V PIMPRLOVÉ KOMÉDII STALÓ SE ...

Konference libereckého hrábství
aneb školení pro 34 delegátů a 11 hostů o Filipově výjimečnosti a nepostradatelnosti:
Když si člověk přečte vyjádření mladého spisovatele Vratislava Vyhlídky, se kterým já a snad i každý normální myslící a soudný komunista musíme souhlasit, nedá vám to postavit vedle toho jednání tzv. krajské konference KSČM 17. 4. 2018 v Semilech. Jeho průběh svou kvalitou zcela odpovídá názorům autora článku „Zastaví sjezd KSČM degeneraci?" a dokládá jasně proč je KSČM konkrétně v Libereckém kraji tam, kde je, což je sotva možné pojmenovat slušně.
Člověk holdující karikaturám a černému humoru, taktéž člověk škodolibý by se asi bavil. Já se nebavím. Moji rodiče byli pracovití, obětaví a slušní komunisté. Neustále prokazované skutečnosti – kam dovedla KSČM už nějaký čas ji vlastnící pakáž, mě logicky rozčilují, protože tím je zneuctěna, urážena a pokálena památka mých rodičů a mnohých čestných a poctivých lidí a komunistů.
Leč k tragikomedii samotné: po základních procedurách byla slečnou Lysákovou přednesená zpráva v trvání téměř 45 minut. Základní procedury nepostrádaly zajímavosti, např. když do role vrchního „skrouteníka" byl pasován celkem „profláknutý polokriminální" živel (našel se i 1 hlas proti – úžasné). Drobečky toho druhu bych se ani nezabýval, kdyby právě tento hloupý element bezprostředně po konferenci nevyvěsil na sociální sítě oslavné tirády o „jejich" vítězství nad „pravičáky", „havlisty" a podobné slabomyslnosti.
Kdysi jsme se na Českolipsku drželi zásady, že zpráva by neměla být delší než 15 minut, protože udržet pozornost posluchačů déle se v podstatě nedá. Měla by být sdělná, bez zbytečností a vybízející k doplnění konkrétními fakty a jevy v diskuzi. Tato zpráva byla třikrát delší. V podstatě nic neřekla. Možná proto musela být tak dlouhá, protože už to potom nikdo neposlouchá a, že tam není nic k poslouchání, se jaksi v té délce rozplyne. Dlouhý politický úvodník. Proč? Mezi delegáty se jistě nenašel nikdo, kdo politickou situaci v naší zemi nesleduje a musel by čekat, až mu ji někdo ze stranické kazatelny převypráví. V podstatě se tu „řečnilka" staví do vyšší osvícené úrovně a současně tím z posluchačů vytváří málo chápající blbečky. Zpráva by měla hodnotit a přinášet řešení. Samozřejmě reálná. Sotva lze předpokládat, že z úrovně Libereckého kraje lze řešit problémy světové, evropské, případně „vyšegrádské" čtyřky. Takže možná nějakých prvních 20 % zprávy přesahujících v tisícovkách kilometrů regionální rozměry naprostá zbytečnost.
Málem jsem se lekl, že dojde i na kritiku, která se nenosí a případní nositelé jsou považováni za „nápadníky" (od slova napadat). To když byl konstatován velký propad a neúspěch KSČM v posledních volbách – KSČM prý nedokázala přesvědčit své voliče, tj. rychle ubývající sympatizanty ani všechny své členy.
KSČM to nemohla dokázat, neboť nevládne telepatií a podobnými přenosy myšlenek. Nemohla proto, že nemluví ani s vlastními členy, natož potom s veřejností. Asi proto, že dost dobře neví, kde má ještě nějaké členy o sympatizantech už ani nemluvě. Mám mezi známými několik členů KSČM, kteří ani nevěděli a někteří netuší dosud, že 17. 3. 2018 se konala liberecká krajská konference. Že nevěděli, že v Semilech, bych jim ještě odpustil.
Když se „řečnilka" v závěru pustila do úkolů řazených oblíbeně do bodů „za prvé" až „iksté", zatěšil jsem se: konečně snad něco konkrétního. Bohužel. Ve stylu neúspěšných voleb vše začínalo „Musíme" to nebo „musíme" ono, musíme, ... ale dál už nic víc. Musíme akorát umřít, a to všichni bez rozdílu politické příslušnosti.
