LETY - HISTORICKÁ PRAVDA!!!

KZ Lety Arbeitslager a jeho pravdivá historie, která se dnes nehodí! Cikáni v ČR chtějí svůj vlastní holokaust kvůli tomu, že je Eliášova protektorátní vláda chtěla ubytovat a naučit práci? Na pozemcích rodiny Karla Schwarzenberga se dralo peří, pralo a žehlilo prádlo a sváželo dřevo z lesů. Tábor byl obehnaný dřevěným laťkovým plotem a na práci Cikánů dohlíželi čeští četníci. Pamětnice vzpomíná, jak si Cikáni raději navzájem lámali ruce, aby nemuseli pracovat!

Českou republiku zasahuje v posledních dnech nová snaha o přepisování historie, která v Německu a dalších evropských zemích běží už na plné obrátky. Nově jsme svědky snah cikánských spolků a neziskovek v ČR, které se snaží historicky překreslit význam a funkci pracovního tábora v Letech na Písecku k tomu, aby jim byl přiznán status etnika, které postihl holokaust. Tento skandální požadavek, který zaznívá s určitými přestávkami už od 90. let, se znovu dostal na povrch v souvislosti s Tomiem Okamurou, který pronesl na adresu tábora v Letech několik poznámek, např. to, že nešlo o koncentrační tábor, mj. i proto, že tábor nebyl nijak zadrátován. Okamžitě se na jeho hlavu snesl jekot tzv. romských organizací, které žádají po Tomiu Okamurovi omluvu za pomluvu. Naší redakci se podařilo už dříve získat unikátní svědectví pamětnice o provozu pracovního tábora v Letech a je tedy na místě uvést na pravou míru dezinformace, které obklopují historii tohoto nápravného zařízení.

hlaska

Vyhláška o soupisu kočovných osob podle zákona z roku 1937.

KZ Lety vznikl v roce 1940 na popud říšského protektora Konstantina von Neuratha, který pověřil Eliášovu protektorátní vládu, aby implementovala do českého zákonodárství německé předpisy o trvalém bydlišti. V Československu byla potulka trestným činem již od počátku 20. let, ale české úřady to řešily už tehdy jinak, ustanovením tzv. správního bydliště. To byla v podstatě futuristická vize dnešní doby, kdy jsou bezdomovci zapsáni s trvalým bydlištěm na obecních nebo městských úřadech. Český zákon z roku 1937 zakazoval potulku a ukládal povinnost registrace k trvalému pobytu. Správní bydliště bylo kočovným Cikánům přidělováno v místě záchytu četnictvem. Jednalo se tak pouze o úřední udělení bydliště, které se použilo v případě úmrtí Cikána, kdy pohřeb zajistila radnice, na které byl Cikán zapsán s úředním bydlištěm. Jenže po vzniku Protektorátu Čechy a Morava toto německým úřadům nestačilo. Potulování se českých Cikánů po Říši bylo nepředstavitelné, a tak Eliášova vláda dostala doslova nadlidský úkol.

Řev a křik kvůli domkům bez koleček a spaní bez stanů

České cikánstvo mělo dostat fyzická trvalá bydliště a pod dozorem českého četnictva mělo být cikánské etnikum naučeno manuální práci a obživě a tím i práci pro Říši, jako všichni ostatní občané Protektorátu. Jaké horory z toho vznikly, to vyprávějí pamětníci, kteří sloužili na pozemcích Schwarzenbergovy rodiny, na kterých tábor v Letech stál. První Cikáni byli dopraveni do tábora v Letech na podzim 1940 a scény, které se strhly v táboře, nemají obdoby. Cikáni křičeli, že nebudou v domcích bydlet, protože chtějí bydlet ve stanech a v povozech. Kamna a plotny na vaření viděli poprvé v životě. První noci spali venku před domky a noční dozor 4 českých četníků a velitele neměl sílu je do domků dostat.

