PROGRAMOVÁ KONFERENCE KSČM 8. 6. 2019?

8. 6. 2019 se koná Celostátní programová konference KSČM. Co na ní bude, se možná nedovíte (někteří členové KSČM ani nevědí, že se něco takového koná), ale můžete si aspoň přečíst, co by na ní mělo být, resp. s čím na konferenci přicházejí skuteční komunisté, kteří v KSČM ještě pozůstali. Miroslav Starý

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Návrh Preambule programu KSČM

Komunistická strana ve své činnosti vychází jednak z vědeckého světového názoru založeného na dialekticko-materialistické analýze vykořisťovatelské podstaty minulých i současných společenskoekonomických řádů, zejména kapitalismu, při odhalení zákonitostí jeho vývoje i zániku, jednak z historické nutnosti jeho nahrazení novou, progresivně se vyvíjející společností bez vykořisťování člověka člověkem, nezaměstnanosti a sociálně ekonomických krizí, třídních konfliktů a válek, nevyhnutelně vyplývajících z podstaty kapitalistické společnosti, dnes pokrytecky a falešně nazývané demokracií.

Dosažení této nové, socialistické a následně komunistické společnosti je cílem komunistické strany, která vyjadřuje objektivní zájmy všech námezdně pracujících, kteří jsou nejpočetnější části lidu, jenž vytvářejí svou prací (v továrnách, na polích, ve službách, v konstrukčních kancelářích, ve vědeckých ústavech, vzdělávacích, kulturních, zdravotnických a dalších zařízeních) materiální hodnoty a duchovní bohatství. Převážnou většinu těchto hodnot si bez náhrady pro sebe přivlastňují majitelé továren, půdy, technologických a jiných zařízení, ústavů atd., zejména pak velcí vlastníci, představitelé velkokapitálu, monopolů, především finanční oligarchie, tedy buržoazie.

Cílem třídních komunistických stran je zrušit tyto nespravedlivé vlastnické vztahy a nahradit je novými, které odstraní zcizování práce a hodnot vlastníky výrobních prostředků a to proto, aby mohl být zabezpečen nepřetržitý sociálně ekonomický rozvoj společnosti, růst životní a kulturní úrovně pracujících, všeho lidu, celé společnosti a to v souladu s potřebami a požadavky společenského pokroku. Nastolení takového systému rozhodně není utopií. Současné historické, ekonomické a jiné společenskovědní studie dokládají, že kapitalismus se dostal do stavu limitních výnosů a prokazuje všechny znaky společensko-ekonomického systému před kolapsem (nebo v jeho počáteční fázi), který je chápán jako finální fáze krize. Mezinárodní třídní (marxisticko-leninistické) komunistické hnutí hodnotí současnou krizi jako nejhlubší v historii, jako nepřekonatelnou v rámci daného systému. Současná technologie, úroveň poznání světa i uvědomění nejpokrokovějších složek společnosti umožňují nastolit systém ekonomicky, sociálně i politicky demokratický a spravedlivý. Na druhou stranu jediným možným řešením současné hluboké systémové krize je nastolení socialistické společnosti. Program komunistické strany tedy vychází z toho, že nastolení takového systému je historickou nutností a pro jeho uskutečnění nazrály objektivní podmínky (mimo jiné míra koncentrace kapitálu, globalizace kapitálu, opakující se krize, míra rozporu mezi prací a kapitálem).

Po více než čtvrtstoletí znovu nastoleného kapitalismu v naší zemi, ke kterému došlo v rámci globálních geopolitických změn, se znovu potvrdilo, stejně jako v minulosti i jinde ve světě, že kapitalismus nepředstavuje konec historie, že neřeší ani nejzákladnější lidské potřeby včetně politických práv a práva na důstojný život, který ve 21. století zahrnuje právo na práci a náležitou odměnu za vykonanou práci, bydlení, dostatečnou a zdravou výživu, zdravotní péči, vzdělání a rozvoj osobnosti. Toho se většině lidí na celém světě včetně České republiky buď nedostává, nebo jsou jejich práva omezována a ohrožena.