Když chci postavit nějaký úkol, musím chtít něco dělat, potom musím sdělit, jak by se mělo dosáhnout cíle nebo posunu, co k tomu potřebujeme a s kým se spojíme, když na to nestačíme sami, atd.
Jestliže bylo něco konkrétního řečeno, jako např. počty členů ve všech čtyřech okresech, dovoluji si vyslovit pochybnost o jejich správnosti. Možná se to netýká všech, ale obecně skutečný počet členů v Libereckém kraji je „opticky", jak se oblíbeně používalo i na konferenci, značně nižší. Asi to bude proto, že potkat dnes v našem městě i okolí někoho, kdo by se ještě hlásil k členství v KSČM je skutečně velmi výjimečná událost a s obavou ze ztráty zaměstnání to nemá nic společného.
Kdysi nás učili, že nejdéle po deseti minutách proslovu je potřeba oživit zájem posluchačů vtipem. Slečna „řečnilka" tak činila sice až v závěru, ale body si za to jistě zaslouží.
Věta: „Jsme zvyklí pracovat ve skromných podmínkách se jí skutečně povedla." Znám dost slušných a poctivých komunistů schopných pracovat i skoro bez podmínek, z nichž někteří do společné práce vkládají i své vlastní peníze. To by ale musel říkat někdo jiný a s přesnějším určením. Léta na KSČM parazitující a ze společných prostředků hradící i své soukromé potřeby (proto se přes opakované požadavky nekonala kontrola hospodaření užívání bytu, služebního vozu, telefonu, atd.) slečny „řečnilky" se to rozhodně netýká. Také se jí proto začalo říkat „hráběnka" (od slova hrabat).
Ta ve skromných podmínkách nikdy nepracovala, pokud se její činnost dá označit jako práce. V katalogu pracovních činností pojmy jako „intrikaření", „podrazáctví", (ještě snad pronásledování, to by se někde našlo u represivních složek státní moci), které činily většinu jejího pracovního času a podobné, nenajdete.
Výzva k oslovování rodinných příslušníků a příbuzných se také povedla. To slečna „řečnilka" opravdu umí ve spolupráci s jistými „pometlovými" nohsledy a služebníky. Jenže se nejedná o politickou agitaci, ale o pronásledování a strašení rodinných příslušníků a příbuzných osob, které se nám – rozuměj naší „hráběcí" výsosti – protiví nebo si dovolí, ó jaká hrůza, mít jiný názor než my, naše „intrikánská urozenost". Vy ostatní jen klidně oslovujte a oslovujte. Ale pro jistotu si nechte oslovení zpracovat písemně a schválit příslušným partajním orgánem. Pak by to bylo teprve O. K.!
L. Hamrský v diskuzi přišel v podstatě s téměř jediným konkrétním návrhem ke zlepšení práce, když vyzval Lysákovou, aby se vzdala kandidatury. To by zlepšení jistě přineslo. Za sledování potom ještě stálo vystoupení Věry Pickové, která si všimla m. j. toho, že semilské webové stránky jsou hlavně zásluhou Jardy Houhy jedinými fungujícími stránkami v kraji (už po řadu let – pozn. aut.). Nabídla nikoli poprvé své i veřejností uznávané schopnosti k prospěchu krajské organizace. A nikoli poprvé zbytečně. Kriticky se dotkla práce KRoK. Není sběratelkou funkcí, ale „pouze" chce pracovat. Tak se vzdala druhé kandidatury na členku VV ÚV KSČM. Na kritiku KRoK podrážděně reagoval jinak mluvy neschopný pan Havelka. Reagoval špatně. V. Picková nepoužila slovo „úkol", které ho rozčílilo, ale slovo „podnět". Měl lépe poslouchat. Kvalitu diskuze nevylepšil ani udavač členky vlastní strany a bývalý poslanec, jinak též kariéristický přeběhlík a ukázkový měnič názorů podle změny směru větrů. Tomu pánovi bychom odporučili, že když něco neví (stane se občas každému – nikdo nejsme vševědoucí), měl by si význam slova, např. „bulvár" nejdříve ověřit v některém naučném slovníku nebo se zeptat znalejších.
