojnou krávu“. Jmenovaný vytěžil miliardy a zmizel do Švýcarska. Tento multimiliardář a příznivec exprezidenta V. Havla zapříčinil svým antisociálním jednáním nemálo bolesti a slz prostých lidí především na severní Moravě. Hlavně, že zafinancoval svému guruovi V. Havlovi knihovnu věnující se jeho odkazu a politickým diskusím.

         I přes podanou žalobu OKD na Z. Bakalu týkající se částky vyšší než je 24 miliard Kč bude těžké ji nabýt. Jsem názoru, že v tomto případě bude zaháčkováno tolik lidí, že se nám o tom ani nezdá. Rektální alpinismus je až příliš silnou zbraní a to přece Z. Bakala velmi dobře ví a zná. Spíše by bylo dobré pozeptat se premiéra B. Sobotky, který v té době byl ministrem financí, zda-li nebyla  podhodnocena  cena 4,1 miliardy Kč za kterou  v r. 2004 stát prodal Z. Bakalovi svůj zbývající podíl.

         Na straně druhé jsou v politice lidé, kterým se rektální alpinismus vysloveně příčí, nemlčí a otevřeně prezentují svůj vlastní názor. Mezi ně, za všechny takové jedince, patří bezesporu šéf ústavně-právního výboru Sněmovny J. Tejc, který na podzim t. r. už nechce kandidovat do Sněmovny a chce odejít z politiky. Stručná a jasná jsou jeho slova: „Do politiky jsem šel proto, abych věci měnil. Současná situace v ČSSD a rozhodnutí sjezdu mi však tuto možnost nedávají. Bylo by pokrytectvím, kdybych za současné situace přijal volitelné místo na kandidátní listině, vyměnil své názory za to, že budu další čtyři roky zasedat v poslanecké sněmovně.“ B. Sobotka se tak zbaví svého posledního kritika, když uvážíme, že s dalším Sobotkovým kritikem J. Zimolou je rozehrána jakási podivná likvidační hra.

         A co říci závěrem? Snad pouze tolik, že rektální alpinismus se stává jakýmsi evergreenem současné doby. Neuděláme-li jeho rozletu přítrž, bude rektální alpinismus ještě s větší vehemencí prorůstat do všech pater naší společnosti. Zvláště markantně se pak projeví v letošním volebním boji o „místo na slunci“ především v nejvyšších špičkách naší společnosti. Lze proto očekávat, že letošní volební boj bude nejenom ostrý, ale i nechutný. Touha po penězích a postavení nezná mezí zvláště dnes, kdy více než kdykoliv jindy jsou aktuální slova básníka J. Vrchlického: „Za peníze vše, laur i dívčí rtíky“.  Už letošní měsíc bláznů bude toho důkazem. Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!  

 I N G.   V Á C L A V   S V A T E K  

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473