Svržení kapitalismu a nastolení socialistického vývoje není automatickým procesem. K jeho uskutečnění je třeba vůle a cíleného působení lidu. Jak teoretické analýzy, tak praxe ukazují, že proces uvědomování lidu je akcelerován a uvědomění rozvíjeno působením nejuvědomělejší, nejorganizovanější složky společnosti, kterou je obvykle komunistická strana, jenž se tak podílí na tvorbě subjektivních podmínek nutných k systémového přechodu, na tvorbě revoluční situace a tímto proces urychluje.

Proto při plnění tohoto historického poslání, které je zároveň strategickým cílem, vyplývajícím ze zákonitého dějinného vývoje, komunistická strana využije výsledků dialekticko-materialistického zhodnocení minulosti, ale zároveň tvůrčím způsobem využije výsledky svého třídního hodnocení současných objektivních i subjektivních podmínek.

Dosavadní politika a současný program KSČM nepřibližuje přechod k socialismu, naopak jej oddaluje, čímž posiluje monopolní imperialismus, jak vyplývá nejenom z analýzy sociotvorných procesů, ale také ze zkušeností ze zemí, kde strany obdobného charakteru získaly prostřednictvím parlamentních voleb vládní většinu (např. Řecko, Portugalsko, Kypr, Dánsko, Venezuela ad.)

Komunisté opírající se o učení Marxe, Engelse, Lenina a jejich následovníků si uvědomují, že prostřednictvím vylepšování kapitalismu, změkčováním jeho projevů nevede cesta k socialismu, i když zároveň nepodceňují nutnost organizovaného každodenního, důsledného zápasu za zájmy a potřeby lidu, zlepšování jeho životní úrovně, boje proti nezaměstnanosti, drahotě, růstu chudoby, bezdomovectví atd., ale kladou zároveň důraz na spojování tohoto zápasu se strategickým cílem strany, s objasňováním toho, že nezaměstnanost, bezdomovectví atd. jsou zcela zákonitě produkty a neoddělitelnou součástí kapitalistických ekonomických vztahů a poměrů. Tyto nelidské, asociální jevy lze definitivně eliminovat ze života lidské společnosti jedině odstraněním kapitalismu, vybudováním kvalitativně nového společenského řádu, socialismu. Zápas proti omezování lidských práv a svobod, stejně jako za zachování výdobytků hnutí pracujících má tak dva dopady na systém: jednak oslabuje kapitál a jeho systém a také proletariát se jeho prostřednictvím organizuje a uvědomuje. Stejně jako není možné nastolit socialismus prostřednictvím postupných ústupků ze strany kapitálu, není ani možné, aby socialismus zvítězil prostřednictvím parlamentních voleb bez podpory organizovaného lidového protiimperialistického, protimonopolního hnutí zoceleného společným bojem.

Nedílnou součástí antiimperialistického boje je také boj za světový mír, boj proti veškerým tedy především násilným projevům imperialistické politiky.

První etapa revolučního překonání soudobého protilidového, pseudodemokratického režimu totální nadvlády nadnárodních monopolů i domácího velkokapitálu, proběhne formou zásadních revolučních, lidově demokratických, k socialismu směřujících přeměn na bázi ekonomické i politické moci  proletariátu a jeho spojenců. A to v situaci, kdy většina lidu bude nejen objektivně nucena, ale bude především chtít - pod vlivem dopadu sociální bezohlednosti kapitalismu - zásadně změnit společenskoekonomické uspořádání a nastolit v zemi skutečně demokratické zřízení a bude odhodlána tyto kroky uskutečnit. Tato nevyhnutelná změna nezůstane zřejmě izolována v mezinárodním měřítku, neboť prakticky ve všech zemích se projevují stejné rozpory vyvolávající analogické reakce lidu.

   Docílit revolučních přeměn vedoucích k budování socialismu je nemožné bez obnovení avantgardní role komunistické strany ve svazku s dalšími protikapitalisticky zaměřenými lidmi, hnutími, společenskými organizacemi, případně stranami. Politická moc ve státě jedině tak přejde do rukou proletariátu, tedy námezdně pracujících, ale také drobných podnikatelů - živnostníků, družstevních, drobných a středních rolníků.

Místo a úloha komunistických stran v tomto procesu tak musí spočívat nejen v osvětové, informační, agitační a propagandistické, ale i v praktické, organizátorské práci mezi lidmi, při důsledném respektování demokratických principů, zejména na základě podřizování zájmů menšiny zájmům většiny lidu.