V pracovním táboře měli Cikáni vykonávat manuální práci pomocného charakteru. Z nedalekého statku byly přiváženy zabité kachny, husy a slepice a úkolem cikánských žen v táboře bylo draní peří. Nechápaly, co se po nich chce, protože Cikáni peří nikdy nedrali a opékali slepice na ohni i s peřím. Místo draní peří začaly cikánské ženy slepice a kachny okamžitě péct na ohni rozdělaném před řadovými ubikacemi. Četníci přiběhli s vědrem vody a oheň uhasili. Cikánské ženy se na četníka, který oheň uhasil, vrhly a začaly mu nadávat a tlouct ho do obličeje. Incident zastavil až varovný výstřel kolegy z pistole do vzduchu, vzpomíná paní Martínková, která jako malá dívka měla tatínka jednoho ze zaměstnanců tábora a poskytla naší redakci informace a rozhovor.

cetnik

Dobové foto: Český četník v pracovním táboře Lety.

Stejně tak do tábora přicházely zakázky na praní prádla a žehlení, jak vyprávějí pamětníci, jak každé pondělí a čtvrtek přijížděly z Písku auta s prádlem. Jednalo se o ložní prádlo z nemocnic, ústavů apod. Muži pracovali na lesních pozemcích Schwarzenbergovy rodiny. Nakládali popadané dřevo a klestí v lesích, delší kusy rozřezávali a nakládali na koňský povoz. Pamětníci vzpomínají, jak někteří Cikáni měli takový odpor k práci, že si pilou v lese zkusili přeříznout žíly na rukách. Jindy byly známy případy, že schválně vložili svoji ruku do loukoťového kola povozu při svážení dřeva, aby kvůli zlomenině nemuseli dalších několik týdnů pracovat. Tábor v Letech byl zřízen Ministerstvem vnitra Protektorátu Čechy a Morava a dozor v táboře vykonávalo české četnictvo (tehdejší policie).

Protektorátní vláda dostala od Berlína nadlidský úkol: Socializovat Cikány a zapojit je do budování Říše

Pracovní tábor nebyl obehnán ostnatými dráty, ani strážními věžemi, protože šlo o pracovní tábor. Jednalo se o převýchovné zařízení, které mělo naučit Cikány socializaci, životu v pevných stavbách se zdmi a střechami a k životu na jednom místě, kdy se budou umět živit prací a nikoliv potulkou a drobnými krádežemi. KZ Lety byl jedním z mála příkladů toho, jak těžký a nadlidský úkol dostala Eliášova protektorátní vláda od Berlína, protože jak historie ukázala, Cikány se nepodařilo socializovat a naučit práci ani do dnešních dnů. O to více je skandálnější jejich snaha vylíčit pracovní tábor v Letech jako koncentrační tábor pro vyhlazovací operace Cikánů. Takové pokřivování historie je naprosto nepřípustné. Z tábora bylo do Osvětimi přesunuto za celou dobu existence tábora něco přes 400 Cikánů, kteří dlouhodobě odmítali pracovat a způsobovali si zranění. Protektorát je nemohl chránit, protože v záznamech měli uvedeno, že nechtějí pracovat a socializace je u nich vyloučená. Do roku 1942 nebyl tábor výslovně určen jen pro Cikány, ale od roku 1942 došlo k jeho přejmenování na Cikánský pracovní tábor.

Provoz tábora byl plně v dikci českých úřadů, které se snažily zabránit potulce cikánských skupin po území Čech a Moravy, protože to přímo ohrožovalo status Protektorátu udělený Praze Berlínem. Podmínkou existence Protektorátu byla schopnost české vlády udržet v zemi klid, pořádek a dokonalou evidenci a znalost o pobytu obyvatel. Cikáni tuto podmínku nesplňovali a protektorátní vládě nezbývalo nic jiného, než soustředit jejich pobyt do pracovních táborů pod dohledem četníků. Dnes už se téměř zapomíná, že několikrát za celou dobu války hrozilo, že Berlín odebere Praze status Protektorátu a implementuje v zemi stejný režim jako v Polsku, tedy okupační německou vládu. Protektorát umožňoval relativně volnou samosprávu země bez zásahů Německa, což v dané době bylo spatřováno jako nejlepší možnost přežití národa. Mimochodem, stejný model zvolila Francouzská republika ve Vichy, která se odtrhla od Francie a požádala Berlín o “protekci”, které Berlín vyhověl.

