KOMENTÁŘ LEDEN 2017

Motto: „Největší hloupostí je diskutovat o hlouposti s hloupými.“ /Aristoteles/

P O D O B N O S T    Č I S T Ě    N Á H O D N Á ?

          Při bilancování roku minulého a případných očekávání od roku stávajícího padl mně mj. do oka i blog týkající se konce západořímské říše, který před pár lety prezentoval s magazin, připravovaný Redakcí signály.cz. Jestliže by ještě před nedávnem jeho myšlenky skončily v pomyslné novinářské stoupě dnes už tomu tak není; že by svoji roli začala hrát podobnost čistě náhodná?  Konec konců, posuďte sami:                                                                                                                   

svata„…. Pád Říma byl provázen hlubokým morálním úpadkem, rozvratem hodnot římské mobility a populační depresí etnických Římanů. Potraty, infanticida, vraždy a korupce neuvěřitelných rozměrů byly denní záležitostí. Římská kultura se rozpadla, staré náboženské ideje se z vyšších vrstev vytratily. Populace říše se udržovala pomocí rozsáhlé imigrace. Příchozí Germáni a další „barbaři“ se ovšem neintegrovali, ale vytvářeli vlastní enklávy, které odmítaly přijmout zvyky římské společnosti. Římská ekonomika kolabovala, protože svojí podstatou byla bez bohatých krajů k dobývání a drancování neudržitelná. Ze západního Říma se stal bordel, kde nikdo neměl skutečnou moc nad celou zemí, kde spolu jednotlivé římské armády a klany bojovaly častěji než s vnějším nepřítelem, kde vzpoury a zrady byly klasickou a všudypřítomnou politickou metodou….“

          Musím přiznat, že jsem byl překvapen nejenom stručností a jasností merita věci, ale i tím, že nepřímo vyzývá k zamyšlení nad tehdejší dobou, kterou lze analogicky přenést do doby dnešní. A protože je mezi minulostí a dneškem mnoho styčných bodů, měli bychom se seriózně zamyslet, zdali se dnes historie opět neopakuje v náš neprospěch, samozřejmě ale v jiných paralelách. Je tomu tak proto, že když se dnes podíváme kolem sebe, nemůžeme přehlédnout podobné známky rozkladu a rozvratu jaké provázely rozpad Říma. Mnozí si to, ale z těch či oněch důvodů, neuvědomují a ani si to uvědomit nechtějí, jiní na to, žel, ani nemají, aby si něco takového vůbec připouštět mohli. Společným jmenovatelem pro řadu těchto lidí je jakási pomyslná euforie úspěchů, síly a neomylnosti účelově šířená „nezávislými“ masmédii. Debilizace společnosti tak vykonala své.

          Masmédia včetně televize jsou klasickým příkladem manipulace všeho druhu. Je nabíledni, že svoji funkci komunikace uvnitř společnosti neplní. Naopak odvádějí pozornost od toho co se děje ve skutečnosti. Vykonávají pouze to, co si přejí ti, kterým oddaně za mrzký groš věrně slouží. Ale i pro jejich servilní pracovníky platí známé rčení: „Nic netrvá věčně ani láska k jedné slečně.“ Platí pro ně více než kdykoliv jindy to známé havlíčkovské: „Tak to chodí na tom světě každou chvíli jinák, dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák.“ Takových případů známe bezpočet. Vzpomeňme jen, co nejrůznějších figur a figurek se dostalo k „lizu“ a léta se u něho zuby nehty drží. Nejsou jen M. Benda, J. Dienstbier, M. Němcová či V. Filip a jim podobní, ale celá řada dalších a dalších parlamentních „zamrzlíků“, kteří se dnes už od svých poslaneckých či senátních lavic nemohou bez vnější pomoci odlepit. Zůstává s podivem, že lidé tyto nepostradatelné dámy a pány nostalgicky stále volí. Je to asi proto, že tito parlamentní „chudáci“ by asi bez svých nadstandartních příjmů v běžném životě neobstáli. Markantním příkladem je v tomto směru M. Benda, který před posledními parlamentními volbami bez uzardění veřejně prohlašoval, že by bez poslaneckého platu, funkcí a všech možných a nemožných náhrad nevyžil. Zřejmě vědom si svých vysoce odborných kvalit získaných v Plzni bojuje proti nebezpečnému rovnostářství. Satisfakcí mu dozajista je, že při nedávném parlamentním schvalování tisícového zvyšování platů poslanců a senátorů se k němu připojila naprostá většina našich poslanců a senátorů včetně komunistů. A pak, že se nepotvrzují Voltairova slova: „Když jde o peníze, každý je téhož náboženství.“

