NÁŠ KOMENTÁŘ NA PROSINEC 2016

Motto: „Quae fuerant vitia, mores sunt.“ /Co byly neřesti, je (dnes) mrav./

Seneca Mladší, Listy Luciliovy 39.6.

A D V O C A T U S   D I A B O L I

     V úvodu svého prosincového komentáře bych si dovolil stručně vysvětlit latinský výraz v jeho záhlaví, který v překladu znamená - Ďáblův  advokát. Je to člověk, který v katolické církvi má při kanonizačním procesu za úkol uvést všechny věci, které mluví v neprospěch zkoumané osoby; přeneseně se používá o člověku, který říká věci, kterým sám nevěří nebo o člověku, který obhajuje zlo. Je pak jen a jen na čtenáři, aby si sám z této výrazové plejády vybral to co se metaforicky k tomu či onomu člověku nejlépe hodí.

svataJsem názoru, že rozhodně nejblíže k tomuto „čestnému“ titulu má známý římskokatolický kverulant T. Halík hrající si mnohdy na jakéhosi neuznávaného novodobého mesiáše. Není tomu ani tak dávno, kdy ve svém intelektuálním narcismu dokonce uvažoval kandidovat na příštího prezidenta republiky. Včas si ale uvědomil, že převážná většina obyvatelstva by jeho prezidentské ambice nechápala. Zdůvodnil si to především tím, že muže jeho kvalit by si národ ani nezasloužil. Proto na případnou kandidaturu na nejvyšší státní post rezignoval a pokračuje v tom, co mu bylo odjakživa blízké – intrikovat, pomlouvat, kritizovat, urážet a zesměšňovat své názorové oponenty a přitom bez odmluvy sloužit svým chlebodárcům.

     Vrcholem jeho pravicové emotivní ekvilibristiky bylo jeho vystoupení proti prezidentu M. Zemanovi na Václavském náměstí v souvislosti s letošním 17. listopadem. Zde T. Halík mj. uvedl: „Svobodně zvolený prezident se stal již neúnosným morálním a bezpečnostním rizikem pro tento stát. Lidé kolem něho zrazují ideály 17. listopadu a bez mandátu voličů obracejí kormidlo naší země k nedemokratickým státům Východu. K tomu nemůžeme mlčet.“ Za frenetického řevu svých příznivců pokračoval v přilévání oleje do ohně nenávisti: „Naši představitelé si potupně a zbaběle stahují kalhoty ještě dříve, než čínský mocnář pohrozí svojí rákoskou. Jediný politik, který měl odvahu se zachovat jako politik suverénního státu, který si komunistickou Čínou nenechá diktovat, s kým se smíme doma setkat a s kým ne, byl vystaven urážkám, vydírání a zastrašování….“Samozřejmě, že měl na mysli lidoveckého ministra D. Hermana.

     V tomto duchu se nesla i vystoupení některých „umělců“ a nejrůznějších „přícmrdů“ hrajících si na jakési pomyslné svědomí národa ke kterému mají dnes, zvláště oni, už hodně daleko. Doslova a do písmene zazářily v tomto směru mj. zvláště moralisté - herec B. Polívka, režiséři B. Rychlík a J. Menzel, herečka B. Štěpánová, novinář M. Wollner, dokumentaristka O. Sommerová a jiní velcí a malí tajtrlíci této naprogramované protizemanovské show. A když k tomu přidáme písničkáře a „básníka“ J. Dědečka recitujícího sprostou a urážející básničku – „Sedí prase na Hradě, libuje si v úřadě. Je to prase veselé na duchu i na cele, …“, nelze se už ničemu divit, jak to u nás vypadá.

     Nebyl by to ani jezuita T. Halík, aby v době, kdy M. Zeman nebyl ještě prezidentem, neštval proti jeho předchůdci V. Klausovi a jeho lidem. V. Klausovi nakonec došla s Halíkovým jednáním trpělivost a napsal, že mezi Koniášem a Halíkem vidí rozdíl pouhých tří století. Jsem názoru, že se v tomto směru V. Klaus rozhodně nemýlil. Nepřímé útoky proti V. Klausovi vedl T. Halík už dříve přes vedoucího kanceláře prezidenta republiky P. Hájka. (Dnes je tomu hlavně přes Zemanova mluvčího J. Ovčáčka, který je už dávno T. Halíkovi solí v očích. A pak, že se historie neopakuje!) P. Hájek označil mj. T. Halíka za „havlistického aktivistu“ v čemž se rozhodně nemýlil a prezentoval, že Halíkovy ambice jsou vysoce politické a nikoliv duchovní. Zároveň zpochybnil Halíkovo kněžství, což mu T. Halík nikdy neodpustil. Je ke cti Primasi D. Dukovi, že se do této „žabomyší“ války oficiálně nezapojil. Pouze Dukova spolupracovnice sestra Dominika tehdy přirovnala T. Halíka a P. Hájka k adventním čertům, kteří po sobě házejí shnilými jablky, což též o čemsi svědčí.

     Vztahy mezi T. Halíkem a D. Dukou i přes dodržované oboustranné dekórum nebyly nikdy vřelé. Jestliže např. v období prezidentování V. Klause T. Halík často kritizoval D. Duku pro jeho údajnou náklonost k V. Klausovi tak dnes ho pro změnu zase kritizuje pro jeho sympatie k M. Zemanovi. Zvláště pak nemůže T. Halík překousnout skutečnost, že D. Duka převzal u příležitosti 28. října z rukou prezidenta M. Zemana na Pražském hradě vysoké státní vyznamenání. Ve své nenávisti k M. Zemanovi šel T. Halík coby sympatizant Pražské kavárny tak daleko, že započal vykřikovat, že by se styděl převzít od M. Zemana jakékoliv vyznamenání.  Přitom ve zlosti zapomněl, že mu M. Zeman žádné vyznamenání nedává.

     A co říci závěrem? Snad už pouze si jen položit otázku - co si T. Halík o sobě vlastně myslí, že si hraje na jakéhosi advokáta či arbitra Pražské kavárny? Není to snad tím, že spolu s J. Pehem údajně prosazují, podle politologa D. Solise, Nový světový řád, který není ani pro český národ ani pro člověka, ale pro elity. Nebo je stupňující nenávistné chování T. Halíka vůči prezidentu M. Zemanovi i lidem z jeho okolí dáno jeho nějakou skrytou duševní chorobou zapříčiněnou možným duševním pohnutím. Ale nepředbíhejme, to všechno přinese čas!  Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!

I N G.  V Á C L A V   S V A T E K             

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473