Budování protimonopolní lidové fronty nestačí rozvíjet pouze v jedné zemi, ale je třeba, aby bylo budováno i v ostatních zemích. Je nutná spolupráce a koordinace všech antimonopolních sil v Evropě i na světě. Tvorba takového hnutí je aktuální vzhledem k hloubce krize globálního imperialismu, tedy zralosti objektivních podmínek.

V případě, že komunistická strana získá většinovou důvěru lidu pro revoluční přeměnu společnosti, podaří se jí tedy vybudovat subjektivní podmínky nutné ke změně společensko-ekonomického řádu, pak společně s dalšími, skutečně demokratickými a tedy v podstatě protikapitalisticky či nekapitalisticky orientovanými politickými subjekty, především však s lidmi, kteří svou prací vytvářejí materiální hodnoty a duchovní bohatství, musí neustále hodnotit situaci ve společnosti ve své zemi i v ostatních zemích a následně podporovat revoluční situaci a využít ji ve prospěch lidu.. Uvědomění, rozhodnutí a odhodlání této antiimperialistické většiny se nemusí nutně odrazit ve volebních preferencích komunistické strany..

Během procesu získávání většinové podpory bude komunistická strana zásadně a neústupně usilovat o vytvoření antiimperialistické lidové fronty, která bude následně schopná prosadit svou vůli změnit výrobní vztahy a s nimi společensko-politický systém. Aby bylo možné toho docílit, je třeba, aby komunistická strana budovala následující charakteristiky:

-       vytvořit funkční stranické organizace a struktury, které zajistí vědecké ideologické rozvíjení světového názoru, hodnocení současné situace (objektivních i subjektivních podmínek), tvorbu taktiky s perspektivou co nejrychlejšího cíleného přechodu k socialismu. Zároveň je třeba uvnitř strany uplatňovat demokracii, demokratický centralismus, rovnost členů.

-       pracovat intenzivně s mladou generací, sjednotit komunistické svazy, které se ke komunistickým ideálům hlásí.

-       překoncipovat stranická média, rozvíjet stranický vzdělávací systém. Prosazovat třídní zájmy v odborech a jiných společenských masových organizacích.

-       aktivně působit v rámci mezinárodního dělnického a komunistického hnutí.

-       aktivně bojovat proti všem projevům nacionalismu, rasismu, fašismu, proti válce.

-       usilovat o vystoupení naší země z NATO a EU coby nástrojů globálního imperialismu.

-       důsledně řídit práci poslanců i ostatních reprezentantů KS v buržoazních samosprávných institucích.

Cílem je vytvořit stranu, která bude předvojem třídního hnutí, která bude schopná hodnotit situaci a akcelerovat vývoj ve prospěch lidu.

Společnost i příroda jsou ve stavu, kdy přechod k socialismu je nutný.

Strana, poučená z minulého vývoje a analyzujíc současný stav ekonomicko-politického systému i potřeby lidu, systematicky a intenzivně, společně s ostatními antiimperialistickými subjekty, pracuje na přípravě kroků, které budou aplikovány v období přechodu k socialismu. V současnosti se domnívá, že zásadními, nutnými změnami, které jednak zkvalitní život lidu, ale zároveň umožní přechod k socialismu, je současné odebrání politické i ekonomické moci buržoazie.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Za komunistický charakter KSČM!

Společné prohlášení marx-leninovců

My, komunisté, kteří se hlásí k marxismu-leninismu, bojujeme již od vzniku KSČM o návrat strany ke kořenům marxistického učení, bez něhož žádná komunistická strana nemůže existovat. Usilujeme o návrat k teorii, která poprvé přeměnila socialismus od utopie ve vědu. A přitom se nebojíme o její aktualizaci v souvislosti s novými vědeckými poznatky a historickými zkušenostmi.

Všechna tato snaha je však již od samého počátku účinně potírána rezolutním odporem vedení strany. Alibizmus, oportunizmus vedení a pasivita větší části členské základny nás dovedla k neradostným koncům: Postupnému úpadku strany, nejdříve v ideové rovině a v důsledku toho i poklesu politické síly a vlivu. Marný boj, nezájem či přímá ostrakizace některých z nás, vedla i k vyhnání či k odchodu komunistů, jež patřili a patří k těm nejlepším, z vlastní strany. Nekomunistická politika KSČM se stala také příčinou odštěpení organizace mladých komunistů.