Cikáni svým odporem k práci a snahou kočovat ohrožovali existenci Protektorátu

Na Wikipedii jsou k tomuto tématu šířeny doslova lži a nesmysly a především role Heinricha Himmlera. Odsun zhruba 4 stovek Cikánů do Osvětimi proběhl v důsledku opakovaných útěků z tábora, který byl nedostatečně hlídán a jeho funkce nesplnila svůj účel ani po stránce převýchovy. Tábor byl proto zrušen již v roce 1943 a velká část Cikánů byla, světe, div se, propuštěna, obvykle šlo o ty, kteří měli zajištěnou nebo přislíbenou určitou jednoduchou práci a zejména trvalý pobyt. Zbytek Cikánů byl přemístěn do dalších pracovních táborů. Naprosto není jasné, proč se na Wikipedii uvádí, že šlo o genocidu, když v roce 1945 bylo na území ČSR více jak 70,000 Cikánů, zatímco do Osvětimi jich bylo z KZ Lety odsunuto jen něco přes 4 stovky za dobu celé II. sv. války. Opět se ukazuje, že informace na české verzi Wikipedie jsou hrubě lživé a dezinformační, i proto je třeba se zamyslet nad opatřením z USA, kde univerzity nově zakazují studentům zdrojování informací z Wikipedie.

lety

Dobové foto: Tábor Lety.

Projekt pracovního tábora v Letech stojí i dnes za úvahu, jestli by nemělo význam naučit i dnešní Cikány socializaci a pracovním návykům v podobně koncipovaném zařízení, kde by se Cikáni naučili základům života a práce, stávat ráno v 5 hodin do práce, obsluhovat stroje ve fabrice, pracovat, vydělávat peníze, platit za inkaso, nájem a energie ze svého, a ne ze sociálních dávek, prostě žít a pracovat jako dolních 10 milionů občanů České republiky. Pracovní tábory by i dnes měly svoji výchovnou roli a funkci a na KZ Lety se musíme tedy dívat historicky jako na pokus protektorátní vlády, jak naučit kočovné Cikány práci a socializaci s většinovou společností.

Pokud budeme označovat 400 Cikánů odsunutých do Osvětimi za genocidu, potom si budeme sami sobě lhát a pokřivovat historii, protože jenom během Heydrichiády a po ní zemřelo a bylo popraveno na 20 tisíc českých občanů. A ti zemřeli ne kvůli tomu, že by kočovali po republice a živili se krádežemi, ale jenom kvůli tomu, že byli občany národa, jehož hrdinové provedli atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Tábor Lety by měl být historickým odkazem na nezdařený pokus resocializace Cikánů a jejich změnu života od kočovného potulování a krádeží k usazenému životu a poctivé práci. Zatahování nacistů a holokaustu do historie tábora, který nebyl obehnán ostnatými ploty a kde měli dozor jen čeští četníci, je brutální a neomluvitelné zkreslování historie našeho vlastního státu. Nesmíme dovolit, aby cikánské neziskovky zneužívaly historické události okolo Židů k tomu, aby historii Cikánů za II. sv. války udělovaly stejný mamutí rozměr hromadného vyvražďování a holokaustu, který postihl v Evropě etnické Židy. Už dost na tom, že se dnes překresluje historie osvobození Československa. Nesmíme připustit, aby stejné pokřivení potkalo i historii Cikánů, které se protektorátní vláda snažila socializovat.

-VK-

Osobní poznámka:

Obdrželi jsme rozhořčené oznámení, že pan Kováčik (KSČM) se vyjadřoval souhlasně s historickými debilizátory proti páně Okamurovi, když tento pán se nedopustil ničeho jiného, než pravdivého pojmenování historických faktů. Má-li se toto vyjádření zakládat na pravdě, což u prospěchářských přisluhovačů režimu typu pana Kováčika a spol. jest pravděpodobným, jsem velmi rád, že mě s těmito lidmi nespojuje už ani stranická příslušnost, jelikož jimi hluboce pohrdám. A líto je mi pobloudilých, kteří tento mravní odpad ještě mohou podporovat nebo volit. Miroslav Starý

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473