PROČ SE SCHÁZEJÍ ANTIFAŠISTÉ NA ŽALÝM?

ŽALÝ

Žalý, přesně PŘEDNÍ ŽALÝ, se nachází na Benecku, v jihozápadní části Krkonoš. Znalci Krkonoš psali a dosud píší o Žalém, jako o hoře, která tvoří jednu z nekrásnějších dominant jihozápadního výběžku Krkonoš dosahující výšky přes tisíc metrů. Jeho vrcholem končí tzv. Žalský hřbet, který je odjakživa orientačním bodem pro každého turistu, protože skýtá jeden z nejkrásnějších výhledů z Krkonoš do kraje, ale i na samotné Krkonoše. Proto tam byla jako na jediném vrcholu Krkonoš v polovině 19. století zřízena rozhledna. Hora i její okolí jsou opředeny tajuplnými historkami většinou v souvislosti s Krakonošem, což v krkonošském kraji není nic mimořádného. Postupně se Žalý stal turistickým výletním místem, což bylo jedním z důvodů, že tehdejší mocipán v této oblasti, hrabě Harrach, nechal v blízkosti rozhledny postavit restauraci. Tu navštěvovali turisté z blízka i daleka.

Po Mnichovské zradě, kdy západní spojenci ČSR „nakrmili“ Hitlera tím, že rozhodil o odtržení pohraničí od ČSR, Krkonoše včetně Žalého a jeho okolí připadly do tehdy nacisty vytvořené tzv. Sudetengau, která na žádost drtivé většiny „sudetských Němců“ zpracovaných nacistickou propagandou byla připojena k nacistické „Třetí říši“. Žalý a jeho okolí byly začleněny do tehdy nově vytvořeného okresu zvaného Hohenelbe (Vrchlabí). V samotném městě Vrchlabí bylo 223 členů Henleinovy strany SDP, jejíž hlavním heslem bylo „Wir wollen Heim ins Reich“ (chceme domů do říše), což se jim také splnilo.

Okres Hohenelbe zahrnoval 62 obcí, z nichž však 19 bylo ryze českých nebo s převažujícím českým obyvatelstvem, což činilo cca 20 % obyvatel okresu. Např. ve Valteřicích, kde sídlil hlavní organizátor protifašistického odboje Josef Hrubý, se z 888 obyvatel hlásili k německé národnosti pouze 2. V Mrklově bylo započteno pouze 10 Němců a žilo tam 462 Čechů. Ti Češi, kteří byli nuceni tam po nacistickém záboru zůstat, byli vystaveni nacistické perzekuci.

V této oblasti byla příznačná spolupráce českých a německých komunistů a některých levicově orientovaných sociálních demokratů, kteří se jednoznačně postavili proti hitlerovskému fašismu, jehož propagátorem byl Konrád Henlein, původem z nedalekého Rychnova nad Nisou. Postupně se ale vytvořila situace, která vedla k prohloubení antifašistické solidarity, jejímž hlavním organizátorem v této oblasti byl již zmíněný Josef Hrubý. Do těchto aktivit byli zapojeni čeští i němečtí komunisté, jako byl Josef Metelka, bratři Willi a Franc Gaidové, Garbe s manželkou, Erhard Lammel, Bradler, Erlebach a další.

Jejich protifašistická činnost začínala však již o několik let dříve, kdy po uchopení moci Hitlerem v roce 1933 v Německu prchali odtud všichni, kdo byli nacisty nejvíce ohroženi. Komunisté, levicoví sociální demokraté a Židé. Pro ty, kteří prchali přes Krkonoše, vybudoval Josef Hrubý ve Valteřicích v oděvním výrobním družstvu VODOG, které vedl, záchytný bod (noclehárnu) a z ní pak organizoval odsun uprchlíků do vnitrozemí ČSR. Tato ilegální cesta přestala fungovat po záboru pohraničí, ale antifašistická aktivita v této oblasti neustala.

Podle vzpomínek dalších antifašistů Františka Macha a Ladislava Vraštila, byl brzy po záboru pohraničí Josef Hrubý dle pokynů ilegálního vedení KSČ pověřen organizováním protifašistické činnosti v prostoru od Vrchlabí až po Liberec, protože tento kraj velmi dobře znal.

V roce 1939 zorganizoval s Wenzelem Scholzem ilegální schůzku asi třiceti soudruhů v lese v prostoru Žalého. Schůzka byla důležitá tím, že na ní účastníci dostali pokyny pro činnost a chování v ilegalitě. Již tehdy se maskovali jako dřevorubci nebo turisté. Schůzku zajišťovala děvčata, z nichž jedna, Naďa, byla dcerou Josefa Hrubého a druhá byla Hertha Garberová. Hlídaly poblíž rozhledny a sledovaly přístupové cesty na Žalý. Bylo to nutné, protože tam již řádila „Hitlerjugend“ z Vrchlabí. Na schůzce bylo zvoleno ilegální vedení organizace, v niž byli jak Češi, tak Němci. Protože jejich činnost byla rozsáhlá a úkolů bylo hodně, bylo rozhodnuto napojit i okolní okresy. Spojení s Libercem převzal W. Scholz a úkol plnil velmi odpovědně. Josef Hrubý o ilegální činnosti informoval ÚV KSČ. Byla dohodnuta činnost „trojek“ a zjednána dohoda, že Wenzel Scholz bude zodpovídat za německé soudruhy a Josef Hrubý za české. Když v zimním období 1940 přijeli do Krkonoš představitelé berlínských ilegálních protifašistických organizací, pod krytím, že zde tráví dovolenou, bylo navázáno spojení s Berlínem.

V únoru 1941 byl Josef Hrubý zatčen gestapem a 1. 2. 1943 v Berlíně – Plötzensee popraven. Z ostatních účastníků ilegální činnosti byl zatčen Franz Gaida a pak v roce 1943 zavražděn nacisty v koncentračním táboře Buchenvald. Pavel Metelka byl popraven 1. 12. 1942 v Berlíně a 1. 2. 1943 byl popraven i Erhard Lammel. Ti, který přežili, jako např. Willi Gaida (zachránil se útěkem do SSSR, odkud se vrátil v hodnosti majora Rudé armády) a Garbe, nějaký čas působili na Vrchlabsku v orgánech „Antify“ a pak se jako antifašisté dobrovolně vystěhovali i s rodinami do tehdejší sovětské zóny okupovaného Německa a byli tam povoláni po zřízení NDR do vyšších funkcí ve státní administrativě.

I přes značné ztráty protifašistický odboj v Krkonoších pokračoval. V roce 1942 byla, v domku Ladislava Vraštila v Mrklově, ustavena další ilegální organizace, která pokrývala celou řadu obcí v tehdejší „Sudetengau“ i v sousedním „Protektorátu Čechy a Morava“. Měla propojení i do závodní ilegální organizace u firmy PETERA ve Vrchlabí, takže ke konci roku 1943 měla přesáhnout svým počtem 100 členů. Napojeni byli i francouzští zajatci, z nichž ti šťastní se dočkali osvobození Rudou armádou

Žalý, 4. 6. 2011

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473