Toto vše sledujeme do dnešních dnů, které se zdají být předzvěstí hořkého konce!

Vždyť co je to za marxistickou stranu, jejíž vedení nezná pojem sebereflexe a nehodlá uvolnit cestu mladým, perspektivním kádrům ani po devíti prohraných volbách po sobě?! Co je to za komunistickou stranu, která je cizí většině lidí práce – dělnické třídě?! Co je to za marxistickou stranu, která se stala služkou velkokapitálu?! Ku prospěchu koho tu vlastně je?

A tak jsme svědky prohlubujícího se úpadku, jehož výrazem byl poslední X. sjezd a nyní i dvě celostranické konference. Jakou kvalitou oplývá vedení strany, když nedokáže naplnit ani nejzákladnější úkoly sjezdu a svou neschopností přivede ke krachu dvě klíčová jednání o budoucnosti strany?!

Předložené materiály nesplňují ani nejmenší z odpovídajících nároků. Zejména dnes předkládaný návrh nového dlouhodobého programu KSČM. Není to totiž program prakticky bojující strany, není v něm to, co by mělo být řečeno. Je výsměchem hloubce a důslednosti marxistické analýzy kapitalistické společnosti. Tím méně je navrhovaný materiál syntezí konkrétních zásad, jak z kapitalistického systému dojít k socialismu. Nahromaděná snůška vzájemně si neodpovídajících frází a proklamací či zbytečného popisu skutečnosti, může omámit jen naprosto neznalé nebo beznadějně loajální. Nikoli přemýšlející komunisty.

Na časy se zablýskalo v minulém roce. Mladá generace komunistů, marxistů, se přes odpor centra sama začala organizovat a založila si vlastní platformu RESTART, jež nakonec přerostla v platformu celostranickou a mezigenerační.

Pokolením zkušených marxistů, kteří své teoretické poznání získali v době předcházející a nesou odkaz minulých generací, pomalu dochází čas. Je před námi poslední možnost předat zkušenosti a podpořit nastupující talentované soudruhy. Třicet let ideové prázdnoty nadělalo strašlivé škody. Hnutí je nejednotné a roztříštěné. Historická analýza je nedostatečná, včetně poučení z chyb, jichž jsme se dopustili v minulosti. Základní marxistické postuláty byly překryty prachem zapomnění, zamlženy vědomou manipulací, někdy přímo opuštěny, jindy zkresleny a vydány napospas libovolnému výkladu. V tom spatřujeme základní problém naší strany. Jsme si také vědomi, že podobný osud postihl i mnohé další sesterské strany Evropy a v důsledku celou evropskou levici. Dnes jsme opět svědky jednoho z projevů pokročilého stádia ideologického rozkladu evropského komunistického hnutí jako celku.

Cesta ven však existuje!

Jejím prvním předpokladem je sjednocení těch, kteří se nenechali umlčet a zastrašit. Po třiceti letech tu vidíme poslední šanci na pokus sjednotit mládí a zkušenost, na navázání ztracené tradice pro zachování a obnovení našeho jedinečného dědictví.

Stále tu však existuje síla schopná záchrany KSČM, o kterou vedení a ekonomicky podmíněná funkcionářská část strany evidentně nemá zájem a není schopna ji řešit.

Marxisticko-leninský odborný klub, vnitrostranická platforma RESTART a řada mladých komunistů dnes spojují své síly k obnově strany – za komunistický charakter KSČM po XI. sjezdu!

Jako první společný krok navrhujeme odmítnout navrhovaný materiál dlouhodobého programu KSČM a předkládáme Vám vlastní návrh, jak se pohnout kupředu a přitom se držet zásad, jež nás činí komunisty.

Do návrhové komise jsme postoupili preambuli zachycující základní postuláty nového, skutečně komunistického programu strany a současně deset základních, programových tezí. Vyzýváme všechny komunisty, teoreticky vybavené marxisty, aby po prostudování našich návrhů připravili své kritické připomínky. Vzhledem k tomu, že již nemáme důvěru v naše současné vedení a v jeho poctivou snahu vypracovat program hodný komunistů, rozhodli jsme se, že uspořádáme v následujících měsících seriál marxistických kulatých stolů, které si vytknou za úkol připravit pro předsjezdovou diskuzi základní verzi nové komunistické programové vize pro 21. století. Na vypracování takového programu se však musí podílet rovněž mladí, kterých se budoucnost týká nejvíce.