Že zde byl pan Filip, není jistě překvapení. Byl přímo hlavní osobou – lektorem v podtitulku zmíněného školení. Je samozřejmě poněkud zvláštní, když někdo propaguje sám sebe, ale když si pan Filip myslí, že to potřebuje? Připomíná nám to ono: „Samochvála nejvíc smrdí", že? Že ho provázel výše zmíněný mravní odpad, asi není překvapení, ani když ho dosavadní vladař uvedl mezi perspektivními kádry, podobně jako přítomného S. Grospiče. Také nemohl zapomenout zmínit svou úhlavní „kamarádku", jako vhodnou pro vedení partajních financí. Inu, nakonec proč ne? Když přivedla svou firmu „na buben", může i partaj. Těžké to jistě nebude. Standa Grospič je jistě názorově i odborně dobře vybavený člověk. Do dobrého komunisty mu ale chybí více statečnosti.
Vystoupení pana Filipa bylo plné pro většinu záhadných sdělení. Inu když vám někdo předstírá „moudra", o kterých přítomní nic nevědí a nemohou si ověřit, jestli vypravěč náhodou „nekecá" nebo nepřibarvuje (hlavně sám sebe), máte na výběr: slepě věřit nebo si myslet své. Pan Filip sází viditelně na to, že svými sděleními omráčí nevědomé přítomné a přivede je k závěru „ještě, že toho Filipa máme!" Už vícekrát použitý způsob, který zatím vždycky nakonec „vyšel". A tak jsme si vyslechli složitosti parlamentního kličkování prolínajícího se s BIS apod., prostě horrory a zázrak, že to pan Filip tak úspěšně zvládá. Abychom si připomenuli, že jsme na vnitrostranickém jednání, tak mezi záplavou celosvětových, evropských a našich vládních problémů padly i dvě stranické „maličkosti". To když zabouřil, že „ideologické oddělení je protileninský krok!" Nevím, jak tomu, kdo rozuměl. Přiznám se, že já vůbec. A ta druhá věc se týkala tzv. „nerovnosti členů". Neměl tím na mysli, že on je třeba lepší člen, než jiní (i když se tak chová – pozn. aut.). Na vysvětlení něčeho, co dlouho považuji, a vždy jsem považoval za naprostý nesmysl, si najdu čas jindy. Teď škoda místa.
Poslanec Stanislav Grospič byl rád, že tam je. Je to poučné a může srovnávat s konferencí u nich. Srovnání si ale nechal pro sebe.
Představili se dva doporučovaní kandidáti pro senátní obvody č. 35 Jablonec Nad Nisou (Šárka Kalvová) a č. 38 Mladá Boleslav (pan Jirchář). Senátní obvody se jmenují podle sídelního města, takže se v názvech poněkud ztrácí, že v obou je část okresu Semily. Šárku známe a je to jistě skvělý typ. Její představením byla obhajoba a potřeba řešení problémů venkova. Je trochu zvláštní, když kandiduje za Jablonec. Může to odrážet i stav tamní organizace. Prostě – nejsou lidi.
Volby proběhly tak, že byli delegáti vyzváni, aby si vyzvedli hlasovací lístky pro tajné volby a odhlasovali. Pom dobu sčítání hlasů (34 hlasovacích lístků) měla pokračovat diskuze, do které se nikdo nehlásil s výjimkou „vladaře" a tak následovala druhá část školení panem Filipem z mezinárodní politiky v délce asi 35 minut.
Výsledek voleb byl znám předem, takže bez překvapení. Lysáková „zvítězila" nejtěsnějším poměrem o 1 hlas. Věrce Pickové k dosaženému výsledku (chybějícímu jedinému hlasu ke zvolení) blahopřejeme. Má naši úctu a uznání za dlouhodobě odváděnou téměř „sysifovskou" práci. Do VV ÚV proti sběratelce funkcí a peněz kandidoval Václav Větrovec. Neuspěl. I jemu gratulujeme k obdrženým 14 hlasům. Malý zádrhel se udál kolem volby člena hospodářské rady. Nikdo nezískal 18 hlasů. Pan Pešek získal 18. hlas v následném veřejném hlasování, když už se hlasovalo jen o jednom – o něm.
Z návrhu usnesení působil poněkud úsměvně bod „vyhodnocení diskuze". Ta v podstatě s jednou výjimkou k programu konference žádná nebyla a kromě toho 80 % veškeré „ne-diskuze" činila dvě vystoupení pana Filipa, která asi bude sotva někdo vyhodnocovat.
Závěrečného slova se po výzvě předsedajícího nikdo neujal a tak Internacionálou školení skončilo.
Z Mimoně 26. 3. 2018: M. Starý (ZDROJ - záznam jednání.)

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473