          Nikoliv bezvýznamnou roli hrají v naší společnosti účelově šířené nejrůznější fóbie. Jednou takovou je i dnes velice populární tzv. „rusofobie“, která je uměle živená Pražskou kavárnou a jejími poplatnými šašky. Vystupování a argumentace těchto lidí jsou nejenom trapné, ale povětšinou i hloupé. Zřejmě se pro ně stává jakýmsi životním krédem, že: „Demokracie je stav, při kterém má každý možnost blbnout po svém“, což je každodenní realita.  Mnozí protagonisté této myšlenky se povětšinou zaměřují na ovlivňování mladé generace. Zapomínají, že: „Nedělat blbosti vyžaduje spíš než rozum – statečnost“ a ta jim většinou chybí. Vzpomeňme jen, co bylo kritiky před americkými volbami D. Trampa a vyzvedávání H. Clintonové do které se mj. i u nás zapojila škála Shapirových poskoků. Když D. Tramp zvítězil, dělali příznivci Clintonové vše možné i nemožné, aby Trampovo vítězství znevážili. Zatím jejich posledním „výkřikem do tmy“ byla prezentace, že za Trampovým vítězstvím stojí ruští hackeři působící v USA, čehož se naši servilní komentátoři rychle chopili a s nelíčenou radostí rozmazávali i to, co neznali, v souladu se starou pravdou – „čím více se v lejně hrabeš, tím více zapáchá.“ O to také především šlo – vytvořit pohádku o ruských hackerech, kteří se zasloužili o zvolení D. Trampa americkým prezidentem. Žel do určité míry se jim to i podařilo, protože i této největší pitomině někteří „zásadoví“ sluníčkáři dodnes slepě věří. Neuvědomují si, že i kdyby tomu skutečně tak bylo, museli by být ruští hackeři padlí na hlavu, neboť by mohli v klidu útočit z jiných států světa a nikoliv se namáhat toto činit z USA. Zdá se, jakoby opět platilo, že „pod vlivem blbého prostředí se blbne nejdokonaleji.“ A tak je tomu dnes díky USA a jejímu potenciálnímu „souputniku“ – EU pomalu se vším.

          A co říci závěrem? Snad už pouze připomenout, že bychom si měli uvědomit, jaké nebezpečí hrozí Evropě, a tedy i nám se strany migrace. Realizace modelu One State rozpracovaného koncem devadesátých let minulého století T. Barnettem, poradcem tehdejšího ministra obrany USA D. H. Rumsfeldem, přináší už dnes svoje jedovaté ovoce. Tento model totiž mj. předpokládá neomezený počet migrantů, kteří zruší celou dosavadní strukturu národů, kultur, státních hranic a národních vlád aj. Bohužel od  EU, které jsme i my členem, nemůžeme v tomto směru žádnou pomoc a podporu očekávat. Z EU se totiž stává jakýsi superstát, jehož problémy s doprovázejícími atributy se stávají jakousi předzvěstí připomínající dávný rozklad západořímské říše. A nebylo by se ani čemu divit vždyť autodestruktivní politika mnohých našich politiků k tomu také v nemalé míře „požehnaně“ přispívá.

Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

I N G.    V Á C L A V    S V A  T E K

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473