Vyzýváme proto také všechny mladé komunisty, aby si připravili své zástupce pro jednání marxistických kulatých stolů!

O připravovaném programu budete všichni včas informováni!

Sledujete prosím naše webové stránky www.rudyprapor.cz; www.platforma-restart.cz a www.nasrestart.cz; www.ksm.cz.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Deset tezí pro tvorbu nového marxistického programu Komunistické strany Čech a Moravy

1. Základním kamenem programu KSČM stanovit vědecký světový názor dělnické třídy: marxismus-leninismus, aktualizovaný o nové vědecké poznatky.KSČM se hlásí a programově navazuje na potřebu upevňovat a rozvíjet spolupráci s komunistickými a dělnickými stranami hlásícími se ke kořenům komunistické identity, oproštěné od revisionismu a oportunismu.

2. Vypracovat a zveřejnit hlavní příčiny dočasné porážky socialismu a zorganizovat k nim veřejnou celostátní diskusi. Současně rozvinout soustavnou osvětovou práci a zvyšování třídního vědomí mezi dělníky a ostatními vykořisťovanými. Osvětlit přežilost kapitalismu, jejímž jádrem je soukromé vlastnictví výrobních prostředků a z toho plynoucí ekonomika zisku. Ukázat tak na nutnost vystřídání kapitalismu socialismem a posléze komunismem, má-li vůbec život na naší planetě pokračovat.

3. V případě zachování stávajících podmínek usilovat o vystoupení ČR z NATO, jakožto útočnému nástroji politicky reakčních sil světa a z EU, coby direktivně administrativnímu molochu mezinárodní evropské buržoazie. Zasazovat se o posilování autority OSN a RB.

4. KSČM je především politickou stranou námezdně pracujících, drobných podnikatelů a živnostníků. Úkolem KSČM je teoretickým vyzbrojováním vykořisťovaných připravovat novou politickou socialistickou revoluci jako předpoklad společenského a ekonomického pokroku.

5. Hlavním cílem KSČM je socialismus a posléze komunismus, tedy zřízení založené na společenském vlastnictví výrobních prostředků.Socialistický společenský systém považuje KSČM za nejlepší prostředek pro obnovu a zachování státní suverenity, národních zájmů a sociálních jistot občanů České republiky. Cestu k socialistické společnosti chápeme jako důslednou obhajobu důstojnosti člověka, jeho základních práv a svobod v jejich neomezeném pojetí.

6. Jsme internacionalisté. Náš internacionalismus má kořeny v proletářském internacionalismu – internacionalismu vykořisťovaných, námezdně pracujících a sociálně utlačovaných. Nikoliv v abstraktně humanistickém internacionalismu, jehož současným projevem je podpora migrace ze zemí ničené imperialistickými mocnostmi. Jsme rozhodnými zastánci míru ve světě.

7. Zahájit ekonomické změny, jejichž základem bude změna vlastnictví výrobních prostředků, jakožto stěžejní prostředek k odstranění vykořisťování člověka člověkem. V ekonomické sféře respektovat a uplatnit systém státního, národního, družstevního, komunálního a osobního vlastnictví. K zabezpečení spolehlivého chodu státu, jeho suverenity a životních potřeb lidu musí být rozhodující výrobní prostředky, banky a přírodní zdroje ve státním vlastnictví a podléhat státnímu plánování. Provést korekci průmyslové výroby tak, aby se naše země stala z převážně montovny opět průmyslově vyspělou zemí. Za naléhavou otázku k řešení považovat otázku výstavby nových nájemních bytů za cenově úměrné nájemné a otázku funkční dopravy.

8. Věnovat se rozvoji venkova v duchu pozitivních poznatků družstevnictví z období první etapy socialismu. Obnovit potravinovou soběstačnost země.

9. Ústava ČR, armáda, bezpečnostní orgány, soudy a státní zastupitelství jsou povinny zabezpečovat potřeby státu a lidu na základě systému lidově demokratického státního zřízení.

10. Společně s politickými a ekonomickými změnami usilovat o rozvoj vědy a vzdělanosti o novou hodnotovou (kulturní) revoluci, coby jádro nadstavbových změn ve společnosti, jejímž konečným cílem nemůže být nic jiného než změna ve způsobu myšlení a ve způsobu života lidí.

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473