NEZAZNĚLO NA JEŠTĚDU

Pouť ANS, Ještěd 26. 9. 2020.

Vážení přátelé, přinášíme projev, který měl zaznít 26. 9. 2020 na vrcholu Ještědu, ale – vzhledem k počasí a technickým problémům – nezazněl přímo na místě.

ANS pouti

Několik sympatizantů ANS se však sešlo i přesto přímo na místě a děkujeme paní Janě Peškové za zaslání fotografií z “místa činu”.

26 9 jested

Mnichovská dohoda.

Nyní si připomínáme 82. výročí tzv. Mnichovské dohody z podzimu 1938. Tato událost patří mezi tragické milníky našich dějin. A jelikož lidstvo je nepoučitelné, tak se dějiny stále dokola opakují. I dnešní doba začíná pomalu připomínat tehdejší krizi. Osobně se na tehdejší krizi dívám jako na problém multinárodnostního státu. Případ tehdejšího Československa ukázal nemožnost soužití více národů v jednom státě. Nejen asi 3 milionů sudetských Němců nebylo nakloněno soužití s Čechy.

Prezident Beneš byl tehdy ve velmi nepříjemné situaci. Před 82 lety do pohraničních bunkrů a pevností zamířilo při všeobecné mobilizaci čtvrt milionu záložníků rekrutujících se ze všech devíti národností Československa. Ochota bránit se proti předpokládané agresi Německa byla největší u Čechů, kteří celkově tvořili necelou polovinu obyvatel státu. U jiných národů, především u sudetských Němců, nebyla loajalita republice zaručena. Ani Maďaři a Poláci se s Československem úplně neztotožňovali. V případě války by zcela určitě Němci a Maďaři přebíhali na druhou stranu nebo páchali sabotáže.

Druhým problémem byla mezinárodní situace. Velká Británie a Francie nás jednoduše zradily, o tom není třeba diskutovat. Jejich věčné ústupky Hitlerovi se jim však také později vymstily. Pomoc Sovětského svazu byla (pokud vůbec by byl ochoten kvůli nám riskovat) nemožná, neboť státy jako bylo Polsko ani Rumusko by nepovolily přesun vojsk Rudé armády ani přelety jejich vojenských letadel přes svá území do Československa.

Třetím problém byl v množství vojáků a technickém vybavení armád. Tehdejší Německo mělo asi 3x více bojových letadel a mělo již v provozu svoji slavnou stíhačku Messerschmitt Me 109, která prošla bojovým křestem ve Španělské občanské válce a naše srovnatelná stíhačka Avie B 135 byla ve fázi prototypu a ve výzbroji byly zastaralé dvouplošníky Avia B 534. V bombardovacím letectvu byla situace ještě horší. Také naše pohraniční opevnění nebylo dokončené. Konec stavebních prací byl plánován na rok 1947!!! Ve stávající pevnostech nebyla všude taková výzbroj, jaká měla být. Otázka, zda bojovat či nebojovat, je stále otevřená, ale naprostá většina odborníků se shodla, že boj by byl marný.

Situaci v Sudetech vystihuje nejlépe tzv. Bitva o Habartov, která byla realisticky filmově zpracována ve filmu Otakara Vávry, Dny zrady z roku 1973. Před pár dny jsem četl internetovou diskuzi na TV stream k událostem v Habartově a byl jsem zděšen, že více než polovina diskutujících Němce obhajuje, že byli od Čechů utiskování od roku 1918, dále jací byli chudáci v roce 1945, když byli vyhnáni a jaké jsou dekrety prezidenta Beneše zločiny, a že by měly být zrušeny. O tom také stále mluví neslavně proslavený rakouský kníže Schwarzenberg.

Události z roku 1938 by měli být varování nejen pro naší republiku, ale i pro celou Evropu, ale jak se ukázalo, lidé mají krátkou paměť a vlastenectví je považováno za nacionalismus. Řada lidí chce multikulturní stát, obrací se k Německu, Francii a dalším západním státům, jakoby ony měly být nositeli toho správného názoru a vzhledem k neustálému pozvolnému překrucování dějin je Rudá armáda považována za okupanta. Pokud se zavčasu neprobudíme, tak se nám naše lhostejnost a hloupost krutě vymstí.

Petr Kania, ANS

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473